Sociální péče poskytovaná v souvislosti s trestnou činností

Trestná činnost činnost, kdy pachatel zásadním způsobem poškozuje nebo ohrožuje státní mocí chráněné zájmy a kterou proto stát trestá (vězením nebo i jiným trestem). Méně závažný delikt se nazývá přestupek. Delikt = přestoupení zákona Přestupek = méně závažný delikt (trestá se jinak než vězením např. pokutou, napomenutím) Trestný čin = přestoupení zákona, které se trestá nejčastěji vězením

Kriminalita úhrn činů uvedených v trestním zákoně obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. V obecném slova smyslu se jedná o veškeré páchání přestupků nebo trestných činů.

Delikvence je širší pojem než kriminalita. Označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy

Sociální péči poskytovanou v souvislosti s TČ můžeme rozdělit na: prevenci kriminality práci s obětí trestného činu práci s pachatelem trestného činu

Prevence kriminality situační prevence x sociální prevence prevence primární x sekundární x terciální

Situační prevence Odstraňování příležitostí k páchání kriminality, zvyšování schopnosti sebeobrany obyvatel vůči trestné činnosti a zvýšení rizika odhalení pachatelů Opatření mají charakter technický, organizační a administrativní (kamerový systém, zdokonalení hlídkové a pořádkové služby, různé propagační kampaně apod.) Součástí je informování veřejnosti Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti

Sociální prevence Je zaměřena na změnu chování (potenciálního) pachatele trestné činnosti Soubor opatření, jimiž se předchází sociálnímu selhání Snaha o změny v různých oblastech života (rodina, škola, profesní příprava, sféra volného času apod.) Součást sociální politiky

Primární prevence kriminality Necíleně orientována na celou společnost, její instituce a občany, spočívá hl. v optimalizaci životních podmínek, zvláště sociálních, ale i materiálních, v péči o náležité fungování všech aktivit, které vedou k vhodné socializaci jedinců a pozitivnímu rozvoji společnosti. Zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování zejména dětí a mládeže (využívání volného času, možnosti sportovního vyžití). Těžiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích.

Sekundární prevence kriminality Zabývá se rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli, nebo oběťmi trestné činnosti (specializovaná sociální péče), orientuje se na sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství, povalečství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobou nezaměstnanost) a příčiny kriminogenních situací. Zaměřuje se též na ochranu materiálních hodnot, které jsou častěji objektem zájmu delikventů.

Terciární prevence kriminality Zaměřuje se na osoby, u kterých rizikové chování probíhá v plné míře. Cílem je zabránit dalšímu prohlubování a komplikování patologie. Spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob (pracovní uplatnění vč. Rekvalifikace, poradenství atd.).

Sociální práce s obětmi trestných činů Viktimizace – proces, jímž se osoby stávají obětmi trestné činnosti Mnoho obětí zná pachatele osobně. Mezi oběti trestných činů patří i oběti domácího násilí (viz celek péče o rodinu).

Oběti často trpí: Posttraumatickou stresovou poruchou – mívají např. návaly úzkosti, strach, poruchy spánku, deprese. Sekundární viktimizací – druhotné poškození psychiky oběti po spáchání trest. činu. Děje se nešetrným vyšetřováním, přístupem rodiny a okolí. Např.: po znásilnění si okolí myslí, že žena pachatele vyprovokovala.

Vznikem syndromu mnohočetné oběti (syndrom viktimizace) - os.se stává opakovaně obětí trest. činů, zdá se, jako by pachatele přitahovala. Pachatelé si často vybírají oběť na základě dostupnosti a snadnosti spáchání trest. činu. Oběť se někdy podvědomě chová tak, je pro pachatele dostupná. Tyto oběti málokdy vyhledávají odbornou pomoc. Důležitá je všestranná podpora oběti (psychická, morální, sociální, finanční, materiální), pomoc psychologa event. i psychiatra, šetrné zacházení s obětí (šetrné vyšetřování).

Oběti potřebují v souvislosti s oznámením TČ vědět: co se s jejím oznámením bude dít dál jak bude policie postupovat zda a z jakého skutku bude osoba obviněna, zda je ve vazbě nebo z ní byla propuštěna kdy bude jednání u soudu zda bude oběť předvolána jako svědek atd……

Každý odborník by měl : umět komunikovat s obětí trestného činu, být ochoten poskytnout veškeré informace, přihlédnout k její schopnosti koncentrace, k věku

Péči o oběti trestných činů se věnují: Probační a mediační služba Neziskové organizace – Hl. Bílý kruh bezpečí Oběti mohou využít některé sociální služby

Probační a mediační služba Pouze pokud oběti souhlasí se spoluprací Služby: – Základní psychosociální pomoc – Poskytnutí informací souvisejících s trestním řízením – Poskytnutí informací o službách pro poškozené – Zprostředkování mediace (vyjednávání) s pachatelem

Bílý kruh bezpečí Bezprostřední, bezplatná, odborná a diskrétní pomoc obětem v síti poraden BKB formou morální, psychologické a právní pomoci zlepšení materiálního postavení oběti trestné činnosti (podpora při získávání peněžité pomoci od státu, zprostředkování finanční pomoci z Nadačního fondu Filipa Venclíka, podpora konkrétních oprávněných zájmů oběti trestné činnosti). Nejblíže je v Pardubicích.

Sociální služby využívané oběťmi TČ krizová centra specializované poradny azylové domy (ubytovávají oběti domácího a jiného násilí) krizová lůžka terapeutické služby (sociální rehabilitace, sociálně aktivizační služby) atd..

Sociální péče poskytovaná pachatelům trestných činů Patří sem péče: – V průběhu trestního řízení (po spáchání trestného činu, obvinění, v průběhu trestního řízení) – Péče o osoby po odsouzení : Péče o vězně - penitenciární péče Péče o osoby potrestané jinou formou trestu než vězením (podmínečné odsouzení, nové formy trestů) – Péče o osoby propuštěné z vězení – postpenitenciární péče. !! Důležitá je kontinuální (nepřetržitá) péče o osobu odsouzeného.

Patří sem hlavně péče poskytovaná: Probační a mediační službou ČR Vězeňskou službou ČR (soc. pracovníky vězeňské služby) Sociálními kurátory Dalšími státními subjekty ( speciální školská zařízení, státní zdravotní instituce určené pro ochranné léčení, úřady práce, správy sociálního zabezpečení) Nestátními subjekty (hl. církevní a charitativní sdružení - Červený kříž, Naděje, Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty)

Probační a mediační služba - PMS Probační a mediační služba pracuje s pachateli i oběťmi trestných činů Pracuje s dospělými, mladistvými (15-18 let) i dětmi mladší 15 let Provádí probaci a mediaci

Probace Organizace a výkon dohledu nad odsouzeným (obviněným i obžalovaným). - Kontrola výkonu trestu nespojených s odnětím svobody. - Individuální pomoc obviněnému (jako pozitivní motivaci působení, aby vedl řádný život).

Mediace a) Alternativní metoda – řešení konfliktů, při níž nezávislá osoba (mediátor) pomáhá nalézt řešení přijatelné pro všechny strany z cílem urovnat vzájemné vztahy těchto stran. b) U trestního řízení jde o mimosoudní zprostředkování sporu mezi obviněným a poškozeným. Lze provést jen s výslovným souhlasem obou stran.

Cíle působení PMS: Integrace (začlenění)- začlenění zpět do společnosti, obnovit respekt obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění, seberealizace Participace poškozeného (spoluúčast poškozeného)- hl. obnovení jeho důvěry v práv. systém společnosti, zapojení do vlastního procesu odškodnění, obnovení pocitu bezpečí Ochrana společnosti (dohled, řešení konflikt. stavu) – realizace alternativních trestů

Pracovníci PMS: Úředník – bezúhonný, způsobilý k právním úkonům – VŠ v oblasti společenskovědní v magisterském studijním programu – absolvování ročního kvalifikačního kurzu – odborná zkouška organizovaná MSp Asistent – bezúhonný, způsobilý k právním úkonům – starší 21 let – středoškolské společenskovědní vzdělání – půlroční kvalifikační kurz – odborná zkouška organizovaná MSp

Práce PMS před vynesením rozsudku: Práce s dobrovolnými klienty: – podpora při řešení následných činů (vyrovnání s poškozeným) – podklady pro soudní rozhodnutí – podklady pro alternativní tresty, event. výchovná opatření, formě a podmínkách nepodmíněného trestu Práce s nedobrovolnými klienty: – klienti, u nichž byla vazba nahrazena dohledem či jiným opatřením – kontrola peněžitých podmínek stanov. v rozhodnutí soudu – pravidelný osobní kontakt s klientem

Práce po vynesení rozsudku PMS pracuje s osobami v těchto případech: – osoby s alternativ. tresty (domácí vězení, obecně prospěšné práce, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitá náhrada škody, ….) – role PMS je dohled nad výkonem těchto trestů – osoby nezletilé, jimž bylo uloženo výchovné, ochranné a trestné opatření – PMS dohlíží nad dodržováním těchto opatření

– osoby s dalšími povinnostmi a omezením, jejichž výkon probíhá „ na svobodě“ – PMS dohlíží nad dodržováním těchto opatření – osoby podmínečně propuštěné (parole – forma podmíněného propuštění, která umožňuje vykonat zbytek trestu mimo věznici, za její uložení odpovídá parolová rada – soudce, psychiatr) – PMS vykonává dohled nad podmínečně propuštěným – osoby projevující zájem o mediaci a urovnání následků trestného činu – PMS zprostředkuje mediaci

Penitenciární péče (péče poskytovaná ve vězení) péče o osoby ve vazbě a odsouzené ve vězení Osoby ve vazbě: – vazba nemá být trest, ale opatření, které zajistí, aby obviněný byl k dispozici orgánům činným u trest. řízení, na os.ve vazbě má být hleděno, jako na nevinného. Osoby ve vězení: – cílem uvěznění je: – uvědomit si své odpovědnosti vůči společnosti – získání schopností vést v budoucnu řádný život – ochrana společnosti

Rizika uvěznění (následky): Ztráta sociální integrity - rozpad vztahů s rodinou a přáteli má za důsledek pocitu vyřazenosti Prizonizace (věznice domovem)- nemá-li odsouzený v civilním životě perspektivy,vstupuje do kruhu recidivy Sociální stigmatizace, izolacionismus - vyvržení ze společnosti, stává se recidivistou

Péče o osoby ve vězení Z hlediska sociální péče jsou osobami, které pracují s osobami ve vězení: Sociální pracovník vězeňské služby Sociální kurátor

Péče poskytovaná sociálním pracovníkem vězeňské služby Odebrání soc. anamnézy a sestavení individuálního plánu soc. péče (s ohledem na délku trestu, možnosti pachatele i věznice apod.) Plán zahrnuje: – pracovní aktivity – vzdělání – spec. výchovné aktivity – zájmové aktivity – oblast utváření vnějších vztahů

Postenitenciární péče Po propuštění ze prochází propuštěný adaptační fází, která je individuální, ne delší než dva roky. Závisí na podmínkách, do kterých se vrací, na motivaci k „bezúhonnému životu“, na adaptační kapacitě osobnosti a na eventuálních poruchách osobnosti. V adaptační části dochází často k recidivě kriminálního chování, což je způsobeno „šokem ze svobody“, nárazem na realitu života, dlouhodobou frustraci potřeb, nemotivací k prosociálnímu chování, prázdnotu sociálního prostoru. Z postpenitenciární péče často profitují ti, kteří ji nejméně potřebují. Dobrovolný vstup je pozitivním ukazatelem motivace klienta. Asociální jedinci péče nevyužívají, a když, tak aby z ní profitovali, zahájení systematické práce je pro ně signálem k ukončení návštěv kurátora.

Jako perspektivní příjemci postpenitenciární péče se jeví: mladí prvotrestaní bez poruch chování v anamnéze (záškoláctví, útěky, kontakt s policií) po krátkodobém trestu s dobrým soc. zázemím (rodina, přátelé) s pevnými a kvalitními pracovními návyky dobře motivovaní při současné absenci poruch osobnosti či psychopatologie obecně (alkohol, drogy, sexuální deviace)

Péče poskytovaná sociálním kurátorem Klientem ve všech fázích trestního řízení a po jeho skončení, to je ve výkonu trestu odnětí svobody, případně ve výkonu vazby, i na svobodě. Jeho cílem je navázání vzájemného socioterapeutického vztahu v zájmu působení na osobnost klienta tak, aby byly upevněny nebo vytvořeny jeho pozitivní vazby k okolí a nedocházelo k jeho sociální izolaci. Pomáhá odsouzeným klientům řešit problémy v co největším předstihu před jejich propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody a tlumit vlivy vyplývající z izolace těchto lidí ve věznicích. Návštěva kurátora není povinná, jeho dřívější roli dohledu nad podmínečně propuštěnými převzala PMS.

Základní typologii postpenit. služeb lze shrnout následovně: pracovní poradenství (důležitá je registrace na úřadu práce, pomoc při nalezení vhodného zaměstnání, rekvalifikaci) ubytování (pomoc při zajištění ubytovny, azylového domu, noclehárny) finanční podpora (dávky pomoci v hmotné nouzi Kč – nenároková dávka) a materiální podpora (stravování a šatstvo – neziskové organizace, charitativní šatníky) krizové poradenství (pomoc v osobní krizi, hl.v akutních situacích).

začlenění do sociálního prostředí (resocializace) sociálně-výchovné a poradenství v sociálně právních věcech – např. dluhové poradenství, rozvody, apod., jednání se zdravotní pojišťovnou, práce s rodinou klienta – pomoc při opětovné integrace do rodiny, prevence recidivy omezování sociálně patologických skupin na klienta – nalezení nového okruhu známých pomoc klientovi při zabezpečování kontaktu klienta s institucemi (rozvoj klientových sociálních kompetencí)

Na poskytování postpenitenciární péče se tedy podílí: PMS – dohled nad podmínečně propuštěnými Sociální kurátor (městský úřad) – pomoc při resocializaci Neziskové organizace – poskytují služby sociálního poradenství, provozují azylové domy, krizové služby apod. Např.: White light 1. Ústí nad Labem, Sananim Praha (protidrogové služby ve vězení + následná péče), Laxus (protidrogové služby ve vězení + následná péče).

Zdroje: MATOUŠEK O., a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, s. ISBN NEVŘALA, Jan. Poradenství v oblasti penitenciární a postpenitenciární. OU, Ostrava 2007 SOCHŮREK J. Kapitoly z penologie. I. díl, Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. ISBN SOCHŮREK J. Kapitoly z penologie II. díl, Teorie a praxe zacházení s vězněnými. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. ISBN SOCHŮREK J. Kapitoly z penologie III. díl, Negativní jevy ve vězení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. ISBN