Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Obranné vlastnosti krve. l Srážení krve l Imunita.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Obranné vlastnosti krve. l Srážení krve l Imunita."— Transkript prezentace:

1 Obranné vlastnosti krve

2 l Srážení krve l Imunita

3 Srážení krve Podstatou srážení krve je přeměna rozpuštěného fibrinogenu ve vláknitý fibrin. Na celý proces srážení má vliv řada faktorů a se rozděluje do 3 fází:  První zahajovací fáze (rozpad trombocytů a uvolnění tromboplastinu (trombokinázy) do plasmy, přeměna protrombinu v trombin)  Druhá fáze (fibrinogen se vlivem trombinu mění ve vláknitý fibrin)  Třetí fáze (kontrakce sraženiny smrštěním fibrinových vláken – oddělení krevního koláče a séra)

4 trombopastinový lipoidní faktor, faktory VIII, IX, X tromboplastin Ca 2+ faktory V-VI faktor VII vitamin K první fáze protrombin trombin fibrinogen fibrin první fáze druhá fáze

5

6 Srážení krve zabraňuje větším krevním ztrátám. V poraněné cévě se vytváří destičková zátka – trombus. Destičkový trombus je postupně zpevňován fibrinovou sítí s erytrocyty. Kontrakcí a vystoupením séra se tvoří definitivní trombus. Trombus vytvářený uvnitř cévy na poškozeném vnitřním povrchu (např. aterosklerózou) se může uvolnit a putovat cévami. Nazývá se embolus neboli vmetek. Ucpání cévy vmetkem se nazývá trombembolie. Vmetkem může být i vzduchová bublina nebo tukové kapky, vzduchová či tuková embolie. Důsledkem embolie je infarkt, zánik a rozpad buněk v neprokrvené oblasti.

7 Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu a zajišťovat jejich likvidaci v organismu. Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální) a buněčnou. Imunita se v organismu uskutečňuje imunitní reakcí. Cizorodé makromolekuly (bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy) se nazývají antigeny. Proti antigenům organismus vytváří specifické proteiny nazývané protilátky. Imunitní reakce je specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce. Imunita

8

9 V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty. Imunita látková

10

11 V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty. Rozlišujeme dvojí typ lymfocytů: •B lymfocyty pocházejí z kostní dřeně, jeji přeměnou vznikají plasmatické buňky produkující protilátky a odpovídají za imunitu látkovou •T lymfocyty jsou závislá na thymu, pomáhají při tvorbě protilátek a fagocytární aktivitě, vykonávají imunitu buněčnou. Látková imunita spočívá v tvorbě specifických protilátek. Protilátky jsou svou podstatou imunoglobuliny. Imunoglobuliny se rozdělují do několika tříd: IgG, IgM, IgA, IgE a IgD. Jsou obsaženy v krevní plasmě plasmě. Imunita látková

12 Při prvním setkání s antigenem organismus odpovídá primární imunitní odpovědí. Za několik dní jsou prokazatelné protilátky.

13

14 Při druhém setkání s antigenem je již v organismu zásoba paměťových buněk a sekundární odpověď je intenzivnější. Při vazbě protilátky s antigenem dochází k: •aglutinaci (shlukování) •precipitaci (srážení) •aktivaci komplementu •aktivaci fagocytózy

15

16 Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2-3 rokem, po pubertě involuje. Imunita buněčná

17

18 Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2-3 rokem, po pubertě involuje. Významným mechanismem buněčné imunity je fagocytóza. Imunita je rozhodující pro přijetí neb o odmítnutí transplantátu. Pro potlačení imunity se používají imunosupresiva. Nepřiměřeně intenzivní imunitní reakce je alergie. Podněty vyvolávající alergii se nazývají alergeny. Působí-li vlastní bílkoviny jako antigeny dochází k autoimunitní reakci. Imunita buněčná

19 •Imunita vrozená •Imunita získaná •Imunita přirozená •Imunita umělá •Imunita aktivní •Imunita pasivní •Imunita specifická zprostředkovaná B a T lymfocyty •Imunita nespecifická kůže, sliny, žaludeční šťáva, fagocyty, horečka Rozdělení imunity

20 Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Krevní skupiny

21

22 Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Krevní skupiny

23

24

25 Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní). Krevní skupiny

26

27 Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní). Krevní skupiny jsou dědičné. Krevní skupiny


Stáhnout ppt "Obranné vlastnosti krve. l Srážení krve l Imunita."

Podobné prezentace


Reklamy Google