Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Vybrané kapitoly světových a českých dějin Poválečný svět 1945 až Mezinárodněprávní následky druhé světové války

Bilance druhé světové války I Největší válečný konflikt v dějinách, nejvyšší počet obětí, celkem minimálně 60 miliónů (nikdy přesně nevyčísleno; neexistence evidence, zatajování ztrát, metodika) Populační ztráty nerovnoměrné: nejvíce v zemích střední a východní Evropy (asi 44 miliónů, tj. 72 % všech ztrát!), více padlých na straně antihitlerovské koalice, než zemí Osy a jejich Spojenců Převažují civilní obětí – Z celkem asi 60 miliónů padlo kolem 20 miliónů osob Nejvíce civilních obětí v zemích antihitlerovské koalice (okupační režim, genocida, guerillový boj)

Bilance druhé světové války II Populační ztráty antihitlerovské koalice a jejich spojenců – Celkové ztráty asi 50 miliónů, z toho asi 16 miliónů padlých Sovětský svaz – Největší populační ztráty, zpravidla uváděno 28 miliónů (každý sedmý), ale zřejmě vyšší, r = asi 193 miliónů obyv., r = asi 167 miliónů obyv. (přirozený přírůstek cca 10 miliónů) z toho ztráty Rudé armády asi 12 miliónů padlých Polsko – Zabito 6 miliónů (každý šestý), asi polovina připadá na židovské obyvatelstvo, cca padlých v řadách ozbrojených sil

Bilance druhé světové války III Jugoslávie – Celkem 1,7 miliónů zabitých (každý devátý), většina připadá na oběti etnických a náboženských střetů (Chorvati vs. Srbové) a na partyzánský boj Ostatní země – Čína (10 miliónů z toho 2,5 miliónů padlých) – Francie ( / ) – Řecko ( /10 000) – USA ( / ) – Spojené království ( / ) – Československo ( /3000; bez německého obyv.)

Bilance druhé světové války IV Populační ztráty zemí Osy a jejich spojenců: – Celkové ztráty asi 10,5 miliónů, z toho asi 6 miliónů padlých Německo – Nejvyšší ze zemí Osy, zejm. během r. 1945, asi 6,5 miliónů zabitých (každý jedenáctý), ale většina připadá na ztráty Wehrmachtu (asi 4 milióny) Japonsko – Celkem 2,5 miliónů (každý dvacátý osmy), zejm. během r. 1945, většina připadá na padlé (asi 1,5 miliónu) Ostatní země – Během války spojenci Německa a Japonska přešli na stranu antihitlerovské koalice, část ztrát připadá na boje proti zemím Osy – Rumunsko ( zabitých z toho padlých), Itálie ( / ), Maďarsko ( /25 000), Finsko (50 000, civilní ztráty minimální), Bulharsko (15 000)

Poměr celkového počtu lidských ztrát

Poměr celkového počtu padlých

Zločinný charakter druhé světové války I Agrese zemí Osy nevedena s cílem mocenské hegemonie, ale fyzická likvidace nepřítele: hlavní obětí civilisté Nacionálně socialistické Německo – Genocida neárijského obyvatelstva, zejm. Židů: do r vyhánění Židů (madagaskarský plán), ale po vypuknutí války nemožnost realizace, tzv. ghettoizace, tj. násilné uzavírání židů do ghett (vlastní samospráva), konference ve Wannsee v lednu 1942 = tzv. konečné řešení, tj. fyzická likvidace Židů (vyhlazovací tábory: Osvětim, Chelmo, Treblinka aj.), stejně tak i vybraných skupin obyvatelstva (homosexuálové aj.) – Způsob vedení války se Sovětským svazem (zabíjení a fyzická likvidace zajatců) – Etnické čistky na území Polska, tj. vyhánění Poláků z oblasti tzv. Warthegau a osidlování německým obyvatelstvem – Fyzická likvidace osob mentálně a tělesně postižených (program T4)

Zločinný charakter druhé světové války II Japonsko – Způsob vedení války s Čínou i s USA (nedodržování válečného práva: fyzická likvidace zajatců), nankingský masakr (od 13. prosince 1937 do sklonku ledna 1938): rabování dobytého města, vraždění zajatců, civilistů, odhady o obětech Antihitlerovská koalice – Sovětský svaz: genocida spojenců Německa (Tataři, kavkazské národy), faktická fyzická likvidace zajatců, kupříkladu z zajatých u Stalingradu přežilo asi 5000 – Spojené státy a Spojené království: kontroverzní způsob vedení boje, tzv. strategické bombardování, tj. kobercové nálety (např. Drážďany) a tzv. paličské nálety (např. Tokio), hlavní cíl = ochromení infrastruktury, oběti z řad civilistů

Územní změny po druhé světové válce I Atlantická Charta = změny území pouze za souhlasu tamního obyvatelstva, ale nedodržováno (zejm. střední a východní Evropa) Vítězné státy: Sovětský svaz – Největší územní zisky – Po r uznání válečné expanze, tj. zisk části Finska, Pobaltí, východního Polska a východního Rumunska, a nové územní zisky, tj. nevelká území ve Finsku, část německého Pruska (dnes Kaliningradská oblast), zisk Podkarpatské Rusi (na Československu), na východě zisk jižního Sachalinu a Kurilských ostrovů (na Japonsku)

Územní změny po druhé světové válce II Polsko – Největší územní změny – Ztráta východních teritorií vs. zisk východní části Německa (Ziemie Odzyskane) Jugoslávie – Zisk jaderského přímoří (spor s Itálii o Terst) Poražené státy: „vrátit“ územní zisky i ztráta vlastního území Německo – Největší územní ztráty = územní na východ od linie řek Odra-Nisa, tj. Slezsko, Pomořansko a Prusko; Sársko dáno na deset let do správy Francie – Vlastní území rozděleno na čtyři okupační zóny, tj. sovětskou, americkou, britskou (bizonie) a francouzskou (trizonie); do čtyř sektorů rozdělen i Berlín

Územní změny po druhé světové válce III Rakousko – Nejistota statusu: spojenec/oběť nacizmu, do r čtyři okupační zóny Itálie – Ztráta všech zámořských teritorií (svěřenecká území OSN), části jaderského přímoří (Jugoslávie) a souostroví Dodekanesos (Řecko) Evropští spojenci Osy – Finsko (Petsamo, Hankö), Rumunsko (Besarábie); Maďarsko, Bulharsko Japonsko – Ztráta všech teritorií získaných po r. 1884, tj. Mandžusko, Korea, tichomořské ostrovy, jižní Sachalin a Kurily

Utváření nové sídelní struktury v Evropě Nové státní hranice = nové etnické složení, vytváření homogenních národních států, zejm. ve střední a východní Evropě Vyhnání Němců – De facto od r (ze Sovětského svazu do Německa), v r likvidace tzv. povolžských Němců, po r evakuace a vyhánění Němců z východního Německa (dnes území Ruska a Polska), Československa, Maďarska a Jugoslávie = celkem více než 15 miliónů obyvatel Polsko – Ze Sovětského svazu do Polska nuceně vystěhováno přes 2 miliónů Poláků Sovětský svaz – Transfer národů, které kolaborovaly s německou okupační mocí (Krymští Tataři, kavkazské národy aj.) Homogenizace národního státu

Trestání válečných zločinů I Trestání zločinů předchází mírovým smlouvám! Nové kategorie zločinů: – Spiknutí proti míru, ale zejména zločiny proti míru (příprava útočné války), válečné zločiny (provinění proti válečnému právu), zločiny proti lidskosti (genocida) = součástí Charty OSN – Kritika: retroaktivita (zpětná účinnost, není v souladu s právním řádem) Norimberské procesy (1945 – 1946) – Celkem 13 soudních procesů před Norimberským tribunálem proti představitelům nacistického režimu, hlavní proces proti 21 nejvyšším pohlavárům: Herman Göring, Joachim Ribbentrop, Alfred Rosenberg, Martin Bormann (v nepřítomnosti) aj. odsouzení k trestu smrtí, ostatní k trestům na svobodě (Rudolf Hess, Albert Speer aj.)

Trestání válečných zločinů II Norimberské procesy (pokračování) NSDAP (nacistická strana), jednotky SS, SA aj. nacistické organizace označeny za zločinné a zakázány Tokijský proces (1946 – 1948) – Pro posouzení viny japonských představitelů zřízen Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ, mimo císaře Hirohita a jeho rodiny – K trestu smrti odsouzeni mj.: Hideki Tódžó (ministerský předseda), Seiširó Itagaki a Jošidžiró Umezu (ministři války) Retribuce ve světě – Ve všech zemích, které v konfliktu s nacionálně socialistickým Německem – Obzvláště velkého rozsahu ve Francii nebo v Bulharsku

Trestání válečných zločinů III Retribuce v Československu (1945 až 1948) – Největší zločinci trestání Národním soudem (K. H. Frank, J. Tiso, ale i tzv. kolaboranti, tj. osob spolupracující s okupačním režimem), ale příslušné soudy po celé republice (Mimořádné lidové soudy): nemožnost odvolání, trest smrti vykonáván bez odkladu = zneužívání pravomocí, vyřizování osobních sporů apod. Proces s Adolfem Eichmannem (1961 – 1962) – Unesen r izraelskou tajnou službou (Mossad) z Argentiny a v Jeruzalémě postaven před soud, odsouzen k trestu smrti: velký mediální ohlas, reflexe holokaustu ve světě (obětí nacizmu = Židé) Praxe mezinárodních tribunálů i v dalších konfliktech – Např. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu

Poválečná obnova UNRRA – United Nations Relief and Rehabilitation Administration, instituce zal. 9. listopadu 1943 s cílem poskytovat humanitární pomoc osobám postiženým válkou, zejména uprchlíkům; realizováno do r. 1949, většina pomoci ze Spojených států Marshallův plán – Plán ekonomické pomoci evropským zemím postižených druhou světovou válkou; hlavní myšlenka = politický radikalizmus důsledkem špatných hospodářských podmínek – Prezentován dne 5. června 1947 min. zahr. USA George Marshallem – Do roku 1952 poskytnuto 13 miliard dolarů

Poválečná organizace světa Během druhé světové války jednání o mezinárodním uspořádání světa, které by znemožnilo rozpoutání nového válečného konfliktu: – Utvořit mezinárodní společenství (tj. OSN, viz níže) a takové nástroje, které zabrání opakování hospodářských katastrof: nacizmus se dostal k moci v době hospodářské deprese General Agreement on Trade and Tariffs (GATT) – (Všeobecná dohoda o obchodu a clech), dohoda podepsána 30. října zeměmi: závazek nezvyšovat celní bariéry, v roce 1990 nahrazena World Trade Organization (Světovou obchodní organizací) International Monetary Fund (IMF) a World Bank (WB) – Mezinárodní měnový fond a Světová banka, založeny r na základě dohody z Bretton-Woods: podporovat měnovou stabilitu a investiční projekty Dále např. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu aj.

Organizace spojených národů I Celosvětová organizace s cílem udržení bezpečnosti a míru – Předběžně dojednána na konferenci v Dumbarton Oaks (Spojené království, USA, SSSR) Návaznost na Společnost národů (po r de facto neexistuje, oficiálně rozpuštěna r. 1946) Konference v San Franciscu – Od 25. dubna do 26. června 1945 – Spor o právo veta: Sovětský svaz požaduje, aby se vztahovalo i na výběr programu Valného shromáždění – Zástupci 50 zemí antihitlerovské koalice, mj. i Československo (Jan Masaryk), dne 26. června 1945 podepsána Charta OSN – Po válce vstup většiny suverénních států, r i Švýcarsko

Organizace spojených národů II Struktura a orgány OSN – Valné shromáždění: rovnost všech národů, tj. jeden stát disponuje jedním hlasem – Rada bezpečnosti: pět stálých členů (vítězné mocnosti nad zeměmi Osy), tj. USA, Sovětský svaz (Rusko), Čína, Francie a Spojené království, právo veta; šest/deset nestálých členů (na jeden rok) – Generální tajemník: šéf sekretariát a reprezentant OSN Přidružené organizace (UNESCO, ILO, WHO aj.) Podílí se na řešení mezinárodních sporů a krizí – Např. palestinská krize ( ), kašmírská krize (1948), zaštiťuje přítomnost mezinárodních ozbrojených sil (Korejská válka, ) – Rozhoduje o správě tzv. mandátních území (bývalých kolonií Německa, Itálie a Japonska)

Atomová zbraň Třicátá léta 20. století = objevení principu štěpení atomu a řetězové reakce (Ernest Rutherford, Enrico Fermi), r funkční jaderná zbraň Německo – Práce na jaderné bombě od r. 1940, do konce války nebyla dokončena Spojené státy – Projekt Manhattan = cíl: vytvoření jaderné bomby, dne 17. července 1945 první jaderný výbuch v Nevadské poušti, v září 1945 použití ve válce Sovětský svaz – Práce na jaderné zbrani od r. 1943, první úspěšný jaderný test r Ostatní mocnosti – Tzv. „jaderný klub“: Spojené království (1952), Francie (1960), Čína (1964), Indie (1974) a Pákistán (1998), pravděpodobně i Izrael, Jihoafrická republika; Írán, KLDR

Mírové smlouvy s poraženými státy v Evropě I Od roku 1945 na zasedáních rady ministrů zahraničních věcí Velké trojky příprava textu mírových smluv Červenec až říjen 1946: pařížská mírová konference, příprava mírových smluv Pařížské mírové smlouvy ze dne 10. února 1947 – Uzavřené mezi zeměmi antihitlerovské koalice a spojenci Osy, vyjma územních změn (viz výše), tato opatření: – Itálie: omezení ozbrojených sil na mužů, reparace ve výši 360 miliónů dolarů (zejm. Sovětskému svazu a Jugoslávii) – Bulharsko: armáda na mužů, reparace ve výši 70 miliónů dolarů (Jugoslávii a Řecku) – Finsko: reparace ve výši 300 miliónů dolarů (Sovětskému svazu)

Mírové smlouvy s poraženými státy v Evropě II – Maďarsko: reparace ve výši 300 miliónů dolarů (Sovětský svaz, Jugoslávie, Československo) – Rumunsko: omezení ozbrojených sil na mužů, reparace ve výši 300 miliónů dolarů (zejm. Sovětskému svazu) – Vyjma Finska byly všechny země zproštěny platby většiny reparací S ostatními zeměmi mírové smlouvy uzavřeny nebyly – Slovensko a Chorvatsko právně zaniklo (území včleněno do Československo, resp. Jugoslávie) S Rakouskem mírová smlouva uzavřena nebyla (v letech 1938 až 1945) součástí Německa, v roce 1955 podepsána tzv. státní smlouva – Rakousko uznáno jako suverénní stát, zákaz spojení s Německem, vyhlášení rakouské neutrality

Mírové smlouvy s poraženými státy v Evropě III Německá otázka – Po r spor o způsob správy německého území a o znění mírové smlouvy – Vyhrocený vztah dvou bloků: jednání o mírové smlouvě s Německem (1958, 1961) končí neúspěchem – Mírovou smlouvu z části supluje Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (tzv. Smlouva dva plus čtyři) ze dne 12. září 1990: – Definuje hranice Spolkové republiky Německo – Omezuje rozsah ozbrojených sil (na mužů) – Zákaz vlastnit atomové, biologické a chemické zbraně

Mírová smlouva s Japonskem Po r Japonsko okupováno výhradně USA, SSSR se domáhá okupace ostrova Hokkaidó, ale bezúspěšně Japonská vláda využívá korejskou válku (strategický význam japonských ostrovů) a iniciuje podpis mírové smlouvy V září 1951 konference v San Franciscu – Zastoupeno 55 zemí, znění smlouvy připravili USA a Spojené království, Sovětský svaz se pokouší vyvolat neshody, kritika znění – Smlouva podepsána dne 8. září 1951: Sovětský svaz, Československo a Polsko odmítlo podepsat Hlavní body mírové smlouvy: – Územní změny (viz výše) – Závazek platby reparací, odškodnění zajatců – Doložka nejvyšších výhod v otázce cel a mořské plavby

Závěr Vymezování se vůči činům, které umožnila druhá světová válka – Nová kategorie zločinů a jejich trestání Úsilí zabránit opakování podmínek, které vedly k druhé světové válce – Mezinárodní politické a ekonomické organizace Vytvoření nové mezinárodněprávní a ekonomické struktury světa

Doporučená literatura DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika Díl. 1. Praha 2004, 604 s. KENNEDY, Paul M.: Parlament světa. OSN a hledání světové vlády. Praha 2009, 318 s. PLECHANOVOVÁ, Běla – FIDLER, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů Praha 1997, 240 s. NAIMARK, Norman: Plameny nenávisti. Etnické čistky v Evropě 20. století. Praha 2006, 235 s.