Historie výroby Fe doba kamenná – meteorologické železo 3000 – 2000 let p.n.l. - první tavba svářková ocel – 99,8 % Fe, zbytek C pudlovací pece – černé uhlí (1784) 1855 – Bessemerův konvertor (dmýchání vzduchu do rozt. Fe) 1878 – Thomasův konvertor (dokázal z Fe odstranit S a P) 1902 – elektrické obloukové pece (zahřívání elektromagn. Indukcí) současnost – kyslíkové konvertory (LD)
Výroba surového Fe Železo se vyrábí ze železných rud v hutích. Železné rudy obsahují převážně tyto nerosty: magnetovec (Fe3O4), krevel (Fe2O3), hnědel (Fe2O3. n H2O) a ocelek (FeCO3). Mimo nerosty obsahují rudy příměsi - hlušinu. Při výrobě železa reagují oxidy železa s oxidem uhelnatým (CO) a uhlíkem ve vysoké peci. Vysoká pec se nepřetržitě automaticky plní vrstvami koksu, železné rudy a vápence. Do spodní části pece se vhání předehřátý vzduch. Spalováním koksu se v dolní části vysoké pece dosahuje teploty 1700 až 1900°C.
Vzniklé železo... Vzniklé železo je nejprve pevné. Při větších teplotách se obohacuje uhlíkem, a tím se zmenšuje jeho teplota tání. Při této teplotě vzniká z hlušiny a vápence kapalná struska, která chrání kapalné železo na jeho povrchu před reakcí se vzdušným kyslíkem. Struska i roztavené železo se z vysoké pece vypouštějí zvlášť, přibližně každé dvě hodiny. Hutníci mluví o odpichu železa a strusky. Vysoká pec tak pracuje nepřetržitě několik let. Surové železo - litina obsahuje různé příměsi: uhlík, křemík, fosfor, mangan a další prvky. Vyznačuje se velkou pevností a stálostí na vzduchu, je však křehké a není kujné. Ze surového železa se odlévají např. potrubí, topná tělesa, kotle.
Pec
Zajímavost „Každý kus železa, který zdvihnete na Zemi, je pravděpodobně starší než čtyři a půl miliardy let, neboť pochází z vnitřku nějaké hvězdy.“ Edward Anders, 1970 Martin Bulín evee.cz