 Mýtus: OSPOD ví nejlépe, co je pro dítě a rodinu dobré  Mýtus: IPOD znamená pro pracovníky pouze zvýšení administrativy

 Co je pro klienta dobré ví zpravidla jen klient sám – někdy to ale neumí pojmenovat, nebo si to „bojí přiznat“.  Při kvalitní práci s klientem (za využívání odborných metod sociální práce) zkušený pracovník pozná, kde je skutečný a opravdový zájem klienta

 V praxi někdy časté u agendy NRP: pracovník/ice se domnívá, že pro dítě je vhodnější náhradní rodinná péče, např. adopce, nebo pěstounská péče „na druhém konci republiky“, protože „rodiče nejsou dost dobří“ a náhradní rodinná péče je „společensky přijatelnější“

 Klient má právo rozhodovat sám o sobě. Má právo mít jiný názor než OSPOD.  Motivací pro klienty může být jejich „zplnomocňování“, jejich větší zapojení do rozhodovacích procesů o jejich osobě, nebo o situacích, které se jich týkají.

 Spolupráci nelze chápat pouze mezi subjekty (myšleno institucemi) navzájem, ale spolupráci je nutno chápat ve smyslu: OSPOD x klient.  Je nezbytné, aby OSPOD využíval moderních metod sociální práce – např. rodinné konference.

 OSPOD nikdy nesmí podsouvat svůj názor klientovi. Může ale využít nadhledu (pohledu zvenčí), který oproti klientovi může mít.

 „Zmocňování klienta“ je nutné nastavit již při stanovování zakázky mezi klientem a OSPODem. Klientovi jasně sdělit, co bude jeho úkolem, co se od něho očekává a případně do kdy.  Pro kvalitní práci je nezbytné precizní zpracování IPODu, a konkrétní stanovení cílů. Stanovení obecných cílů nevede ke kvalitní práci.

 Zkušenosti  Neabsorbování nových poznatků  Nevzdělanost – chybí „základní vědomostí baterie“. Zejména v některých regionech je velký problém s obsazením pozic na OSPOD. Příliš teoretické zaměření studijních oborů na univerzitách.  ZOZ – uznávání ZOZ, nejasná pravidla

 Problém: informace se nedostávají k řadovým pracovníkům. Často nedochází ke kvalitnímu a efektivnímu předávání informací. Mnohde na porady, konference aj. chodí výhradně vedoucí.  Problém č. 2 – někdy i OSPODy samotné podléhají mýtům, mediálním informacím a „informacím z 2. ruky“ typu JPP

 „zkostnatělost“  Přílišná obezřetnost před „novinkami“. Vystresovanost z přemíry práce. Obava z pochybení – z toho důvodu volba bezpečné cesty „zajeté koleje“. Volba osvědčeného.

 IPOD – jeho významem je zejména kvalitní stanovení cílů – tedy kam má práce směřovat.  INDIVIDUÁLNÍ – měl by „donutit“ OSPOD přemýšlet individuálně, opustit zajeté šablony, hledat řešení „na míru“

 Cíle musí být konkrétní, nikoliv obecné. Nemá smysl dělat IPOD „pro formu“, pro uspokojení nadřízených orgánů atd.  Důležitý je obsah.  Bez stanovení konkrétních cílů není zřejmé, kam má „případ“ směřovat (fluktuace zaměstnanců na pracovišti atd.)

 IPOD není nástrojem byrokratickým. Může naopak OSPODu práci velmi usnadnit. Při kvalitním zpracování může pomoci najít řešení včas, předejít „slepým uličkám“.

 Nevyhotovení IPOD – naopak přináší více práce (minimálně zpracování zprávy o nápravných opatřeních pro nadřízený/kontrolní orgán )  Nevyhotovení IPOD – je zákonnou povinností (§ 10, odst. 3, písm. d, zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochrany dětí ) – jeho nevypracování je tedy vůči klientovi minimálně nefér

 Aktualizování IPOD – umožňuje promítnutí aktuální situace do práce s klientem

 Další mýty  Vznik mýtů – média, široká veřejnost, neúplné informace, fámy, touha po skandalizování (např. při „zavedení PPPD“ budou děti putovat z rodiny do rodiny a vystřídají až 40 rodin, jak je tomu „v zahraničí“)