Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Praktika literárněhistorické lexikografie EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Ústav české literatury a komparatistiky FF.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Praktika literárněhistorické lexikografie EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Ústav české literatury a komparatistiky FF."— Transkript prezentace:

1 Praktika literárněhistorické lexikografie EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Ústav české literatury a komparatistiky FF UK 2013/14

2 2 lexikografie lexikografie jako svébytný obor slovník: vždy svébytně koncipovaný a organizovaný celek jednotně podaných, vzájemně vyvažovaných a hierarchizovaných faktů, popisů a výkladů databáze, katalog, bibliografie (soubory dat)

3 abeceda jednotlivina lexikografie v rámci literární vědy: poetologická (teoretická) / struktura díla literárněhistorická / struktura literárního procesu („vývoje) Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (ČLit 1995 → Milované řemeslo, 2000, s. 340–347)

4 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie vymezení jednotliviny jednotliviny nižšího a vyššího řádu vzhledem k jejich kontextu, který je: horizontální (syntagmatický) vertikální (paradigmatický)

5 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s. 342) „Literární slovníky nejsou ze své podstaty místem vhodným pro experimentování či ověřování nejnovějších metod. Jsou naopak nositeli a udržovateli tradice oboru, projekcí škol už etablovaných a kulminovavších, památníky jejich přínosu, místem, kde nejen autoři hesel, ale obor sám předvádí svou rutinu. A protože se stav oboru neměří jen metodologickými výboji, nýbrž i úrovní jeho rutiny, je v podstatě jedno, jak se kdo na existenci literární lexikografie dívá: zda s pohrdáním, nebo s uznáním.“

6 metodologie vztah lexikografie a literárního dějepisectví tradice oboru pozitivismus strukturalismus bibliografie fakta / faktografie faktografická otevřenost faktografické minimum / maximum korespondence a zrcadlení rubrik Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie

7 „ Slovn í k nen í n á hodným shlukem jakýchsi jednotlivin, ale uspoř á danou množinou jednotlivin vybraných podle přesně stanovených krit é ri í, jež sama podl é haj í pravidlům oboru. ( … ) Zvolen á koncepce m á za ú kol bezbřehou skutečnost literatury redukovat a teprve tuto novou, jaksi synekdochickou liter á rn í skutečnost strukturovat.“ Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s )

8 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie charakteristika / výklad verifikovatelnost literárněhistorický popis koncepce / množina jednotlivin (heslář) napětí mezi faktografií a koncepcí logika, jasnost, „objektivita“

9 Jiří Opelík: Poznámky k současnému stavu české literární lexikografie (s. 346–347) „Dá se hovořit o příznačném stylu literárních slovníků? Myslím, že dá. K tomuto ‚ano‘ přispívají jejich obě už zmíněné určující vlastnosti: zaměření na fakt a zaměření na jednotlivinu v její jedinečnosti. Stylovým korelátem uvedených vlastností je redukce poznávacích operací na výsledky, jejich holé sdělování – tedy výčty, zkratky a definice, enumerativnost, resumování a výměrovost (definičnost?). Věci se nemotivují, neproblematizují, polemicky neprojednávají, nýbrž registrují, popisují, tvrdí; co je nadto, je vyloučeno.“

10 1. A–G (ved. red. V. Forst), Praha, Academia H–L a Dodatky (2 sv., ved. red. V. Forst), Praha M–Ř (2 sv., ved. red. J. Opelík), Praha (Díly 1– 3 na CD: Praha, Infinity 1999). 4. S–Ž a Dodatky k 1–3 (2 sv., ved. red. L. Merhaut), Praha Lexikon české literatury

11 Lexikon české literatury hesla osobní (2824) autor a překladatel krásné literatury, literární kritik, historik a teoretik, tiskař aj. hesla věcná (663) anonymní literární dílo, literární nebo kulturní spolek a organizace, nakladatelství, beletristický, kritický, vědecký časopis, sborník, almanach ad. hesla odkazová (476)

12 Záhlaví: titul + základní časové vymezení stručná orientační charakteristika Výkladová pasáž: život (osobní) / geneze a vývoj (jev) literární charakteristika Bibliografická část: Pseudonymy, šifry / Příspěvky in / Knižně / Scénicky / Korespondence / Redigoval / Uspořádal a vydal Edice (starší lit.) / Knižnice aj. (nakl.) Bibliografie / Literatura Lexikon české literatury: struktura hesel

13 Bibliografické soupisy českých knih, časopisů a historické literatury a soupisy repertoáru. Encyklopedie, oborové slovníky, biografické příručky a jiná kompendia. Literárněhistorická kompendia, slovníky a předmětové bibliografie. [Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 4/1, Praha 2008, s. 11–14.] slovníky / příručky

14 J. F. Urbánek: Biografický a bibliografický slovník českých spisovatelů –1910 (2 díly, 1910); B. Vavroušek: Literární atlas československý 1, 2 (1932–38, s přispěním A. Nováka); J. Kunc: Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–45 (2 sv., 1945–46); J. Kunc: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956 (1957); J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963 (1966) (3 díly a 2 sv. doplňků, 1963–68); O. Balášová – M. Laiske – E. Macek – J. Nečas: Bibliografie české literární vědy 1945–1955. Práce o české literatuře (1964); slovníky / příručky

15 Slovník českých spisovatelů (1964, red. R. Havel a J. Opelík); Česká literatura 1918–1945 (1970, red. J. Rambousek, V. Vařejková, Z. Zapletal); Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století (1972, red. K. Homolová, M. Otruba a Z. Pešat); J. Vopravil: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře (1973); Slovník českých spisovatelů. Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948– 1979 (Toronto 1982, usp. J. Brabec, J. Gruša, I. Hájek, P. Kabeš a J. Lopatka); J. Pejskar: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–81, 1–4 (Curych 1982–94); A. Zach: Kniha a český exil (1995); Katalog knih českého exilu 1948–1994 (1995, sest. J. Gruntorád);

16 I. Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995); Slovník českých spisovatelů od roku , 2 (1995, 1998; 2. vyd. 1. dílu 1999; ved. red. P. Janoušek); tj. Slovník české literatury po roce 1945 (web ÚČL); F. Knopp: Česká literatura v exilu 1948–1989 (1996); Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945–2000 (2002, red. B. Dokoupil); Slovník českých spisovatelů (2005, 2. vyd., red. V. Menclová, V. Vaněk).

17 Slovník naučný 1–12 (1860–74, 1887, red. F. L. Rieger); Ottův slovník naučný 1–28 (1888–1909); Masarykův slovník naučný 1–7 (1925–33); Ottův slovník naučný nové doby 1–6 (12 sv., 1930–43). Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století (1999); Biografický slovník českých zemí (od 2004, v sešitech).

18 Prameny a materiál / heuristika materiál: → primární = prameny (texty děl / knihy, časopisy, sborníky / rukopisy) → sekundární = literatura předmětu (poučení o dílech a autorech / knihy, časopisy... / doklady atp.) Kritické zpracování, utřídění, interpretace, podání analýza / syntéza shromažďování materiálu

19 Národní knihovna (Slovanská knihovna / Souborný katalog ČR / Kramerius / Katif) Knihovna Akademie věd ČR (Kramerius) → Ústav pro českou literaturu AV ČR Knihovna Národního muzea Knihovny Univerzity Karlovy → Knihovna Filozofické fakulty UK Městská knihovna v Praze Moravská zemská knihovna v Brně (Kramerius) Institut umění / Divadelní ústav v Praze Památník národního písemnictví v Praze Karlsruhe Virtual Catalog (KVK) knihovny

20 Ústav pro českou literaturu AV ČR databaze XS shromažďování materiálu / zdroje

21 Národní knihovna: + katalogy Česká národní bibliografie: a&local_base=cnb Libri prohibiti: Literární archiv PNP Národní archiv

22 Artur BREISKÝ ** Roudnice nad Labem †† New York (USA) Prozaik esejista a překladatel francouzské a anglické dekadentní literatury; výrazný představitel české dekadence. Arthur Breisky * Roudnice nad Labem † New York (USA)

23 Arthur Breisky, vlastním jménem Arthur Vincenc Josef Breiský (14. května 1885, Roudnice nad Labem – 10. července 1910, New York) byl český prozaik a překladatel, jeden z nejvýraznějších představitelů české symbolistické dekadence.14. května1885Roudnice nad Labem10. července1910New Yorkčeský prozaikpřekladatelsymbolistickédekadence

24 Pocházel z rodiny usedlé ve Slaném. Studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho učitelem francouzštiny J. Vodák. Od maturity (1903) odstoupil a stal se 1904 celním úředníkem v Teplicích a v Děčíně. Soudobé anarchistické dekadentní postoje, kterými provokoval již za studentských let, realizoval v té době v rozsáhlé mystifikaci - vystupoval při návštěvách Prahy a Drážďan jako aristokratický soukromník zabývající se uměním. Nákladný život ho přivedl do těžké situace, kterou 1910 rozřešil náhlým odjezdem do Ameriky. Představy, které měl o americkém pobytu, se však neuskutečnily; nedostatek peněz ho přinutil přijmout místo zřízence v nemocnici, kde brzy nato přišel o život při obsluze výtahu. Okolnosti jeho smrti způsobily, že byla považována za další B. mystifikaci, která mu měla umožnit nový život a literární práci (ještě v 60. letech z toho těžila nedoložená senzační domněnka o B. totožnosti s B. Travenem). LČL

25 Život Breisky se narodil jako syn komisaře finanční stráže, který se díky své profesi často stěhoval. Rodina nejprve odešla z Roudnice do Vysokého Mýta a poté do Prahy, kde Breisky začal studovat reálné gymnázium na Malé Straně. Po přestěhování rodiny do Slaného pokračoval od roku 1899 ve studiu na reálce v Lounech, kde již provokoval svými anarchistickými a dekadentními postoji. Jeho problémy s řádem školy a odpor k dogmatům vzdělávání vyvrcholily u maturity v roce 1903, kterou nesložil, protože údajně odmítl při zkoušce z dějepisu titulovat Františka Josefa I. Jeho veličenstvem císařem a králem. Věnoval se pak vlastnímu studiu a vzdělávání četbou evropské literatury.Vysokého MýtaPrahyMalé StraněSlaného1899Lounechanarchistickými1903Františka Josefa I. Od roku 1904 pracoval Breisky jako celní úředník v Teplicích a později v Děčíně. V té době začal také publikovat své eseje a kritiky v různých časopisech, například ve Stráži na Oharce, Přehledu, Rozhledech a od roku 1907 v Moderní revui, časopise české dekadence. V letech 1906 až 1909 vydal čtyři knihy překladů z nichž nejzajímavější je Stevensonův Klub sebevrahů z roku 1909, do kterého podvrhl své dvě vlastní práce Báseň v próze a Zpověď grafomanova, což byla jedna z jeho mystifikací.1904TeplicíchDěčíně1907Moderní revui Stevensonův1909 W

26 Breisky byly důsledným stoupenec lartpourlartismu a vyznával meditativní samotářství, které mu umožňovalo úniky do uměleckých snů a imaginárních životů. To, jeho sklon k mystifikacím a sblížení s pražským uměleckým světem mělo za následek, že začal žít dvojím životem. Při svých pravidelných návštěvách v Praze a v Drážďanech vystupoval po vzoru Oscara Wildeho jako elegantní aristokratický soukromník a mladý dandy zabývající se uměním. Své pojetí dandysmu shrnul do vynikající eseje Kvintesence dandysmu, podle které se celá společnost dělí na vítěze nad životem a jeho otroky – tedy na dandye a na ty ostatní.lartpourlartismuPraze DrážďanechOscara Wildehodandy Předstíraný nákladný život jej však přivedl do finančních problémů, které se rozhodl vyřešit roku 1910 brzy po vydání své knihy esejů Triumf zla odjezdem do USA. Pracoval zde však z nedostatku ničeho lepšího jako liftboy v jedné newyorské nemocnici, kde byl 10. července téhož roku nalezen v důsledku neopatrné manipulace s výtahem s rozdrcenou hlavou. Protože byl identifikován jen podle dokladů, zrodila se domněnka, že jeho smrt je další z jeho mystifikací, že je naživu a dále žije někde v Americe. Byl dokonce ztotožňován se záhadným spisovatelem Bruno Travenem, jehož identita nebyla dlouho známa.1910USA10. července Bruno Travenem W

27 Psán rovněž vl. jm. Breiský (též Artur, Brejsky, Brejský). – Pocházel z rodiny usedlé ve Slaném. Rodiče uzavřeli sňatek až Otec byl naddozorcem, posléze (vrchním) komisařem c. k. finanční stráže, často měnil působiště. Obecnou školu B. absolvoval v Praze, od 1896 navštěvoval malostranskou reálku, na studiích zde zůstal i poté, co se rodina (B. měl čtyři mladší sourozence) 1898 odstěhovala do Votic a záhy do Slaného; onemocněl však tyfem, a když se z těžké nemoci vyléčil, přestoupil 1899 do kvarty reálky v Lounech. Studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho učitelem francouzštiny J. Vodák. Od maturity (1903) odstoupil a stal se 1904 úředníkem celní správy v Teplicích a v Děčíně. a od 1907 v Děčíně (bydlel v obci Podmokly). Jako literát spolupracoval od 1908 především s Moderní revuí a s Moderní bibliotékou. Literárním rádcem mu byl zpočátku K. Scheinpflug, přátelil se především s J. Krecarem a K. H. Hilarem, korespondence dokládá silný (i tragický) citový vztah k B. Dapeciové (1884–1959, neteř spisovatelky Josefy Vejrychové), která posléze působila i jako překladatelka a příležitostně tiskla časopisecky též verše a kulturní publicistiku. V květnu 1910 odjel (přes Drážďany a Hamburk) do New Yorku, kde doufal nalézt redaktorské nebo knihovnické místo. Po krátkém pobytu u příbuzných v Chicagu pracoval jako řidič zdviže v německé nemocnici v New Yorku. V noci z 10. na byl zasažen výtahem a zemřel na fakturu lebky. Okolnosti jeho smrti způsobily, že byla považována za další B. mystifikaci, která mu měla umožnit nový život a literární práci (ještě v 60. letech z toho těžila nedoložená senzační domněnka o B. totožnosti s B. Travenem). Pohřben byl na Luterárnském hřbitově v New Yorku.

28 PŘÍSPĚVKY in: Moderní revue (od 1907), Přehled (od 1904), Rozhledy (od 1904), Stráž na Oharce. KNIŽNĚ: Beletrie: Triumf zla (EE 1910). – posmrtně: Dvě novely (1927), Střepy zrcadel (PP 1928). – Překlady: A. Samain: Xanthis, Hyalis, Rovér a Angiséle (1906), J. G. Hunecker: Vizionáři (1906), R. L. Stevenson: Klub sebevrahů (1909, s vlastními podvrženými prózami Báseň v próze a Zpověď grafomanova). LČL

29 PSEUDONYM: Arthur Pražský. █ PŘÍSPĚVKY in: Moderní revue (1908–10, mj Kvintesence dandysmu, Harlekýn – kosmický klaun); Přehled (1905–06); Rozhledy (1906–07); Stráž na Oharce (Louny 1903). █ KNIŽNĚ. Beletrie a práce o literatuře: Triumf zla. Eseje a evokace (1910; rozšíř. vyd. 1992, ed. J. Kudrnáč a Z. Burešová, obs. i EE Kvintesence dandysmu a Harlekýn – kosmický klaun,; 1997 s knihou Dvě novely in Spisy 3); – posmrtně: Dvě novely (1927, ed. J. Krecar; obs. Báseň v próze, Zpověď grafomanova; 1997 s knihou Triumf zla in Spisy 3); Střepy zrcadel (PP 1928, ed. J. Krecar; 1996 dopln. vyd. in Spisy 2); Kvintesence dandysmu (EE 1993, ed. A. Poláčková). – Překlady: A. Samain: Xanthis – Hyalis – Rovèr a Angisèla (1906, i usp.); J. Huneker: Vizionáři (1906, i usp.); A. Symons: Duchová dobrodružství (1908, i usp.); R. L. Stevenson: Klub sebevrahů (1909, i usp., s vlastními podvrženými prózami Báseň v próze a Zpověď grafomanova). –

30 Souborné vydání: Spisy A. B. (Thyrsus, , 3 sv., ed. G. Dupačová, A. Zach, L. Merhaut, 1. sv. obs. i rkp. verše, prózy aj. texty). █ KORESPONDENCE: A. B.: V království chimér. Korespondence a rukopisy z let (Z. Braunerové z 1910, R. Breiskému z , B. Dapeciové i její sestře z , K. H. Hilarovi z , J. Krecarovi z , E. Lešehradovi z 1909, M. Martenovi z 1910, J. Pelclovi b. d., K. Scheinpflugovi z , A. Procházkovi z 1908, O. Vaňáčovi z 1904; Spisy 1, 1997, ed. L. Merhaut). █

31 LITERATURA: J. Podroužek: Fragment zastřeného osudu (1945, s dosl. V. Jiráta ® Duch a tvar, 1967). ref. Triumf zla: J. Reichmann, Novina 1909/10; R. (V. Červinka): Z literárního trhu, Zlatá Praha 1910; J. Bartoš, Nár. obzor ; nekrology: J. Bartoš, Nár. obzor ; K. H. Hilar, Moderní revue 1909/10 ; K. H. Hilar in Odložené masky (1925); J. Karásek ze Lvovic in Tvůrcové a epigoni (1927) + Nové bibliofilské publikace, Rozpravy Aventina 1927/28; Emanuel z Lešehradu: A. B., Rozpravy Aventina 1929/30 + in Studie a vzpomínky (1935); polemika: I. Růžička: Traven demaskovaný, Kult. tvorba ; H. P. Toman: Nesdílím Růžičkův názor, Kult. tvorba ; L. Loubal: Traven demaskovaný, tamtéž ; D. Holub in A. B.: Triumf zla (1970); H. Pochobradská: A. B., Kult. měsíčník (Roudnice n. Labem) 1975, č. 7/8 a 9; P. H. Toman: Ještě jednou A. B. (též otisk dop. Z. Braunerové), Kult. měsíčník litoměřického okresu 1976, č. 1 a 2. LČL

32 BIBLIOGRAFIE: A. Zach: Bibliografie A. Z., in A. B.: Triumf zla, Dvě novely (1997, Spisy 3). █ LITERATURA: J. Podroužek: Fragment zastřeného osudu (A. B.) (1945, s doslovem V. Jiráta → Duch a tvar, 1967 → Portréty a studie, 1978); Fragment zastřeného osudu (1967, program. leták Violy). █ -W-: ref. překl. A. Samain, Přehled 4, 1905/06, s. 836; ● ref. překl. J. Huneker: O. T. (Theer), Lumír 35, 1906/07, s. 189; M. M. (Marten), MR sv. 19, 1906/07, s. 287; Weger., Přehled 5, 1906/07, s. 534 ● ; O. Šimek: ref. překl. A. Symons, Novina 1, 1907/08, s. 697; an. (F. X. Šalda): Nové překlady z Balzaca do češtiny (mj. polemika s B. předmluvou in H. de Balzac: Šprýmovné povídky...), Novina 1, 1907/08, s. 383 → KP 7 (1953); J. Rowalski (A. Bačkovský): ref. překl. R. L. Stevenson (resp. A. B. prózy), Lumír 38, 1909/10, s. 410; A. Novák: Nové překlady z francouzské literatury (kritika B. předmluvy in Stendhal: O lásce), Přehled 7, 1908/09, s. 841 (k tomu B. polemika: MR sv. 22, 1909/10, s. 66); ● ref. Triumf zla: F. Sekanina, Nár. politika ; an. (J. Vodák), Čas ; J. Bartoš, Nár. obzor 4, 1909/10, č. 21; R. (V. Červinka), Zlatá Praha 27, 1909/10, s. 472; J. Reichmann, Novina 3, 1909/10, s. 505; M. Marten, MR sv. 22, 1909/10, s. 504; A. N. (Novák), Přehled 8, 1909/10, s. 914; Ad. Veselý, MslR 7, 1910/11, s. 479 ● ; ● polemika k stevensonovské mystifikaci: J. Schmitt, Novina 3, 1909/10, s. 543; J. Karásek ze Lvovic, Samostatnost 1910, s. 422; J. Schmitt, Čas ● ; ● nekrology a zprávy o úmrtí: an., Čas ; an., Čes. slovo ; J. Bartoš, Nár. obzor 4, 1909/10, č. 38; B. H., Samostatnost 1910, s. 534; K. H. Hilar, MR sv. 22, 1909/10, s. 550 (k tomu V. Dyk, Samostatnost 1910, s. 547); E. Nozar, Jihočeské listy ● ;

33 Dílo Seznam děl Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur BreiskyNárodní knihovny ČR Beletrie Moře, nedokončený román,román Triumf zla: essaie a evokace (1910), soubor imaginárních portrétů velkých postav historie (jako byli římští císařové Tiberius a Nero, malíř Antoine Watteau nebo spisovatelé lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde, ve kterých ukazoval jejich negativní rysy jako aristokratická a společností nepochopená gesta.1910TiberiusNeroAntoine Watteaulord ByronCharles BaudelaireOscar Wilde Dvě novely (1927), posmrtně, knižní vydání novel Báseň v próze a Zpověď grafomanova, které roku 1909 Breisky přidal ke svému překladu Stevensonova Klubu sebevrahů a vydával je za Stevensonovo dílo.1927novel1909Stevensonova Střepy zrcadel (1929), eseje, posmrtně.1929 Sebrané spisy vydalo nakladatelství Thyrsus v Praze v letech 1996–1997:ThyrsusPraze V království chimér (1997), korespondence a rukopisy z let 1902–1910, Střepy zrcadel (1996), eseje a kritiky, Triumf zla, Dvě novely (1997).1997 Divadelní hry Zločin Viktora Klase, Breisky přihlásil roku 1908 tuto hru do soutěže Vinohradského divadla, kde se však ztratila.1908Vinohradského divadla Překlady Albert Samain: Hyalis, Rovèr a Angisèla (1906),Albert Samain1906 James Huneker: Visionáři (1906),James Huneker1906 Arthur Symons: Duchová dobrodružství (1908),Arthur Symons1908 Robert Louis Stevenson: Klub sebevrahů (1909).Robert Louis Stevenson1909 Odkazy Reference Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 298 Literatura TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, s. ISBN S. 137.TOMEŠ, JosefPasekaISBN VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, –224 s. ISBN S. 163–164.LibriISBN Externí odkazy

34 DĚKUJI ZA POZORNOST


Stáhnout ppt "Praktika literárněhistorické lexikografie EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Ústav české literatury a komparatistiky FF."

Podobné prezentace


Reklamy Google