Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Jméno obce vzniklo přidáním přípony – ovice k osobnímu jménu buď Lúšek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luch, Luš), nebo Lúžek (zdrobnělina k osobnímu jménu.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Jméno obce vzniklo přidáním přípony – ovice k osobnímu jménu buď Lúšek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luch, Luš), nebo Lúžek (zdrobnělina k osobnímu jménu."— Transkript prezentace:

1 Jméno obce vzniklo přidáním přípony – ovice k osobnímu jménu buď Lúšek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luch, Luš), nebo Lúžek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luh), což znamená ves lidí Lúžkových či Lúškových... Obec leží v údolí na pravém břehu řeky Dřevnice, necelých 7 km východně od Zlína v nadmořské výšce 243 m nad mořem. Sousedí těsně se Želechovicemi nad Dřevnicí, od nichž je dělí pouze řeka.

2 Stará obecní pečet; kterou spatřujeme na robotních výkazech z r (místodrž. archiv 136), je kulatá, o průměru 23 mm. Ohraničující kružnice má průměr 21 mm. Uprostřed je monogram ze jména MARIA. Kolem ohraničující kružnice je nápis: POCTIWA OBEC LUSSKOWSKA. Začíná nad monogramem a čte se z leva do prava. Typář této pečeti se nezachoval. Lužkovice mají však ještě jinou podobnou pečet, jež je původu novějšího.

3 Za první republiky (ČSR) a dále pak za protektorátu byl v Lužkovicích přes řeku Dřevnici most dřevěný, který ustupující němečtí vojáci vyhodili do vzduchu před postupujícími vojáky Rudé armády (RA). Ještě týž den postavili vojáci RA spolu s občany most provizorní jen z desek přes vodu, aby mohla RA rychle pronásledovat Němce ustupující směrem k obci Hvozdná. Brzy občané postavili nový dřevěný most, který byl na březích usazen na betonových základech a v řečišti ho podepíraly dva dřevěné nosníky se zábranami proti ledovým krám. Tento most vydržel až do srpna roku 1970, kdy byl nahrazen dalším mostem železo-dřevěným. Tento most si již mnozí z nás pamatují – měl po obou stranách lávky pro pěší, které se při chůzi pěkně houpaly. Tento most velmi utrpěl za povodně v r. 1987, kdy lávka (blíže k fotbalovému hřišti) byla úplně zničena. Tento most sloužil až do jara roku 1994 – když už však několik let z hlediska bezpečnosti silniční dopravy nevyhovoval. Proto bylo přikročeno k jeho nahrazení novým mostem, tentokrát již ocelovo- betonové konstrukce s velkou nosností, který dobře slouží dodnes. Velké povodně v roce 1997 na něho neměly žádný vliv.

4 Dřevěný most - pohled od Želechovic (padesátá léta). Most přes řeku Dřevnici (zima 2003) Most přes řeku Dřevnici (zima 2003

5 Kolem roku 1943 začíná obrat ve vývoji války a Německo po porážce u Stalingradu začíná mít i potíže s nedostatkem pohonných hmot. V Rusku a Rumunsku jsou ropná pole zničena, proto v Německu začíná chemická výroba benzinu z hnědého uhlí. Němci však věnují maximální úsilí objevování nových ropných nalezišť na jimi okupovaných územích. Na Moravě je to hlavně okolí Hodonína, ale i v jiných oblastech jižní Moravy. Faktem však je, že ještě v létě roku 1944 ropná věž stála, což dosvědčuje i fotografie níže. Údajně byla demontována ještě před koncem války a odvezena neznámo kam. Tolik tedy k těžbě ropy v Lužkovicích. Ze součastné literatury se lze z vynikající publikace Zlínsko v kapitole:Abecední soupis nerostných nalezišť a nerostů na okrese Zlín dočíst o Lužkovicích následující " z vrtu ve flyšových vrstvách račanské jednotky magurského flyše: malý výskyt ropy ".

6 Velmi vzácný snímek z roku Po levé straně je vidět ropnou věž.

7 Bylo to v roce 1953 přesně 31.7., kdy jsem přišel domů z vojenské služby. Junák-skaut byl nepovolen a já jsem chtěl pracovat s mládeží, ale to bylo možné jen při DD. Tak jsem v TJ Sokol Lužkovice požádal tehtejšího předsedu pana Stanislava Otépku o souhlas uspořádat DD v obci. Ten byl pro a souhlasil také předseda MNV p. Jan Šimera. Nebylo ale peněz, a tak jsem vyráběl hračky pro děti sám. Ty byly pak vystaveny v obchodě Františka Vágnera v Želechovicích, v pekařství pana Trojana, na škole atd. To proto, aby to děti co nejvíce nalákalo na DD. A pak byl DD. Ten se napoprvé velmi podařil a já jsem za zdařilé uspořádání dostal od MNV diplom a poděkování. Od té doby se staly DD tradicí a byly pořádány pravidelně každý rok. Vystupovali na něm výsadkáři, psíčkaři, letečtí modeláři, motoristé, požárníci (hasiči), mateřská školka a jiní. Účast byla vždy okolo 200 dětí a občanů z Lužkovic, Lípy a Želechovic. Vždy byly populární - děti závodily na koloběžkách, větší na kolech, taktéž závodily v běhu na 100m a 1000m. Všechny byly odměněny nějakými cenami, hračkami či sladkostmi. Tak to šlo rok po roce. Penězy přispívaly všechny složky v obci: JZD, myslivci, požárníci, SRPŠ, Sokol, ČSČK. Vzpomínám, že kdysi se peníze nesešly, a tak jsem se rozhodl hračky zakoupit za své z vlastní výplaty. Moje žena pak se mnou jela autem nakoupit hračky do Vizovic do hračkářství. I jinak mně pomáhala při DD ( přidělování špekáčků, hořčice a chleba dětem, i při dalších činnostech). Vůbec mně podporovala při práci s dětmi (i ve skautu). Podporu jsme měli také od ředitelů školy v Želechovicích (Ficek, Smolka, Bosák... i od předsedů TJ Sokol Kubína, Bobála, Javory, Pekaře, Maříka atd.. Také Spotřební družstvo p. A. Slováka přispívalo. Na programu se ponejvíce podílely také děti ze školky, včetně ředitelky a učitelek, které DD vždy zahajovaly. Samozřejmě, že vždy záviselo na hezkém počasí - několikrát jsme museli pro nepřízeň počasí DD odložit o týden nebo dva. (Ze vzpomínek pamětníka) Prostě za radost dětí a rodičů ta starostlivost vždy stojí. Snad tak bude i v budoucnu.

8 Jeho začátek byl stanoven na 13. hodinu v sobotu dne 1. července Bohatý program, který si každý mohl přečíst na plakátech, dával tušit, že i tentokrát se děti s rodiči určitě nebudou nudit a přijdou si na své, už i s ohledem na to, že při loňském DD byla laťka nasazena opravdu vysoko. S napětím sledovali všichni jeho organizátoři předpovědi počasí na víkend, neboť vědí, že pěkné počasí je zárukou velké účasti. Nakonec nám počasí vyšlo a jeho průběh (bylo trochu pod mráčkem s mírným větříkem) byl jistě příjemnější, než minule, kdy bylo přece jen velké horko. Po jedné hodině odpolední byl Dětský den oficiálně zahájen předsedou našeho sdružení Ing. Evženem Babíkem. Ozvučení celé akce, výběr hudby, světelné efekty měl na starost pan Michal Kohoutek - KOHOUT ze Želechovic. Odvedl velmi dobrou práci Vyhazování žvýkaček z letadla letos nebylo možné z povětrnostních důvodů uskutečnit, a tak se pan Stanislav a Jarmila Ševčíkovi rozhodli, že shoz těchto pamlsků uskuteční jiným způsobem. Co znamenal příjezd nádherného černého motocyklu zn. HONDA na hřiště, zjistili děti velmi brzy. Opět originální, kde jenom lidé na ty nápady chodí.

9 Dětský den 1953 Dětský den 2006

10

11 Málokdo si dneska již vzpomene, že menší povodeň Lužkovice utrpěly v červnu roku Svou ničivostí a také velikostí zasaženého území se nedala srovnat s povodní, kterou Lužkovice utrpěly v roce 1987 a Bylo to však první velké varování od roku Tehdy nikdo vůbec nevěřil, že by voda v Dřevnici mohla opustit koryto a navíc voda kulminovala v odpoledních hodinách (na rozdíl od povodně z roku 1987, která přišla časně ráno). Koryto po povodni nad hřištěm.

12 Jedním z hlavních úkolů které si SZZL vytklo, je zasadit se svou činností o co nejrychlejší realizaci protipovoďňových opatření podél toku řeky Dřevnice. O tom co velká voda může způsobit ukazují fotografie z června Bařinka a Zádědina

13 Z následujích fotografií je patrné, že nejvíc se voda vylila v okolí mostu přes Dřevnici. Hodně také bylo postiženo hřiště a okolí meandru a splavu.

14

15 V noci po přívalovém dešti voda v korytě neustále stoupala. Kolem ranních hodin se vylila na fotbalovém hřišti v Lužkovicích, které vlastně bylo jakýmsi poldrem. Občané za vydatné pomoci Sboru dobrovolných hasičů Lužkovice a městské policie Zlín zajišťovali své majetky, jak jen nejlépe mohli. Veškerá slabá místa proti vodě zajišťovali pytli s pískem a cennější věci ze svých sklepů odnášeli do horních pater. Bylo vidět, že od minulých povodní se občané již poučili a proto začali v předstihu. Před polednem voda v Dřevnici kulminovala a mírně se začala vylévat z koryta v ulici Bařinka. Opět hrozilo nebezpečí, že bude vytopena celá Zádědina. To už přišly informace, že situaci u nás komplikuje výstavba jezu na Příluku, kde v té době probíhaly stavební práce a dělníci nestihli včas odstranit larseny, což mělo za následek pomalejší odtok a tudíž vyšší hladinu řeky. Naši hasiči však v místech, kde se voda začala vylévat postavili val z pytlů a tím zabránili, aby se voda začala vylévat. To už o situaci v Lužkovicích informoval ČRO1 a televize. Zhruba po poledni voda začala klesat. Nervové vypětí z lidí trochu povolovalo, ale předpověď počasí na následující den nebyla příznivá. Počasí se pak nakonec přece jen umoudřilo. Tentokrát to lužkovští občané přestáli bez větší újmy, nervozita na občanech z této hrůzy však ještě přetrvávala delší dobu. To nakonec pochopí jen ten, kdo to zažil.

16 Situace pod jezem.

17 Na snímcích si můžete prohlédnout výstavbu regulace Dřevnice v Lužkovicích od roku 2004 do roku 2006.

18

19 Stavbu prováděl od roku 2004 do roku 2006 IMOS Zlín.

20 Další investiční akcí v Lužkovicích, která byla zahájena roku 2004, byla oprava silnice, výstavba chodníků a zpevňovací práce. Opravu prováděla společnost IMOS Zlín. V těchto úsecích proto platila úplná uzavírka. Objízdná trasa vedla přes Želechovice - Slušovice – Hvozdnou. Zpevňování Hamberku.

21 Oprava silnice

22 Stejný pohled na Lužkovice dnes a před 60-ti lety.

23 Dřívější pohled z Hamberka na „Tvrz“

24 Práce na poli Dnes zde stojí areál TESCOMA

25 Pohled z Lysé na Lužkovice

26 Tož gdysi býl v Lúškovicách, f téj dědině za Želechovicama, jeden sedlák. A on býl velice bohatý a mjél enom jednu céru. Verunka í bylo a mjela se akorát vdávat. Fšecko už bylo nachystané k téj svaďbje, ídlo aj pití a napečeného moc. A co mjeli hotového, to dávali do komory, aby to f kuchyni nezavazalo. Verunka při tom pomáhala. A jag nésla také cosi do téj komory, uviděla tam na lopáři vdolky, takové ty tvarožáky. A že si zakúsne. Ale co se nestalo! Jak ten koláč jedla, kúšček toho syra í zaskočilo f krku a ona se začala dusit. Chtěla to vykašlad ale nemohla, užu to dusilo čím dál víc, aš padla do mdlob a zostala ležet. Nigdo f komoře akorát nebýl a tak ti ostaťní nidz nevjeděli. Až za chvílu kerási kuchařka zaséj cosi nésla do komory a milú Verunku tam našla. Ležala na zemi už bez života. Atož hneť křik, vynésli ju s komory a začali ju křísit. Nepomáhalo nic. Křísili ju křísili, ale bylo uš pozdě. A tag místo svaďby mjeli v domě pohřep. Rodiče o ňu velice plakali, slavný pohřep í vystrójili, aby aspoň to í dali. A zavolali hrobařa, aby í dál udělatruhlu. Ten přišél, fšecko si pozobměřál a dyž byla truhla udělaná, pomáhál Verunku do ní klast. Oblékli ju za nevjestu, do tych šatú co v nih mjela íd g oltářu, položili ju pjekně do truhly a protože oni byli modz bohatí a mjeli enom ju, na ničem už ím nezáleželo atož í dali do hrobu fšecko co mjela ráda. Fšecky prsteně í nechali, aj fšelijaké vjeci zlaté a stříbrné, a na krg ý ešče dali zlatý kříž na zlatém řetazi. Hrobař tag oči vyvalovál, dyž viďél tolikého zlata a bohactví, ale neříkál nic. A býl pohřep. Velice slavný, jag dyž umře taková bohatá cérka ešče svobodná. Verunku pochovali a bylo.

27 Ale ten hrobař ju hneď nezahrnúl. Enom trošku hliny na truhlu hodíl, aby se nezdálo a nechál hrob otevřitý až do večera. A v noci, dyž uš fšeci spali, vypravíl se na kerchof, otevřél krompáčem opatrno truhlu a začál tú Verunku obírat. Stahl ý ty prsteně s prstú, aj ty náramky a fšecko. Už zbývál enom ten zlatý řetas co mjela na krku. Nechťél ho ale rostrhnút, toš si povídál, že téj Verunce pjekně nadzvihne krg a řetaz že í přetahne přez hlavu. A aj to tag udělál. Ale jag on tú Verunkú pohl, a jag ju trochu nadzdvihl, ona vám oživla! Otevřela oči, zdvihla hlavu a hledí gde to je. Hrobař zostál celý besebe, ale hnece spamatovál a hýb! z hrobu ven. Upalovál jag mohl. Verunka zatým stala, vylézla z hrobu a celá v hrúzi utěkala dóm. Přiletí k chalupje a tluče na okno, aby í otevřeli: - Gdo je? - Já, honem otevřete! - Gdo já? - No já, Verunka, tatinku maminko honemi otevřete! Ve svjeťnici fšecko stichlo a Verunka slyší, jag maminka f plaču říká: - Oh Verunko, Verunko! Zostaň tam, gde tě Bůh ocúdil. - Ale maminko dyť to su já, vaša Verunka, já sem neumřela, su živá enom sa podifte! Atož oni nahlédli oknem a viděli, že je to opravdu jejih Verunka, honem odemkli, pustili ju dóm a bylo plaču a radosti moc. Ale f téj gdosi zaséj tluče na okno. - Gdo je? - Já, proboha svatého otpuste mi to! To přileťěl ten hrobař, ke fšeckému se přiznál a na kolenách ich prosíl, aby ho neudávali, že by býl za to velice trestaný že chťél tu Verunku v hrobje obrat. Oni mu ale fšecko otpustili a ty šperky co mjela Verunka na sobje mu darovali, že ju tag zachráníl. A byli fšeci rádi, že to tag ščasně dopadlo. PhDr. Karel Pekárek Starozlínské pověsti a lidové povídky

28 Pohled z Hamberka na náves

29 Náves obce v roce 1958

30 Zpracovala : Kateřina Slováková


Stáhnout ppt "Jméno obce vzniklo přidáním přípony – ovice k osobnímu jménu buď Lúšek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luch, Luš), nebo Lúžek (zdrobnělina k osobnímu jménu."

Podobné prezentace


Reklamy Google