Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Obecná patofyziologie dýchacího systému 1. Výměna plynů v plicích 2. Řízení dýchání 3. Souhrn.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Obecná patofyziologie dýchacího systému 1. Výměna plynů v plicích 2. Řízení dýchání 3. Souhrn."— Transkript prezentace:

1 Obecná patofyziologie dýchacího systému 1. Výměna plynů v plicích 2. Řízení dýchání 3. Souhrn

2 Ventilačně perfuzní nerovnováha - pokračování Ventilačně perfuzní poměr v jednotlivých sklípcích má vliv na složení plynů v nich a tedy i na jejich funkci z hlediska plynové výměny (obr. 10).

3 10

4 Sklípky s vysokým ventilačně perfuzním poměrem představují funkční mrtvý prostor, jsou nevyužitelné pro odvětrávání CO 2 a mají tendenci vyvolávat hyperkapnii; jejímu vzniku však v praxi často zabraňuje regulační zvýšení celkové ventilace V E. Kupodivu tyto sklípky nevyvolávají hypoxemii...

5 Sklípky s nízkým ventilačně perfuzním poměrem představují funkční zkrat a vedou proto k hypoxemii; jejich mírná tendence k vyvolání hyperkapnie bývá překonávána hyperventilací. Detailně zobrazuje vliv ventilačně perfuzní nerovnováhy v jednotlivých sklípcích na výměnu kyslíku obr. 11.

6 11

7 Tento obrázek spolu se známým tvarem disociační křivky hemoglobinu vysvětluje - proč se při zkratu (u sklípků s nízkým V A /Q) snižuje PaO 2, - proč je toto snížení ovlivnitelné hyperventilací jen málo, - proč ani zvýšení FIO 2 příliš nepomáhá...

8 U CO 2 je mezi jeho parciálním tlakem v alveolech a saturací krve přímá úměrnost, proto je hyperventilace pro snížení PaCO 2 velmi účinná. K pochopení patofyziologie poruch plynové výměny bychom potřebovali vědět, kolik sklípků v konkrétních plicích má tu či onu hodnotu V A /Q. To zhruba umožňuje experimentální metoda vylučování série inertních plynů (MIGET), obr

9 12 Distribuce z obr. 12 platí pro všechny obratlovce (strukturní invariant).

10 13

11 14

12 V praxi se s ventilačně perfuzní nerovnováhou (s funkčním mrtvým prostorem a funkčním zkratem, které vyvolává) stále zachází v rámci jednokompartmentového modelu plic: Plíce se rozdělí na zcela zdravou část a zvetšený mrtvý prostor popř. zkrat. Mrtvý prostor (celkový  funkční) se zavede jako rozdíl mezi celkovou a alveolární ventilací: ˇ

13 VDVD L/min 7.5 L/min 2.5 L/min V A = f * V T - f * V D. 15/min 0.50 L 0.15 L Dosaz. f  V E / V T dostáváme V A = f ( V T - V D ) = V E ( 1 - —— ) VDVD VTVT... Např. V A = 5.0 L/min = 12.4 L/min ( 1 - —— ) VAVA VEVE VDVD = -.

14 Je to ekvivalent zmenšení výměny schopné části plic Měřit V D je však v praxi nesnadné  alveolární ventilace se posuzuje z jejího efektu na PaCO 2

15 15 2. Řízení dýchání Jednoduché zpětnovazebné schéma řízení dýchání pomůže objasnit vzájemné vztahy mezi PA dýchacích plynů a ventilací (obr. 15)

16 16 Schéma vzniku poruch výměny plynů a příslušných regulačních reakcí (obr. 16).

17 Jsou čtyři plicní příčiny hypoxické hypoxémie: - porucha difuze - plicní zkraty - čistá hypoventilace - ventilačně perfuzní nerovnováha Hyperkapnie vzniká na základě čisté hypoventilace, ventilačně perfuzní nerovnováhy a zvýšené dechové práce. Nyní už známe podstatné složky patofyziologie selhání plic (obr. 6)

18 6

19 17 Klinické kazuistiky poruch výměny plynů v plicích (obr. 17)

20 PACO 2 PAO 2 PaO 2 P(A-a)O 2 Norm. 40mHg path. Hyperk (40) norm. Hyperk ! 18 Hyperkapnie snižuje (podle rovnice alveolárních plynů) PAO 2 a tedy i PaO 2 (obr. 18)

21 3. Souhrn Patofyziologie výměny plynů má dát vodítko pro posouzení stavu respiračních funkcí u pacienta. Zajímá nás: 1. Efektivní alveolární ventilace, tj. souhrnný výsledek toku plynů přes sklípky konkrétních plic, který lze odhadnout pomocí PaCO 2. K tomu slouží rovnice alveolární ventilace V A = 863 * VCO 2 / PaCO 2, např. v normě 863 * 0,23 L min -1  40 mmHg = 5 L min -1...

22 2. Hodnota PAO 2, abychom mohli vypočíst alveolo- arteriální rozdíl pro kyslík P  A-a  O 2. K tomu slouží rovnice alveolárních plynů, vypočtená z rovnice ventilační: PAO 2  PIO 2 - PaCO 2 /R, např. v normě 150mmHg – 40 mmHg  0,8 = 100 mmHg. Zvýšená hodnota P  A-a  O 2 svědčí pro poruchu plicního parenchymu. Jestli pacient pouze hypoventiluje (“čistá” hypoventilace), odpovídají jeho parciální tlaky dýchacích plynů rovnici alveolárních plynů a P  A-a  O 2 je nevelký.

23 Nejdůležitějším patofyziologickým mechanizmem poruch výměny plynů v plicích je ventilačně perfuzní nerovnováha, vytvářející funkční mrtvý prostor a funkční zkrat. V klinické diagnostice však nemáme k dispozici přímý kvantitativní ukazatel ventilačně perfuzní nerovnováhy a usuzujeme na ni z ostatních parametrů plynové výměny. Funkční zkraty špatně reagují na hyperventilaci i na zvýšení frakce kyslíku ve vdechované směsi. Hyperkapnie sama může vést podle rovnice alveolárních plynů k hypoxémii.


Stáhnout ppt "Obecná patofyziologie dýchacího systému 1. Výměna plynů v plicích 2. Řízení dýchání 3. Souhrn."

Podobné prezentace


Reklamy Google