Obsah přednášky: Americký izolacionismus

1. Definice izolacionismu A) ortodoxní interpretace (Dexter Perkins) B) revizionistická interpretace (Bernard Fensterwald; Pavel Barša) C) popření izolacionismu (Robert Kagan) 2. Hlavní dokumenty izolacionismu

Politika uzavření se před okolním světem, soustředění se na domácí politiku Izolace geografická, politická, ekonomická (?) Příklady „klasického“ izolacionismu šogunát Tokugawa, Japonsko (1633 – 1854) – politika „sakoku“ Tibet do 1. pol. 20. století Jemen do 60. let 20. století

=> ortodoxní interpretace USFP: Dexter Perkins: The Evolution of American Foreign Policy (1952). Vyhlášení nezávislosti a americká revoluce představují „akt izolace, přetrhání všech vazeb se Starým světem, počin společnosti, které se cítila odlišná od těch, které existovaly na druhé straně Atlantiku….”

až do konce 19. století (1898) USA v izolaci obrat: Španělsko – americká válka (1898): obsazení Kuby, Portorika, Filipín a Guamu Přechodné období (1898 – 1913) Nástup T. W. Wilsona k intervencionismu Přechodné období (1919 – 1941) – návrat do izolace Po IISV vítězství internacionalismu

 Revizionistická interpretace Bernard Fensterwald, jr.: The Anatomy of American Isolationism (1958). „Nikdy jsme se nepokoušeli o kulturní izolacionismus, který praktikují v SSSR a komunistické Číně…Od svého zrození, Spojené státy byly politicky a vojensky zapojené do všech záležitostí na kontinentu Severní Ameriky, později na celé Západní hemisféře a nakonec v celém Pacifiku.“

Americký izolacionismus = separace, nezúčastněnost („aloofness“) vůči politickému a vojenskému vývoji pouze v Evropě, nikoli v Západní hemisféře a Pacifiku Bernard Fensterwald: USFP jako konflikt mezi izolacionismem a expanzionismem Oskar Krejčí: Zahraniční politika USA (2009): izolacionismus versus intervencionismus

Pavel Barša: Hodina impéria – současná zahraniční politika USA (2003): základ americké identity tvoří dvě zkušenosti: a) odchod ze Starého světa a nalezení útočiště v Novém světě (impulz oddělení od Evropy) b) posouvání „hranice“ v Novém světě (na Západ k Pacifiku) (impulze expanze na Západní polokouli) Američané = utečenci i kolonizátoři; přistěhovalci i lidé, kteří posouvají hranice dál („hraničáři“)

=> popření izolacionismu Robert Kagan: Nebezpečný národ (sv. 1) – zahraniční politika USA 1700 – „Přetrvávající blud o Americe jako izolacionistické a pasivní zemi, pokud zrovna není vyprovokována, je založen na nepochopení americké zahraniční politiky během 17., 18., a na počátku 19. století.“ Kaganova kniha „vypráví spíše o rozpínavosti a idealistických i materialistických tužbách než o příkladech izolacionismu a zářících městech na kopcích.“

Puritáni nezakládali USA, aby se separovali od Evropy, ale aby založili impérium, které změní svět k lepšímu Američané byli expanzivní ještě před založením USA Svou legitimitu stavěly na univerzalistické ideologii – právech pro všechny, ne pro sebe v USA Bůh si vybral Ameriku, aby šířila myšlenky svobody Dokud byly USA malé a slabé, bojovali a zabírali půdu ale jen vůči slabším (Indiánům, Mexičanům) Snažili se vyhýbat závazkům se silnějšími aktéry (evr. Mocnosti) – to by omezilo jejich svobodu jednání.

John Winthrop (1630): Vzor křesťanské shovívavosti (Model of Christian Charity); mše / kázání „Město na kopci“ Thomas Paine (1776): Zdravý rozum (Common Sense) George Washington (1793): Prohlášení neutrality George Washington (1796): Projev na rozloučenou Monreova doktrína (1823) John Louis O'Sullivan (1845): Zjevný úděl/poslání (Manifest Destiny)