Přednáška č. 1 Místo a funkce právní filozofie v právním myšlení Osnova přednášky: A) Stručně o tom, co je filozofie a filozofování? B) Proč vnikla právní filozofie? C) Předmět a úkoly právní filozofie anebo proč potřebují právníci právní filozofii?

Co znamená slovo filozofie? Slovu filozofie jsou připisovány různé významy. Etymologický význam slova filozofie je odvozen od slovesa „filein“ znamená milovat a slova „sofia“ co označuje dovednost, moudrost Filozofie = láska k moudrosti Slovo filozofie jako první použil již Pýthagorás ( p.n.l.) O filozofech mluví Hérakleitos z Efesu ( p.n.l.) Působení Sokrata ( p.n.l.) dalo slovu filozofie význam: láska k moudrosti

Filozofie jako „hledání cesty“, jako způsob kladení otázek a myšlení Filozofie jako učení: Např. 1. Součastné čtení lidského genu nebo další pokroky v medicíně radikálně zpochybňují základní otázky: „Kdo je člověk?“, „Co je lidskou přirozeností?“, „Je opravdu právo na život nedotknutelným právem?“ atd… 2. Současný proces evropské integrace radikálně zpochybňuje tradiční názor, že právo je jen souhrn norem stanovených zákonodárcem (státem)- „Může existovat právo bez státu?“ „Může být právní řád utvářen dvěma zákonodárními centry?“… atd… -bude označovat soubor či systém poznatků o bytí a poznávání světa a člověk; - filosofie jako systém poznatků se vyvíjí a dělí do různých historických směrů- dějiny filosofie; - Ontologie, gnozeologie, etika či filozofie člověka Budeme rozlišovat dva významy slova filozofie

Co charakterizuje filosofické myšlení? - ÚDIV = OTŘES A ZTRÁTA SAMOZŘEJMOSTI = Proč je něco známé jiné? -nová zkušenost o jevu - POCHYBOVÁNÍ = Proč již něco není tím čím bylo? - poznávání nových vlastností jevu - KRITICKÉ TÁZÁNÍ = Co to je? -označení poznaného pojmem pochybování vede ke kritice našeho dosavadního vědění kladení nových otázek tázaní má povahu kritiky

Filosofické myšlení je Pojmově- abstraktní – zobrazuje svět prostřednictvím nejobecnějších pojmů (bytí, jsoucno, existence atd.) Racionálně (logické) - vyžaduje rozumové (logické)zdůvodnění Kritické - vyžaduje neustále tázání… proč to tak je? Pojem + Kritika = charakteristické vlastnosti filozofického myšlení

Co je to pojem? Obecně řečeno pojem je „abstraktní entita“ myšlení; co to znamená? Pojem také koncept je souhrnná myšlenková představa pro celou třídu obdobných jevů a skutečností, předmětů i témat. Vzniká na základě třídění poznávaných znaků a jejích označením a vyjádřením ve slovech; Pojem je určen často definicí, ta popisuje jeho podstatné vlastnosti a odlišuje jej od jiných.definicí Právní pojmy se vyznačují tím, že jsou to praktické pojmy – znát právní pojem znamená znát důvody jeho uplatnění;

Co to znamená kritika? Obecně o kritice: Kritika (z řeckého krinein a kritiké techné, umění rozlišovat a posuzovat), označuje činnost hodnocení, posouzení, ocenění. Tři významy slova „kritika“ i) v běžném jazyce jako výraz nesouhlasu odmítání, negace… ii) Kritika jako racionální zdůvodnění argumentů; tzn. jako forma poznávání, kdy se jedná o tvorba platných a pravdivých soudů; (filosofické pojetí) iii) Kritika jako prostředek (metoda) poznávání, tzn. tázání, hledání nových problémů; smyslem kritiky je odhalování nových otázek, hledisek, přístupů, apod.

K zapamatování: ne každé hodnocení a odmítání a ne každá negace je kritikou; je nutné odlišit mezi emocionálním vyjádřením nelibosti a racionálním zdůvodňováním; kritika může být destruktivní a konstruktivní kritika je ve společenských vědách jedinou metodou rozvoje poznání; člověk by měl být schopen podrobit kritice i vlastní myšlenky a své vlastní předsudky

Základní filozofické otázky, které strukturují filozofické myšlení Co můžeme vědět? = otázky, týkající se podmínek a hranic našeho poznávání = teorie poznání Co máme dělat? = otázky, co je dobré či správné jednání?=praktická filozofie (etika a právní filozofie); V co smíme doufat? = otázky o podstatě našeho bytí = metafyzika či filozofie náboženství; Co je člověk? = co charakterizuje člověka jako člověka = antropologie; Ontologie-Gnozeologie –etika (filozofie člověka)

Shrnutí: Předmětem filosofického tázání není nic jiného než problémy každodenní zkušenosti člověka bytí na světě Filosofování je kritickým tázáním - obsah a metoda filosofie je utvářena v procesu kritického tázání Filosofování neznamená pouhé diskutování, výměnu názorů, ale jde o pojmenování a formulování problémů a otázek, jejichž zodpovězení si vyžaduje racionální zdůvodnění Filosofie jako vědní disciplína by měla plnit funkci metodického instrumentária ostatních věd

2. Proč vznikla právní filozofie? Je nutné odlišovat mezi vývojem právního myšlení a filozofickým poznáváním práva Ke zrodu právního myšlení vedou již ve starověku představy o řádu jako opaku chaosu, zákonu jako opaku náhody, spravedlnosti jako opaku nerovnováhy, nerovnosti Vznik právní filozofie je etapou ve vývoji právního myšlení, kdy vznikla potřeba teoretické reflexe práva a právních jevů do právních pojmů;

Právní filozofie, filozofie práva, jurisprudence Právní filozofie jako filozofické poznání a vědění o právu vzniká na půdě německé filozofie konce 18. a začátkem 19. století Němčina používá pojmy Rechtsphilosophie (právní filosofie) a také Philosophie des Rechts (filosofie práva) V anglicky mluvícím světě se používá pojem JURISPRUDENCE, který však nemá jednoznačný význam: používá se i na označení právní teorie;

Společenské podmínky na přelomu 18. a 19.století Filozoficko-teoretické podmínky vzniku právní filozofie radikální změna politicko-ekonomických podmínek: a) složitější dělba práce, změna společenských vztahů, diferenciace nových činností b) vznik nových sociálních skupin, c) změna funkce státu: kromě obranné, ekonomické, politické funkce, začíná plnit funkci sociální apod. Důsledkem toho společenské změny ukazují, že: právo je skutečný jev, který souvisí s regulací společenských vztahů; - právnická činnost se stává v tomto období samostatnou činností, odděluje se od politiky; profesionalizace - specializace: soudci, advokáti, zákonodárci, - Právo se stává předmětem hodným teoretického a filosofického poznání. vývoj filosofického poznání koncem 18. a začátkem 19. století ve Francii a hlavně v Německu; předmětem filosofického poznání se stává člověk a společnost; zlom v představách o právu na základě kritiky tradičního pojetí přirozeného práva jako práva daného Právo není daností, ale je výtvorem člověka, přesněji výtvorem zákonodární autority Právo se stává nejen garantem svobody člověka (Hobbes, Locke, Rousseaou, Kant, Hegel) ale také prostředkem jejího uskutečnění … Právo přestává být jen represivním nástrojem a ukazuje se, že má smysl nejen pro člověka ale také společnost… Proč vznikla právní filozofie? Podmínky vzniku právní filozofie

Odpověď na otázku: „proč vznikla právní filosofie?“ a) z potřeby ukázat a zdůvodnit, co je skutečné právo, to bylo možné jen na základě kritiky tradičních představ, že právo je jen mocenský prostředek (zákonné právo) nebo je jen ideou spravedlnosti (přirozeným právem) apod. b) z potřeby pojmově vyjádřit strukturu a účel skutečného práva, které vykazuje jen vlastnosti pozitivního práva; c) z potřeby garantovat základní hodnoty humanismu- práva člověka na svobodu a důstojný život

Zakladatelé právní filozofie Na uvedenou skutečnost reagovali ve svých učeních právě I. Kant Základy učení o právu G.F. Hegel Základy filozofie práva

Zakladatele právní filozofie: I. Kant ( ) Metafyzika mravů- první část: "Učení o právu" „… právo je tedy souhrnem podmínek, za kterých libovůle jednoho může být spojena s libovůlí druhého podle všeobecného zákona svobody.“ Smyslem práva není nic jiného než garance svobody člověka jako jeho základního práva; to by mělo sledovat každé právní rozhodování - smysl práva nesmí být v rozporu s obrazem člověka jako svobodné a důstojné bytosti Kant se jako první pokusil vymezit pojem právo. Domníval se, že tento pojem musí být především praktickým pojmem a má vést právníky k porozumění smyslu práva „Učení o právu“ by mělo poskytovat teoretická východiska o praktickém rozhodování právníků

G.F.Hegel ( ) „Základy filozofie práva“ již mluví o filosofii a ukazuje, že právo je společenský jev Smyslem práva musí být prosazení svobody jako společenského stavu prostřednictvím občanské společnosti a mravnosti Filozofie práva se má zabývat tím jak je možné uskutečnění práva jako dějinné svobody (Hegel použil spojení: filosofie práva- (Philosophie des Rechts) chtěl tím ukázat, že právo patří do „logiky“ vývoje společenských vztahů, tvoří jejich základ a proto jej má filosofie poznávat jen z této (vnější) perspektivy)

Stručný exkurz do vývoje právní filozofie Právní filozofie byla dlouhou dobu považována za učení o přirozeném právu- někteří si to myslí dodnes… Vznik právního pozitivismu a právní teorie koncem 19.století dává nové impulzy, které vedly především ke zkoumání struktury práva; důsledkem toho se opomíjí materiální (obsahové)otázky; Snahy o oživení přirozeno právní dimenze práva (Radbbruch) či hodnotové funkce práva atd… Neschopnost reagovat na negativní projevy právního formalismu- krize právní filosofie ve druhé polovině 20.století;

Tři cesty z krize a) postmodernitní reakce; není potřeba žádné teorie a filozofie – právníci si vystačí s vlastní intuici a zkušenosti; b) Nerozvíjet metateorie (všobsáhle teorie) ale být metodologii právní praxe tzn. c) Věnovat pozornost novému konceptu práva –teorii práva, která by znovu ukázala, co má být smyslem práva;

Základní otázky a problémy právní filozofie odrážejí strukturu obecné filosofie: Ontologické otázky: o podstatě bytí práva; co je to právo? = pojem práva, tzn. vymezení těch důvodů, které umožňují právníkům odlišit právo od nepráva; Gnozeologické otázky: co je zdrojem poznání práva a jak je možné právo poznávat a vykládat (interpretovat)? Eticko-antropologické otázky: co je smyslem práva? co je to spravedlnost? Jakou teorii spravedlnosti potřebujeme? Jak nás může chránit právo před nespravedlností?.. Tyto otázky byly různě řešeny v průběhu vývoje právní filozofie a transformovaly se do nových problémů

3. Aktuální otázky současné právní filozofie V současné právní filozofii dominují tyto otázky: Co označuje pojem právo? Otázka tvorby právních pojmů jako praktických pojmů; Otázky právní interpretace a argumentace Co je to právní interpretace? Jaké má místo při uplatnění práva? Jaké je místo argumentace v právní interpretaci? Otázky spravedlnosti jsou transformovány na otázky zdůvodnění a interpretace lidských práv.

3.1.Problémy s definicemi a vymezením právních pojmů Definice či pojmy plní v procesu našeho poznávání roli orientačních bodů. Našemu myšlení a poznávání udávají směr podobně, jak když se kupříkladu orientujeme podle nějaké mapy v cizím prostředí. Mapy nám usnadňují orientaci díky zakresleným bodům a znakům, za kterými se ukrývají skutečné objekty a předměty. Znaky, které jsou jen symboly skutečných věcí nemohou vyjádřit všechny vlastnosti a souvislosti, které se vážou k takto označovaným předmětům. Sebelepší definice nemůže zachytit všechny vlastnosti a znaky, které danému jevu náleží. Podobně je to s tvorbou pojmů, pokud ji budeme chápat jen jako zobecnění podstatných či základních vlastností pozorovaného jevu. V případě tvorby obecnějších pojmů pak může nastat situace, kdy předmět bude postrádat některou z charakteristických vlastností a tak nebude možné jednoznačně interpretovat jeho význam.

Problémy s pojmy: několik příkladů 1. Používání nejasných pojmů jako jsou např. „dobré mravy“, „domácí násilí“- stále se konstatuje, že tyto pojmy je těžko definovat a jejich vymezení se odkazuje na výklad –interpretaci 2. Nevhodné užití pojmů, správné používání pojmů, které vedou ke zvěcnění či objektivizaci práv člověka nebo člověka samotného např. není příliš vhodné používat spojení „exekuce dítěte“: toto slovní spojení vede ke zvěcnění dítěte na předmět, objekt práv rodičů 3. NOZ zavádí nové pojmy, které v běžném jazyku jsou považovány za tzv. „zombie slova“ jako např. vejminek ( výměnek), nebo pacht… tyto slova již „vypadly“ z běžného jazyka Tyto slova označují určitou situaci, kontext, který existoval v časech, kdy rodina fungovala jako hospodářská jednotka. Otec přenechával zpravidla synovi své hospodářství a výměnou za to on se zavazoval, že může dožít v prostoru hospodářství na to určeném. Také se zavazoval, že se bude o něj starat, dávat mu peníze nebo ošacení, naturálie apod. Tento význam slova nelze přenést do současné doby, protože rodina ztratila ekonomickou funkci, rodinné vazby se radikálně změnily, rodina se atomizuje… atd… starost o staré lidi převzal stát a instituce… obydlí se nestaví s výměnky… (stavební zákon nezná tento pojem.) 4.Zavedení nových pojmů, bez vymezení jejích významu- např. institutu náhradního mateřství … zavedl se nový institut ale stále význam matky náleží jen biologické matce a to i když nemusí být genetickou matkou

3.2. Problémy s interpretací Interpretace obecně znamená výklad (resp. porozumění a chápání) významu či smyslu nějakého textu či tvůrčího projevu (uměleckého, literárního díla) ale i jevu, jako je například smysl dějin, tradice, jednání, apod. Interpretace je jazyková činnost, kdy interpret vždy interpretuje něco někomu; Struktura interpretace: interpret- interpretovaný objekt – příjemce interpretace Nejčastějším problémem právní interpretace je porušení této struktury, kdy se nebere ohled na příjemce interpretace, na adresáta… Interpretace je komunikativní akt… to není monolog soudce, který vykládá nějaký zákon… Interpretace není všemocná …

3.3. Lidská práva jako právně filozofický problém Otázka lidských práv dnes konkretizuje v právní filozofii a vůbec v právu otázku spravedlnosti a morální či hodnotové relevantnosti práva; Obecným problémem je, aby výklad právních norem a předpisů nevedl ke zvěcňování člověka, jeho základních práv; k moralizování apod. Základním tématem v posledních letech je kritická reflexe práva na život ve světle nových biomedicínských technologií, která otevírá řadu nových otázek; Problémem je, že o těchto otázkách se zatím na půdě české právní filozofie systematicky nediskutuje;

Místo právní filosofie v systému právních věd Právní sociologie - Právní teorie- Právní filosofie Právní filosofie by měla fungovat jako transformátor poznatků o společenské realitě do právní konstrukce skutečnosti Platí, že žádná z právních disciplín není více nebo méně důležitá, první nebo hlavní atd. Právní disciplíny se liší jen různými způsoby poznávání práva!

Jakou funkci plní právní filosofie v systému právních věd? Měla by fungovat jako a) strážkyně racionality b) a kritického právního myšlení

Co to znamená? měla by ostatním právním vědám poskytovat takové poznatky a argumenty pro praktické rozhodování, které by nebylo v rozporu se základními hodnotami humanismu a spravedlnosti; měla by garantovat vzájemnou komunikaci „všemi směry“ – navenek s ostatními společenskými vědami a také dovnitř s právními vědami; měla by odhalovat omyly a předsudky v právním myšlení; měla by dbát na správné používání logiky v právní argumentaci; měla by dbát na správné používání právního jazyka a významu slov;