Morfologie italštiny I (4) Determinační adjektiva & zájmena Jan Radimský

Determinanty – adjektiva – zájmena... Slovnědruhová klasifikace zájmen, členů a determinačních adjektiv je v současné době předmětem diskusí ve světové lingvistice V rámci kurzu morfosyntaxe (bc. studium) si představíme „tradiční“ italské pojetí, z něhož vychází většina deskriptivních gramatik. Alternativní modely (hypotéza DP apod.) budou předmětem diskuse v navazujícím studiu V každém případě se tu klasifikace nekryje se systémem, na který jsme zvyklí v češtině.

„Determinant“ Determinant = vše, co blíže určuje substantivum a signalizuje jeho referenci. Uzavřená (gramatikalizovaná) třída slov. Patří sem: člen: il cane, un cane determinační adjektivum: questo cane, nessun cane Členy jsou v italské lingvistice obvykle pojímány jako zvláštní slovní druh (nikoli jako podmnožina determinantů)

Adjektiva determinační a kvalifikační Jak je možno rozvíjet substantivum? cane un grande cane quel grande cane nero del mio amico Typické formální modifikátory: člen determinační adjektivum kvalifikační adjektivum předložkové syntagma Determinační adjektiva rozvíjejí jméno (jsou na něm závislé) tvoří uzavřenou gramatikalizovanou třídu jednotek

Typologie determinačních adjektiv Přivlastňovací: mio, tuo, suo... Ukazovací: questo, quello, stesso... Neurčitá: qualche, ogni, nessuno... Tázací: che, quale... Číselná: tre, millesimo, doppio Kontextualizujte tato determinační adjektiva (tak, aby rozvíjela podstatné jméno!) Číselná determinační adjektiva se někdy řadí zvlášť, jako tzv. „číslovky“.

Zájmena Zájmeno = jednotka, která ve větě nahrazuje substantivum (resp. jmenné syntagma) Quel grande cane nero del mio amico mi dà fastidio. Lui (/esso) mi dà fastidio.

Typologie zájmen Osobní: io, tu, lui, lei, esso, lo, la, gli... Přivlastňovací: il mio, il tuo, il nostro Ukazovací: questo, quello, stesso... Neurčitá: nessuno, niente, nulla... Tázací: che, quale, chi... Vztažná: che, cui, il quale... Kontextualizujte tato zájmena (tak, aby nahrazovala jméno) Které z uvedených forem lze použít také jako adjektiva? Které typy zájmen mají odpovídající typ determinačních adjektiv?

Posesiva (1) (= přivlastňovací adjektiva a zájmena) Přídavná jména: mio, tuo, suo, nostro, vostro, loro a jejich tvary, příp. proprio, altrui. Základní syntaktické funkce: přívlastek a jmenná část přísudku. Ho preso la borsetta. Ho preso la mia borsetta. Questa borsetta è mia. Zájmena: il mio, il tuo... Ho preso la mia. Questa borsetta è la mia. Významem vyjadřují vztah (jakýkoli, ne nutně posesivní) k nějaké osobě / věci / ději: la mia borsa, il mio amico, il mio nemico, la tua partenza, la tua decisione

Posesiva (2) Flexe ohýbají se v řadě parametrů: rod, číslo, osoba, číslo (dvojí ohebnost v čísle!) není tu zvratné posesivum: io ti presto il mio libro. Cf.: Vzala si své šaty. Vzala si jeho šaty. Vzala si její šaty. Giovanni odvezl Paola svým autem. V případě nejasnosti lze použít proprio, u různých rodů di lui / di lei (la sua macchina = la macchina di lui / di lei)

Posesiva (3) Člen u determinačních adjektiv přivlastňovacích přidáme-li ke jménu posesivum, nemizí člen obvykle člen určitý, ale lze i neurčitý člen nebo determinační adjektivum: la sua amica, una sua amica, quattro sue amiche, nessuna sua amica, molte sue amiche, queste sue amiche Člen mizí u jmen označujících blízké příbuzné: mia madre, mia figlia pokud nejsou v plurálu: le mie figlie nejsou rozvita adjektivem: la mia cara madre nejde o zdrobněliny: il mio babbo nejde o posesiva loro a proprio: la loro madre není posesivum v postpozici: la moglie mia

Posesiva (4) Tvar proprio plní funkci zvratného posesiva 3. osoby (místo suo, loro) – vztahuje se k podmětu věty Ha preso la propria borsetta. Amano il proprio lavoro. plní funkci zvratného posesiva u všeobecného podmětu Ognuno deve fare bene il proprio lavoro. È necessario riconoscere i propri errori. zesilují význam ostatních přivlast. adjektiv Lo faccio nel tuo proprio interesse.

Posesiva (5) Tvar altrui (=cizí, náležející jiným lidem) Bisogna rispettare le opinioni altrui.

Posesiva (6) Jméno, které posesivum nahrazuje, může být známé z kontextu: Ho ritrovato il mio ombrello. Ma dov’è il tuo? Il nostro programma e il vostro sono uguali. Nemusí být známé z kontextu – v určitých kontextech je konvenční (lexikalizované) – cf. Hamplová (120) Non vogliono niente di nostro. Ho passato il Natale con i miei. Hai già detto la tua, ora ascolta gli altri. La ringrazio della Sua che ho ricevuto ieri. In ogni situazione sono stati dalla nostra. Beviamo alla vostra ! Ne hai combinata una delle tue! ... které z uvedených jsou srozumitelné a možné i v češtině?

Cvičení... ... Pederzani, s. 22-23