Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Komplement, antigeny Martin Liška. Komplement Soubor nejméně 20 sérových proteinů, působících jako humorální složka nespecifické imunity Složky komplementu.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Komplement, antigeny Martin Liška. Komplement Soubor nejméně 20 sérových proteinů, působících jako humorální složka nespecifické imunity Složky komplementu."— Transkript prezentace:

1 Komplement, antigeny Martin Liška

2 Komplement Soubor nejméně 20 sérových proteinů, působících jako humorální složka nespecifické imunity Složky komplementu jsou v séru přítomny v inaktivní formě Aktivace komplementu má kaskádovitý charakter (= každý protein aktivuje následující) a vede k řadě fyziologických i patofyziologických účinků Proteiny komplementu jsou syntetizovány především v játrech, v menší míře též tkáňovými makrofágy a fibroblasty

3 Komplement - nomenklatura C1q, C1r, C1s, C2-9 Faktor B, D Properdin Regulační proteiny (C1-inhibitor, faktor I, C4bBP, faktor H, S protein, inaktivátor anafylatoxinu)

4 Klasická cesta aktivace komplementu I Dráha aktivována komplexem antigen- protilátka: na začátku se C1-složka naváže na Fc- fragment Ig (IgG (ale nikoli IgG 4 ) nebo IgM), ovšem s nativními molekulami Ig nereaguje C1-složka – obsahuje 3 polypeptidy (C1q, C1r, C1s); C1q se jako první váže na Ig (C1q je multivalentní, k aktivaci se musí navázat na ≥ 2 monomery Ig → aktivuje proenzym C1r → štěpí proenzym C1s → schopen štěpit C4-složku

5

6 Klasická cesta aktivace komplementu II Aktivovaná složka C1s štěpí C4 na C4a (anafylatoxin, odštěpí se) + C4b → naváže se na buněčnou membránu → další složka komplementové kaskády je přístupná působení aktivovaného C1s C4b + C2 + C1s → odštěpí C2a → enzymaticky aktivní molekulární komplex C4b2b (= C3- konvertáza klasické dráhy) Vznik C3-konvertázy je styčným bodem všech drah aktivace komplementu

7

8

9

10

11

12 Alternativní cesta aktivace komplementu I Považovaná za primitivní „zkratkový“ mechanismus, který k aktivaci komplementu nepotřebuje C1, C2, C4 Dráha aktivována reakcí komplementu s některými produkty mikroorganismů (polysacharidy – např.lipopolysacharidy G- baktérií, kys.teichoová G+ baktérií, zymosan kvasinek, povrchové složky některých živočišných parazitů) nebo jinými cizorodého materiálu

13 Alternativní cesta aktivace komplementu II C3 se samovolně štěpí na C3a + C3b, ale za normálních okolností je inaktivován V tomto případě se však C3b naváže na cizorodý povrch → reakce s B → odštěpení Ba (= působí chemotakticky na neutrofily) → C3bBb (= C3-konvertáza alternativní dráhy) – stabilizována properdinem (P)

14 Lektinová cesta aktivace komplementu Dráha aktivována vazbou MBL (mannose-binding lectin) na povrch mikroorganismu → C4 → C4a (odštěpí se) + C4b → reaguje s C2 → odštěpí se C2b → komplex C4b2a (= C3-konvertáza)

15 Další průběh komplementové kaskády I C3-konvertáza působí: a/ vznik štěpů C3a, C4a, C5a - působí jako peptidové mediátory zánětu -působí chemotakticky na fagocyty b/ vznik C3b -váže se na komplementové receptory a působí opsonizaci mikrobů a imunokomplexů

16

17

18 Další průběh komplementové kaskády II c/vznik MAC (membrane attack complex), složeného z terminálních složek komplementu (C5b, C6, C7, C8, C9), který atakuje membránu buněk (např. mikroorganismů) a působí jejich osmolýzu

19

20

21

22

23 Komplementové receptory vážou fragmenty složek komplementu CR1 – na erytrocytech, granulocytech, monocytech a B lymfocytech - význam pro odstraňování IK CR2 – na B lymfocytech a FDC - zajišťuje funkční spojení mezi nespecifickou a specifickou imunitou CR3, CR4 – na fagocytech - účast v opsonizaci

24 Regulační mechanismy komplementu I Některé proteiny enzymaticky působí na složky komplementu a inaktivují je (faktor I – inaktivuje C3b; inaktivátor anafylatoxinu – inaktivuje anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)) Některé sérové proteiny se vážou na složky komplementu a inhibují je (C1-INH – inhibuje C1, při jeho deficitu → HAE = rekurentní epizody lokálního edému; faktor H – spolu s faktorem I inhibuje C3b; S protein – váže se na C5b67 → zabraňuje vazbě MAC na buněčnou membránu)

25 Regulační mechanismy komplementu II Regulační proteiny v buněčné mebráně (DAF (decay-accelerating factor) – stejná funkce jako faktor H → inaktivace C3b a C4b; membránový kofaktorový protein – kofaktor inaktivace C4b a C3b)

26 Funkce komplementu I C3a, C5a – anafylatoxiny (= uvolnění histaminu a dalších vazoaktivních látek z bazofilů a mastocytů, zvýšená permeabilita kapilár) C3b, C4b – opsonizace (váže IK na makrofágy a neutrofily a podporuje tím jejich fagocytózu; váže IK na erytrocyty a podporuje jejich odstraňování v játrech a slezině) C5a – chemotaxe (přitahuje fagocyty do míst zánětu a zvyšuje jejich aktivitu )

27 Funkce komplementu II C8, C9 – součást MAC Ba – chemotaxe neutrofilů Bb – aktivace makrofágů

28 Funkce komplementu - přehled Zánět (degranulace mastocytů, chemotaxe, zvýšená cévní permeabilita, vycestování polymorfonukleárů, kontrakce hladké svaloviny, aktivace polymorfonukleárů, NK-bb. a makrofágů) Odstraňování IK Lýza buněk (G- baktérie, Protozoa, některé viry) Neutralizace virů Opsonizace

29 Komplement – přehled I Alternativní a lektinová cesta aktivace jasně zapadají do systému nespecifické imunity, zatímco klasická cesta aktivace je závislá na specifické imunitní odpovědi (spouští ji reakce antigen- protilátka) Funkce komplementu ve třech bodech: 1/ C3b obaluje mikroby, a tím podporuje jejich vazbu na fagocyty (prostřednictvím receptorů pro C3b)

30 Komplement – přehled II 2/některé produkty štěpení komplementu jsou chemoatraktanty, přitahujícími neutrofily a monocyty, a podporují zánět v místě aktivace komplementu 3/ tvorba proteinových polymerických komplexů (MAC), vyvolávajících osmolýzu nebo apoptózu mikrobů

31 Antigen Látka, kterou imunitní systém rozpoznává a reaguje na ni Může pocházet z vnějšího prostředí (exoantigen), ale i z vlastních struktur (autoantigen) Obvykle proteiny nebo polysacharidy (lipidy a nukleové kyseliny jimi mohou být pouze v kombinaci s proteiny nebo polysacharidy)

32 Hapteny Malé a dobře definované chemické struktury, které nejsou imunogenní ze své podstaty, ale reagují s preformovanými protilátkami, jejichž tvorba je indukována haptenem, spojeným s nosnou molekulou, která imunogenem je Typicky léky (např.penicilinová ATB, hydralazin)

33 Epitop Část antigenu, kterou rozpoznává imunitní systém (lymfocyty, Ig) U některých epitopů záleží především na jejich terciární struktuře (konformační epitop), u jiných na složení AMK (lineární epitop) Některé epitopy se nacházejí na povrchu antigenů (povrchové), některé uvnitř (interní) Zkříženě reagující antigeny – sdílí jeden a více stejných nebo podobných epitopů

34 Reakce antigenu s protilátkou Vazebná místa protilátek (paratop) tvoří nekovalentní komplexy s korespondujícími místy na molekulách antigenů (epitop) Uplatňují se přitom vodíkové, elektrostatické a hydrofobní vazby, van der Waalsovy síly Komplex antigen-protilátka je reverzibilní

35 Typy antigenů z hlediska prezentace antigenů I 1/ thymus dependentní antigeny -častější, typicky proteiny -specifická humorální imunitní odpověď na antigen vyžaduje spolupráci s T-lymfocyty, jinak není dost efektivní -pomoc realizována ve formě cytokinů secernovaných T-lymfocyty

36 Typy antigenů z hlediska prezentace antigenů II 2/ thymus independentní antigeny -u malého počtu antigenů může být tvorba protilátek indukována přímo bez spoluúčasti T-lymfocytů -zjm.bakteriální lipopolysacharidy a polymerní formy proteinů (např.Haemophilus, Str.pneumoniae)

37 Superantigeny Antigenní struktury, schopné vyvolat imunitní odpověď T-lymfocytů vnější vazbou na molekuly MHC (tj.mimo obvyklé místo vazby) Stimulují polyklonálně a masivně Např.bakteriální toxiny (Staph.aureus, Str.pyogenes, Pseud.aeruginosa)

38 Sekvestrované antigeny Antigeny, které jsou za normálních okolností před imunitním systémem ukryty a tudíž je nezná (např.oční čočka, testes) Jsou-li však při poškození „odkryty“, může na ně imunitní systém zareagovat (jedna z teorií vzniku autoimunitních procesů)

39 Imunologicky privilegovaná místa Některé tkáně bývají při allogenní transplantaci odhojovány mnohem méně (např.CNS, rohovka, gonády). Mechanismy ochrany před imunitním systémem: izolace od imunitního systému (hematoencefalická bariéra); preference Th2- a suprese Th1-reakcí; aktivní ochrana proti efektorovým T-lymfocytům Toto privilegované postavení však neplatí absolutně (viz RS)

40 Velikost molekuly antigenů Molekuly < 5 kDa nemohou vyvolat imunitní odpověď, optimální velikost molekuly antigenu pro vyvolání imunitní odpovědi je cca 40 kDa

41 Stupeň nepříbuznosti I Antigen musí být pro imunitní systém „cizí“ Čím větší je fylogenetický rozdíl mezi jednotlivci, tím více jsou si, v imunologickém smyslu, „cizí“; na základě toho rozlišujeme následující typy antigenů:

42 Stupeň nepříbuznosti II Autologní – antigeny stejného jedince (např. kožní štěp přenesený ze stehna na hrudník téhož jedince), takže nejsou cizí Syngenní – antigeny geneticky identických jedinců (např. jednovaječná dvojčata), takže nejsou cizí Allogenní (alloantigeny) – antigeny geneticky odlišných jedinců téhož druhu (např. ledvina matky transplantovaná její dceři), takže jsou cizí Xenogenní (heterogenní) – antigeny pocházející od jedinců různého druhu (např. transplantace opičí ledviny člověku), takže jsou cizí


Stáhnout ppt "Komplement, antigeny Martin Liška. Komplement Soubor nejméně 20 sérových proteinů, působících jako humorální složka nespecifické imunity Složky komplementu."

Podobné prezentace


Reklamy Google