TRAUMATIZACE DÍTĚTE RODIČOVSKÝM KONFLIKTEM MUDr. Eva Vaníčková,CSc. Ústav zdraví dětí a mládeže, 3. Lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Obsah přednášky  Rodičovský konflikt a akční rádius  Traumatizace dítěte – násilí a jeho formy  Základní potřeby dětí a věkové zvláštnosti  Trauma dítěte a stres  Ochrana dětí

Rodičovský konflikt a akční rádius  Konflikt z latinského confligó je srážka či střet dvou, do určité míry, se vylučujících či protichůdných snah, sil, potřeb, zájmů, hodnot nebo citů.  Každý konflikt bývá doprovázený strachem, nejistotou a očekáváním; nenaplněná očekávání vedou k frustraci a mohou být spouštěčem agresivního chování.  Každý konflikt v sobě ukrývá jádro problému – věcnou rovinu, a emocionální obal daný osobním prožitkem. Rozkolísání emocionální rovnováhy v rodině zasáhne všechny členy rodiny, je primárně odpovědné za traumatizaci dítěte a obtížné zvládání věcné stránky.

Rodičovský konflikt a akční rádius 2  Dítě je pasivním účastníkem rodičovského konfliktu, ale může být jedním či oběma rodiči vtahováno do aktivní role účastníka konfliktu.  Dítě potřebuje porozumět konfliktu a svým emocím; jestliže jsou mu nesrozumitelné a nechápe souvislosti, začne obviňovat sebe sama jako zdroj problému a k vnějšímu konfliktu se tak připojuje i vnitřní konflikt. Tato situace je pro dítě obtížná a dlouhodobě neudržitelná. „Potřebuje přežít“ a proto se při vleklém řešení rodičovského konfliktu přiklání na stranu jednoho rodiče nebo jiného, jemu citově blízkého člověka.  Rodičovský konflikt se ve vertikále přenáší i do rodin prarodičů a v horizontále do rodin sourozenců, přátel, známých, kolegů v zaměstnání, sousedů atd., ale spolu s dítětem také do škol a vrstevnických skupin dětí, které ho modifikují.  Přenos konfliktu je ovlivňován jak emocionálním prožitkem, tak i věcným obsahem, které se odvíjejí od osobních představ, přání, tužeb a očekávání každého zúčastněného. To zpětně ovlivňuje primární rodičovský konflikt a často prohlubuje traumatizaci všech, čímž je primární konflikt posilován a rozšiřováno věcné jádro.

Děti  mají pozitivní očekávání  mají důvěru v dospělé  neumí anticipovat důsledky rozhodnutí, jednání a chování  uvědomování ženské a mužské role v různém věku dítěte  sociální vzdor v pubertě  resilience a kapacita adaptačních mechanismů zvládání stresu

Traumatizace dítě  témě vždy deficit v naplňování základních potřeb má za následek subdeprivaci až deprivaci, frustraci a stres – rozvoj traumatu  téměř vždy dítě jako svědek rodičovského konfliktu je forma pasivního psychického násilí  většinou úmyslné zatajování konfliktu, jeho zkreslování, zveličování, vzájemné obviňování rodičů nebo dítěte, zablokovaná komunikace, vyhrožování a verbální agrese včetně vulgarizmů je formou aktivního psychického násilí vůči dítěti, která se předává z generace na generaci (rodinné konstelace)

Traumatizace dítě 2  mezi rodičem opačného pohlaví a dítětem se může vyvinout vztahový incest s následnou emocionální patologií, která je stejně závažná jako u incestního zneužití a u obou patologie přetrvává v dalším životě (role životního partnera jen obsazená a proto problémy ve vztazích)  jeden z rodičů může použít falešné obvinění z týrání nebo sexuálního zneužití k získání výhody - Münchausenův syndrom by proxi, který je součástí sy CAN a v některých zemích podléhá povinnému hlášení a trestnímu postihu rodiče; i jiné formy syndromu (předstírání nemoci apod.) k získání výhody  syndrom odcizení a ztráta odcizeného rodiče; dítě se ztotožní, přejímá názory, postoje a hodnoty rodiče, ke kterému se přikloní a negativně se vymezuje vůči druhému. Tím dítě potlačuje své citové potřeby vůči odcizenému rodiči, také ale část své identity, jejíž rozvoj končí ve 24 letech.

Traumatizace dítě 3  dítě se může před rodičovským konfliktem uzavřít do svého světa a ztrácí tak sociální vztahové zkušenosti, které mohou být zdrojem problémů v dospělosti; únik bývá někdy transformován pozitivně v úniku do světa literatury, umění, sportu apod.  negativní vzory řešení konfliktů a jejich přenos do dalších prostředí a kamarádských i milostných vztahů (zdroj DN)  ztráta či omezená komunikace s širší rodinou, přáteli může být účelová jako forma potrestání za újmu nebo může být eliminací další viktimizace  vtíravá pozornost okolí ze strany nedostatečně komponovaných osobností v blízkosti dítěte, která je vedená spíše zvědavostí než touhou pomoci  změna životního stylu dítěte s cílem minimalizace společně tráveného času v rodině, s přáteli apod., odchod z rodiny

Základní potřeby dětí biologické  vzduch, voda, teplo  výživa  spánek  obydlí, ošacení  ochrana před nemocemi a úrazy

Základní potřeby dětí psychické  množství, kvalita a proměnlivost podnětů  řád a smysl podnětů pro učení  citové a sociální vazby pro utváření osobnosti  potřeba identity  potřeba otevřené budoucnosti

Základní potřeby dětí sociální  sociální dovednosti  vzory pravidel chování v sociální komunikaci a porozumění nonverbální komunikaci  ochrana před všemi formami interpersonálního násilí  potřeba zvládání stresových situací  porozumění intra a interkulturním rozdílům

Základní potřeby dětí emocionální  pozitivní výchova dítěte a jeho bezpodmínečná akceptace navozující pocit lásky, jistoty a bezpečí  jeden emocionální průvodce  potřeba uvědomělého prožívání situací  schopnost empatie  veřejně prospěšné práce, dobrý skutek  pocit sounáležitosti  pocit jistoty v očekávání sociální podpory

Základní potřeby dětí duchovní  potřeba přiměřeného sebepojetí  potřeba hierarchie životních hodnot  rodinná konstelace – paměť - svědomí  životní příběh

Trauma dítěte  Traumatická událost je nerovnováha mezi vnější příčinou a vnitřními mechanismy, které si s ní neumí poradit.  Dítě na stav vnitřní nepohody reaguje změnou chování, kdy můžeme detekovat tzv. nespecifické behaviorální markery.  Kromě toho se traumatické vzpomínky či události objevují u předškoláka ve hře (hádky rodičů, rozvod, bití apod.), u školáka se nejčastěji projevují jako školní fóbie, poruchy pozornosti a chování, ale také ve vyprávění příběhů či vírou v osudová znamení a pověrčivostí.

Trauma dítěte 2  Dospívající udělají všechno pro to, aby se vyhnuli obtěžujícím, nepříjemným traumatizujícím pocitům a myšlenkám. U traumatizovaných dívek i chlapců se proto častěji jako následek emocionální patologie rozvíjí syndrom rizikového chování, ale také somatické stesky. V chování pozorujeme odtažitost, vzdorovitost, depresi, somatické stesky, ale také radikální změnu vzhledu, zlost, touhu se pomstít a identifikaci se současnou subkulturou (HIP-HOP, EMO, SKATE, SKINHEADS, TATTOO, HOOLIGANS, VIRTUÁLNÍ KOMUNITY, HRÁČI PC HER ad.).  Trauma zůstává uložené v paměti, díky níž je mozek trvale ve stavu zvýšené aktivity a ostražitosti; to je příčina bezdůvodného riskování, záchvatů paniky, zhoršené paměti, regresivního chování, odtažitosti a vztahových problémů, které jsou výsledkem obtížného prožívání a nikoli čistě pubertálního vzdoru vůči rodičovským autoritám.

Nespecifické identifikační markery  zvýšená úzkostnost a iracionální obavy  podrážděnost, smutek, apatie, deprese  výbuchy hněvu, agresivní chování  vyhýbavé, nutkavé chování  snížené sebehodnocení  obtíže v sociální komunikaci  náhle zhoršený školní prospěch  somatické stesky (noční můry, bolest hlavy, břicha, zvýšená teplota)  poruchy příjmu potravy  rozvoj syndromu rizikového chování

Následky  Krátkodobé – bolest, negativní emoce  Dlouhodobé – deprese, somatizace problémů  Posttraumatická stresová porucha – změna osobnosti dítěte – vývojové trauma  STRES

PYRAMIDA EXPOZICE DĚTÍ NÁSILÍM (Centrum prevence Atlanta) Sebevražedné chování – předčasné úmrtí Porucha zdraví a sociální problémy Rozvoj rizikového chování Narušení sociálních, emocionálních nebo poznávacích funkcí Osobní zkušenost s násilím/expozice

WHO – Evropská zpráva  Zvýšené riziko nežádoucích dětských zkušeností je: sebevražda 40x abuzus drog 6x abuzus alkoholu 9x kouření 3x  Zvýšené riziko rozvoje deprese, kardiovaskulárních onemocnění, obezity, diabetes mellitus 2. stupně, kloubních obtíží, nádorových onemocnění ad.

Stresory dětí jako zdroj traumatu  narození nového sourozence 95  úmrtí rodiče, člena rodiny, kamaráda  rozvod rodičů či rozpad rodiny  úmrtí domácího mazlíčka  domácí násilí zahrnující děti  změna třídy, učitele, školy  stěhování  fyzický vzhled  nemoc, úraz, zdravotní handicap  dlouhodobý stres v rodině (nemoc, člen se zdravotním postižením, nezaměstnanost rodiče, velká odlišnost rodiny)  problémy s chováním

Ochrana dítěte – zpracování a přístup ke konfliktu  naplňování všech základních potřeb dítěte  včasné informování dítěte a demonstrace aktivního zvládnutí konfliktu ze strany rodičů  management zvládání stresu  koučink životního stylu rodiny v období řešení rodičovského konfliktu  ohleduplné informování širší rodiny a okolí rodiny  tabu pro vzájemné obviňování v rodině

Ochrana dítěte 2  přednost má práce s emocemi – porozumění emocím, hledání souvislostí s vnímáním a chováním dítěte  přesměrování konfliktu na pozitivní bonus – otevřená diskuze, přehodnocení hodnot, priorit, koníčků, zachování úcty a respektu vede k posilování sebekoncepce, úcty k rodičům a pozitivnímu rozvoji osobnosti dítěte  hledání řešení znamená ukončení negativních procesů a podporu kreativity, čímž se posiluje resilience dítěte  umění řešit konflikt a ochrana dítěte před traumatizací je jediná cesta pro zachování zdraví a kvality života dítěte; současně je prevencí předávání emocionální patologie prostřednictvím rodinných konstelací

Děkuji vám za pozornost!