Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

OBČANSKÝ ZÁKONÍK zákon č. 89/2012 Sb.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "OBČANSKÝ ZÁKONÍK zákon č. 89/2012 Sb."— Transkript prezentace:

1 OBČANSKÝ ZÁKONÍK zákon č. 89/2012 Sb.

2 Nově vymezuje základní pojmy jako:
právnická osoba, podnikatel, obchodní firma, sídlo podnikatele, zastoupení podnikatele, zákaz konkurence, prokura, obchodní závod.

3 Úprava a vymezení podnikání:
živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.) „jiný předpis“ zákon č. 85/2004 Sb., o zemědělství občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.) zákon o obchodních korporacích ústavní právo Zda vaše podnikateská činnost spadá do jiného předpisu, než je Živnostenský zákon, zjistíte v (§3) tohoto zákona, kde se taxativně stanoví, které podnikání nepodléhá živnostenskému zákonu a podléhá „Jinému předpisu“, např. jsou zde jmenováni advokáti, daňoví poradci, banky, loterie, zemědělská činnost apod. a u nich příslušný předpis, kterým se tato činnost řídí. Pokud chcete vykonávat zemědělskou činnost, budete se řídit Zákonem č. 85/2004 Sb., o zemědělství. Ten nabyl účinnosti dne a nově upravil vymezení zemědělské výroby a zemědělského podnikatele, stanovil podmínky a povinnosti fyzickým i právnickým osobám, které chtějí v zemědělství podnikat a upravil postup při jejich zaevidování.Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství, je povinna se zaevidovat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle místa trvalého pobytu (jde-li o fyzickou osobu) nebo sídla zemědělského podnikatele (jde-li o právnickou osobu).

4 Definice podnikatele:
Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) Soustavná činnost neznamená činnost nepřetržitou, ale takovou, která je vykonávána s vidinou, že bude vykonávána i nadále. Nesmí se jednat o činnost náhodnou, nahodilou nebo příležitostnou – ta není podnikáním. Podrobněji o problematice příležitostných výdělečných činností v článku Příležitostné příjmy vs. podnikání. Za soustavnou činnost tedy lze považovat takovou, která není pouze příležitostná (která se již neopakuje). Za soustavnou činnost však lze považovat i to, když je podnikatel zaměstnán a podniká pouze ve svém volném čase nebo podniká pouze v určité roční době. Podnikáním je i činnost prováděná několikrát do roka s úmyslem ji opakovat. Samostatnost indikuje, že osoba, která činnost provozuje, může sama rozhodovat o době a místě výkonu činnosti a organizaci práce podle své vlastní svobodné úvahy a volby. Dále musí finančně sama zajišťovat chod podnikání a sama čerpat a rozhodovat o použití zisku z činnosti. Pokud činnost nevykazuje tyto vlastnosti, nejedná se o samostatnou činnost, ale může naplňovat charakteristiku nezákonného švarcsystému. 3 Vlastní účet Podnikatel provádí svoji činnost pod vlastním jménem a je-li zapsán do obchodního rejstříku, pod názvem firmy. Tím vystupuje z anonymity a osoby, které jednají podle jeho pokynů, musí jednat jeho jménem nebo jménem firmy. Nelze tedy podnikat na někoho jiného. 4 Vlastní zodpovědnost Vlastní odpovědnost je důležitým rysem podnikání, nelze se zbavit rizika a odpovědnosti vyplývající z podnikání. Podnikatel – fyzická osoba odpovídá za veškeré závazky vyplývající z jeho podnikání celým svým majetkem. To znamená, že nejen obchodním, ale i majetkem určeným pro vlastní potřebu. Slovo "odpovídá" má v této souvislosti tvrdší význam, než slovo ručí. Např. společníci společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti pouze ručí, a to pouze do výše svých nesplacených vkladů. Společnost s.r.o. za své závazky potom ručí prvotně celým svým základním jměním. 5 Dosažení zisku Dosažení zisku je hlavním cílem podnikatelského snažení. Za podnikání se obecně považuje i to, když hospodaření skončí ztrátou, nelze z toho však vyvozovat, že právě ztráta je smyslem podnikání. Smyslem je neustálý růst hodnoty firmy a to bez dosahovaných zisků není možné. Pokud není vašim úmyslem dosahovat zisku, nejedná se o podnikání. Příležitostný příjem nebo podnikání? Řadí se sem jednorázové činnosti a služby, na které nemáme živnostenské oprávnění, pracovní smlouvu, dohodu o práci a podobně. Do této kategorie patří také příležitostný prodej výrobků vlastní výroby. vysvětluje problematiku příležitostného příjmu advokát Jiří Matzner ze společnosti MATZNER et al.  Odpověď je jednoduchá, kdokoliv. Příležitostné příjmy může mít jak zaměstnanec, tak OSVČ i osoba nezaměstnaná. Příležitostné příjmy se řídí §10 (Ostatní příjmy) zákona o daních z příjmů, nikoli závislou činností nebo podnikáním. Pozor! Základní podmínkou je, že musí jít o příležitostné výdělečné činnosti, tj. nesmí se opakovat či probíhat systematicky, to už by totiž spadaly pod definici podnikání!  Příležitostné příjmy můžete mít ze tří oblastí 1 jednorázové výdělečné činnosti, Mezi příležitostné příjmy se řadí výdělky z jednorázových činností, jako je například výpomoc sousedovi při stavbě nebo opravě domu. Dále sem patří „brigády“ v podobě sekání trávy, úklidu zahrady či řezání dřeva, obstarání nákupů, zajištění úklidu v bytě či vyprání prádla. Řadí se sem také jednorázové poradenství, za které vám někdo zaplatí. 2 příležitostný pronájem movitých věcí, Další skupinou jsou příjmy z příležitostného pronájmu movitých věcí. Do této skupiny patří například zpoplatněné zapůjčeníauta, sekačky, nářadí či nábytku. 3 příjmy ze zemědělské činnosti. Zvláštní kategorii tvoří příjmy ze zemědělské výroby. Fyzická osoba provozující drobné pěstitelské a chovatelské činnosti nebo prodávající nezpracované rostlinné a živočišné výrobky totiž také nemusí být evidována jako podnikatel zemědělec. Za příležitostný příjem je v těchto případech považován mimo jiné prodej ovoce a zeleniny z vlastní zahrady, prodej nasbíraných léčivých bylin a lesních plodů, ale i produktů jako je mléko, maso, vejce či med.

5 Obchodní závod (Podnik)
soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Dříve pojem podnik. Pojem podnik však vyjadřoval pouze majetek, nový pojem závod říká, že je to jmění.  Jmění je dle § 495 NOZ souhrn majetku a dluhů. Nově tedy pojem obchodní závod zahrnuje nejen majetek, ale i dluhy. Označování obchodních listin - nadále platí povinnost označovat obchodní listiny povinnými údaji (dosud upraveno v § 13a obchodního zákoníku): § 435 NOZ Každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten. Jinými slovy – na fakturách, dokladech, smlouvách, objednávkách, obchodních dopisech a jiných obchodních listinách a dále i na internetových stránkách podnikatele!  – uvede podnikatel jméno, sídlo, IČ a také údaj o zápisu do rejstříku – nejčastěji obchodního či živnostenského popř. i zápis do seznamu advokátů, znalců aj. Nejčastěji chybí tyto údaje na podnikatelských webových stránkách – podnikateli tak hrozí sankce podle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích: pokuta až Kč nebo zákaz činnosti až na 1 rok.

6 Podnikatelé: Podnikatel zapsaný ve veřejném rejstříku.
Podnikatel, který podniká na základě živnostenského oprávnění. Podnikatel, který podniká na základě jiného oprávnění. Fyzická osoba či právnická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence podle zvláštního předpisu.

7 Podnikatelé: Fyzické osoby Právnické osoby
Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. (2) Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku. Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

8 Fyzická osoba Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát. Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

9 Právnická osoba Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

10 Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm. Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z. s.“. Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. (2) Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. (3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu. Účel nadace může být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak. Název nadace obsahuje slovo „nadace“. Zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky. (2) Název nadačního fondu musí obsahovat slova „nadační fond“. Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených. Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu. Název ústavu musí obsahovat slova „zapsaný ústav“, postačí však zkratka „z. ú.“ Převzato z

11 Všeobecné předpoklady podnikání:
věk nad 18 let, svéprávnost, čistý rejstřík trestů (bezúhonnost), žádné daňové nedoplatky (i v oblasti SP a ZP).

12 VEŘEJNÝ REJSTŘÍK FYZ. A PRÁVNICKÝCH OSOB
spolkový rejstřík; nadační rejstřík; rejstřík ústavů; rejstřík společenství vlastníků jednotek; obchodní rejstřík; rejstřík obecně prospěšných společností. Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle zákona o rejstřících se rozumí: do samostatného zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob č.304/2013 Sb. . Navrhovaný zákon neobsahuje pouze úpravu obchodního rejstříku, ale sjednocuje roztříštěnou úpravu dalších zvláštních druhů rejstříků, které jsou vedeny rejstříkovými soudy. Jedná se zejména o rejstřík společenství vlastníků jednotek, nadační rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. Zákon se však bude vztahovat i na spolky (dosavadní občanská sdružení), které nejsou nyní evidovány rejstříkovými soudy, ale ministerstvem vnitra. Rejstříkové soudy povedou i rejstřík ústavů, což je nový druh právnické osoby upravený novým občanským zákoníkem. Koncepce zákona je taková, že obsahuje jak společnou obecnou úpravu pro všechny veřejné rejstříky, tak i zvláštní pravidla reflektující specifickou povahu daného rejstříku.

13 OBCHODNÍ REJSTŘÍK vlastní obch. rejstřík sbírka listin
obchodní společnosti a družstva podle zákona o korporacích (tj. obchodní korporace), fyzické osoby, které jsou podnikateli, mají bydliště v ČR a požádají o zápis a dále fyzické osoby uvedené v § 43 ZVR, které podnikají a požádají o zápis, další osoby, o kterých tak stanoví ZVR nebo jiný zákon..

14 Do OR se zapíše: Firma a sídlo (bydliště), předmět podnikání.
právní forma PO, datum narození a rodné číslo u FO jméno a bydliště (firma a sídlo osoby), která je statutárním orgánem PO…

15 OBCHODNÍ JMÉNO (FIRMA)
Pod tímto jménem činí podnikatel zapsaný či nezapsaný do obchodního rejstříku právní úkony. Fyzická osoba - jméno a příjmení Právnická osoba - název, pod kterým je podnikatel zapsán ve veřejném rejstříku Obchodní firma (dále jen "firma") je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. U fyzické osoby postačí zpravidla k odlišení uvedení jiného místa podnikání. Má-li fyzická osoba stejné jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě, je povinna doplnit ve firmě údaj o jménu dostatečně odlišujícím dodatkem ve smyslu

16 IČO PODNIKATELE DIČ PODNIKATELE
Charakterizuje povahu daného podnikatele pro statistické účely. Je přidělováno statistickými orgány prostřednictvím rejstříkových soudů, živnostenského úřadu atd. DIČ PODNIKATELE Přiděluje ho daňový úřad, podnikatel ho užívá ve styku s tímto úřadem. DIČ se skládá ze dvou částí, první je kód země – CZ a druhá část může být například rodné číslo u fyzické osoby, nebo identifikační číslo – IČ u právnické osoby. IČO Je to osmimístné číslo sloužící k identifikaci podnikatelů. Žádost o přidělení můžete podat osobně či poštou na pracovištích Českého statistického úřadu. Každý si může také ověřit DIČ v databázi ministerstva financí, kterou naleznete na těchto stránkách. Pokud byste si chtěli ověřit DIČ zahraniční firmy či podnikatele z Evropské Unie, můžete tak udělat na těchto stránkách. Kromě DIČ je také potřeba zadat členský stát. Povinnost podat přihlášku k registraci poplatníka daně z příjmů (§ 39, § 39a zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) má Fyzická osoba – do 15 dnů ode dne, ve kterém započal podnikatel vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů z podnikání Právnická osoba – do 15 dnů od svého vzniku (výjimka – právnická osoba založená za jiným účelem než je podnikání – např. nadace, občanské sdružení – do 15 dnů ode dne, kdy začne vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů) Registrační povinnost lze splnit i podáním učiněným u živnostenského úřadu. Totéž platí pro oznámení změn údajů uvedených v přihlášce k registraci. Finanční úřad přidělí zaregistrovanému podnikateli daňové identifikační číslo (DIČ), které je povinen uvádět ve všech případech, které se týkají daně, ke které byl pod tímto DIČ registrován, při styku s finančním úřadem a dále v případech stanovených zákonem. Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to důvody. Oznamovací povinnost se nevztahuje na údaje, jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen přístup; okruh těchto údajů zveřejní správce daně na své úřední desce a na internetových stránkách České daňové správy.

17 Smlouva o běžném účtu: smlouva podle občanského zákoníku – smlouva o účtu podpisový vzor úroky disponování s běžným účtem výpověď (debet)

18 Úvěr: Účel úvěru a jeho výše. Lhůta čerpání úvěru.
Termín první splátky a výše úroků. Četnost splátek. Číslo běžného účtu, adresa finančního ústavu. Jiné půjčky. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nový občanský zákoník přebírá úpravu smlouvy o úvěru ze současného obchodního zákoníku a jedinou podstatnější změnou je tedy změna terminologická, jíž jste si jistě povšimli – věřitel bude propříště úvěrující a dlužník úvěrovaný. Z půjčky zápůjčka Smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel zastupitelnou věc vydlužiteli tak, aby ji užíval dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Jedná se tedy o přejmenovanou smlouvu o půjčce, kde se zároveň mění i názvosloví subjektů, z věřitele se stává zapůjčitel a z dlužníka vydlužitel. Nový občanský zákoník se u zápůjčky vypořádává s některými situacemi, na které současná úprava nepamatuje. Pokud se má zápůjčka vrátit v jiné měně, vrácená částku musí vždy hodnotově odpovídat tomu, co bylo zapůjčeno. U nepeněžitých plnění se vrací věc stejného druhu bez ohledu na to, jestli její cena v průběhu zápůjčky stoupla či klesla. Pokud smlouva neurčí, kdy má být zápůjčka vrácena, je doba splatnosti vázána na výpověď smlouvy. Obecná výpovědní doba bude šest týdnů, pokud si ji strany nesjednají jinak. V případě, že bude zápůjčka sjednána jako bezúročná, bude ji moci vydlužitel splatit i bez vypovězení smlouvy. Nový občanský zákoník také řeší možnost odstoupení od smlouvy v případě prodlení vydlužitele při vracení zápůjčky ve splátkách. Zapůjčitel bude moci od smlouvy odstoupit v případě, že bude vydlužitel v prodlení se splacením více než dvou splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Zdroj: http://www.penize.cz/podnikani/ novy-obcansky-zakonik-licencni-smlouva-uver-a-zapujcka

19 Druhy úvěrů: pasivní aktivní

20 ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH A DRUŽSTVECH (č. 90/2012 Sb.)
Pod pojem obchodní korporace ZOK zahrnuje všechny formy obchodních společností (spol. s ručením omezeným, akciovou spol., komanditní spol., veřejnou obchodní spol., evropskou spol. a evropské hospodářské zájmové sdružení) i družstev (tedy družstvo v užším smyslu, bytové družstvo, sociální družstvo a evropské družstvo), nicméně jeho úprava dopadá především na tuzemské formy těchto korporací, neboť ty evropské jsou primárně upraveny zvláštními předpisy EU. je zvláštním předpisem, který se zabývá úzce vymezeným okruhem právnických osob – obchodními korporacemi. Upravuje základní podmínky fungování obch. korporací – od jejich založení, přes rozložení vnitřní struktury orgánů, odpovědnosti členů těchto orgánů, činnosti v rámci koncernů až po jejich zrušení.

21 Převzato z

22 Začínající podnikatelé zpravidla volí mezi podnikáním na základě živnostenského zákona jako OSVČ nebo založením společnosti s ručením omezeným. Společnost s ručením omezeným je oblíbenou právní formou v  České republice, protože k založení dostačuje kapitál ve výši 200 tisíc Kč. Hlavní výhodou je, že společník ručí v  s.r.o. za závazky společnosti pouze omezeně, tedy nikoli veškerým osobním majetkem. Čtěte více: Jít na trh v kůži OSVČ či se schovat pod křídly s.r.o.? S.r.o. je možno založit jednou osobou, může mít až padesát společníků. Jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše 3 společností s ručením omezeným. Účast společníka ve společnosti je vyjádřena obchodním podílem. Výše obchodního podílu ve společnosti je určena poměrem vkladu jednotlivých společníků vůči základnímu kapitálu. Při založení společnosti se sepisuje společenská smlouva, která může určit výši obchodního podílu i jinak. Obchodní podíl má význam při řízení společnosti i rozdělování zisku.

23 DRUŽSTVO Podobá se obchodním společnostem a zakládá se také smlouvou podle obchodního zákoníku. Jde o společenství neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikatelské činnosti nebo zajišťování potřeb svých členů. Minimální vklad = Kč

24 HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ Pravidla HS
Je chápána jako soupeření podnikatelů za účelem předstihnout jiné podnikatele a tím získat maximum hospodářského prospěchu. Fyzické a právnické osoby si mohou konkurovat, ale musí dbát závazných pravidel hospodářské soutěže. Pravidla HS Nekalá soutěž podle nového občanského zákoníku Článek byl publikován v časopise Obchodněprávní revue, 2013, č. 7–8, s. 207. JUDr. Dana Ondrejová, Ph.D., Brno* I. Obecná ustanovení a základní koncepce nekalé soutěže v novém občanském zákoníku Ustanovení o právní regulaci nekalé soutěže budou po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku1 obsažena v tomto právním předpise namísto současné právní úpravy v obchodním zákoníku.2 Právní úprava nekalé soutěže byla podle důvodové zprávy3 do nového občanského zákoníku zakotvena především proto, že „hospodářská soutěž není omezena jen na podnikatele, nýbrž i na jiné soutěžitele a její úprava zasahuje i soukromá práva a povinnosti dalších osob (např. tzv. osob pomocných). Další podstatný důvod této systematické změny je v tom, že i za situace, kdy je právo hospodářské soutěže upraveno zvláštním zákonem (č. 143/2001 Sb.), neobsahuje tato úprava soukromoprávní ustanovení, která je tudíž potřebné zařadit do občanského zákoníku“. Nekalá soutěž je v novém občanském zákoníku zakotvena v hlavě III (závazky z deliktů), díle 2 (zneužití a omezení soutěže), který se dělí na oddíl 1 (obecná stanovení) a oddíl 2 (nekalá soutěž). Obecná ustanovení v uvedeném oddíle 1 upravují pojmové vymezení soutěžitele, když nový občanský zákoník zavádí formulačně odlišnou definici soutěžitele (ve srovnání se stávající právní úpravou), když tímto rozumí toho, „kdo se účastní hospodářské soutěže“ (srov. ustanovení § 2972 NObčZ). Při srovnání s definicí obsaženou v ustanovení § 41 ObchZ, podle níž se soutěžitelem rozumí „fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé“, lze dospět k závěru, že obě definice se významově nijak neliší. Výraz „kdo“ v nové definici soutěžitele (namísto stávajícího vymezení „fyzické i právnické osoby“) představuje i nadále okruh možných subjektů, které se účastní hospodářské soutěže, jimiž může být i nadále fyzická (v terminologii nového občanského zákoníku je užíván vedle pojmu „fyzická osoba“ také pojem „člověk“4 i právnická osoba. Druhá část stávající definice soutěžitele „i když nejsou podnikatelé“ byla v nové definici vypuštěna, když tento dovětek lze považovat za nadbytečný (soutěžitelem se v konstantní judikatuře rozumí podnikatel i nepodnikatel). Zůstane tak zachováno odlišné pojetí soutěžitele podle soukromého a veřejného práva (srov. ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, dále rovněž „zákon o ochraně hospodářské soutěže“ nebo „OHS“)5. I nadále je upraven zákaz zneužití účasti soutěžitelů (vlastní ani jiných osob) v hospodářské soutěži včetně jejího omezení (srov. ustanovení § 2972 NObčZ), tedy obdobně jako v ustanovení § 41 ObchZ. V daném ustanovení chybí výslovné vyjádření práva soutěžitelů svobodně rozvíjet svoji soutěžní činnost (jak je tomu v ustanovení § 41 ObchZ), toto lze však dovodit přímo z ústavně zaručených práv (zejména čl. 26 LPS). Za další změnu lze považovat absenci úpravy obdobné stávajícímu ustanovení § 42 ObchZ, podle jehož odstavce 1 „zneužitím účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání (dále jen „nekalá soutěž“)6 a nedovolené omezování hospodářské soutěže“, a podle odstavce 2 platí, že „nedovolené omezování hospodářské soutěže upravuje zvláštní zákon“ (zde myšlen zákon o ochraně hospodářské soutěže). Právě uvedené ustanovení je považováno za právní základ možného soukromoprávního vymáhání nároků vyplývajících z porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže (ve vazbě na ustanovení § 757 ObchZ). Nový občanský zákoník však obsahuje § 2990 NObčZ – který výslovně stanoví, že „osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením soutěže, má práva stanovená v § 2988“. Z daného ustanovení tak vyplývá, že při porušení ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže je možné nově se domáhat veškerých nekalosoutěžních nároků (dříve bylo obvyklé domáhat se toliko nároku na náhradu škody a v odborné literatuře se dovozovala rovněž možnost přiznání přiměřeného zadostiučinění).7 Právní úprava účinků nekalosoutěžního jednání v zahraničí a postavení zahraničních osob v nekalé soutěži (ustanovení § 43 ObchZ) je obsažena v ustanoveních § 2973 NObčZ (teorie účinků) a § 2974 NObčZ (postavení zahraničních osob). Významově zůstávají daná ustanovení beze změny, absentuje však pravidlo, že ochranu proti nekalé soutěži poskytuje české osobě český soud nebo jiný český orgán i tehdy, pokud byla mezi českou a zahraniční osobou uzavřena dohoda, podle níž by měl rozhodovat cizozemský soud nebo jiný cizozemský orgán. Novinkou je zakotvení do obecných ustanovení zneužití a omezení soutěže tzv. zakázané konkurenční doložky (§ 2975 NObčZ). Podle uvedeného ustanovení (odst. 1) platí, že „neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží“. Druhý odstavec stanoví, že se „zakazuje konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let“. Třetí odstavec uvedeného ustanovení zakazuje „konkurenční doložku omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou“. Novou právní úpravu lze v tomto ohledu spíše kvitovat, když se tímto stává vazba konkurenčních doložek na soutěžní právo zřetelnější a přehlednější. Oddíl 2 pak přináší konkrétní úpravu nekalé soutěže, jak ji známe v ustanoveních § 44–55 ObchZ. Právní regulace nekalé soutěže v novém občanském zákoníku je, stejně jako v současné právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku, i nadále založena na koncepci kombinace tzv․ generální klauzule nekalé soutěže a tzv. zvláštních (zákonných) skutkových podstat nekalé soutěže, přičemž pro kvalifikaci určitého jednání jako nekalosoutěžního je nejprve potřeba kumulativně naplnit všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Zůstává tak i nadále zachována tzv. omezující8 a rozšiřující9 funkce generální klauzule nekalé soutěže. Generální klauzule nekalé soutěže je v ustanovení § 2976 odst. 2 NObčZ (stejně jako v současném § 44 odst. 2 ObchZ) doplněna o demonstrativní výčet nekalosoutěžního jednání (tzv. zvláštních či zákonných skutkových podstat nekalé soutěže), kdy nekalou soutěží se rozumí zejména (se zvýrazněním změn podle nového občanského zákoníku – pozn. D. O.): a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná, h) porušení obchodního tajemství, i) dotěrné obtěžování, j) ohrožení zdraví a životního prostředí. Z uvedeného výčtu zvláštních (zákonných) skutkových podstat nekalé soutěže vyplývá, že v novém občanském zákoníku budou zachovány všechny skutkové podstaty nekalé soutěže ze současného obchodního zákoníku s doplněním nové skutkové podstaty tzv. dotěrného obtěžování (k tomu blíže dále v textu). Nově tedy bude celkem deset zákonných skutkových podstat nekalé soutěže namísto dosavadních devíti. U skutkové podstaty parazitování na pověsti uvedené pod písmenem d) došlo pouze k nahrazení pojmu „podnik“ pojmem nového občanského zákoníku „závod“ (srov. ustanovení § 502 ObchZ). Tato změna je pro oblast nekalé soutěže toliko formulační. Za přínosný lze považovat dovětek u písmene g), které stanoví, že se za nekalou soutěž považuje srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná. Tímto se odstraní zbytečné diskuse o přípustnosti či nepřípustnosti srovnávací reklamy dané rozporem mezi současným zněním § 44 odst. 2 ObchZ (v současném pojetí se srovnávací reklama podle výčtu uvedeného v ustanovení § 44 odst. 2 ObchZ považuje za nedovolenou) a ustanovením § 50a odst. 2 ObchZ, kde je uvedeno, že „srovnávací reklama je přípustná, jen pokud…“. Nová úprava je tak v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006, o klamavé a srovnávací reklamě, kodifikované znění (dále rovněž „směrnice 2006/114/ES“), jejímž účelem je stanovení podmínek, za nichž je srovnávací reklama dovolená (stejně judikuje Soudní dvůr EU, když vyzdvihuje přínosnost srovnávací reklamy pro spotřebitele – srov. např. rozhodnutí ze dne 8. dubna 2003, sp. zn. C-44/01). II. Generální klauzule nekalé soutěže Generální klauzule nekalé soutěže je obsažena v ustanovení § 2976 odst. 1 NObčZ a skládá se i nadále ze tří podmínek, které musí být kumulativně naplněny, aby bylo možné kvalifikovat určité jednání jako nekalosoutěžní (tedy při shodném legislativně-technickém pojetí současné právní úpravy): „Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.“ Srovnáme-li generální klauzuli nekalé soutěže v novém občanském zákoníku s generální klauzulí obsaženou v ustanovení § 44 odst. 1 ObchZ po novele uskutečněné zákonem č. 152/2010 Sb. s účinností od 1. července 2010 (dále rovněž „novela z roku 2010“, tato novela zavedla do generální klauzule alternativní pojem ke stávajícímu pojmu „jednání v hospodářské soutěži“, a to pojem „v hospodářském styku“10, a dále doplnila výraz „dalším zákazníkům“), podle níž se nekalou soutěží rozumí „jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům“, dospějeme k závěru, že rozdíly jsou spíše formulačního charakteru a obsahově poměrně zanedbatelné. První změnou viditelnou na první pohled je tedy odlišné legislativně-technické pojetí generální klauzule nekalé soutěže, když nový občanský zákoník tuto pojímá jako tzv. civilní delikt („Kdo se dostane…“), tedy shodně s pojetím v zákoně č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži (dále rovněž „zákon proti nekalé soutěži“), na rozdíl od pojetí obchodního zákoníku stanovícího definici nekalé soutěže metodou popisnou („Nekalou soutěží je…“). Danou změnu nelze považovat za „revoluční“, ale lépe vyjadřující podstatu nekalé soutěže jako civilního deliktu (a z toho důvodu systematické zařazení nekalé soutěže do hlavy III nového občanského zákoníku upravující závazky z deliktů) a rovněž objektivní charakter nekalosoutěžního jednání (tedy bez ohledu na zavinění rušitele) – vyjma subjektivního principu u uplatnění nároku na náhradu škodu a přiznání přiměřeného zadostiučinění (k tomu blíže dále v textu). Ze současné generální klauzule nekalé soutěže dochází k vyjmutí výrazu „jednání v hospodářské soutěži“ z alternativní duplicity s „jednáním v hospodářském styku“ (současná generální klauzule) a ponechání pouze pojmu „jednání v hospodářském styku“ (nový občanský zákoník). S ohledem na skutečnost, že současná generální klauzule obsahuje alternativní požadavek „jednání v hospodářské soutěži“ nebo „jednání v hospodářském styku“, přičemž výraz „jednání v hospodářském styku“11 lze považovat za obsahově širší („jde ještě dál, než jak byl dosud chápán pojem „jednání v hospodářské soutěži; ve staronovém pojmu lze totiž spatřovat snahu, aby úprava nekalé soutěže sloužila především jako druh „spotřebitelského práva“; má chránit spotřebitele nejen v okamžiku, kdy činí nákupní rozhodnutí, ale i v dalším průběhu obchodního vztahu“12 a de facto v sobě zahrnující také výraz „jednání v hospodářské soutěži“ (ale naopak v sobě zahrnující také případy mimo existenci soutěžního vztahu), nelze tuto úpravu vnímat jako měnící dosavadní koncepci dané podmínky generální klauzule. Osobně považuji tuto změnu (ačkoliv je skutečně pouze formálního charakteru) spíše za přínosnou, neboť současná právní úprava poměrně nadbytečně obsahuje vedle sebe pojem užší („jednání v hospodářské soutěži“) a širší („jednání v hospodářském styku“), což lze považovat za nepotřebné duplikování. Navíc lze očekávat, že pojem „hospodářský styk“ (jedná se o pojem neurčitý, který bude stejně jako pojem „jednání v hospodářské soutěži“ svěřen výkladu soudů) přinese méně výkladových otazníků než pojem „jednání v hospodářské soutěži“. Pojem „jednání v hospodářském styku“ lze mít za pojem širší a také snadněji naplnitelný než pojem „jednání v hospodářské soutěži“ (tato podmínka bude například jednodušeji splnitelná v případě, kdy například vstoupí na trh nadace či charitativní organizace s určitou kampaní zaměřenou proti určitému soutěžiteli či jejich skupině nebo v případě postavení státu či jednotky územní samosprávy v roli zákazníka). Dále v generální klauzuli nekalé soutěže dojde k úplnému vynětí pojmu „spotřebitelům“ (současná generální klauzule) a ponechání toliko výrazu „zákazníkům“ (nový občanský zákoník) v současné podmínce způsobilosti přivodit újmu (kromě ponechaných soutěžitelů) „spotřebitelům nebo dalším zákazníkům“. Nový občanský zákoník tak opět opouští užší z uvedených pojmů vymezujících okruh osob dotčených nekalou soutěží („spotřebitel“), když ponechává pouze pojem „zákazník“. V současné (ustanovení § 52 odst. 3 ObčZ13 i nové právní úpravě (ustanovení § 419 NObčZ) se spotřebitelem rozumí pouze „fyzická osoba, která nejedná v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“. Pojem tzv. další zákazník (ustanovení § 44 odst. 1 ObchZ) stejně jako pojem „zákazník“ (ustanovení § 2976 odst. 1 NObčZ) není v právní úpravě (současné i obsažené v novém občanském zákoníku) výslovně definován. Pojem „zákazník“ stejně jako současný pojem „další zákazník“ tedy bude svěřen výkladu judikatornímu či doktrinálnímu,14 přičemž pojem „zákazník“ je nutno považovat za obsahově širší než pojem „spotřebitel“. To odpovídá také pojetí důvodové zprávy k novele generální klauzule nekalé soutěže z roku 2010, kde je patrný úmysl zákonodárce rozšířit osobní působnost generální klauzule nekalé soutěže z původního výlučného užití pojmu „spotřebitel“ (myšleno vedle „soutěžitele“) na širší „zákazník“. Pojmem „zákazník“ se tak bude rozumět jak spotřebitel (ve významu podle výše uvedené definice), tak tzv. další zákazník obsažený v současné generální klauzuli nekalé soutěže, tedy jiná osoba než spotřebitel – tj. i právnická osoba, která nepodniká nebo také právnická či fyzická osoba podnikající, pokud se však v hospodářském styku ocitne v postavení slabší strany15 („typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem“16. Skutečnost, že zákonodárce měl v úmyslu zařadit pod pojem „zákazník“ pojem „spotřebitel“, nachází oporu také v ustanovení § 2989 odst. 2 NObčZ, který se věnuje aktivní legitimaci „spotřebitele“. V novém občanském zákoníku tak dochází, stejně jako v případě výše rozebírané podmínky generální klauzule, k zahrnutí pouze širšího (zákazník) ze dvou pojmů stávající generální klauzule (spotřebitel a další zákazník) do nové generální klauzule nekalé soutěže. Snahu o odstranění užšího z použitých pojmů (tedy spotřebitele z okruhu všech zákazníků) lze určitě považovat za přínosnou, avšak s ohledem na absenci zákonné definice pojmu „zákazník“ lze uvažovat o možné právní nejistotě zejména ve vztahu k laické veřejnosti (což by vyřešilo zavedení definice pojmu „zákazník“ do nového občanského zákoníku, obdobnou funkci však zastane budoucí judikatura). Podmínka generální klauzule nekalé soutěže spočívající v nezbytnosti (pro kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžního) rozpornosti daného jednání s „dobrými mravy soutěže“ je ponechána v novém občanském zákoníku v současném znění. I nadále se tak plně (resp. v závislosti na dynamickém vývoji výkladu pojmu „dobré mravy soutěže“) uplatní dosavadní judikatura věnující se výkladu tohoto pojmu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 32 Odo 189/200517, nebo rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2007, sp. zn. 25 Cm 254/2004).18 Srovnáme-li generální klauzuli nekalé soutěže obsaženou v novém občanském zákoníku s generální klauzulí obsaženou v zákoně proti nekalé soutěži, která zněla: „kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele“, lze dospět k závěru, že jedinými rozdíly v obou úpravách je upřesnění výrazu „poškoditi“ (zákon proti nekalé soutěži) výrazem „přivodit újmu“ (nový občanský zákoník) – což je jen formulační upřesnění a rozšíření okruhu poškozených osob ze „soutěžitele“ (zákon proti nekalé soutěži) na „soutěžitele nebo zákazníky“ (nový občanský zákoník), což reflektuje současné pojetí (české i celoevropské) nekalosoutěžní úpravy jako určitý druh „spotřebitelského práva“. Nový občanský zákoník tak kombinuje právní úpravu současnou a prvorepublikovou a zachovává tedy koncepci, která je funkční a má na našem území dlouhodobou tradici. Zákonodárce tak i pro budoucí právní úpravu ponechal v otázce interpretace generální klauzule nekalé soutěže značný prostor rozhodovací praxi soudů,19 aby jejich judikatura naplnila ony neurčité pojmy obsažené v generální klauzuli. Dosavadní judikatura v této oblasti je však plně využitelná i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a nelze se tedy obávat přetržení dosavadní judikatorní kontinuity (s výjimkou případných nových přístupů soudů k jednotlivým otázkám generální klauzule daných časovým vývojem názorů, případně vlivem evropské legislativy či rozhodovací praxe Soudního dvora EU). III. Zvláštní (pojmenované, zákonné) skutkové podstaty nekalé soutěže V následující části příspěvku se budu věnovat těm zvláštním skutkovým podstatám nekalé soutěže, které budou po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zasaženy změnami, vynechány budou popisné pasáže těch skutkových podstat, kde nedochází k obsahovým změnám. 1. Klamavá reklama První z tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže je v novém občanském zákoníku (stejně jako v současné právní úpravě) klamavá reklama (§ 2977 NObčZ).20 Ustanovení o klamavé reklamě podle současného znění obchodního zákoníku byla upravena tak, aby více odpovídala směrnici 2006/114/ES.21 V důsledku implementace směrnice 2006/114/ES by tak mělo dojít zejména k upřesnění skutečností (formou demonstrativního výčtu), které je soud povinen posuzovat při zvažování klamavosti reklamy (srov. § 2977 odst. 2 NObčZ). Nejedná se o zcela nová „vodítka“ pro soudy při posuzování klamavosti reklamy,22 ale spíše o jakýsi „návod“, co všechno je nutné brát v úvahu, resp. že soud je povinen přihlédnout ke všem výrazným znakům reklamy, zvláště k údajům, které reklama obsahuje ohledně: a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb, včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b) ceny nebo způsobu jejího určení, c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.23 Nový občanský zákoník zavádí novou definici klamavé reklamy24 (dochází například k úplnému vypuštění výrazu „šíření údajů“) následujícího znění: „taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob“. Novou definici lze považovat za přesnější, když obsahuje jednak označení druhu reklamy (komerční reklama), komunikační zdroj („podání“ či „jakýkoli jiný způsob“) a dotčené osoby („osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje“) a účinky na tyto osoby („způsobilost ovlivnění hospodářského chování takových osob“). V uvedené definici lze považovat za nadbytečný výraz „podáním“, když by postačilo užití výrazu „jakýmkoli způsobem“. Oproti současné definici klamavé reklamy byl vypuštěn pojem „podnik“, což lze považovat za správné, když podnik není v souladu s ustanovením § 5 ObchZ subjektem, ale pouhým objektem práv a povinností (dosavadní pojetí bylo nutno vykládat z uvedeného důvodu extenzivně). 2. Společná ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží nebo služby Důkazem sbližování právní úpravy skutkové podstaty klamavé reklamy a klamavého označení zboží nebo služby je ustanovení nového § 2979 NObčZ, které zavádí pro tyto dvě skutkové podstaty společné ustanovení (stávající právní úprava tuto koncepci neobsahuje). Odstavec 1 daného ustanovení obsahuje dosavadní pravidlo obsažené v § 45 odst. 3 ObchZ, avšak v novém občanském zákoníku je namísto stávajícího výrazu „pravdivý“ užito výrazu „správný“; v této změně neshledávám osobně žádný zásadní rozdíl. Odstavec 2 ustanovení § 2979 NObčZ obsahuje lehce modifikované ustanovení § 46 odst. 2 ObchZ (podle § 46 odst. 2 ObchZ je „klamavým označením i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy „druh“, „typ“, „způsob“ a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku“), když stanoví, že „při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě“. Nová právní úprava tak přikazuje přihlížet ve vztahu k posouzení klamavosti také k tzv. výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě, což plně odpovídá současné judikatuře (zejména při vymezení tzv. průměrného spotřebitele25 a jeho posouzení určité klamavé praktiky). Tuto změnu lze hodnotit jako přínosnou, byť se jedná pouze o rozšíření demonstrativního výčtu skutečností, k nimž je nutno přihlížet, a posouzení klamavosti bude stejně jako doposud záviset na okolnostech konkrétního případu. S ohledem na blízkost obou problematik (klamavá reklama a klamavé označení zboží a služeb) lze zaváděnou změnu považovat za přínosnou, i když „novou“ spíše z pohledu systematického, nikoliv obsahového. 3. Klamavé označení zboží a služeb Další skutkovou podstatou nekalé soutěže dle nového občanského zákoníku je klamavé označení zboží nebo služby obsažené v ustanovení § Dané ustanovení zůstává ve srovnání se současnou verzí obsaženou v obchodním zákoníku beze změn, vyjma vypuštění stávajícího ustanovení § 46 odst. 5 ObchZ upravujícího tzv. katalogové podvody, které bylo do obchodního zákoníku včleněno novelou z roku Je poměrně nelogické, že nový občanský zákoník nepřejal do své úpravy nekalé soutěže také toto ustanovení, které bylo do obchodního zákoníku zakotveno podle důvodové zprávy k novele z roku 2010 v důsledku potřeby praxe. Nicméně dané praktiky jsou stále postižitelné podle generální klauzule nekalé soutěže, takže danou změnu rovněž nelze považovat za zásadní. Ustanovení § 2978 odst. 3 NObčZ stanoví, že „ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví“. Dané ustanovení lze považovat za obdobu stávajícího ustanovení § 46 odst. 4 ObchZ, podle něhož „tímto ustanovením nejsou dotčena prava a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony“. Novou právní úpravu lze v tomto směru považovat za vhodnější vzhledem k její obecnosti a širší. 4. Srovnávací reklama Základní pojetí srovnávací reklamy podle nového občanského zákoníku (stejně jako ve stávající úpravě obsažené v obchodním zákoníku – § 50a) je v souladu se směrnicí 2006/114/ES, když nový občanský zákoník srovnávací reklamu nezakazuje, pouze stanoví podmínky její přípustnosti [srov. § 2976 odst. 2 písm. g) a § 2980 odst. 2 NObčZ]. Srovnávací reklama zůstává v novém občanském zákoníku z hlediska pojmového beze změny (§ 2980 odst. 1).27 I nadále se jí rozumí „reklama, která přímo nebo nepřímo označuje (dle § 50a odst. 1 ObchZ – „identifikuje“ – pozn. aut.) jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu“ (odstavec 1). Uvedené ustanovení tak definuje srovnávací reklamu bez ohledu na její dovolenost či nikoliv (shodně se stávajícím ustanovením § 50a ObchZ).28 Změn však doznají podmínky, za jejichž kumulativního splnění lze srovnávací reklamu považovat za dovolenou s poukazem na větší kompatibilitu se směrnicí 2006/114/ES. Lze konstatovat, že zde dojde k jistému odklonu od zdařilé poslední novelizace právní regulace srovnávací reklamy obsažené v ustanovení § 50a ObchZ, uskutečněné v důsledku implementace směrnice 2006/114/ES (s účinností od 11. února 2008), byť důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku29 odkazuje právě na nutnost souladu s uvedenou směrnicí. Současné ustanovení § 50a odst. 2 ObchZ obsahuje celkem osm podmínek, jež musí být splněny k právní přípustnosti srovnávací reklamy (nová verze daného ustanovení obsažená v § 2980 odst. 2 NObčZ stanoví, že „srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče…“ – zvýraznila D. O., což lze považovat za přínosné upřesnění nezbytnosti uskutečnění srovnání ve srovnávací reklamě). Verze obsažená v novém občanském zákoníku obsahuje pouze šest podmínek namísto stávajících osmi [podmínka zákazu „parazitování na pověsti“ a „nezlehčování“ byly spojeny v jednu podmínku obsaženou v písmenu e) a ze zákona byla vyjmuta podmínka obsažená v současném znění § 50a odst. 2 písm. d) ObchZ spočívající v zákazu „vyvolání nebezpečí záměny“]. Srovnávací reklama je podle ustanovení § 2980 odst. 2 NObčZ přípustná, pokud se srovnání týče, a) není-li klamavá [zde nový občanský zákoník nerespektuje výše uvedenou směrnici 2006/114/ES, ani současné znění § 50a odst. 2 písm. a) ObchZ, když zde absentuje současná podmínka „neužívá klamavé obchodní praktiky podle zvláštního právního předpisu“, jímž se rozumí zákon č. 634/1992, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů], b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu (toto ustanovení zůstalo beze změny), c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny (toto ustanovení doznalo pouze „kosmetických“ formulačních změn, když v současném znění obchodního zákoníku jsou obsaženy výrazy „důležité“, „ověřitelné“ a “charakteristické“ a „mezi nimiž může být i cena“), d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení (toto ustanovení zůstalo bez obsahové změny, změny se týkají pouze formulace), e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží (zde došlo k výše uvedenému spojení dřívějších dvou podmínek v jednu, k bližšímu rozboru důsledků viz dále v textu), f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem (toto ustanovení zůstalo beze změny). Nejzásadnější změnu v právní úpravě podmínek dovolenosti srovnávací reklamy, ovšem nikoliv pozitivní, představuje výše citované písmeno e) v první části („nezlehčuje-li…“), když podle současného znění ustanovení § 50a odst. 2 písm. e) ObchZ je zde obsažena podmínka „nezlehčování nepravdivými údaji“ (zdůraznila D. O.). Uvedená podmínka obsahuje výraz „zlehčovat“, který je blíže rozveden v ustanovení § 50 ObchZ (skutková podstata zlehčování) a ustanovení § 2984 NObčZ. Zlehčováním se podle § 50 odst. 1 ObchZ a § 2984 odst. 1 NObčZ rozumí „jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu“. Druhý odstavec téhož ustanovení poté uvádí, že „zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých (zdůraznila D. O.) údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu…“. Jak je z výše uvedeného patrné, podmínka uvedená v ustanovení § 50a odst. 1 písm. e) ObchZ je méně přísná než skutková podstata zlehčování upravená v ustanovení § 50 ObchZ, neboť § 50a odst. 1 písm. e) požaduje toliko zlehčování „nepravdivými údaji“, kdežto § 50 za zlehčování, a tudíž nedovolené jednání, považuje také uvádění „pravdivých“ údajů. To je také jediné možné a správné řešení vztahu mezi srovnávací reklamou a zlehčováním, kdy skutková podstata srovnávací reklamy je zvláštní skutkovou podstatou ve vztahu ke skutkové podstatě zlehčování. Současný výraz „nezlehčuje pravdivými“ údaji de facto popírá samotnou podstatu srovnávací reklamy, neboť si lze jen těžko představit takovou srovnávací reklamu, která by za situace, kdy používá pravdivé údaje, v konečném důsledku nezlehčovala jiného (srovnávaného) soutěžitele. Účelem a smyslem každé srovnávací reklamy je totiž ukázat své výrobky a služby v lepším „světle“, typicky za užití údajů, které mají spotřebitele nebo další zákazníky přesvědčit o výhodnosti koupě zboží a služeb od soutěžitele, který z dané srovnávací reklamy „vychází lépe“. Uvádí-li soutěžitel ve srovnávací reklamě exaktně správné údaje, je splněna jedna z podmínek srovnávací reklamy, tedy podmínka objektivního srovnání obsažená v ustanovení § 50a odst. 2 písm. c) ObchZ [§ 2980 odst. 2 písm. c) NObčZ], ale současně by nikdy nemohla být splněna posuzovaná podmínka nezlehčování, neboť by z dané reklamy pro srovnávaného soutěžitele vyplynulo, že i uvedení pravdivých údajů o jeho zboží či službách, pokud ze srovnání vyplývá, že konkurence je levnější, kvalitnější apod., je způsobilé přivodit mu újmu. Bohužel nový občanský zákoník uvedené výhrady a nesrovnalosti nerespektuje a zavádí tak opět (poněkud „zpátečnicky“) nesprávný výraz „nezlehčuje“ s absencí důležitého dovětku „nepravdivými údaji“. Současný text ustanovení § 50a odst. 3 ObchZ upravujícího tzv. zvláštní nabídky, který nelze v praxi označit za nefunkční či zastaralý (např. ve srovnání se zachovanou úpravou skutkové podstaty ohrožení zdraví nebo životního prostředí), nebyl do nového občanského zákoníku začleněn, a to zřejmě s ohledem na možný postih takového jednání prostřednictvím zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (ve vazbě na implementovanou směrnici Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách ve vztazích mezi podnikateli a spotřebiteli 2005/29/ES, dále rovněž „směrnice o nekalých obchodních praktikách“). Nicméně i tak zůstává ochrana proti takovému jednání pouze ve vztahu ke spotřebitelům (dosah směrnice o nekalých obchodních praktikách), nikoliv ve vztahu k soutěžitelům. 5. Parazitování na pověsti Skutková podstata parazitování na pověsti (§ 2982 NObčZ) doznala pouze jedné změny, a to nahrazení výrazu „s cílem získat… prospěch“ (§ 48 ObchZ) výrazem „umožňující získat… prospěch“. Danou změnu lze považovat za přínosnou, neboť odstraňuje pochybnosti ohledně úmyslu zákonodárce, tedy zda ztotožňovat „cíl“ se „záměrem“ soutěžitele a vtahovat do odpovědnosti za parazitování na pověsti subjektivní prvek. Danou pochybnost však doposud nepotvrdily tzv. vyšší soudy v žádném svém rozhodnutí. 6. Porušení obchodního tajemství U skutkové podstaty porušení obchodního tajemství (§ 2985 NObčZ)30 došlo k terminologické změně, když je namísto pojmu „porušováním obchodního tajemství je…“ (§ 51 ObchZ) užito výrazu „porušením obchodního tajemství je…“ (§ 2985 NObčZ). Uvedená změna více respektuje logickou skutečnost, že k naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže může dojít také jednorázovým jednáním („porušením“), nikoliv opakovaným („porušováním“). Z daného pojetí však vychází stávající judikatura,31 opětovně tak nejde o zásadní novinku. 7. Dotěrné obtěžování V ustanovení § 2986 NObčZ lze nalézt novou zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, a to tzv. dotěrné obtěžování. Pod tímto poněkud „neprůsvitným“ a rovněž nepřesným názvem se neskrývá nic jiného než tzv. nevyžádaná reklama, která je v současné době z hlediska nekalé soutěže postižitelná podle generální klauzule nekalé soutěže [dále lze však tuto problematiku sankcionovat například podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů,32 zákona o ochraně spotřebitele [agresivní obchodní praktika dle přílohy č. 2 písm. c), či zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů33]. Název uvedené nové skutkové podstaty nerespektuje dosavadní zažitou praxi při užívání pojmu „nevyžádaná reklama“ (tento název nahradil ještě nedávný pojem „nepřiměřené zatěžování“). Tento pojem nepovažuji za vhodně zvolený, neboť se pod ním může na první pohled relativně nadějně skrývat mnohé – například jakékoliv formy apelování na city spotřebitele, různé formy podomního a jiného obdobného prodeje, na které však tato skutková podstata ve skutečnosti nedopadá. Dotěrným obtěžováním se podle ustanovení § 2986 odst. 1 NObčZ rozumí „sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy“. Daná definice tedy dopadá zejména na případy, které jsou v současné právní úpravě „pokryty“ zákonem o některých službách informační společnosti, nikoliv však zákonem o regulaci reklamy. Otázkou tak zůstává, zda do budoucna dojde ke zrušení příslušných ustanovení zákona o regulaci reklamy, nebo tato zůstanou i nadále v účinnosti (to je reálnější a také více vítaná varianta, neboť by tím zůstala pokryta ta část nevyžádaných reklamních sdělení, která nedopadají do věcné působnosti nového občanského zákoníku – nekalé soutěže – a zákona o některých službách informační společnosti). Podle ustanovení § 2986 odst. 2 NObčZ platí, že „rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při každém její použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy.“ Toto ustanovení tak vychází z obdobného pojetí, jaké využívá současný zákon o některých službách informační společnosti s tím, že zákon o některých službách informační společnosti obsahuje ještě navíc podmínku zřetelného označení takového sdělení jako „obchodní sdělení“ (srov. ustanovení § 7 odst. 4 uvedeného zákona). Lze jen spekulovat nad tím, proč byla do tzv. zákonných skutkových podstat nekalé soutěže zakotvena právě problematika nevyžádané reklamy (na rozdíl od jiných výslovně či „zákonně“ neregulovaných nekalosoutěžních soudcovských skutkových podstat), když ji jako jednu z původních soudcovských skutkových podstat nekalé soutěže postihuje právo proti nekalé soutěži výslovně a podrobně reguluje jiný právní předpis (zde zákon o některých službách informační společnosti a zákon o ochraně spotřebitele). 8. Ostatní skutkové podstaty Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny je upravena v ustanovení § 2982 NObčZ beze změny oproti stávající právní úpravě34 (vyjma toliko formulačního nahrazení pojmu „podnik“ pojmem „závod“), stejně tak v případě skutkové podstaty podplácení (§ 2983 NObčZ)35 a zlehčování (§ 2984 NObčZ).36 Ačkoliv samotná důvodová zpráva nového občanského zákoníku37 připouští, že skutková podstata ohrožování zdraví a životního prostředí (§ 2987 NObčZ)38 je v mezinárodním kontextu výjimečná a v odborných kruzích je označována za neživotnou, současně uvádí, že nelze vyloučit její aplikaci zejména v souvislosti s reklamou na výrobky a služby označované za biologicky nezávadné nebo šetrné pro životní prostředí“. Právní regulace této skutkové podstaty tak byla bez dalšího převzata ze současného obchodního zákoníku. O skutečnosti, že daná skutková podstata je v praxi nevyužívaná, svědčí nulová judikatura v této oblasti. 9. Ustanovení § 55 ObchZ S ustanovením podobným § 55 ObchZ, podle něhož „smlouva, její část nebo její jednotlivé ustanovení, při jejímž uzavření byl porušen zákaz nekalé soutěže (§ 44 až 52), je od počátku neplatná“, které bylo do obchodního zákoníku včleněno novelou z roku 2010, nový občanský zákoník nepočítá. Dané ustanovení stanovuje jako důsledek porušení zákazu nekalé soutěže při uzavření smlouvy (její části) její absolutní neplatnost. Daný závěr by bylo možné podpořit ustanovením § 39 ObčZ. Oproti tomu se spíše nabízí formálně-právně správnější dovození spíše relativní neplatnosti takového ujednání (smlouvy či její části), a to na základě ustanovení § 267 odst. 1 ObchZ, podle něhož platí, že „jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník“. Ustanovení § 55 ObchZ tak lze považovat spíše za nadbytečné, neboť k dovození právních důsledků z uzavření smlouvy za současného porušení zákazu nekalé soutěže lze dospět za použití obecných zásad a právní úpravy neplatnosti (ať už relativní nebo absolutní), z čehož zjevně vychází i nový občanský zákoník. IV. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Ustanovení o právních prostředcích ochrany proti nekalé soutěži byla podle důvodové zprávy39 do nového občanského zákoníku převzata z obchodního zákoníku s několika úpravami. Podle ustanovení § 2988 NObčZ platí, že „osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav; dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení“. Co se katalogu právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži týče, budou tak mít osoby postižené nekalosoutěžním jednáním proti rušiteli i nadále stejné nároky jako v současné úpravě sankčních prostředků z nekalé soutěže (srov. § 53 ObchZ) – tj. nárok zdržovací, odstraňovací, na přiznání přiměřeného zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Nově ustanovení § 2988 NObčZ (na rozdíl od stávajícího § 53 ObchZ) výslovně neuvádí, že je možné poskytnout přiměřené zadostiučinění také v penězích. Zachování stávající možnosti přiznání peněžité formy přiměřeného zadostiučinění ale vyplývá z ustanovení § 2951 odst. 2 NObčZ: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“ Z uvedeného lze dovodit, že i nadále (v souladu se stávající právní úpravou i judikaturou) bude mít přednost poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v nepeněžité podobě (typicky omluva),40 avšak nezajistí-li tato podoba „skutečně a dostatečně účinné odčinění“ způsobené újmy, je soud povinen přiznat přiměřené zadostiučinění v peněžní podobě. Prostor pro uvážení soudu je tak dán ve vztahu k posouzení, zda jiná podoba přiměřeného zadostiučinění odčiní způsobenou nehmotnou újmu „skutečně a dostatečně“, nikoliv k tomu, zda soud v případě nesplnění takového odčinění peněžní formu přizná či nikoliv (srov. výraz „musí být poskytnuto v penězích…“). Použité výrazy „skutečně a dostatečně“ (s důrazem na kumulativní vztah) lze považovat za problematické. Lze mít za to, že výraz „skutečně“ v sobě zahrnuje také výraz „dostatečně“, a je tedy širší, avšak méně vhodný. Lze si totiž představit „dostatečné“ odčinění způsobené nehmotné újmy (ve smyslu uspokojivého odčinění), již hůře „skutečné“ odčinění, které by mohlo být rovno jakémusi navrácení do původního stavu (tedy před nekalosoutěžním zásahem), čehož v praxi u odčinění nemateriální újmy téměř nelze dosáhnout (jak opravdu „skutečně“ odčiním nehmotnou újmu způsobenou např. porušením dobré pověsti – osobně ji považuji za „skutečně“ neodčinitelnou, ale pouze případně za „dostatečně“ odčinitelnou). Z daného může vyplynout závěr, že soudy budou častěji než doposud uplatňovat přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžité podobě, protože bude složité prokázat i zdůvodnit právě ono „skutečné“ odčinění způsobené imateriální újmy, a proto jinou než peněžitou podobu přiměřeného zadostiučinění nebudou moci soudy přiznat. I nadále zůstává zachována možnost přiznat přiměřené zadostiučinění v obou podobách, tedy peněžité i nepeněžité.41 Zásadní novinkou v právu proti nekalé soutěži je skutečnost, že nárok na náhradu škody (ale také nárok na přiměřené zadostiučinění (!) – srov. § 2894, 2895 a 2911 NObčZ) je založen nově na subjektivním principu (srov. ustanovení § 2910 NObčZ42, tedy vznik povinnosti nahradit škodu způsobenou nekalosoutěžním jednáním bude vázán na zavinění rušitele. To je zásadní odklon od dosavadní právní úpravy (§ 373 ve vazbě na § 757 ObchZ), která pojímala odpovědnost za škodu na principu objektivním. Ustanovení § 2911 NObčZ upravuje tzv. domněnku nedbalosti („způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti“). Lze mít za to, že uvedené zakotvení subjektivního principu u náhrady škody ještě více zkomplikuje úspěšnost uplatnění tohoto nároku v oblasti nekalé soutěže, než tomu bylo doposud. Rovněž je nutno zdůraznit, že nový občanský zákoník upřednostňuje náhradu škody uvedením v předešlý stav oproti peněžité náhradě (srov. § 2951 NObčZ), což je rovněž zásadní rozdíl oproti stávající právní úpravě (§ 378 ObchZ), podle níž se „škoda nahrazuje v penězích; jestliže však o to oprávněná strana požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav“. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je nezbytné zdůraznit, že nový občanský zákoník nově (srov. stávající ustanovení § 386 odst. 2 ObchZ) umožňuje moderaci nepřiměřeně vysoké náhrady škody, což zasáhne rovněž oblast nekalé soutěže (srov. ustanovení § 2953 odst. 1 NObčZ: „Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.“). To ale podle druhého odstavce téhož ustanovení neplatí v případě, že „způsobil škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče“. V této souvislosti je nutno upozornit na skutečnost, že subjektivní princip se týká pouze nároku na náhradu škody, nikoliv obecného pojetí právní odpovědnosti za nekalosoutěžní jednání. Dosavadní pojetí nekalé soutěže jakožto civilního deliktu i judikatura k tomu se vztahující43 tedy bude plně využitelná i v tomto směru. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení lze spatřovat novinku v tom směru, že namísto stávajícího zařazení nekalosoutěžního jednání pod „těžení z nepoctivých zdrojů“ bude toto kvalifikováno jako „protiprávní užití cizí hodnoty“. Z uvedených změn týkajících se nároků osob aktivně legitimovaných z nekalé soutěže lze tedy dovodit, že žalobce bude nucen zvažovat nové okolnosti ve vztahu k uplatnitelnosti jednotlivých nekalosoutěžních nároků, a to zejména ve vztahu k dokazování. U nároku zdržovacího, odstraňovacího a na vydání bezdůvodného obohacení bude postačovat, když žalobce prokáže naplnění znaků nekalé soutěže bez ohledu na zavinění rušitele. U nároku na náhradu škody a přiměné zadostiučinění (v obou podobách, tedy peněžité i nepeněžité!) bude nezbytné rovněž prokázání zavinění rušitele (při uplatnění domněnky nedbalosti podle § 2911 NObčZ). Lze tak uvažovat o ztížení již tak nesnadně uplatnitelného a velmi málo přiznávaného nároku na náhradu škody ve věcech nekalé soutěže (zejména z důvodu složitého prokazování jednotlivých předpokladů náhrady škody, a to i v režimu tzv. objektivní odpovědnosti), ale – a to považuji za zásadní – také ve vztahu k poměrně častému a “oblíbenému“ (zejména pro absenci prokazování hmotné újmy) nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění, když i zde bude nutno prokázat zavinění rušitele (rovněž při uplatnění domněnky nedbalosti podle ustanovení § 2911 NObčZ). Lze mít za to, že dosavadní objektivní princip u obou nároků klade menší nároky na žalobce, než je tomu v novém občanském zákoníku, a to i při uplatnění zmiňované domněnky nedbalosti rušitele (§ 2911 NObčZ). Jak již bylo uvedeno výše, stejná práva má na základě ustanovení § 2990 NObčZ také osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením soutěže. Jako aktivně legitimovaná osoba může i nadále vystupovat soutěžitel, spotřebitel a právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů (např. obchodní komory) nebo zákazníků (např. sdružení na ochranu spotřebitele), která bude moci i podle nového občanského zákoníku uplatnit pouze právo na zdržení se a odstranění nekalosoutěžního jednání, a to s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 2982 až 2985 (parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství). Za změnu k lepšímu na rozdíl od stávající právní úpravy (srov. ustanovení § 54 ObchZ) lze považovat možnost dané právnické osoby domáhat se také nároků ve věcech nedovolené srovnávací reklamy, což bylo znemožněno legislativně-technickou chybou zákonodárce při zakotvení ustanovení o srovnávací reklamě (§ 50a ObchZ) bez současné novelizace § 54 ObchZ). V současném právu proti nekalé soutěži, stejně jako v úpravě obsažené v novém občanském zákoníku, dochází k obrácení důkazního břemene (a to přímo ze zákona), je-li žalobcem spotřebitel (pozor – i podle nového občanského zákoníku se touto osobou rozumí toliko spotřebitel, nikoliv „zákazník“). Současná ani budoucí právní úprava tedy není v souladu s regulací obsaženou ve směrnici 2006/114/ES a směrnici 2005/29/ES, neboť tyto ve svém textu počítají s tím, že soudy či správní orgány budou mít možnost obrátit důkazní břemeno tehdy, bude-li to odpovídat procesní situaci (směrnice 2006/114/ES navíc ve svém článku 6 umožňuje obrátit důkazní břemeno, aniž by žalobcem byl spotřebitel, neboť v některých sporech se také osoba v postavení soutěžitele či zákazníka může ocitnout v procesně slabším postavení, stejně jako spotřebitel). Právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku (§ 2989 odst. 2) však obsahuje ve vztahu k výše uvedenému poměrně zásadní odchylku od právní úpravy stávající (§ 54 odst. 2 ObchZ). K uvedenému obrácení důkazního břemene dochází (na základě ustanovení § 2989 odst. 2 NObčZ) pouze u skutkových podstat podle § 2976 až 2981 NObčZ a § 2987 NObčZ, tedy v případě jednání postižitelného podle generální klauzule nekalé soutěže (§ 2976 NObčZ), klamavé reklamy (§ 2977 NObčZ), klamavého označení zboží nebo služby (§ 2978 NObčZ), vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981 NObčZ), ohrožení zdraví a životního prostředí (§ 2987 NObčZ) a nově také u skutkové podstaty srovnávací reklamy (§ 2980 NObčZ). V uvedeném výčtu však není zahrnuto ustanovení § 2986 NObčZ upravující skutkovou podstatu dotěrného obtěžování, která však může zasáhnout do práv spotřebitele. Lze tak mít za to, že ačkoliv nový občanský zákoník odstranil dosavadní legislativně-technickou chybu v ustanovení § 54 odst. 2 ObchZ, kde absentovala možnost obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele u skutkové podstaty srovnávací reklamy, vyvstal nový nedostatek, a to ve vztahu k obrácení důkazního břemene ve vztahu ke spotřebiteli u skutkové podstaty dotěrného obtěžování (§ 2986 NObčZ). K obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele dochází podle nového občanského zákoníku (§ 2988 odst. 2 NObčZ) v případě zdržovacího nároku a nároku na odstranění závadného stavu, a to pouze u zákonem vyjmenovaných skutkových podstat nekalé soutěže, jak je již uvedeno výše (tj. pouze v § 2976 až 2981 NObčZ a v § 2987 NObčZ). Nová právní úprava však již nepočítá s možností, aby k obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele došlo také v případě nároku na přiměřené zadostiučinění a vydání bezdůvodného obohacení (zvláště když právě nárok na vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody je z pohledu dokazování na velmi podobné problematické úrovni pro žalobce – zde spotřebitele), ale počítá pouze s prokazováním ze strany rušitele, že u nároku na náhradu škody nebyla škoda způsobena nekalou soutěží. Otázkou zůstává, zda k obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele u nároku na náhradu škody dojde pouze u skutkových podstat uvedených v ustanovení § 2898 odst. 2 NObčZ (stejně jako je tomu v současné úpravě podle § 54 odst. 2 ObchZ), tedy u skutkových podstat podle § 2976 až 2981 NObčZ a v § 2987 NObčZ), nebo to bude umožněno u všech skutkových podstat nekalé soutěže (vzhledem k samostatné druhé větě § 2898 odst. 2 NObčZ týkající se pouze nároku na náhradu škody). Domnívám se však, že je nutno dané ustanovení (větu druhou § 2898 odst. 2 NObčZ) vykládat podle logických souvislostí celého ustanovení § 2898 odst. 2 NObčZ a k obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele tak dojde opět jen u uvedených skutkových podstat nekalé soutěže (i když si lze představit rovněž extenzivní výklad soudu směřující k obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele u nároku na náhradu škody u všech skutkových podstat nekalé soutěže, k čemuž se však nepřikláním). V. Závěrem ke změnám v nekalé soutěži podle nového občanského zákoníku V novém občanském zákoníku dochází z velké části k převzetí současné koncepce a regulace nekalé soutěže obsažené v § 41 (44) a násl. ObchZ, a to pouze s menšími dílčími změnami (oproti mnoha „revolučním“ změnám jiných institutů), což svědčí o funkčnosti a kvalitě současné právní regulace nekalé soutěže. I nadále tak má být koncepce nekalé soutěže založena na vymezení nekalosoutěžního jednání v generální klauzuli doplněné o demonstrativní výčet nekalosoutěžních skutkových podstat a s uvedením právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži, včetně osob aktivně legitimovaných ve sporech z nekalé soutěže. Pojetí soutěžitele nedoznává žádných změn, vyjma formulačních. Zcela nově je do obecných ustanovení nekalé soutěže zakotvena právní regulace tzv. zakázané konkurenční doložky. Danou změnu lze hodnotit spíše jako systematickou než obsahově koncepční. Změny ve znění generální klauzule nekalé soutěže jsou toliko „kosmetické“, když došlo k vypuštění užších pojmů (jednání v hospodářské soutěži, spotřebitel) a zachování pouze pojmů širších (hospodářský styk a zákazník). Z koncepce nového občanského zákoníku ve vztahu k nekalé soutěži lze vysledovat, že význam institutu tzv. generální klauzule nekalé soutěže se v současné době nevytrácí, ba naopak. S rozvojem nových marketingových technik a taktik zaměřených na získání spotřebitele se rovněž zesiluje význam existence právě takového institutu, který by obstál v “čase“ a umožnil tak pojmout široké spektrum různých neustále se vyvíjejících taktik soutěžitelů. Za přínosné lze považovat změny v oblasti klamavé reklamy, ať už se jedná o zavedení nové definice klamavé reklamy, tak uvedení demonstrativního výčtu skutečností, které by měl soud při posuzování klamavosti reklamy zvažovat (to vše při plném respektování ustanovení směrnice 2006/114/ES), nebo zavedení společných ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží a služeb (novinkou je zohledňování při posuzování klamavosti také výpustků, zkratek a celkové vnější úpravy), což svědčí o blízkosti obou institutů. Pozitivně lze hodnotit rovněž drobnou změnu u klamavého označení zboží a služeb, kde došlo k zobecnění vztahu právní úpravy nekalé soutěže a práv k průmyslovému a jinému duševnímu vlastnictví. U stejné skutkové podstaty došlo k vypuštění právní úpravy tzv. katalogových podvodů zakotvené do tohoto ustanovení novelou z roku I nadále však bude takové jednání postižitelné podle generální klauzule nekalé soutěže. Několika změn doznala také právní úprava srovnávací reklamy, podmínky dovolenosti byly z původních osmi redukovány na šest a některé zaznamenaly změny formulační, jiné se vrátily v kvalitě úpravy k původnímu problémovému znění před novelou z roku 2008 (podmínka „nezlehčování“, aniž by byla vázána na nepravdivé údaje). Spíše rozpačitě se lze stavět k zakotvení nové, tzv. zvláštní (zákonné) skutkové podstaty nekalé soutěže – tzv. dotěrného obtěžování (nevyžádaná reklama šířená prostředky elektronické komunikace), a to jednak ve vztahu k pojmové neurčitosti tohoto institutu, tak k podrobné existující úpravě obsažené v zákoně o regulaci reklamy, zákoně o některých službách informační společnosti a zákoně o ochraně spotřebitele – tzv. agresivní obchodní praktika. Je otázkou, proč se právě z této nepojmenované, soudcovské skutkové podstaty stala tzv. zákonná skutková podstata, když naproti tomu existují jiné skutkové podstaty, které nejsou výslovně zakázány v žádném právním předpise a jejichž nebezpečí není nikterak méně významné (např. skrytá reklama, nepřiměřené formy lákání zákazníků, zabraňovací soutěž a řada dalších). Právní regulace prostředků ochrany proti nekalé soutěži nedoznala na první pohled zásadnějších změn, které však vyvstávají až při podrobnějším zkoumání těchto ustanovení. Dobrou změnou je zohlednění skutkové podstaty srovnávací reklamy ve vztahu k aktivní legitimaci právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků (na rozdíl od stávající právní úpravy), ta ovšem opět nelogicky chybí u skutkové podstaty dotěrného obtěžování (ve vztahu k této skutkové podstatě nedochází také k obrácení důkazního břemene spotřebitele na rozdíl od jiných skutkových podstat, které se jej přímo dotýkají). Naopak na újmu spotřebiteli může být absence obrácení důkazního břemene v případě nároku na přiměřené zadostiučinění a vydání bezdůvodného obohacení (při zachování obrácení důkazního břemene u nároku zdržovacího a odstraňovacího a prokazování způsobení škody u nároku na náhradu škody – u posledně uvedeného nároku je však sporné, zda k obrácení důkazního břemene dojde u všech skutkových podstat nekalé soutěže nebo pouze u těch, které jsou vyjmenovány v zákoně ve vazbě na zdržovací a odstraňovací nárok). Výraznou změnou je zakotvení subjektivního principu u nároku na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění (vazba na zavinění při uplatnění zákonné domněnky zavinění). U nároku na vydání bezdůvodného obohacení se nově uplatní skutková podstata „protiprávního užití cizí hodnoty“. Praktické dopady nové právní úpravy ukáže až aplikační praxe soudů, neboť (nejen, avšak zejména) v právu proti nekalé soutěži platí, že je významnější interpretace zákonného textu (ustanovení o nekalé soutěži), zvláště generální klauzule, než zákonný text samotný. Význam judikatury v oblasti nekalé soutěže je (a není důvodu, že by tomu mělo být v budoucnosti jinak) značný a zůstane jím i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Rozhodující je však skutečnost, že dosavadní judikatura z oblasti nekalé soutěže bude v naprosté většině případů plně využitelná i v budoucnu. Nekalá soutěž Nedovolené omezování hosp. soutěže – antimonopolní právo zákon č. 143/2001 Sb.

25 Nekalou soutěží je zejména:
Klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. (2) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. (3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. a) není klamavá nebo neužívá klamavé obchodní praktiky podle zvláštního právního předpisu, b) srovnává jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu,….


Stáhnout ppt "OBČANSKÝ ZÁKONÍK zákon č. 89/2012 Sb."

Podobné prezentace


Reklamy Google