NÁZEV ŠKOLY: ZŠ a MŠ Osoblaha AUTOR: Mgr. Jana Kolbeová NÁZEV: VY_32_INOVACE_11_HARRY_POTTER TEMA: Fantastická literatura ČÍSLO PROJEKTU: 1.07/1.4.00/

1. „Však jsem se ptal!“ řekl Harry rozhořčeně, „ptal jsem se Rona a Hermiony, ale řekli mi, že do řádu nemůžou, takže –“ „Měli pravdu,“ přerušila ho paní Weasleyová, „jste ještě moc mladí.“ Seděla na židli rovně jako svíčka, pěsti zaťaté a položené na opěrkách, dokonale probuzená z ospalosti. „Odkdy musí někdo být ve Fénixově řádu, aby mohl pokládat otázky?“ zeptal se jí Sirius, „Harry byl v pasti v tom mudlovském domě celý měsíc. Má právo vědět, co se dě — „ „Tak moment!“ skočil mu Geroge hlasitě do řeči. „Jak to, že Harry dostane odpovědi na svoje otázky?“ přidal se nazlobeně Fred. „Jo, my se tu pokoušíme z tebe něco vypáčit celý měsíc a nedozvěděli jsme se jednu jedinou věc!“,Jste moc mladí, nejste v řádu,“ pitvořil se Fred, napodobuje (velice zdařile) hlas své matky, „Harry není ani plnoletý!“ „To není moje chyba, že jste se o řádu nic nedozvěděli,“ řekl klidně Sirius, „to je rozhodnutí vašich rodičů. Ovšem Harry –“ „To není jenom na tobě, rozhodovat, co je pro Harryho dobré,“ vpadla mu do řeči paní Weasleyová. Na jindy tak klidné tváři se jí usadil nebezpečný výraz. „Nezapomněl jsi, doufám, co říkal Brumbál?“ „Kterou část?“ ptal se Sirius zdvořilým hlasem, ale bylo jasné, že se schyluje k boji. „Tu část o tom, že Harrymu nemáš říkat víc, než potřebuje vědět,“ odpověděla paní Weasleyová, kladouc důraz na poslední tři slova. „Nehodlám mu říkat víc, než potřebuje vědět, Molly,“ řekl Sirius. „Ale jelikož právě on viděl Voldemortův návrat, má víc než právo vědět –“ „Není členem řádu a navíc, je mu teprve patnáct –“ „A zažil už tolik, co většina členů řádu,“ přerušil ji Sirius… Harry Potter a Fénixův řád

2. Harry smeltingské hůlce uhnul a šel pro poštu. Na rohožce ležely tři zásilky: pohlednice od Marge, sestry strýce Vernona, která byla na dovolené na ostrově Wight, hnědá obálka, která vyhlížela jako nějaký účet, a - dopis pro něho! Harry ho zdvihl a chvilku na něj třeštil oči; srdce mu skákalo jako na obrovské pružině. Za celý život mu ještě nikdy nikdo nenapsal, však kdo by mu také mohl psát? Neměl žádné přátele, žádné jiné příbuzné - dokonce ani nechodil do obecní knihovny, takže nemohl dostávat nerudné upomínky, aby vrátil knížky. Nicméně dopis tu ležel, s adresou napsanou tak jasně, že to žádný omyl být nemohl: Pan Harry Potter (přístěnek pod schody) Zobí ulice 4 Kvikálkov Surrey Harry Potter a Kámen mudrců

3. „Bradavickým šampiónem –“ oznámil – „se stává Cedric Diggory!“ „To ne!“ vykřikl Ron ze všech sil, ale až na Harryho ho nikdo neslyšel, takový křik a vřava se ozývaly od sousedního stolu. Všichni mrzimorští teď byli na nohou a křičeli a dupali, zatímco Cedric s širokým úsměvem prošel kolem nich a zamířil do komnaty za učitelským stolem. Potlesk, kterým ho pozdravovali, trval tak dlouho, že i Brumbálovi chvíli trvalo, než se znovu domohl slova. „Výtečně!“ pronesl spokojeně Brumbál, když bouře v síni přece jen odezněla. „Takže teď máme všechny tři šampióny. Jsem si jist, že se mohu na vás na všechny spolehnout – a mluvím teď i o ostatních studentech z Krásnohůlek a z Kruvalu – že své šampióny podpoříte, jak nejlépe umíte. Tím, že svého šampióna budete povzbuzovat, opravdu významně přispějete –“ Vtom se nečekaně odmlčel, ale všem bylo ihned jasné, co ho vyrušilo. Oheň v Poháru totiž znovu zčervenal, vyletovaly z něj jiskry a posléze z něj vyšlehl dlouhý plamen, na němž se vznášel další kousek pergamenu. Brumbál k němu vztáhl ruku – zdálo se, jako by to udělal bezděčně – a uchopil jej. Podržel ho před sebou a upřeně hleděl na vepsané jméno. Hodnou chvíli vládlo ve Velké síni naprosté ticho: Brumbál upřeně zíral do pergamenu, který držel v ruce, a celá síň na něm visela očima. Potom si Brumbál odkašlal a přečetl: „Harry Porter.“ Harry Potter a Ohnivý pohár

4. „Ustupte!“ zavolala na něj Hermiona a pravou rukou vy­táhla hůlku; levou se stále přidržovala Harryho hábitu. „Alohomora!“ Okno se rozlétlo dokořán. „Jak... jak...?“ koktal neslyšně Black a zíral nevěřícně na hipogryfa. „Nasedněte - nemáme moc času,“ vyzval ho Harry, kte­rý Klofana pevně tiskl kolem štíhlého krku, aby ho udr­žel v rovnováze. „Musíte odtud pryč - mozkomorové už jsou na cestě sem. Macnair pro ně šel.“ Black se zapřel rukama do okenního rámu a protlačil se hlavou a rameny ven. Hipogryf mávl mohutnými křídly a znovu mířili vzhů­ru, až k samotné špičce západní věže. S rachotem přistáli na cimbuří a Harry s Hermionou z Klofana okamžitě sklouzli dolů. „Uděláte nejlíp, když odtud honem zmizíte, Siriusi,“ la­pal po dechu Harry. „Každou chvíli přivedou mozko­mory do Kratiknotovy pracovny a zjistí, že tam nejste.“ Tak už leťte - honem!“ Black však stále upřeně shlížel na Harryho. „Jak se ti kdy odvděčím...“ „LEŤTE!“ vykřikli svorně Harry s Hermionou. Black otočil Klofana čelem k otevřené obloze. „Však se zase uvidíme,“ prohlásil. „Jsi... jsi opravdový syn svého otce, Harry... Harry Potter a vězeň z Azkabanu

5. „Použijeme jediné způsoby, jak tě přenést, které Stopa nedetekuje, protože pro jejich použití není potřeba použít jakákoli kouzla. Co je důležité vědět: kouzlo tvé matky se přeruší jen za dvou podmínek: bude ti sedmnáct a,“ – Moody se rozmáchl rukou po kuchyni – „tomuto místu už nebudeš říkat domov. Takže když teď odejdeš, nebude už cesty zpátky a kouzlo se přeruší ve chvíli, kdy se dostaneš dost daleko. Jsme raději pro to, aby se přerušilo dřív, než čekat, než Ty-víš-kdo přijde a zmocní se tě ve chvíli, kdy ti bude sedmnáct.“ „Jediná věc, která nám hraje do karet, je, že Ty-víš-kdo neví, že tě dnes v noci stěhujeme. Na ministerstvo jsme vyslali falešnou stopu, myslí si, že tě nebudeme stěhovat až do třicátého. Ovšem, pořád tu hrajeme s Ty-víš-kým, takže se nemůžeme spolehnout na to, že by tomu datu uvěřil. Pověřil několik Smrtijedů, aby v této oblasti hlídali oblohu, kdyby náhodou. Takže jsme vybrali dvanáct domů v okolí, na které jsme uvalili naprosto identické ochrany. Teď všechny vypadají jako to místo, kde tě chceme schovat, všechny mají nějaké spojení se Řádem. … věřím, že jsi to pochopil.“ „Jo,“ řekl Harry, ne úplně pravdivě, protože stále v celém plánu viděl mezeru. „Jakmile budeš v zóně ochranných kouzel, která jsme na jejich dům uvalili, budeš moct použít Přenášedlo do Doupěte., „zapomněl jsem ti říct to nejdůležitější. Dnes v noci poletí oblohou sedm Harry Potterů, každý bude mít společnost, každý poletí do jednoho bezpečného domu.“ Harry zbytku plánu ihned porozuměl. „Ne!“ řekl hlasitě a jeho hlas se nesl jako ozvěna celou kuchyní.“ V žádném případě! Jestli si myslíte, že nechám šest lidí riskovat jejich životy“ Harry Potter a relikvie smrti

6. Harry se ujistil, že má Hedvičinu klec bezpečně připevněnou na kufru, a potom natočil vozík tak, aby měl přepážku před sebou. Nepochyboval, že všecko půjde hladce; ani zdaleka to nebylo tak nepříjemné jako cestovat s pomocí Letaxu. Oba se sehnuli k řídítkům svých vozíků, rázně zamířili k přepážce a stále zrychlovali. Když už jim zbývalo jen několik stop, vyrazili tryskem a – BUM! Oba vozíky narazily do přepážky a odletěly nazpátek. Ronův kufr dunivě dopadl na zem; Harry se neudržel na nohou, Hedvičina klec žuchla na naleštěnou podlahu a sova v ní se s pohoršenými skřeky kutálela pryč. Lidé kolem na ně vytřeštěně zírali a zřízenec, který stál nedaleko, na ně zahulákal: „Co si k sakru myslíte, že tady tak vyvádíte?“ „Nějak jsem ten vozík nezvládl,“ zasupěl Harry, a jak vstával, tiskl si žebra. Ron utíkal zdvihnout Hedviku, která vzbudila takový poprask, že okolostojící hlasitě reptali cosi o krutém zacházení se zvířaty. „Proč jsme se nedostali na druhou stranu?“ sykl Harry. „Já nevím –“ A Ron se rozčileně rozhlédl. Pořád ještě je pozorovalo na tucet zvědavců. „Ten vlak nám ujede,“ šeptl Ron. „Nechápu, proč nás to nepropustilo...“ Harry se podíval na obrovské hodiny a rázem se mu zahoupal žaludek. Ještě deset vteřin... devět... Opatrně natočil svůj vozík dopředu, až stál přímo proti přepážce, a vší silou se do něj opřel, ale kovová stěna neustoupila. Tři vteřiny... dvě vteřiny... vteřina... „Je pryč,“ řekl Ron zděšeně. „Už nám ujel. A co když se mamka a taťka nedostanou zpátky k nám? Máš nějaké mudlovské peníze?“ Harry Potter a Tajemná komnata

7. Vaše i naše problémy jsou totožné,“ skočil ministerskému předsedovi do řeči ministr kouzel Popletal. „Jak to … obávám se, že … cože?“ vybuchl ministerský předseda. Popletal se dlouze a zhluboka nadechl a pokračoval. „Pane ministerský předsedo, s hlubokým politováním jsem nucen vám oznámit, že se vrátil. Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil.“ „Vrátil? Když říkáte vrátil … znamená to, že je naživu? Ano, jde o to, že jsme ve válce, a proto je třeba přijmout příslušná opatření.“ „Ve válce?“ opakoval nervózně ministerský předseda. „To snad přece jen trochu přeháníte, ne?“ „K tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit, se nyní připojila část jeho následovníků, kterým se v lednu podařilo uprchnout z Azkabanu,“ vysvětloval Popletal. Harry Potter a princ dvojí krve

Předchozí ukázky seřaďte podle doby vzniku:

Použité zdroje:   ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a princ dvojí krve. Praha: Albatros,  ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Praha: Albatros,  ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a Tajemná komnata. Praha: Albatros,  ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a Kámen mudrců. Praha: Albatros,   vydelal-pres-43-milionu-dolaru__s288x8366.html  