Vyučovací a výchovné činnosti učitele - složka didaktického procesu, podstatou je interakce učitele a žáka učitele a žáka - spojení vyučovacích činností učitele a učebních činností žáka žáka - nejvíce ovlivňující faktory : obsah učiva a podmínky obsah učiva a podmínky - základem je záměrné osvojování zpevňování a zdokonalování činností, dovedností, vědomostí, sociálních zdokonalování činností, dovedností, vědomostí, sociálních norem chování = ovlivnění osobnosti žáka norem chování = ovlivnění osobnosti žáka - výchovné a vyučovací činnosti jsou vzájemně propojeny, vyučovací mají blíže k informativní a výchovné k vyučovací mají blíže k informativní a výchovné k formativní stránce výchovně vzdělávacího projektu formativní stránce výchovně vzdělávacího projektu

Klasifikace vyučovacích činností učitele TV nepřímé = strategické, plánovací nepřímé = strategické, plánovací přímé = interakční přímé = interakční vzájemně jsou propojeny a doplňují se Klasifikace podle etap didaktického procesu : 1. Přípravná etapa (charakteristická nepřímou interakcí se žáky) 2. Realizace vyučování (přímá interakce se žáky)

Přípravná etapa Odehrává se bez přímé interakce se žáky, v rozhodovacích procesech rozhodují : 1. stanovení cílů, výběr učiva 2. prognóza výsledků, návrh kritérií hodnocení 3. sestavení plánu budoucího výchovně vzdělávacího procesu

1. Výběr učiva : Při výběru je nutné brát v úvahu : cíle a úkoly školní TV cíle a úkoly školní TV diagnostiku žáků (jejich schopnosti a dovednosti) diagnostiku žáků (jejich schopnosti a dovednosti) osnovy TV osnovy TV zvolit učivo, které je pro žáky potřebné a reálné vzhledem k jejich tělesnému a duševnímu rozvoji

Různé pojetí výběru učiva TV : Multičinnostní - orientace na různé druhy TV a sportovních činností Multičinnostní - orientace na různé druhy TV a sportovních činností Sportovně výchovné - orientace na hlavní - oblíbené sporty Sportovně výchovné - orientace na hlavní - oblíbené sporty Soutěživě výkonové – charakteristické spíše pro doplňkové a zájmové formy TV Soutěživě výkonové – charakteristické spíše pro doplňkové a zájmové formy TV Kondiční – orientace na zdravotní prevenci, zdatnost Kondiční – orientace na zdravotní prevenci, zdatnost Osobnostně socializační – důraz na sebehodnocení, odpovědnost, morálku,... Osobnostně socializační – důraz na sebehodnocení, odpovědnost, morálku,... Rozhodnutí o pojetí výběru učiva musí vycházet ze znalostí ontogenetického vývoje, senzitivních period pro rozvoj poh. schopností, obecných cílů školní TV, věkových zákonitostí a individuálních zvláštností a zájmu žáků

2. Prognóza výsledků VVP : hypotéza o výsledku budoucího pedag. procesu zahrnuje : hypotéza o výsledku budoucího pedag. procesu zahrnuje :  zkušenosti učitele a podmínky VVP  analýzu a náměty vyučovacích postupů a metod, stylů, uplatnění diferenciace,...  očekávání možných problémů, vymezení klíčových míst  anticipaci emocionálních reakcí žáků

3. Sestavení plánu vyučovacího procesu Tématický plán (příp. příprava na hodinu) obsahuje : cíle vyučování cíle vyučování konkrétní učivo konkrétní učivo zvolený didaktický styl zvolený didaktický styl organizaci vyučování (hromadné, skupinové,...) organizaci vyučování (hromadné, skupinové,...) druh motorického učení (imitační, instrukční, zpětnovazebné,...) druh motorického učení (imitační, instrukční, zpětnovazebné,...) časový rozvrh časový rozvrh vyučovací postup (komplexní, analyticko-syntetický,...) vyučovací postup (komplexní, analyticko-syntetický,...) aplikaci pedagogických zásad aplikaci pedagogických zásad směr výchovného působení včetně výchovných metod směr výchovného působení včetně výchovných metod kritéria pro průběžnou i finální klasifikaci kritéria pro průběžnou i finální klasifikaci

Realizace vyučování Probíhá v přímé interakci učitele a žáků, ovlivňují ho kromě přijatého plánu i podmínky ve kterých probíhá (materiální, sociální, právní, specifické) Průběh vyučování odráží kvalitu přípravné části, ale dochází i k různým nepředvídatelným situacím, které musí učitel řešit

Didaktické styly Chápeme je jako nezávislé, zobecnitelné didaktické struktury – ne „osobní styl“ učitele Termín vyjadřuje :  postoje učitele a žáků k vybranému učebnímu modelu  interakce učitele se žáky  dominance v řízení a rozhodování VVP  způsob, druh, frekvenci poskytování zpětných informací  aplikaci a způsoby hodnocení průběžných i finálních výsledků vyučování

Přehled didaktických stylů: příkazový příkazový praktický praktický reciproční reciproční se sebehodnocením se sebehodnocením s nabídkou s nabídkou s řízeným objevováním s řízeným objevováním se samostatným objevováním se samostatným objevováním s autonomním rozhodováním žáka o učivu s autonomním rozhodováním žáka o učivu s autonomním rozhodováním žáka o stylu s autonomním rozhodováním žáka o stylu Postupně klesá vliv učitele v rozhodování o učivu, způsobech interakce, poskytování zpětných informací, řízení a hodnocení činnosti a narůstá role žáka

Vyučovací postupy : 1. Komplexní Nácvik jednoduchých činností vycházejících z přirozených pohybů. Je základním postupem u předškolních dětí. 2. Analyticko-syntetický. Nácvik složitějších pohybových struktur, které si nelze osvojit naráz, ale postupným zvyšováním obtížnosti. 3. Synteticko-analytický Vychází z rovnocennosti obou předchozích postupů. Nácvik oběma způsoby probíhá většinou souběžně. Např. při výuce sportovních her.

Výchovné činnosti učitele TV Didaktické zásady : = obecné požadavky, které v souladu s cíli a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter vyučování a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu  uvědomělosti a aktivity  názornosti  soustavnosti  přiměřenosti  trvalosti Vyučovací metody : = záměrné, plánovité uspořádání učiva, vyučov. činností učitele, učebních činností žáka tak, aby vzhledem k podmínkám byl co nejefektivněji dosažen cíl vyučování  motivační metody  expoziční metody  fixační metody  diagnostické metody  výchovné metody

Zásada uvědomělosti a aktivity Základem je pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti a identifikace s vytyčenými výchovně vzdělávacími cíli. Uvědomělost a aktivita se výrazně projevují při metodách samostatné práce žáků (např. při výuce ve družstvech, poskytování dopomoci a záchrany, dodržování pravidel hry,...) Prostředky zvyšování aktivity žáků : - povzbuzení - rozhovor - zpětnovazební hodnocení - různé druhy intraindividuálních soutěží

Zásada názornosti Požadavek, aby si žáci vytvářeli přesné představy a pojmy na základě vnímání jevů objektivní skutečnosti nebo jejich zobrazení. Fyziologicky je podstatou vzájemné působení první a druhé signální soustavy. Prostředky ke zdůraznění názornosti : - přímá ukázka (učitel, demonstrátor – žák) - nepřímá ukázka = aplikace didaktické techniky (obrazy, foto, video,...) Výhody využití didaktické techniky :  bezchybné provedení ukázky  možnost zpomalení nebo zastavení v klíčových bodech pohybu  možnost paralelního výkladu s ukázkou  zvýšení motivace a zájmu žáků Požadavek, aby si žáci vytvářeli přesné představy a pojmy na základě vnímání jevů objektivní skutečnosti nebo jejich zobrazení. Fyziologicky je podstatou vzájemné působení první a druhé signální soustavy. Prostředky ke zdůraznění názornosti : - přímá ukázka (učitel, demonstrátor – žák) - nepřímá ukázka = aplikace didaktické techniky (obrazy, foto, video,...) Výhody využití didaktické techniky :  bezchybné provedení ukázky  možnost zpomalení nebo zastavení v klíčových bodech pohybu  možnost paralelního výkladu s ukázkou  zvýšení motivace a zájmu žáků

Zásada soustavnosti Požadavkem je předávat učivo v logickém uspořádání tak, aby získané vědomosti a dovednosti tvořily ucelený systém. Znamená také pravidelnou a systematickou práci. Uplatňuje se postup od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu, od zvláštního k obecnému

Zásada přiměřenosti Obsah i rozsah učiva musí odpovídat stupni psychického rozvoje, tělesným schopnostem žáků, jejich věkovým zákonitostem a individuálním zvláštnostem. Hlavním prostředkem jsou různé formy diferenciace :  kvalitativní – podle nadání a zájmu k určitému druhu TV činností (např. atleti, gymnasti,...) – hlavně v zájmových útvarech  kvantitativní = vytváření skupin dle schopností, nadání, dovedností (vynikající, průměrní, podprůměrní,...) Z hlediska učiva a času nutného k osvojení : Z hlediska učiva a času nutného k osvojení :  Skalace = stejné učivo, ale různý čas k osvojení pro různé skupiny  Furkace = stený čas, ale různě náročné učivo dle schopností žáků ve skupinách Žádoucí je, aby skupiny byly co nejvíce homogenní  je třeba je častěji přeskupovat podle úrovně žáků a obsahu učiva

Zásada trvalosti Vyžaduje, aby získané poznatky žáci dlouho uchovali a dokázali si je kdykoliv vybavit a prakticky použít. Cílem je v TV vytvoření aktivního pozitivního přístupu k pohybové aktivitě jako součásti životního stylu. Nejdůležitější etapa je už na 1.stupni ZŠ.

Motivační metody Motivace je prioritním faktorem efektivity učení. Základem motivace jsou : potřeby – vnitřní podmínky v utváření vztahu žáka k vyučovacímu procesu. Jsou determinovány : biologicky (potřeba pohybu) biologicky (potřeba pohybu) sociálně (soc. kontakt, seberealizace, cíle činnosti,...) sociálně (soc. kontakt, seberealizace, cíle činnosti,...) zkušeností (atraktivita, aspirace, hodnotová orientace,..) zkušeností (atraktivita, aspirace, hodnotová orientace,..) incentivy (nabídky, pobídky) – ty může vhodným výběrem ovlivnit učitel – např. organizací, odměnou, utvářením příznivého sociálně-psychologického klimatu,...

Klasifikace přístupů učitele k utváření motivace : Individuální přístup využívá hlavní biologické a sociálně determinované potřeby každého jedince. Je třeba znát dobře žáky, jejich potřeby, aspirace a možnosti. Vzhledem k počtu žáků ve třídě se využívá pouze ve specifických situacích Typologický přístup předpokládá motivační a hodnotovou homogenitu skupiny, typickou pro žáky daného věku a pohlaví. Využívá verbální incentivy (pochvala, výtka,...), kooperační soutěže apod. Málo vhodný přístup u vnitřně diferencovaných skupin Topologický přístup je kombinací obou předchozích, skladba, cíle, hodnoty a učitelem použité incentivy nabízejí potencionální možnost uspokojit potřeby většiny žáků. V tělesné výchově lze využít pobídky relativních ukazatelů zlepšení = posouzení intraindividuálních zlepšení žáka. Tím se dá ovlivnit kladně aspirace a zdravá sebedůvěra

Expoziční metody Cílem je zajistit předání obsahu učiva žákům učitelem. Podstatou je kognitivní činnost žáka, výsledkem aferentní syntéza všech podnětů. Metody přímého přenosu poznatků Metody přímého přenosu poznatků Typické pro instrukční učení, účinek je závislý na vědomostech žáků (terminologie,...). Uplatňují se verbální metody : popis, výklad, vysvětlení popis, výklad, vysvětlení Metody zprostředkovaného přenosu poznatků Metody zprostředkovaného přenosu poznatků Typické pro imitační motorické učení. Patří sem demonstrační metody, opírají se především o zrakové vnímání : ukázka, schema, model ukázka, schema, model Metody heuristické Metody heuristické Typické především pro otevřené pohybové dovednosti (např. sportovní hry). Základem jsou problémové metody : - algoritmické (řeší zobecnitelný problémú - nealgoritmické (řeší situační úkol)

Fixační metody Podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování již naučeného učiva. Základem je podávání zpětných informací a optimalizace dávkování zatěže. Metody opakovaných úsilí Metody opakovaných úsilí Rozvoj rychlosti, síly, pohyblivosti,... Důležité je dbát na přiměřenost intervalů odpočinku mezi jednotlivými opakováními Nepřerušované metody Nepřerušované metody Rozvoj vytrvalosti – intenzita a délka trvání musí být v souladu se schopnostmi žáků. Kontrolu intenzity můžeme provádět měřením srdeční frekvence

Diagnostické metody Slouží k hodnocení dosažených výsledků. Vstupní diagnostika východisko pro vnitřní diferenciaci, standartní motorické testy, testy pro ověření úrovně dovedností,... Průběžná diagnostika slouží ke korekci a modifikaci učebního programu, odráží úspěšnost nácviku vzhledem k intraindividuálně stanoveným cílům – ovlivňuje výrazně motivaci Finální diagnostika půlroční, roční klasifikace. Kritéria by žáci měli znát již na začátku vyučovacího cyklu

Výchovné metody Jejich aplikace závisí na vědomostech a zkušenostech učitele, souvisí se strategií vyučování a jejich aplikace je nenápadná kladení požadavků přesvědčovánícvičení odměna a trest příklad skupinová výchova

Zásady zatěžování dětí v TV sledovat příznaky adekvátní zátěže (zrudnutí, pocení, srdeční frekvence) – předejít přepětí přizpůsobovat prostor, čas, pravidla, nářadí apod. dětským možnostem rozvíjet široký záběr pohybových zkušeností – pestrost volit přiměřenou délku a složitost cvičení jasně a srozumitelně vysvětlovat, užívat názorných ukázek postupovat od jednoduchých pohybů k složitějším dát dostatečný čas k procvičování, využívat herních forem při nácviku opravovat chyby, užívat pozitivně orientované kritiky vést žáky k reálným aspiracím, naučit hodnotit vlastní pohyb, sebereflexi pro soutěže sestavovat vyrovnaná družstva