AUTOR: Ing. Helena Zapletalová

Prezentace na téma: "AUTOR: Ing. Helena Zapletalová"— Transkript prezentace:

1 AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Rostlinná pletiva VY-32-INOVACE-BIO-101 AUTOR: Ing. Helena Zapletalová ANOTACE: Tento výukový modul je určen žákům 1. ročníku gymnázia pro předmět biologie. KLÍČOVÁ SLOVA: histologie, pletivo, buňka, buněčná stěna, interceluláry

2 Rostlinná pletiva Histologie: vědní obor, který se zabývá pletivy

3 Ďělení pletiv Podle tvaru buněk Podle vzniku Podle schopnosti se dělit
Podle funkce

4 Pletiva podle tvaru buněk
Třídíme obyčejně podle tvaru, přítomnosti či nepřítomnosti mezibuněčných prostor a tloušťky buněčných stěn na čtyři hlavní: parenchym prosenchym kolenchym sklerenchym

5 Parenchym Tenkostěnné buňky oválného tvaru s velkými mezibuněčnými prostory. Dělí se na: palisádový parenchym (v listech) mezenchym (měkké a mladé části rostlin) aerenchym (buňky vyplněné vzduchem-vodní rostl.)

6 Parenchym

7 Prozenchym Buňky jednosměrně protažené s příčnými přehrádkami.
Buněčné stěny mohou tloustnout. Nemají interceluláry Vyskytují se v cévních svazcích

8 Prozenchym

9 Sklerenchym Buňky s tlustými buněčnými stěnami Nemají živý obsah
Vyskytují se v stéblech trav, stěnách pecek

10 Sklerenchym

11 Kolenchym Buněčná stěna je nerovnoměrně ztloustlá
tloustne v hranách ( hrany stonků) nebo v rozích (řapíky listů)

12 Kolenchym

13 Přiřaď k obrázkům název pletiva
kolenchym sklerenchym prozenchym parenchym

14 Přiřaď název pletiva Velké interceluláry Mrtvý obsah buněk
Příčné přepážky Nerovnoměrně ztloustlé stěny prozenchym parenchym sklerenchym kolenchym

15 Dělení pletiv podle vzniku
Pletiva pravá (vznikla opakovaným dělením mateřské buňky,buňky dceřinné zůstávají trvale spojeny, buňky pletiva jsou vzájemně příbuzné) tvoří těla vyšších rostlin a mechorostů Pletiva nepravá (vznikají spojením vzájemně nepříbuzných buněk) tvoří plodnice hub, stélky lišejníků a těla některých řas

16 Pletiva podle schopnosti se dělit
Pletiva dělivá – mají schopnost se děli (meristémy) Pletiva trvalá – nemají schopnost se děli

17 Pletiva dělivá původní meristém (protomeristém)
vzrostný vrchol stonku a kořene, růstové zóny listu, zárodky prvotní (primární) meristém vzniká z protomeristému dceřiné buňky postupně ztrácejí dělivou schopnost a diferencují se v buňky trvalých pletiv

18 Pletiva dělivá druhotný (sekundární) meristém
vzniká obnovením dělivé funkce trvalého pletiva např. felogén, kambium a umožňují druhotné tloustnutí utajený (latentní) meristém buňky jsou mezi buňkami trvalých pletiv, uchovávají si dělivou schopnost např. pericykl, perikambium

19 Pletiva dělivá kambium původní mer. prvotní mer. felogén

20 Pletiva trvalá buňky ztratily schopnost se dělit
vykonávají určitou funkci a jsou k tomu přeměněny (diferenciace) rozlišujeme trvalá pletiva krycí vodivá základní

21 Krycí pletiva pokožka nadzemních částí (epidermis)
obvykle jednovrstevná, buňky k sobě těsně přiléhají, vnější stěna bývá kryta kutikulou buňky pokožky se mohou přeměnit v průduchy dvě svěrací buňky s průduchovou štěrbinou regulace výdeje vody a plynů vodní skuliny (hydatody) nemají schopnost se uzavírat vylučují vodu v kapalném stavu (gutace)

22 Krycí pletiva chlupy a emergence krycí chlupy (např. maceška, protěž)
žlaznaté chlupy (např. šalvěj, mateřídouška tentakule (emergence u hmyzožravých rostlin) žahavé chlupy (např. kopřiva) absorpční chlupy (na listech tropických tilandsií, kořenové vlásky (rhizoidy))

23 Průduchy

24 Hydatody

25 Trichomy

26 Krycí pletiva pokožka kořene (rhizodermis)
nemá kutikulu a ani vnější ztloustlou buněčnou stěnu kořenové vlášení

27 Druhotná krycí pletiva
Felogen = druhotná kůra – vzniká působením druhotného dělivého pletiva (původně trvalé pletivo, které se začalo dělit). Hladká kůra (buk) – nový felogen se rovnoměrně včleňuje mezi původní pletivo. Borka (dub) – nová kůra roztrhává povrchový korkový plášť. Korek – izolace před chladem a vysýcháním. Lenticely – provětrávací otvory pro vnitřní pletiva v zimě kryta korkovou zátkou.

28 Felogén Dub letní - borka Buk lesní – hladká kůra

29 Pletiva vodivá lýko (floem)
vede asimiláty z míst jejich tvorby nebo hromadění na místa spotřeby vedení zajišťují sítkovice dřevo (xylém) vedení roztoků minerálních látek z kořenů do těla rostliny vedení zajišťují cévice a cévy svazky cévní dřevní (transpirační proud) lýková část (asimilační proud) doprovodná pletiva průvodní buňky (rozvod látek do stran) podpůrné buňky (ztloustlé buněčné stěny)

30 Pletiva vodivá

31 Typy cévních svazků

32 Základní pletivo asimilační pletivo
parenchymatické buňky s velkým množstvím chloroplastů v listech (palisádový, houbový parenchym) zásobní pletivo buňky s velkými vakuolami, obsahují cukry, lipidy, oleje a bílkoviny hlízy, oddenky, vodní pletivo (u kaktusů) vyměšovací pletivo vylučuje látky, např. silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy, ..., nektária (květy), hydatody (voda), mléčnice (latex)

33 Základní pletivo absorpční pletivo
kořenové vlásky, haustoria parazitických rostlin provzdušňovací pletivo mezibuněčné prostory jsou spojeny s vnějším prostředím mechanické pletivo kolenchym (lodyhy hluchavkovitých), skleroidy (okolí jádřince hrušky)

34 Zásobní pletivo Vyměšovací pletivo Absorpční pletivo Mechanické pletivo nektária haustoria oddenky hydatody skleroidy hlízy mléčnice

35 POUŽITÉ ZDROJE: In: [online]. [cit ] Biologie.amoskadan.cz/files/bi/Rostlinna_pletiva.pps. In: [online]. [cit ]. [online]. [cit ]. .