Praktika literárněhistorické lexikografie

Prezentace na téma: "Praktika literárněhistorické lexikografie"— Transkript prezentace:

1 Praktika literárněhistorické lexikografie
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND Praktika literárněhistorické lexikografie PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Ústav české literatury a komparatistiky FF UK 2013/14

2 lexikografie jako svébytný obor slovník:
vždy svébytně koncipovaný a organizovaný celek jednotně podaných, vzájemně vyvažovaných a hierarchizovaných faktů, popisů a výkladů databáze, katalog, bibliografie (soubory dat)

3 lexikografie v rámci literární vědy:
Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (ČLit 1995 → Milované řemeslo, 2000, s. 340–347) abeceda jednotlivina lexikografie v rámci literární vědy: poetologická (teoretická) / struktura díla literárněhistorická / struktura literárního procesu („vývoje)

4 vymezení jednotliviny jednotliviny nižšího a vyššího řádu
Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie vymezení jednotliviny jednotliviny nižšího a vyššího řádu vzhledem k jejich kontextu, který je: horizontální (syntagmatický) vertikální (paradigmatický)

5 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s. 342)
„Literární slovníky nejsou ze své podstaty místem vhodným pro experimentování či ověřování nejnovějších metod. Jsou naopak nositeli a udržovateli tradice oboru, projekcí škol už etablovaných a kulminovavších, památníky jejich přínosu, místem, kde nejen autoři hesel, ale obor sám předvádí svou rutinu. A protože se stav oboru neměří jen metodologickými výboji, nýbrž i úrovní jeho rutiny, je v podstatě jedno, jak se kdo na existenci literární lexikografie dívá: zda s pohrdáním, nebo s uznáním.“

6 vztah lexikografie a literárního dějepisectví tradice oboru
Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie metodologie vztah lexikografie a literárního dějepisectví tradice oboru pozitivismus strukturalismus bibliografie fakta / faktografie faktografická otevřenost faktografické minimum / maximum korespondence a zrcadlení rubrik

7 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s. 344-345)
„Slovník není náhodným shlukem jakýchsi jednotlivin, ale uspořádanou množinou jednotlivin vybraných podle přesně stanovených kritérií, jež sama podléhají pravidlům oboru. (…) Zvolená koncepce má za úkol bezbřehou skutečnost literatury redukovat a teprve tuto novou, jaksi synekdochickou literární skutečnost strukturovat.“

8 charakteristika / výklad verifikovatelnost literárněhistorický popis
Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie charakteristika / výklad verifikovatelnost literárněhistorický popis koncepce / množina jednotlivin (heslář) napětí mezi faktografií a koncepcí logika, jasnost, „objektivita“

9 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s. 346–347)
„Dá se hovořit o příznačném stylu literárních slovníků? Myslím, že dá. K tomuto ‚ano‘ přispívají jejich obě už zmíněné určující vlastnosti: zaměření na fakt a zaměření na jednotlivinu v její jedinečnosti. Stylovým korelátem uvedených vlastností je redukce poznávacích operací na výsledky, jejich holé sdělování – tedy výčty, zkratky a definice, enumerativnost, resumování a výměrovost (definičnost?). Věci se nemotivují, neproblematizují, polemicky neprojednávají, nýbrž registrují, popisují, tvrdí; co je nadto, je vyloučeno.“

10 Lexikon české literatury
1. A–G (ved. red. V. Forst), Praha, Academia 1985. 2. H–L a Dodatky (2 sv., ved. red. V. Forst), Praha 1993. 3. M–Ř (2 sv., ved. red. J. Opelík), Praha 2000. (Díly 1– 3 na CD: Praha, Infinity 1999). 4. S–Ž a Dodatky k 1–3 (2 sv., ved. red. L. Merhaut), Praha 2008.

11 Lexikon české literatury
hesla osobní (2824) autor a překladatel krásné literatury, literární kritik, historik a teoretik, tiskař aj. hesla věcná (663) anonymní literární dílo, literární nebo kulturní spolek a organizace, nakladatelství, beletristický, kritický, vědecký časopis, sborník, almanach ad. hesla odkazová (476)

12 Lexikon české literatury: struktura hesel
Záhlaví: titul + základní časové vymezení stručná orientační charakteristika Výkladová pasáž: život (osobní) / geneze a vývoj (jev) literární charakteristika Bibliografická část: Pseudonymy, šifry / Příspěvky in / Knižně / Scénicky / Korespondence / Redigoval / Uspořádal a vydal Edice (starší lit.) / Knižnice aj. (nakl.) Bibliografie / Literatura

13 Encyklopedie, oborové slovníky, biografické příručky a jiná kompendia.
slovníky / příručky Bibliografické soupisy českých knih, časopisů a historické literatury a soupisy repertoáru. Encyklopedie, oborové slovníky, biografické příručky a jiná kompendia. Literárněhistorická kompendia, slovníky a předmětové bibliografie. [Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 4/1, Praha 2008, s. 11–14.]

14 slovníky / příručky J. F. Urbánek: Biografický a bibliografický slovník českých spisovatelů –1910 (2 díly, 1910); B. Vavroušek: Literární atlas československý 1, 2 (1932–38, s přispěním A. Nováka); J. Kunc: Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–45 (2 sv., 1945–46); J. Kunc: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956 (1957); J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963 (1966) (3 díly a 2 sv. doplňků, 1963–68); O. Balášová – M. Laiske – E. Macek – J. Nečas: Bibliografie české literární vědy 1945–1955. Práce o české literatuře (1964);

15 Slovník českých spisovatelů (1964, red. R. Havel a J. Opelík);
Česká literatura 1918–1945 (1970, red. J. Rambousek, V. Vařejková, Z. Zapletal); Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století (1972, red. K. Homolová, M. Otruba a Z. Pešat); J. Vopravil: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře (1973);  Slovník českých spisovatelů. Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979 (Toronto 1982, usp. J. Brabec, J. Gruša, I. Hájek, P. Kabeš a J. Lopatka); J. Pejskar: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–81, 1–4 (Curych 1982–94); A. Zach: Kniha a český exil (1995); Katalog knih českého exilu 1948–1994 (1995, sest. J. Gruntorád);

16 I. Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995);
Slovník českých spisovatelů od roku , 2 (1995, 1998; 2. vyd. 1. dílu 1999; ved. red. P. Janoušek); tj. Slovník české literatury po roce 1945 (web ÚČL); F. Knopp: Česká literatura v exilu 1948–1989 (1996); Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945–2000 (2002, red. B. Dokoupil); Slovník českých spisovatelů (2005, 2. vyd., red. V. Menclová, V. Vaněk).

17 Slovník naučný 1–12 (1860–74, 1887, red. F. L. Rieger);
Ottův slovník naučný 1–28 (1888–1909); Masarykův slovník naučný 1–7 (1925–33); Ottův slovník naučný nové doby 1–6 (12 sv., 1930–43). Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století (1999); Biografický slovník českých zemí (od 2004, v sešitech).

18 shromažďování materiálu
Prameny a materiál / heuristika materiál: → primární = prameny (texty děl / knihy, časopisy, sborníky / rukopisy) → sekundární = literatura předmětu (poučení o dílech a autorech / knihy, časopisy... / doklady atp.) Kritické zpracování, utřídění, interpretace, podání analýza / syntéza

19 Knihovna Národního muzea
knihovny Národní knihovna (Slovanská knihovna / Souborný katalog ČR / Kramerius / Katif) Knihovna Akademie věd ČR (Kramerius)→ Ústav pro českou literaturu AV ČR Knihovna Národního muzea Knihovny Univerzity Karlovy → Knihovna Filozofické fakulty UK Městská knihovna v Praze Moravská zemská knihovna v Brně (Kramerius) Institut umění / Divadelní ústav v Praze Památník národního písemnictví v Praze Karlsruhe Virtual Catalog (KVK)

20 Ústav pro českou literaturu AV ČR
shromažďování materiálu / zdroje Ústav pro českou literaturu AV ČR

21 http://katif.nkp.cz + katalogy
Národní knihovna: + katalogy Česká národní bibliografie: Libri prohibiti: Literární archiv PNP Národní archiv

22 Arthur Breisky * 14. 5. 1885 Roudnice nad Labem
Artur BREISKÝ * * Roudnice nad Labem † † New York (USA) Prozaik esejista a překladatel francouzské a anglické dekadentní literatury; výrazný představitel české dekadence. Arthur Breisky * Roudnice nad Labem † New York (USA)

23 Arthur Breisky, vlastním jménem Arthur Vincenc Josef Breiský (14. května 1885, Roudnice nad Labem – 10. července 1910, New York) byl český prozaik a překladatel, jeden z nejvýraznějších představitelů české symbolistické dekadence.

24 Pocházel z rodiny usedlé ve Slaném
Pocházel z rodiny usedlé ve Slaném. Studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho učitelem francouzštiny J. Vodák. Od maturity (1903) odstoupil a stal se 1904 celním úředníkem v Teplicích a v Děčíně. Soudobé anarchistické dekadentní postoje, kterými provokoval již za studentských let, realizoval v té době v rozsáhlé mystifikaci - vystupoval při návštěvách Prahy a Drážďan jako aristokratický soukromník zabývající se uměním. Nákladný život ho přivedl do těžké situace, kterou 1910 rozřešil náhlým odjezdem do Ameriky. Představy, které měl o americkém pobytu, se však neuskutečnily; nedostatek peněz ho přinutil přijmout místo zřízence v nemocnici, kde brzy nato přišel o život při obsluze výtahu. Okolnosti jeho smrti způsobily, že byla považována za další B. mystifikaci, která mu měla umožnit nový život a literární práci (ještě v 60. letech z toho těžila nedoložená senzační domněnka o B. totožnosti s B. Travenem). LČL

25 Život Breisky se narodil jako syn komisaře finanční stráže, který se díky své profesi často stěhoval. Rodina nejprve odešla z Roudnice do Vysokého Mýta a poté do Prahy, kde Breisky začal studovat reálné gymnázium na Malé Straně. Po přestěhování rodiny do Slaného pokračoval od roku 1899 ve studiu na reálce v Lounech, kde již provokoval svými anarchistickými a dekadentními postoji. Jeho problémy s řádem školy a odpor k dogmatům vzdělávání vyvrcholily u maturity v roce 1903, kterou nesložil, protože údajně odmítl při zkoušce z dějepisu titulovat Františka Josefa I. Jeho veličenstvem císařem a králem. Věnoval se pak vlastnímu studiu a vzdělávání četbou evropské literatury. Od roku 1904 pracoval Breisky jako celní úředník v Teplicích a později v Děčíně. V té době začal také publikovat své eseje a kritiky v různých časopisech, například ve Stráži na Oharce, Přehledu, Rozhledech a od roku 1907 v Moderní revui, časopise české dekadence. V letech 1906 až 1909 vydal čtyři knihy překladů z nichž nejzajímavější je Stevensonův Klub sebevrahů z roku 1909, do kterého podvrhl své dvě vlastní práce Báseň v próze a Zpověď grafomanova, což byla jedna z jeho mystifikací. W

26 Breisky byly důsledným stoupenec lartpourlartismu a vyznával meditativní samotářství, které mu umožňovalo úniky do uměleckých snů a imaginárních životů. To, jeho sklon k mystifikacím a sblížení s pražským uměleckým světem mělo za následek, že začal žít dvojím životem. Při svých pravidelných návštěvách v Praze a v Drážďanech vystupoval po vzoru Oscara Wildeho jako elegantní aristokratický soukromník a mladý dandy zabývající se uměním. Své pojetí dandysmu shrnul do vynikající eseje Kvintesence dandysmu, podle které se celá společnost dělí na vítěze nad životem a jeho otroky – tedy na dandye a na ty ostatní. Předstíraný nákladný život jej však přivedl do finančních problémů, které se rozhodl vyřešit roku 1910 brzy po vydání své knihy esejů Triumf zla odjezdem do USA. Pracoval zde však z nedostatku ničeho lepšího jako liftboy v jedné newyorské nemocnici, kde byl 10. července téhož roku nalezen v důsledku neopatrné manipulace s výtahem s rozdrcenou hlavou. Protože byl identifikován jen podle dokladů, zrodila se domněnka, že jeho smrt je další z jeho mystifikací, že je naživu a dále žije někde v Americe. Byl dokonce ztotožňován se záhadným spisovatelem Bruno Travenem, jehož identita nebyla dlouho známa. W

27 Psán rovněž vl. jm. Breiský (též Artur, Brejsky, Brejský)
Psán rovněž vl. jm. Breiský (též Artur, Brejsky, Brejský). – Pocházel z rodiny usedlé ve Slaném. Rodiče uzavřeli sňatek až Otec byl naddozorcem, posléze (vrchním) komisařem c. k. finanční stráže, často měnil působiště. Obecnou školu B. absolvoval v Praze, od 1896 navštěvoval malostranskou reálku, na studiích zde zůstal i poté, co se rodina (B. měl čtyři mladší sourozence) 1898 odstěhovala do Votic a záhy do Slaného; onemocněl však tyfem, a když se z těžké nemoci vyléčil, přestoupil 1899 do kvarty reálky v Lounech. Studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho učitelem francouzštiny J. Vodák. Od maturity (1903) odstoupil a stal se 1904 úředníkem celní správy v Teplicích a v Děčíně. a od 1907 v Děčíně (bydlel v obci Podmokly). Jako literát spolupracoval od 1908 především s Moderní revuí a s Moderní bibliotékou. Literárním rádcem mu byl zpočátku K. Scheinpflug, přátelil se především s J. Krecarem a K. H. Hilarem, korespondence dokládá silný (i tragický) citový vztah k B. Dapeciové (1884–1959, neteř spisovatelky Josefy Vejrychové), která posléze působila i jako překladatelka a příležitostně tiskla časopisecky též verše a kulturní publicistiku. V květnu 1910 odjel (přes Drážďany a Hamburk) do New Yorku, kde doufal nalézt redaktorské nebo knihovnické místo. Po krátkém pobytu u příbuzných v Chicagu pracoval jako řidič zdviže v německé nemocnici v New Yorku. V noci z 10. na byl zasažen výtahem a zemřel na fakturu lebky. Okolnosti jeho smrti způsobily, že byla považována za další B. mystifikaci, která mu měla umožnit nový život a literární práci (ještě v 60. letech z toho těžila nedoložená senzační domněnka o B. totožnosti s B. Travenem). Pohřben byl na Luterárnském hřbitově v New Yorku.

28 PŘÍSPĚVKY in: Moderní revue (od 1907), Přehled (od 1904), Rozhledy (od 1904), Stráž na Oharce.
KNIŽNĚ: Beletrie: Triumf zla (EE 1910). – posmrtně: Dvě novely (1927), Střepy zrcadel (PP 1928). – Překlady: A. Samain: Xanthis, Hyalis, Rovér a Angiséle (1906), J. G. Hunecker: Vizionáři (1906), R. L. Stevenson: Klub sebevrahů (1909, s vlastními podvrženými prózami Báseň v próze a Zpověď grafomanova). LČL

29 PSEUDONYM: Arthur Pražský. █
PŘÍSPĚVKY in: Moderní revue (1908–10, mj Kvintesence dandysmu, Harlekýn – kosmický klaun); Přehled (1905–06); Rozhledy (1906–07); Stráž na Oharce (Louny 1903). █ KNIŽNĚ. Beletrie a práce o literatuře: Triumf zla. Eseje a evokace (1910; rozšíř. vyd. 1992, ed. J. Kudrnáč a Z. Burešová, obs. i EE Kvintesence dandysmu a Harlekýn – kosmický klaun,; 1997 s knihou Dvě novely in Spisy 3); – posmrtně: Dvě novely (1927, ed. J. Krecar; obs. Báseň v próze, Zpověď grafomanova; 1997 s knihou Triumf zla in Spisy 3); Střepy zrcadel (PP 1928, ed. J. Krecar; 1996 dopln. vyd. in Spisy 2); Kvintesence dandysmu (EE 1993, ed. A. Poláčková). – Překlady: A. Samain: Xanthis – Hyalis – Rovèr a Angisèla (1906, i usp.); J. Huneker: Vizionáři (1906, i usp.); A. Symons: Duchová dobrodružství (1908, i usp.); R. L. Stevenson: Klub sebevrahů (1909, i usp., s vlastními podvrženými prózami Báseň v próze a Zpověď grafomanova). –

30 Souborné vydání: Spisy A. B. (Thyrsus, 1996-97, 3 sv. , ed. G
Souborné vydání: Spisy A. B. (Thyrsus, , 3 sv., ed. G. Dupačová, A. Zach, L. Merhaut, 1. sv. obs. i rkp. verše, prózy aj. texty). █ KORESPONDENCE: A. B.: V království chimér. Korespondence a rukopisy z let (Z. Braunerové z 1910, R. Breiskému z , B. Dapeciové i její sestře z , K. H. Hilarovi z , J. Krecarovi z , E. Lešehradovi z 1909, M. Martenovi z 1910, J. Pelclovi b. d., K. Scheinpflugovi z , A. Procházkovi z 1908, O. Vaňáčovi z 1904; Spisy 1, 1997, ed. L. Merhaut). █

31 LITERATURA: J. Podroužek: Fragment zastřeného osudu (1945, s dosl. V
LITERATURA: J. Podroužek: Fragment zastřeného osudu (1945, s dosl. V. Jiráta ® Duch a tvar, 1967). ref. Triumf zla: J. Reichmann, Novina 1909/10; R. (V. Červinka): Z literárního trhu, Zlatá Praha 1910; J. Bartoš, Nár. obzor n; n nekrology: J. Bartoš, Nár. obzor ; K. H. Hilar, Moderní revue 1909/10 n; K. H. Hilar in Odložené masky (1925); J. Karásek ze Lvovic in Tvůrcové a epigoni (1927) + Nové bibliofilské publikace, Rozpravy Aventina 1927/28; Emanuel z Lešehradu: A. B., Rozpravy Aventina 1929/30 + in Studie a vzpomínky (1935); n polemika: I. Růžička: Traven demaskovaný, Kult. tvorba ; H. P. Toman: Nesdílím Růžičkův názor, Kult. tvorba ; L. Loubal: Traven demaskovaný, tamtéž n; D. Holub in A. B.: Triumf zla (1970); H. Pochobradská: A. B., Kult. měsíčník (Roudnice n. Labem) 1975, č. 7/8 a 9; P. H. Toman: Ještě jednou A. B. (též otisk dop. Z. Braunerové), Kult. měsíčník litoměřického okresu 1976, č. 1 a 2. LČL

32 BIBLIOGRAFIE: A. Zach: Bibliografie A. Z. , in A. B
BIBLIOGRAFIE: A. Zach: Bibliografie A. Z., in A. B.: Triumf zla, Dvě novely (1997, Spisy 3). █ LITERATURA: J. Podroužek: Fragment zastřeného osudu (A. B.) (1945, s doslovem V. Jiráta → Duch a tvar, 1967 → Portréty a studie, 1978); Fragment zastřeného osudu (1967, program. leták Violy). █ -W-: ref. překl. A. Samain, Přehled 4, 1905/06, s. 836; ● ref. překl. J. Huneker: O. T. (Theer), Lumír 35, 1906/07, s. 189; M. M. (Marten), MR sv. 19, 1906/07, s. 287; Weger., Přehled 5, 1906/07, s. 534 ●; O. Šimek: ref. překl. A. Symons, Novina 1, 1907/08, s. 697; an. (F. X. Šalda): Nové překlady z Balzaca do češtiny (mj. polemika s B. předmluvou in H. de Balzac: Šprýmovné povídky...), Novina 1, 1907/08, s. 383 → KP 7 (1953); J. Rowalski (A. Bačkovský): ref. překl. R. L. Stevenson (resp. A. B. prózy), Lumír 38, 1909/10, s. 410; A. Novák: Nové překlady z francouzské literatury (kritika B. předmluvy in Stendhal: O lásce), Přehled 7, 1908/09, s. 841 (k tomu B. polemika: MR sv. 22, 1909/10, s. 66); ● ref. Triumf zla: F. Sekanina, Nár. politika ; an. (J. Vodák), Čas ; J. Bartoš, Nár. obzor 4, 1909/10, č. 21; R. (V. Červinka), Zlatá Praha 27, 1909/10, s. 472; J. Reichmann, Novina 3, 1909/10, s. 505; M. Marten, MR sv. 22, 1909/10, s. 504; A. N. (Novák), Přehled 8, 1909/10, s. 914; Ad. Veselý, MslR 7, 1910/11, s. 479 ●; ● polemika k stevensonovské mystifikaci: J. Schmitt, Novina 3, 1909/10, s. 543; J. Karásek ze Lvovic, Samostatnost 1910, s. 422; J. Schmitt, Čas ●; ● nekrology a zprávy o úmrtí: an., Čas ; an., Čes. slovo ; J. Bartoš, Nár. obzor 4, 1909/10, č. 38; B. H., Samostatnost 1910, s. 534; K. H. Hilar, MR sv. 22, 1909/10, s. 550 (k tomu V. Dyk, Samostatnost 1910, s. 547); E. Nozar, Jihočeské listy ●;

33 Dílo Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Breisky Beletrie Moře, nedokončený román, Triumf zla: essaie a evokace (1910), soubor imaginárních portrétů velkých postav historie (jako byli římští císařové Tiberius a Nero, malíř Antoine Watteau nebo spisovatelé lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde, ve kterých ukazoval jejich negativní rysy jako aristokratická a společností nepochopená gesta. Dvě novely (1927), posmrtně, knižní vydání novel Báseň v próze a Zpověď grafomanova, které roku 1909 Breisky přidal ke svému překladu Stevensonova Klubu sebevrahů a vydával je za Stevensonovo dílo. Střepy zrcadel (1929), eseje, posmrtně. Sebrané spisy vydalo nakladatelství Thyrsus v Praze v letech 1996–1997: V království chimér (1997), korespondence a rukopisy z let 1902–1910, Střepy zrcadel (1996), eseje a kritiky, Triumf zla, Dvě novely (1997). Divadelní hry Zločin Viktora Klase, Breisky přihlásil roku 1908 tuto hru do soutěže Vinohradského divadla, kde se však ztratila. Překlady Albert Samain: Hyalis, Rovèr a Angisèla (1906), James Huneker: Visionáři (1906), Arthur Symons: Duchová dobrodružství (1908), Robert Louis Stevenson: Klub sebevrahů (1909). Odkazy Reference Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 298 Literatura TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner,  s. ISBN S. 137. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, –224 s. ISBN S. 163–164. Externí odkazy

34 DĚKUJI ZA POZORNOST