Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Monitoring relapsu a minimální reziduální nemoci po transplantaci hematopoetických kmenových/progenitorových buněk Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, Ph.D.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Monitoring relapsu a minimální reziduální nemoci po transplantaci hematopoetických kmenových/progenitorových buněk Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Monitoring relapsu a minimální reziduální nemoci po transplantaci hematopoetických kmenových/progenitorových buněk Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, Ph.D. Oddělení molekulární biologie a patologie buňky, 3.LF UK

2 Buněčný chimerismus po Tx imunologický jev, kdy buňky z geneticky rozdílných jedinců spoluexistují v jednom organizmu stav chimerismu ovlivňuje průběh potransplantačního období, četnost a závažnost GvHD a podíl relapsu sledování chimerismu k hodnocení úspěšnosti Tx, zjištění doby přihojení štěpu, stav vlastní a dárcovské krvetvorby

3 Buněčný chimerismus po Tx Kompletní dárcovský chimerismus (donor chimerism, DC) původní krvetvorba příjemce je kompletně nahrazena dárcovskou krvetvorbou nízké riziko relapsu a lepší prognóza Smíšený chimerismus (mixed chimerism, MC) původní krvetvorba příjemce v lymfohematopoetických tkáních koexistuje s krvetvorbou dárce

4 Smíšený chimerismus přetrvávání původní krvetvorby zvyšuje riziko relapsu u leukemie často předvídá relaps přechodný, stabilní – nižší riziko relapsu progresivní – zvyšuje se podíl pacientovy krvetvorby, může být indikátorem relapsu častý u nemaligních onemocnění bez myeloablativního přípravného režimu, známkou klinického zlepšení onemocnění detekce původu buněk periferní krve/kostní dřeně → vyšetření vysoce polymorfních repetitivních sekvencí v lidském genomu pomocí PCR (variable number of tandem repeats – VNTR) první odběry periferní krve 14 a 28 dní po transplantaci a dále v měsíčních intervalech léčba podáním DLI (donor lymphocyte infusion) – riziko GvHD!

5 Stanovení genotypů polymorfních a sex specifických lokusů DNA pro vyšetření buněčného chimerizmu po HSCT (ÚHKT, Praha) → odběr primárních vzorků nesrážlivé periferní krve a kostní dřeně, bukální sliznice či nehtů k získání DNA pro účely: 1)zjištění informativity tj. výběr polymorfních lokusů DNA, které se budou u pacienta po alogenní HSCT vyšetřovat odběr periferní krve ( ml) pacientovi před Tx a jeho dárci odběr vzorku neobsahující krevní, či krvetvornou tkáň (stěr buněk vnitřní strany dutiny ústní - bukální sliznice, či nehty) po Tx 2)monitoring chimérizmu u pacienta po alogenní HSCT odběr periferní krve ( ml) a/nebo kostní dřeně (2 – 5 ml) v dohodnutém časovém sledu pacientovi (minimálně 1.5 x 10 6 leukocytů/ml)

6

7

8 Vyšetření potransplantačního chimérizmu v molekulárně biologické laboratoři VNTR vyšetření hypervariabilních regionů MCT-118, APO-B, YNZ-22, apod. pomocí jednokolové PCR a relativní kvantifikace zastoupení příjemcovy a dárcovské krvetvorby na základě předem připravených dilučních řad Sex/mismatch - vyšetření genu pro amelogenin, SRY apod. v případě dárkyně ženy a příjemce muže a nepřínosnosti výše uvedeného vyšetření

9 Minimální reziduální nemoc přítomnost nádorových buněk v organismu v množství nedetekovatelném konvenčními metodami, tedy v období kompletní remise konvenční metody: cytologie, histologie, konvenční průtoková cytometrie MRN v průběhu nebo po ukončení protinádorové terapie detekce ke včasnému podchycení možného vzniku relapsu morfologická detekce asi 5% nádorových buněk důležitá detekce ve štěpech pro autoTx nutné zjištění odlišnosti nádorové buňky od normální podrobné vyšetření: imunologické, cytogenetické a molekulárně biologické → průkaz specifickými metodami v době remise po chemoterapii možná změna imunofenotypu buňky → falešná negativita po chemoterapii imitace CALLA+ ALL, do dřeně vyplaveny buňky CD10+, CD19+, HLA DR+

10 Metody detekce MRN dostatečná specifita a senzitivita 1. imunologické metody průkaz „relativní specifity“ – určení imunofenotypu nevyskytujícího se ve zkoumané tkáni Leukemie /lymfom % záchytu SenzitivitaImunofenotypy pre-B ALL CD19/CD13, CD19/CD33, TdT/cIg, TdT/mIg T ALL/NHL TdT/cCD3, TdT/CD5, TdT/CD1, cCD3/CD10, cCD3/CD11b, CCD3/CD13, CD7/CD10, CD7/CD11b, CD7/CD13 B NHL>  /CD20,  CD20 AML CD13/CD7, CD13/CD19, CD13/TdT, CD33/CD7, CD33/CD19, CD33/TdT, CD34/CD9 Eckschlager, Průtoková cytometrie v klinické praxi, 1999

11 Metody detekce MRN 2. molekulárně-biologické metody kvantitativní RT-PCR analýza leukemických fúzních genů detekce klonálně-specifických přestaveb genů pro Ig/TCR CML detekce Bcr-Abl fúzních transkriptů – 1 buňka v milionu zdravých PCR pozitivita do 9 měsíců po Tx, obvykle do negativity, u pacientů se štěpem bez T lymfo rizikem PCR pozitivita po roce po Tx – vysoké riziko relapsu DLI účinně indukuje molekulární remisi

12 Metody detekce MRN Akutní leukémie imunofenotypizace (viz. tabulka) PCR – chromozomální aberace – klonální přestavby Ig/TCR normální lymfoidní buňky obrovská variabilita v uspořádání řetězců imunoglobulinů a TCR X klon leukemických buněk ponese stejné Ig/TCR

13 MetodaCitlivostPodstata morfologie1 : 100morfologické odlišnosti nádorové buňky konvenční cytogenetika 1 : 100průkaz specifické chromozomální aberace Southern blot1 : 100 průkaz specifické sekvence DNA - chromozomální aberace nebo mutace FISH1 : 1000průkaz specifické sekvence DNA - chromozomální aberace imunologické metody 1 : průkaz pro nádor specifického ant i genu nebo kombinace antigenů PCR1 : průkaz specifické sekvence DNA - chromozomální aberace nebo mutace RT-PCR1 : průkaz specifické sekvence RNA - chromozomální aberace nebo mutace Citlivost metod k detekci MRN Eckschlager, Průtoková cytometrie v klinické praxi, 1999

14 Leukemický relaps po Tx Závislost na: typ a stav onemocnění v době Tx přípravný režim GvHD profylaxe Metody k předpovědi relapsu → detekce minimální reziduální nemoci, časné varování a terapeutický zásah

15 Relaps a)cytogenetický nebo molekulární relaps detekce abnormalit pomocí technik cytogenetik y, blottingu, PCR nemusí nutně indikovat klinický relaps, ale může předvídat b)patologický relaps mikroskopický průkaz návratu onemocnění c)klinický relaps jasné klinické příznaky návratu onemocnění

16 Léčebný postup u relapsu po Tx prognóza a odpověď na další léčbu obecně koreluje s délkou remise někteří pacienti dosáhnou kompletní remise značná toxicita další léčby, zvláště pokud druhá Tx

17 Léčebný postup u relapsu po Tx Možnosti terapie chemoterapie (ne agresivní u relapsů do D+100) imunoterapie (IFN- , IL-2, G-CSF, DLI, zastavení imunosuprese) druhá Tx: ne pokud relaps v prvním roce po Tx přípravný režim: už ne TBI, pokud byl výběr alternativního dárce (druhý sourozenec): důraz na GvL efekt minimalizace GvHD profylaxe – podpora GvL efektu, štěp s obsahem T lymfocytů


Stáhnout ppt "Monitoring relapsu a minimální reziduální nemoci po transplantaci hematopoetických kmenových/progenitorových buněk Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, Ph.D."

Podobné prezentace


Reklamy Google