Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Medicínské aspekty omezení hybnosti přehled nejčastějších postižení a onemocnění.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Medicínské aspekty omezení hybnosti přehled nejčastějších postižení a onemocnění."— Transkript prezentace:

1 Medicínské aspekty omezení hybnosti přehled nejčastějších postižení a onemocnění

2 Obsah této prezentace: Centrální obrny (DMO, poúrazové obrny a cévní mozkové příhody). Centrální obrny (DMO, poúrazové obrny a cévní mozkové příhody). Epilepsie. Epilepsie. Další onemocnění a postižení, se kterými se lze setkat v somatopedické praxi. Další onemocnění a postižení, se kterými se lze setkat v somatopedické praxi. Pozor: Je důležité znát způsob ošetření epileptického a astmatického záchvatu!!!

3 1. Centrální obrny Obrny jsou senzomotorickým poškozením držení a pohybů těla (dochází nejen k postižení pohyblivosti, ale také citlivosti postižených částí). Dělí se: centrální (poškození mozku nebo míchy), centrální (poškození mozku nebo míchy), periferní (poškození periferního nervstva). periferní (poškození periferního nervstva). Příčiny vzniku centrálních a periferních obrn: důsledky některých nemocí, nádorů, embolií, infekcí, perinatálních komplikací, ale také dopravní nehody, úrazy nebo otravy. K terminologii: Obrny mohou vzniknout v různém věku. V ČR se odlišují raně vzniklé centrální obrny (udává se interval do 1. – 3. roků), pro které se používá termín DMO, od později vzniklých obrn, které vznikají v důsledku dopravních nehod a úrazů (v dospělosti), cévních mozkových příhod (ve stáří) a dalších příčin. Léze se ani v jednom případě dále nerozšiřuje, ale obraz postižení se vyvíjí zráním CNS, růstem organismu (u dětí) nebo prostřednictvím regenerace nervových drah (u dospělých). Dochází k proměnám svalového tonu, vzniku deformit…

4 Klinický obraz u centrálních obrn: U centrálních obrn je postižen mozek nebo/i mícha, což znamená, že dle lokalizace léze a rozsahu postižení mohou být přítomné také další poruchy: mentální retardace – uvádí se v 50 % i více; mentální retardace – uvádí se v 50 % i více; poruchy psychomotoriky – ADHD, specifické vývojové poruchy učení a chování; poruchy psychomotoriky – ADHD, specifické vývojové poruchy učení a chování; smyslové poruchy (především strabismus, hemianopie u hemiparéz, poruchy sluchu); smyslové poruchy (především strabismus, hemianopie u hemiparéz, poruchy sluchu); nerovnoměrný vývoj, poruchy růstu a tělesné deformity (skoliózy, pes equinovarus, zkrácení Achillových a kolenních šlach, dysplázie kyčelních kloubů); nerovnoměrný vývoj, poruchy růstu a tělesné deformity (skoliózy, pes equinovarus, zkrácení Achillových a kolenních šlach, dysplázie kyčelních kloubů); narušení komunikační schopnosti (dysartrie, dyslalie); narušení komunikační schopnosti (dysartrie, dyslalie); emocionální instabilita, výkyvy psychické výkonnosti; emocionální instabilita, výkyvy psychické výkonnosti; další onemocnění, např. epilepsie, hydrocefalus. další onemocnění, např. epilepsie, hydrocefalus.

5 Klasifikace centrálních obrn: Pro popis všech centrálních obrn (vzniklých v dětství i dospělosti) se používá stejná terminologie, která rozlišuje stupeň, lokalizaci a svalový tonus postižení: Ztráta motorických funkcí může být podle stupně částečná (paréza) nebo úplná (plegie), např. kvadruparéza/kvadruplegie. Ztráta motorických funkcí může být podle stupně částečná (paréza) nebo úplná (plegie), např. kvadruparéza/kvadruplegie. Podle lokalizace postižení (u spastických typů centrálních obrn) se rozlišuje kvadruparéza (postižení všech končetin), hemiparéza (laterální postižení poloviny těla) a diparéza (postižení převážně spodní části těla). Méně často se setkáváme s pojmy monoparéza (postižení jedné končetiny) nebo triparéza (postižení obou dolních končetin a jedné horní končetiny). Podle lokalizace postižení (u spastických typů centrálních obrn) se rozlišuje kvadruparéza (postižení všech končetin), hemiparéza (laterální postižení poloviny těla) a diparéza (postižení převážně spodní části těla). Méně často se setkáváme s pojmy monoparéza (postižení jedné končetiny) nebo triparéza (postižení obou dolních končetin a jedné horní končetiny). Podle tonusu se centrální obrny dělí na spastické, hypotonické a dyskinetické (viz dále). Podle tonusu se centrální obrny dělí na spastické, hypotonické a dyskinetické (viz dále).

6 Klasifikace centrálních obrn podle svalového tonu: Spasticita: je nejčastějším tonusovým projevem (dle různých zdrojů v 70 – 80%). Vzniká postižením mozkové kůry nebo míchy. Výsledkem je zvýšený svalový tonus (hypertonie) s typickými spastickými příznaky. Spasticita: je nejčastějším tonusovým projevem (dle různých zdrojů v 70 – 80%). Vzniká postižením mozkové kůry nebo míchy. Výsledkem je zvýšený svalový tonus (hypertonie) s typickými spastickými příznaky. Hypotonie (snížení svalového tonu) vzniká postižením mozečkových funkcí a je přítomná u řady specifických onemocnění (např. Downův syndrom). U hypotonické formy DMO jde o těžké centrální postižení se současným těžkým postižením intelektu (Vítková, 1998). Hypotonie (snížení svalového tonu) vzniká postižením mozečkových funkcí a je přítomná u řady specifických onemocnění (např. Downův syndrom). U hypotonické formy DMO jde o těžké centrální postižení se současným těžkým postižením intelektu (Vítková, 1998). Dyskinetická forma (dříve nazývaná extrapyramidová) je charakteristická proměnlivým svalovým tonem a výskytem nepotlačitelných pohybů, které narušují volní hybnost. Projevují se jako pohyby atetózní (vlnité, červovité pohyby), choreatické (drobné, rychlé pohyby), balistické (pohyby končetin o velké amplitudě), myoklonické (drobné pohyby (záškuby) jednotlivých svalů) nebo jako lordotická dystonie (tzv. torzní spasmus, při kterém při chůzi dochází ke stáčení hlavy a trupu). Intelekt u této formy obvykle nebývá postižen. Dyskinetická forma (dříve nazývaná extrapyramidová) je charakteristická proměnlivým svalovým tonem a výskytem nepotlačitelných pohybů, které narušují volní hybnost. Projevují se jako pohyby atetózní (vlnité, červovité pohyby), choreatické (drobné, rychlé pohyby), balistické (pohyby končetin o velké amplitudě), myoklonické (drobné pohyby (záškuby) jednotlivých svalů) nebo jako lordotická dystonie (tzv. torzní spasmus, při kterém při chůzi dochází ke stáčení hlavy a trupu). Intelekt u této formy obvykle nebývá postižen.

7 Spastické typy centrálních obrn (hemiparéza, diparéza, kvadruparéza):

8 Poznámka: charakteristika diparetické formy Diparetická (diplegická) forma je postižením převážně DK, které zasahuje různě vysoko nad pás, na HK není toto postižení nikdy tak nápadné. Postižení většinou nebývá symetrické – rozlišujeme diparézu s levostrannou nebo pravostrannou orientací. Postižení je patrné obvykle nejdříve kolem 6. měsíce, kdy se dítě začíná patologicky obracet a vzpřimovat (Vítková, 1998). Silná addukce v kyčlích může nést riziko luxace. Postupně se vyvíjí obraz fixované diparézy: silné ohnutí v kyčli (předklon trupu se může projevovat výraznou kyfózou), addukce kyčelních kloubů a rotací nohou s jejich postavením do nůžkového fenoménu (překřížení v kolenou), chodidla jsou stočená k sobě (většinou v equinovarózním postavení). Ve stoji je trup předkloněn a pohyby paží vyrovnávají stabilitu, chůze je nejistá.

9 Poznámka: charakteristika hemiparetické formy Hemiparetická (hemiplegická) forma postihuje polovinu těla. Více je postižena HK, na které je hemiparéza dříve rozpoznatelná. Dítě vývojově upřednostňuje zdravou stranu, postižená strana je vytěsňována mimo vědomí (rozpůlené vnímání) a nezapojuje se do motorických aktivit (např. při otáčení, plazení). Postižení často narušuje přirozenou dominanci. Fixovaná hemiparéza má typický obraz: Hlava je natočena ke zdravé polovině, postižená paže je flektována a přitažena k trupu, předloktí je silně pronované a stočené dovnitř, ruka je sevřena v pěst s palcem sbaleným pod prsty. Na postižené noze se vyvíjí pes equinus nebo pes equinovarus. Nápadná je hypogeneze postižené strany těla (postižené končetiny jsou méně vyvinuté, pánev šikmo postavená). Způsobuje skoliotické držení těla a napadání na postiženou stranu při chůzi.

10 Poznámka: charakteristika hemiparetické formy Kvadruparetická (kvadruplegická) forma vzniká rozšířením diparézy na celé tělo (s výraznějším postižením DK) nebo jde o zdvojenou hemiparézu (s těžším postižením HK). Možnosti motorického vývoje po narození dítěte jsou velmi omezené díky silnému hypertonu, opistotonického prohnutí trupu, přetrvávání tonicko-šíjových a dalších reflexů (Moro, uchopovací reflexy aj.). Dokud tyto reflexy přetrvávají, nelze dosáhnout volní hybnosti a fixují se patologické pohybové vzory. Již v raném věku můžeme očekávat těžké postižení hybnosti, posturálních schopností i čití, výskyt dalších symptomatických poruch, častý je vznik sekundární epilepsie (např. Westův syndrom), chybění primárních reflexů (sací, polykací). S přibývajícím věkem se vyvíjí kontrakce, deformity, luxace, skoliózy aj. Kvadruparetická (kvadruplegická) forma vzniká rozšířením diparézy na celé tělo (s výraznějším postižením DK) nebo jde o zdvojenou hemiparézu (s těžším postižením HK). Možnosti motorického vývoje po narození dítěte jsou velmi omezené díky silnému hypertonu, opistotonického prohnutí trupu, přetrvávání tonicko-šíjových a dalších reflexů (Moro, uchopovací reflexy aj.). Dokud tyto reflexy přetrvávají, nelze dosáhnout volní hybnosti a fixují se patologické pohybové vzory. Již v raném věku můžeme očekávat těžké postižení hybnosti, posturálních schopností i čití, výskyt dalších symptomatických poruch, častý je vznik sekundární epilepsie (např. Westův syndrom), chybění primárních reflexů (sací, polykací). S přibývajícím věkem se vyvíjí kontrakce, deformity, luxace, skoliózy aj.

11 Diagnostika, terapie a rehabilitace: Základem diagnostiky i terapie u centrálních obrn je interdisciplinární přístup ve smyslu ucelené rehabilitace. Využívá se fyzioterapie (u dětí přístupy Vojty a Bobatha, dospělých Kabatova PNF metoda) a fyzikální terapie, ergoterapie a další podpůrné přístupy léčebné rehabilitace (hipoterapie, rehabilitační plavání, míčkování, canisterapie, expresivní terapie, akupunktura, akupresura, kranio- sakrální terapie, lázeňská léčba a další. Základem diagnostiky i terapie u centrálních obrn je interdisciplinární přístup ve smyslu ucelené rehabilitace. Využívá se fyzioterapie (u dětí přístupy Vojty a Bobatha, dospělých Kabatova PNF metoda) a fyzikální terapie, ergoterapie a další podpůrné přístupy léčebné rehabilitace (hipoterapie, rehabilitační plavání, míčkování, canisterapie, expresivní terapie, akupunktura, akupresura, kranio- sakrální terapie, lázeňská léčba a další. Na odstranění deformit je zaměřena radikální léčba – ortopedické zákroky zkrácených flexorů se u nás nejčastěji provádí na Achillových šlachách, v kolenech a kyčlích), méně časté jsou ortopedické korekce páteře u skolióz, kyfóz a lordóz. Mezi operační postupy neurochirurgie patří Selektivní dorzální rizotomie. Z farmakoterapie se využívá především léčba Botulotoxinem A (BTX A) při terapii spasticity a atetózy, z ortopedické protetiky se využívají dlahy, ortézy a podpůrné aparáty, ortopedická obuv a různé rehabilitační a kompenzační pomůcky. Na odstranění deformit je zaměřena radikální léčba – ortopedické zákroky zkrácených flexorů se u nás nejčastěji provádí na Achillových šlachách, v kolenech a kyčlích), méně časté jsou ortopedické korekce páteře u skolióz, kyfóz a lordóz. Mezi operační postupy neurochirurgie patří Selektivní dorzální rizotomie. Z farmakoterapie se využívá především léčba Botulotoxinem A (BTX A) při terapii spasticity a atetózy, z ortopedické protetiky se využívají dlahy, ortézy a podpůrné aparáty, ortopedická obuv a různé rehabilitační a kompenzační pomůcky. Součástí rehabilitace je také logopedie, která se zabývá výstavbou mluvené řeči, využitím prostředků AAK, podporou zvládání salivace (slinotoku) a alimentace (krmení). DMO často doprovází dysartrie (u později vzniklých centrálních obrn mluvíme o afázii), V různé míře a v různém rozsahu jsou postiženy základní modality motorické realizace řeči – respirace, fonace, rezonance a artikulace. Součástí rehabilitace je také logopedie, která se zabývá výstavbou mluvené řeči, využitím prostředků AAK, podporou zvládání salivace (slinotoku) a alimentace (krmení). DMO často doprovází dysartrie (u později vzniklých centrálních obrn mluvíme o afázii), V různé míře a v různém rozsahu jsou postiženy základní modality motorické realizace řeči – respirace, fonace, rezonance a artikulace. Speciálně pedagogická péče představuje základ vzdělávání a předprofesní přípravy klientů. Speciální pedagog se rovněž podílí na zácviku používání kompenzačních pomůcek, nácviku sebeobslužných dovedností a rozvoji motoriky, nácviku AAK a rozvoji řeči… Dle vlastních zkušeností a odborných výcviků může provádět také různé podpůrné terapie. Speciálně pedagogická péče představuje základ vzdělávání a předprofesní přípravy klientů. Speciální pedagog se rovněž podílí na zácviku používání kompenzačních pomůcek, nácviku sebeobslužných dovedností a rozvoji motoriky, nácviku AAK a rozvoji řeči… Dle vlastních zkušeností a odborných výcviků může provádět také různé podpůrné terapie.

12 Co je ještě dobré vědět o DMO? U raně vzniklých obrn (DMO) je nejčastější záchyt DMO je v kojeneckém období (v 6 – 9 měsíci, kdy se dítě začíná vzpřimovat). Pro záchyt se používá neurologické vyšetření (podle Vlacha), pro přesnou identifikaci formy DMO vyšetření podle Vojty. Jednotlivé formy se mohou měnit a přecházet jedna v druhou s dozráváním mozku (hypotonie se obvykle vyvíjí ve spasticitu nebo v dyskinézu), přesná forma (tzv. fixovaná forma) je jistá až po 3. roce.

13 Co je ještě dobré vědět o poúrazových stavech? Po úraze je častým projevem tzv. spinální šok, kdy dochází dočasně k vymizení reflexní aktivity míchy (tělo je bezvládné). Příznaky traumatických obrn mozku jsou mnohem výraznější než při pouhém postižení páteře – poruchy motoriky (hemiparézy, ataxie, tremor…), percepce (poruchy pravolevé orientace, apraxie, neglect syndrom…), kognitivních funkcí, výrazná zmatenost a neklid, změny v osobnosti, ztráty vědomí atd. Vzhledem k současnému narušení somatických a psychických funkcí se někdy používá termín organický psychosyndrom. (Pfeiffer, 2007) Při těžkém úraze hlavy může dojít k dekortikaci, kdy je přerušeno spojení mezi mozkovým kmenem a mozkovou kůrou. Podle závažnosti úrazu se rozvíjí různé stupně decerebračních syndromů: vigilní kóma nebo apalický syndrom, kdy pacient není při vědomí, ale fungují vegetativní funkce. S délkou trvání klesá pravděpodobnost, že se pacientovi navrátí plné vědomí. Pro pacienty v apalickém syndromu nebo vigilním kómatu je určena bazální stimulace (Friedlová, 2007). Opačným případem je tzv. locked-in syndrom. Zcela ochrnutý pacient (používá se také termín pentaplegie) není schopen mluvit, ale přitom slyší a rozumí, neboť kortikální činnost je zachována. (Pfeiffer, 2007) Důležité je nalézt komunikační systém pomocí zachovalých reflexních projevů, např. očima (ano - 1x mrknutí víčky, ne - 2x mrknutí víčky).

14 Co je ještě dobré vědět o cévní mozkové příhodě? Cévní mozková příhoda (CMP) je porucha vznikající následkem akutní poruchy krevního průtoku, kdy dochází k poškození mozkové tkáně. Používají se také názvy: mrtvice, iktus, mozková příhoda nebo mozkový infarkt (Hugo, Vokurka et al., 2005). Postihuje stále častěji mladší věkové skupiny (i mezi rokem). Příčinou vzniku bývá krvácení, nedostatečné prokrvení nebo nedostatečná průchodnost cév v důsledku krevní sraženiny (trombus) nebo vmetku (embolie). Mezi symptomy patří hemiparéza (v akutním stádiu hypotonie), poruchy čití, kognitivní poruchy (dezorientace), potíže s viděním atd. Cévní mozková příhoda (CMP) je porucha vznikající následkem akutní poruchy krevního průtoku, kdy dochází k poškození mozkové tkáně. Používají se také názvy: mrtvice, iktus, mozková příhoda nebo mozkový infarkt (Hugo, Vokurka et al., 2005). Postihuje stále častěji mladší věkové skupiny (i mezi rokem). Příčinou vzniku bývá krvácení, nedostatečné prokrvení nebo nedostatečná průchodnost cév v důsledku krevní sraženiny (trombus) nebo vmetku (embolie). Mezi symptomy patří hemiparéza (v akutním stádiu hypotonie), poruchy čití, kognitivní poruchy (dezorientace), potíže s viděním atd. Rehabilitační přístup u CMP je multidisciplinární – v akutním stádiu je základem farmakoterapie (např. antikolaguancia proti srážlivosti krve), chirurgická léčba (umělé rozšiřování žilní trubice stenty) a rehabilitační ošetřovatelství (polohování pacienta, monitorování základních životních funkcí). Po prodělané CMP (na iktové jednotce) je základem fyzioterapie a ergoterapie, důležitou roli může mít také psycholog, logoped, sociální pracovník či lázeňská léčba. Hlavním cílem rehabilitace je návrat do domácího prostředí s co největší mírou samostatnosti. Rehabilitační přístup u CMP je multidisciplinární – v akutním stádiu je základem farmakoterapie (např. antikolaguancia proti srážlivosti krve), chirurgická léčba (umělé rozšiřování žilní trubice stenty) a rehabilitační ošetřovatelství (polohování pacienta, monitorování základních životních funkcí). Po prodělané CMP (na iktové jednotce) je základem fyzioterapie a ergoterapie, důležitou roli může mít také psycholog, logoped, sociální pracovník či lázeňská léčba. Hlavním cílem rehabilitace je návrat do domácího prostředí s co největší mírou samostatnosti.

15 Co je ještě dobré vědět o obrnách? Obrny mohou vzniknout také v důsledku mnoha dalších onemocnění, zejména degenerativních onemocnění CNS (amyotrofická laterální skleróza, početná skupina progresivních heredoataxií, Parkinsonova choroba, spinální muskulární atrofie), mozkových obrn neboli poliomyelitid (důsledkem je tzv. chabá obrna), mozkových infekcí (encefalitid) atd.

16 2. Epilepsie Je to chronické záchvatovité onemocnění CNS. O epilepsii mluvíme tehdy, vyskytují-li se záchvaty pravidelně. Vágnerová (1999) uvádí, že epilepsie je spojena se změnou v oblasti prožívání, chování a často i poruchami vědomí.

17 Dělení epilepsie podle příčin: Idiopatická (primární) – chybí organická příčina (geneticky predisponované epilepsie). Idiopatická (primární) – chybí organická příčina (geneticky predisponované epilepsie). Symptomatická (sekundární) – epilepsie získaná v důsledku úrazů hlavy, mozkových nádorů, infekcí, poruch vývoje mozku v těhotenství (např. v důsledku požívání alkoholu, otrav, infekcí), poruch prokrvení (např. arterioskleróza, ischémie mozku) atd. Symptomatická (sekundární) – epilepsie získaná v důsledku úrazů hlavy, mozkových nádorů, infekcí, poruch vývoje mozku v těhotenství (např. v důsledku požívání alkoholu, otrav, infekcí), poruch prokrvení (např. arterioskleróza, ischémie mozku) atd. Kryptogenní – na jejím vzniku se různou měrou podílejí faktory genetické i vnější. Kryptogenní – na jejím vzniku se různou měrou podílejí faktory genetické i vnější.

18 O vzniku či o opakování záchvatu rozhoduje: epileptické ohnisko je místo v mozku, odkud se šíří paroxysmální aktivita. Může mít podobu jizvy, která vznikne v důsledku působení škodlivých příčin. epileptické ohnisko je místo v mozku, odkud se šíří paroxysmální aktivita. Může mít podobu jizvy, která vznikne v důsledku působení škodlivých příčin. záchvatovitá pohotovost – může vzniknout i ve zdravém mozku, ale riziko je větší u patologických změn, např. u DMO nebo po úrazech hlavy, v dětství a v období dospívání. záchvatovitá pohotovost – může vzniknout i ve zdravém mozku, ale riziko je větší u patologických změn, např. u DMO nebo po úrazech hlavy, v dětství a v období dospívání. přítomnost spouštějícího podnětu, který záchvat vyvolává, např. silné rytmické zrakové a sluchové podněty, přerušované světlo, záření z televizní obrazovky, nadměrný hluk, menstruace... přítomnost spouštějícího podnětu, který záchvat vyvolává, např. silné rytmické zrakové a sluchové podněty, přerušované světlo, záření z televizní obrazovky, nadměrný hluk, menstruace...

19 Klasifikace epilepsie: Klasifikací epilepsie je více, zjednodušeně lze epileptické záchvaty rozdělit: Parciální záchvaty – u jednoduchých parciálních záchvatů zůstává zachováno vědomí, epileptická aktivita se nešíří z ložiska dále do mozku. Komplexní parciální záchvaty mají různý stupeň poruchy vědomí a výpadku paměti. Projevy podle lokalizace epileptického ložiska. Parciální záchvaty – u jednoduchých parciálních záchvatů zůstává zachováno vědomí, epileptická aktivita se nešíří z ložiska dále do mozku. Komplexní parciální záchvaty mají různý stupeň poruchy vědomí a výpadku paměti. Projevy podle lokalizace epileptického ložiska. Generalizované záchvaty – jsou výpadky vědomí, (absence, myoklonické, klonické, tonické, tonicko-klonické a atonické záchvaty). Generalizované záchvaty – jsou výpadky vědomí, (absence, myoklonické, klonické, tonické, tonicko-klonické a atonické záchvaty). Neklasifikovatelné epileptické záchvaty (tato kategorie zahrnuje všechny záchvaty, které nelze klasifikovat kvůli nedostatečným nebo neúplným údajům. Zahrnuje také některé záchvaty, které svou povahou nezapadají do výše uvedených kategorií, což jsou často záchvaty v kojeneckém věku). Neklasifikovatelné epileptické záchvaty (tato kategorie zahrnuje všechny záchvaty, které nelze klasifikovat kvůli nedostatečným nebo neúplným údajům. Zahrnuje také některé záchvaty, které svou povahou nezapadají do výše uvedených kategorií, což jsou často záchvaty v kojeneckém věku).

20 Charakteristika některých záchvatů: Absence charakterizuje náhlá a krátká porucha vědomí (zahledění, prázdný výraz), trvá několik sekund s rychlým návratem k vědomí. Nemocný si nemusí vůbec uvědomovat, že k něčemu došlo (přítomen pouze krátký výpadek paměti a přerušení činnosti). Mohou mít vysokou frekvenci (běžně až několik desítek denně). Absence charakterizuje náhlá a krátká porucha vědomí (zahledění, prázdný výraz), trvá několik sekund s rychlým návratem k vědomí. Nemocný si nemusí vůbec uvědomovat, že k něčemu došlo (přítomen pouze krátký výpadek paměti a přerušení činnosti). Mohou mít vysokou frekvenci (běžně až několik desítek denně). Tonicko-klonické záchvaty jsou přítomny záškuby (klony), střídající se tonus svalů a výpadek vědomí. Trvají několik minut, návrat do běžného stavu může trvat minuty až hodiny. Po protahovaných záchvatech následuje hluboký spánek. Jde o nejdramatičtější epileptické záchvaty. Před záchvatem je běžné zakoukání, ztuhnutí těla, výkřik a po něm pád, možnost zmodrání a křeče těla, mohou se objevit sliny s krví a pomočení. Vždy přítomna ztráta vědomí. Tonicko-klonické záchvaty jsou přítomny záškuby (klony), střídající se tonus svalů a výpadek vědomí. Trvají několik minut, návrat do běžného stavu může trvat minuty až hodiny. Po protahovaných záchvatech následuje hluboký spánek. Jde o nejdramatičtější epileptické záchvaty. Před záchvatem je běžné zakoukání, ztuhnutí těla, výkřik a po něm pád, možnost zmodrání a křeče těla, mohou se objevit sliny s krví a pomočení. Vždy přítomna ztráta vědomí. Jako status epilepticus se označuje epileptický záchvat jakéhokoli typu, který trvá déle než 20 – 30 minut či o sérii záchvatů obdobného trvání, mezi kterými se pacient neprobírá k plnému vědomí. Je to stav závažný zejména u stavů celkových křečí spojených s dosti vysokou úmrtností (5 – 15%). Jako status epilepticus se označuje epileptický záchvat jakéhokoli typu, který trvá déle než 20 – 30 minut či o sérii záchvatů obdobného trvání, mezi kterými se pacient neprobírá k plnému vědomí. Je to stav závažný zejména u stavů celkových křečí spojených s dosti vysokou úmrtností (5 – 15%).

21 Možností terapie epilepsie: Medikamentózní léčba (antiepileptika) – u 50 % eliminuje záchvaty a u 25 % snižuje frekvenci jejich výskytu. Medikamentózní léčba (antiepileptika) – u 50 % eliminuje záchvaty a u 25 % snižuje frekvenci jejich výskytu. Úprava jídelníčku – žádný alkohol, drogy, omezit kávu, čokoládu a veškeré látky, které výrazně stimulují mozkovou aktivitu. Úprava jídelníčku – žádný alkohol, drogy, omezit kávu, čokoládu a veškeré látky, které výrazně stimulují mozkovou aktivitu. Celková úprava životosprávy – vyhýbání se podnětům a situacím, které mohou vyvolat epileptický záchvat, snížit působení stresorů, pravidelný spánek. Celková úprava životosprávy – vyhýbání se podnětům a situacím, které mohou vyvolat epileptický záchvat, snížit působení stresorů, pravidelný spánek. Stimulátor na nervus vagus (provádí se asi u 10 % pacientů). Stimulátor na nervus vagus (provádí se asi u 10 % pacientů). Epileptochirurgické zákroky – provádí se především u farmakorezistentních pacientů, např. odstranění epileptického ložiska (u parciální epilepsie), protětí corpus callosum (u generalizovaných záchvatů). Epileptochirurgické zákroky – provádí se především u farmakorezistentních pacientů, např. odstranění epileptického ložiska (u parciální epilepsie), protětí corpus callosum (u generalizovaných záchvatů). V mnoha případech je důležitá psychologická podpora. Samotná nejistota, kde a kdy vznikne další záchvat, může vyvolávat velkou úzkost. Omezení aktivit navíc může mít výrazně frustrující dopad na člověka s epilepsií. V mnoha případech je důležitá psychologická podpora. Samotná nejistota, kde a kdy vznikne další záchvat, může vyvolávat velkou úzkost. Omezení aktivit navíc může mít výrazně frustrující dopad na člověka s epilepsií.

22 Kompenzovaná a dekompenzovaná epilepsie: Kompenzovaná epilepsie: epilepsii se daří zvládnout běžnými prostředky (antiepileptika + životospráva) a nevyskytují se další záchvaty. Mezi možné důsledky dekompenzované epilepsie patří: zvyšování frekvence záchvatů a zhoršování jejich průběhu; zvyšování frekvence záchvatů a zhoršování jejich průběhu; zhoršení kognitivního a psychického stavu (až do pásma hluboké mentální retardace); zhoršení kognitivního a psychického stavu (až do pásma hluboké mentální retardace); nežádoucí účinky farmakoterapie – poruchy krvetvorby, osteoporóza, deprese, poruchy spánku, paměti a útlum kognice…; nežádoucí účinky farmakoterapie – poruchy krvetvorby, osteoporóza, deprese, poruchy spánku, paměti a útlum kognice…; úmrtnost – až devítinásobně vyšší než u kompenzovaných epilepsií, udává se také podíl Syndromu náhlého nevysvětlitelného úmrtí u pacientů s epilepsií (jedná se o náhlé nevysvětlitelné úmrtí pacienta s epilepsií, pro které nebyla zjištěna příčina ani důkladným vyšetřením post mortem). úmrtnost – až devítinásobně vyšší než u kompenzovaných epilepsií, udává se také podíl Syndromu náhlého nevysvětlitelného úmrtí u pacientů s epilepsií (jedná se o náhlé nevysvětlitelné úmrtí pacienta s epilepsií, pro které nebyla zjištěna příčina ani důkladným vyšetřením post mortem).

23 Jak se epilepsie projevuje v běžném životě? Omezující vliv na řadu životních aktivit (životospráva, abstinence, dlouhodobá farmakoterapie, pracovní omezení, zákaz řízení motorových vozidel, nevhodná práce na slunci bez pokrývky hlavy apod.). Omezující vliv na řadu životních aktivit (životospráva, abstinence, dlouhodobá farmakoterapie, pracovní omezení, zákaz řízení motorových vozidel, nevhodná práce na slunci bez pokrývky hlavy apod.). Strach z pohybu v různých situacích (přecházení křižovatky, vyvýšených míst, koupání…). Strach z pohybu v různých situacích (přecházení křižovatky, vyvýšených míst, koupání…). Nutná úprava bytu, aby se předešlo rizikům zranění, např. nábytek bez ostrých hran, chrániče na topení a ostrých plochách, sprchový kout místo vany (nebezpečí utonutí při záchvatu), co nejmenší horké plochy v kuchyni apod. (Pfeiffer, 2007). Nutná úprava bytu, aby se předešlo rizikům zranění, např. nábytek bez ostrých hran, chrániče na topení a ostrých plochách, sprchový kout místo vany (nebezpečí utonutí při záchvatu), co nejmenší horké plochy v kuchyni apod. (Pfeiffer, 2007). Možné potíže při navazování partnerských vztahů (strach z dědičného zatížení, potíže při partnerském soužití). Možné potíže při navazování partnerských vztahů (strach z dědičného zatížení, potíže při partnerském soužití). Společenský stres (xenofobní postoje společnosti, sociální důsledky – nemocným někdy bývají přisuzovány negativní vlastnosti, laické reakce mohou u nemocného vyvolávat neurotické projevy, pocity nejistoty a méněcennosti. Společenský stres (xenofobní postoje společnosti, sociální důsledky – nemocným někdy bývají přisuzovány negativní vlastnosti, laické reakce mohou u nemocného vyvolávat neurotické projevy, pocity nejistoty a méněcennosti. Změny na kognitivní úrovni (změny aktivační úrovně, snížení inteligence, ulpívavou), emocionální úrovni (sklon potlačovat emocionální projevy, sklon k depresím, impulzivita a labilita, zvýšená dráždivost), únava nebo ospalost (Koluchová, 1989, Vágnerová, 1999). Změny na kognitivní úrovni (změny aktivační úrovně, snížení inteligence, ulpívavou), emocionální úrovni (sklon potlačovat emocionální projevy, sklon k depresím, impulzivita a labilita, zvýšená dráždivost), únava nebo ospalost (Koluchová, 1989, Vágnerová, 1999).

24 Ošetření epileptického záchvatu Různé typy epilepsie vyžadují odlišný přístup personálu pro ošetření potenciálního záchvatu. Absence často proběhnou bez povšimnutí okolí (ani učitelé si toho často nevšimnou, ovšem někdy napomínají a trestají žáka za to, že nedává pozor). Nebezpečí je pouze v případě aktivit, kde chvilková nepozornost může ohrozit člověka s epilepsií nebo druhé. Ve škole se to týká především tělesné výchovy a pracovního vyučování. Tonicko-klonické záchvaty: odstranit ostré předměty z okolí (nebo pokusit se přesunout pacienta od ostrých hran), můžeme dát něco měkkého pod hlavu (ručník, mikinu, svetr) a pokud záchvat probíhá na tvrdé ploše (beton), můžeme se dotyčného pokusit přesunout např. na trávník; odstranit ostré předměty z okolí (nebo pokusit se přesunout pacienta od ostrých hran), můžeme dát něco měkkého pod hlavu (ručník, mikinu, svetr) a pokud záchvat probíhá na tvrdé ploše (beton), můžeme se dotyčného pokusit přesunout např. na trávník; měříme čas – pokud záchvat trvá déle než pět minut nebo přechází jeden záchvat v druhý, je nutné zavolat záchrannou službu (riziko přechodu v status epilepticus); měříme čas – pokud záchvat trvá déle než pět minut nebo přechází jeden záchvat v druhý, je nutné zavolat záchrannou službu (riziko přechodu v status epilepticus); po odeznění křečí zaujmout stabilizovanou polohu – člověk po záchvatu musí být v klidu (může spát, je dezorientovaný), ale ne bez úplného dohledu (kontrolujeme, zda se nevrací další záchvat), po odeznění křečí zaujmout stabilizovanou polohu – člověk po záchvatu musí být v klidu (může spát, je dezorientovaný), ale ne bez úplného dohledu (kontrolujeme, zda se nevrací další záchvat), během záchvatu nesmíme nic vkládat do úst (lžíce, léky apod.). Ačkoliv jsou rozporuplné názory na to, zda člověk v záchvatu může polknout jazyk, často jej rozkouše a toto riziko zvětšuje přítomnost jakéhokoliv předmětu v ústech. Na člověka si při záchvatu (navzdory dřívějším praktikám) neleháme a nesnažíme se násilím zabránit křečím. během záchvatu nesmíme nic vkládat do úst (lžíce, léky apod.). Ačkoliv jsou rozporuplné názory na to, zda člověk v záchvatu může polknout jazyk, často jej rozkouše a toto riziko zvětšuje přítomnost jakéhokoliv předmětu v ústech. Na člověka si při záchvatu (navzdory dřívějším praktikám) neleháme a nesnažíme se násilím zabránit křečím. Někdy se rozvíjející se záchvat ohlašuje tzv. aurou. Je to několik sekund trvající zvláštní pocit, vyskytující se asi v 10 % případů před začátkem záchvatu (parestesie, brnění prstů, zrakové nebo sluchové halucinace, pocity strachu…). Člověk nemocný epilepsií se může naučit dle specifických příznaků aury rozpoznat začátek epileptického záchvatu, což může usnadnit zvládnutí jeho průběhu.

25 3. Další onemocnění a postižení Alespoň stručnou charakteristiku si uvedeme u několika dalších častých skupin onemocnění nebo postižení: Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) Vrozené vývojové vady (VVV) Vrozené vývojové vady (VVV) Amputace Amputace Vadné držení těla (skoliózy) Vadné držení těla (skoliózy) Zánětlivá onemocnění (revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc) Zánětlivá onemocnění (revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc) Perthesova choroba Perthesova choroba Poruchy růstu Poruchy růstu Osteoporóza Osteoporóza Poruchy nervosvalové ploténky (mysthenie, myotonie) Poruchy nervosvalové ploténky (mysthenie, myotonie) Progresivní svalová dystrofie Progresivní svalová dystrofie Alergie Alergie Astma Astma Diabetes Diabetes

26 3.1 Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) RS je autoimunitní neurologické onemocnění, které ničí ochranný obal některých nervových vláken tzv. myelin (myelin se může v závislosti na progresi záchvatů regenerovat, přesto zůstávají trvale poškozená místa nazývané plaky). Pokud je vlákno obnažené, přenos informací se zpomaluje (Havrdová, 2009). RS postihuje oblasti zodpovědné za čití (porucha vidění, porucha kožního čití, poruchy sfinxterů), pohyb a koordinaci (Havrdová, 2009). Pro RS je typické střídání období záchvatů (ataků) a období zdánlivého klidu. RS je autoimunitní neurologické onemocnění, které ničí ochranný obal některých nervových vláken tzv. myelin (myelin se může v závislosti na progresi záchvatů regenerovat, přesto zůstávají trvale poškozená místa nazývané plaky). Pokud je vlákno obnažené, přenos informací se zpomaluje (Havrdová, 2009). RS postihuje oblasti zodpovědné za čití (porucha vidění, porucha kožního čití, poruchy sfinxterů), pohyb a koordinaci (Havrdová, 2009). Pro RS je typické střídání období záchvatů (ataků) a období zdánlivého klidu. Průběh či intenzita jednotlivých záchvatů je individuální (od pozvolného průběhu po rychle progredující průběh s rychlým nástupem invalidity). K terapii patří úprava stravy, fyzioterapie, psychoterapie a využívání kompenzačních pomůcek. Průběh či intenzita jednotlivých záchvatů je individuální (od pozvolného průběhu po rychle progredující průběh s rychlým nástupem invalidity). K terapii patří úprava stravy, fyzioterapie, psychoterapie a využívání kompenzačních pomůcek.

27 3.2 Vrozené vývojové vady (VVV) VVV vznikají během prenatálního vývoje. Mluví se o nich jako o malformacích (zatímco pojem deformace vyjadřuje získanou anomálii, např. skoliózu). Nebezpečné faktory jsou genetické faktory a faktory prostředí, tzv. teratogeny (např. léky Contergaan, Thallidomid). Rozlišujeme VVV : Končetin - amélie (vrozené úplné nevyvinutí končetiny) a meromelie (částečný defekt končetin – příkladem je fokomelie). K vadám ruky patří rozštěp ruky, syndaktylie (srůsty prstů), polydaktylie (zmnožení prstů), nadměrný nebo minimální růst prstů atd. Končetin - amélie (vrozené úplné nevyvinutí končetiny) a meromelie (částečný defekt končetin – příkladem je fokomelie). K vadám ruky patří rozštěp ruky, syndaktylie (srůsty prstů), polydaktylie (zmnožení prstů), nadměrný nebo minimální růst prstů atd. Dolních končetin – luxace (vykloubení kyčelní hlavice), subluxace (částečné vykloubení) nebo nevyvinutí (dysplázie) kyčelního kloubu. K vadám nohy patří pes equinus a pes equinovarus (jsou také u DMO – tam jsou ale způsobené růstovými deformacemi, nikoliv vrozeným postižením). Dolních končetin – luxace (vykloubení kyčelní hlavice), subluxace (částečné vykloubení) nebo nevyvinutí (dysplázie) kyčelního kloubu. K vadám nohy patří pes equinus a pes equinovarus (jsou také u DMO – tam jsou ale způsobené růstovými deformacemi, nikoliv vrozeným postižením). Páteře, kde vznikají rozštěpy (spina bifida). Ty mohou být skryté nebo otevřené. Páteře, kde vznikají rozštěpy (spina bifida). Ty mohou být skryté nebo otevřené. Hlavy, např. hydrocefalus, mikrocefalus, rozštěpy patra. Hlavy, např. hydrocefalus, mikrocefalus, rozštěpy patra.

28 Ukázka fokomelie na HK Nick Vujicic- známá osobnost s amélií HK (na pravé DK je vidět fokomelie)

29 VVV nohy: Pes equinovarus Pes equinus

30 Spina bifida Hydrocefalus Rozdíl ve výhřezu míchy u meningokély a meningomyelokély:

31 3.3 Amputace Amputace je umělé odnětí končetiny nebo její části od trupu. Příčiny amputace mohou být: traumatické (následek úrazu), traumatické (následek úrazu), chirurgické, které jsou prováděny v důsledku nádorů, těžkých infekcí, gangrén končetin, ireverzibilního poškození velkých cév, nerekonstruovatelné poranění kostí, šlach, nervů, rozsáhlých nekróz tkání, po těžkých popáleninách a omrzlinách. chirurgické, které jsou prováděny v důsledku nádorů, těžkých infekcí, gangrén končetin, ireverzibilního poškození velkých cév, nerekonstruovatelné poranění kostí, šlach, nervů, rozsáhlých nekróz tkání, po těžkých popáleninách a omrzlinách. Amputace se provádějí také u vrozených vývojových vad v případě, že malformovaná končetina handicapuje vzhledem a nesplňuje svou funkci. Myoelektrická protéza:

32 Rehabilitace pacientů s VVV a amputacemi: Na rehabilitaci se podílí: chirurg nebo traumatolog (např. u rozštěpů se provádí operativní uzavření páteře, u amputací příprava pahýlu na protézování), chirurg nebo traumatolog (např. u rozštěpů se provádí operativní uzavření páteře, u amputací příprava pahýlu na protézování), protetik (připravuje protézy a různé rehabilitační pomůcky), protetik (připravuje protézy a různé rehabilitační pomůcky), fyzioterapeut – podporuje funkce postiženýchčástí těla cvičením, fyzioterapeut – podporuje funkce postiženýchčástí těla cvičením, ergoterapeut – navrhuje úpravy prostředí a nacvičuje s klientem běžné denní aktivity, ergoterapeut – navrhuje úpravy prostředí a nacvičuje s klientem běžné denní aktivity, logoped – u rozštěpů patra, logoped – u rozštěpů patra, speciální pedagog – nácvik používání kompenzačních pomůcek, nácvik různých činností... speciální pedagog – nácvik používání kompenzačních pomůcek, nácvik různých činností... Dnešní protézy mohou kompenzovat mnoho funkcí horních i dolních končetin. Za nejdokonalejší formu funkční náhrady ztracené končetiny se považuje tzv. myoelektrická protéza. (Jonášková, in Müller, 2001) Velké procento pacientů však z různých důvodů kompenzuje chybějící tělesné funkce prostřednictvím úst, nohou a speciálních pomůcek. K těmto důvodům patří psychické nepřijetí protéz, menší rychlost při provádění aktivity protézou, necitlivost protézy (ve srovnání s pahýlem končetiny), nemožnost protézování (u některých typů amputací) apod. U dětí je možné protézovat končetinu obvykle nejdříve ve věku tří let. U osob s amputacemi i mnohými VVV je významná také psychologická rovina postižení, která se projevuje v narušení estetického vzhledu. Tzv. estetický handicap může být značnou překážkou narušující komunikaci, a to nejen ze strany člověka s postižením (ti jsou na to obvykle zvyklí), ale především ze strany intaktní populace. Je to vzhled člověka, nikoliv jeho osobnost, která přitahuje pozornost okolí a vyvolává u mnoha lidí směs nepříjemných pocitů (soucit, lítost, ale také odpor nebo úzkost).

33 Konstrukce myoelektrické protézy Pomůcka pro navlékání ponožek

34 3.4 Vadné držení těla (skolióza) Vadné držení těla se podle roviny zakřivení páteře dělí na hyperlordózu (zvětšená krční lordóza), bederní lordózu, plochá záda, hyperkyfózu (kulatá záda) a gibbus (hrb). Nejčastější vadou je skolióza – boční vychýlení páteře. Příčiny mohou být: vnitřní, fyziologické (např. růstové, dědičné vlivy, konstituce, výživa, nerovnoměrnost ve vývoji a růstu dítěte) vnitřní, fyziologické (např. růstové, dědičné vlivy, konstituce, výživa, nerovnoměrnost ve vývoji a růstu dítěte) vnější (např. nedostatek pohybu, předčasné posazování kojence, dlouhotrvající sedavá poloha, obezita, jednostranný pohyb, předčasná sportovní specializace, spaní na měkkém lůžku s vysokým podhlavníkem, nesprávná výška nábytku neodpovídající proporcím dítěte). vnější (např. nedostatek pohybu, předčasné posazování kojence, dlouhotrvající sedavá poloha, obezita, jednostranný pohyb, předčasná sportovní specializace, spaní na měkkém lůžku s vysokým podhlavníkem, nesprávná výška nábytku neodpovídající proporcím dítěte). Se skoliózami se setkáváme u řady onemocnění, kdy je oslabené svalstvo páteře nebo opěrný systém (DMO, myopatie, osteoporóza). Idiopatická skolióza má neznámou příčinu – pokud vzniká v dětství, je těžce mrzačící (až letální následky). Při léčbě se dle závažnosti uplatňuje fyzioterapie, nošení korzetu a chirurgická operace.

35 Cvičení při skolióze: Tzv. S skolióza (zřídka se vyskytuje skolióza s pouze jedním obloukem, tzv. C skolióza)

36 3.5 Zánětlivá onemocnění Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění kloubů. Imunitní systém reaguje proti tkáním vlastního těla, vyvolává v nich chronicky probíhající zánět kloubů a jejich následné poškozování. Napadnout však může i jiné orgány, kromě pohyblivosti ovlivňuje i délku života. K terapii se využívá farmakoterapie, fyzioterapie, radikální (operativní) léčba a lázeňské pobyty. Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje zejména páteřní obratle a pánevní kloub. Typickým příznakem je chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře (v místě kloubního spojení kosti křížové a pánevní). U části pacientů může nemoc progredovat až do úplného znehybnění páteře. K terapii se využívá farmakoterapie a fyzioterapie. Provádí se také masáže, dechová cvičení, vhodné je rehabilitační plavání.

37 3.6 Perthesova choroba Perthesova choroba je deformace kyčelní kosti s příznivou prognózou. V určitém stádiu vývoje (5-7 let) se zastaví růstový vývoj jádrové hlavice a začne se tříštit do několika oddělených ostrůvků. Kostěná tkáň epifýzy se pak střídá s tkání neosifikovanou. Hlavice postižená fragmentací osifikačního jádra ztrácí odolnost a tlakem způsobeným zatěžováním při chůzi se deformuje do stran. Léčba onemocnění trvá jeden až dva roky. Dítě nesmí zatěžovat postiženou končetinu (klid dítěte na lůžku, odlehčování postižené končetiny při chůzi).

38 3.7 Poruchy růstu a osteoporóza Mezi poruchy růstu patří: Akromegalie – zvětšují se pouze okrajové části těla, tedy ruce, chodidla, obličej atd. Akromegalie – zvětšují se pouze okrajové části těla, tedy ruce, chodidla, obličej atd. Gigantismus – nadměrný vzrůst. Gigantismus – nadměrný vzrůst. Nanismus – růstová retardace, z uvedených poruch růstu nejvíce komplikuje praktický život. Lidé s nanismem využívají různé kompenzační pomůcky, např. pomůcky pro lokomoci (berle, elektrické vozíky), podavače předmětů apod. Nanismus – růstová retardace, z uvedených poruch růstu nejvíce komplikuje praktický život. Lidé s nanismem využívají různé kompenzační pomůcky, např. pomůcky pro lokomoci (berle, elektrické vozíky), podavače předmětů apod. Achondrodysplázie (dysproporciální trpaslictví) je nejčastější kostní dysplázie (nedokonalé vyvinutí kostní tkáně), jehož důsledkem je malý vzrůst. Achondrodysplázie (dysproporciální trpaslictví) je nejčastější kostní dysplázie (nedokonalé vyvinutí kostní tkáně), jehož důsledkem je malý vzrůst. Osteoporóza je metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně (kosti se stávají křehčími). Musíme dbát na prevenci zlomeniny. Nedoporučují se např. cviky s doskokem a míčové hry, naopak jsou vhodná silová cvičení.

39 Akromegalie (první dvě fotky) Achondroplázie

40 3.8 Poruchy nervosvalové ploténky Převod impulsu na nervosvalové ploténce mezi nervem a svalovým vláknem se uskutečňuje pomocí několika mediátorů (nejznámější acetylcholin). Je-li jejich rovnováha narušena, vzniká myastenie nebo myotonie. Myastenie se projevuje zvýšenou svalovou únavou, způsobenou nedostatkem acetylcholinu na ploténce. První pohyb je proveden s normální svalovou silou, které s dalšími pohyby postupně ubývá. Myastenie se projevuje zvýšenou svalovou únavou, způsobenou nedostatkem acetylcholinu na ploténce. První pohyb je proveden s normální svalovou silou, které s dalšími pohyby postupně ubývá. Při myotonii je acetylcholinu na ploténce příliš mnoho, takže dekontrakce je zpomalena. Na rozdíl od myastenie se opakováním pohybu výkon zlepšuje. Nemocný nemůže rychle otevřít oči, vykročit, pomalu mluví. Při myotonii je acetylcholinu na ploténce příliš mnoho, takže dekontrakce je zpomalena. Na rozdíl od myastenie se opakováním pohybu výkon zlepšuje. Nemocný nemůže rychle otevřít oči, vykročit, pomalu mluví.

41 3.9 Progresivní svalová dystrofie Progresivní svalová dystrofie patří do skupiny svalových onemocnění, tzv. myopatií (ne všechny myopatie jsou však progresivní). Jedná se o geneticky podmíněnou skupinu nemocí projevující se zpravidla svalovou slabostí a atrofií, přičemž průběh nemoci je u každého jedince různorodý. Nejzávažnější je Düchennova forma, která postihuje pouze chlapce a končí letálně. Pacienti umírají přibližně ve věku 30. let na zástavu dýchání. Méně závažnější formou (s pomalejším průběhem) je Beckerova forma. Pomůcka pro respiraci:

42 3.10 Alergie Alergie patří do oblasti autoimunitních onemocnění, u kterých je narušena tolerance cizorodých neškodných látek z okolního prostředí – organismus se k alergenu chová jako k látce, která je pro tělo škodlivá. Mezi nejčastější alergeny patří pyl, prach, peří, zvířecí srst, roztoči, bodnutí včelím jedem, chemikálie v pracích a čistících prostředcích, v potravinách či kosmetice, léky a potraviny (nejčastější potravinové alergie jsou na mléko, pšenici, sóju, vajíčka, jahody, rajčata, citrusové plody). (Bystroň, 1997) Mezi nejčastější alergeny patří pyl, prach, peří, zvířecí srst, roztoči, bodnutí včelím jedem, chemikálie v pracích a čistících prostředcích, v potravinách či kosmetice, léky a potraviny (nejčastější potravinové alergie jsou na mléko, pšenici, sóju, vajíčka, jahody, rajčata, citrusové plody). (Bystroň, 1997) Možné alergické reakce představují dýchací potíže, ucpaný nos, kýchání, svědění očí a pokožky, slzení, zánět sliznice nosu, očí a dýchacích cest, kožní vyrážka, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, bolesti břicha, horečka, únava. Může se jednat např. o alergickou rýmu, kožní alergie nebo víceorgánové alergie. Možné alergické reakce představují dýchací potíže, ucpaný nos, kýchání, svědění očí a pokožky, slzení, zánět sliznice nosu, očí a dýchacích cest, kožní vyrážka, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, bolesti břicha, horečka, únava. Může se jednat např. o alergickou rýmu, kožní alergie nebo víceorgánové alergie. Komplikacemi alergie mohou být dušnost, astma nebo atopické kožní projevy. Nejzávažnější komplikací alergie je tzv. anafylaktický šok – život ohrožující alergická reakce (vzniká otok na mozku, který ohrožuje zkladní životní funkce). Poznáme jej podle následujících příznaků: zrychlené dýchání a tep, výrazná bledost, opocená, vlhká pokožka, dušnost, zvracení, ztráta vědomí. Anafylaktický šok může být vyvolán nejrůznějšími alergeny. Je nezbytné přivolat okamžitě záchrannou službu a poskytnout první pomoc. (Špičák, 1994) Komplikacemi alergie mohou být dušnost, astma nebo atopické kožní projevy. Nejzávažnější komplikací alergie je tzv. anafylaktický šok – život ohrožující alergická reakce (vzniká otok na mozku, který ohrožuje zkladní životní funkce). Poznáme jej podle následujících příznaků: zrychlené dýchání a tep, výrazná bledost, opocená, vlhká pokožka, dušnost, zvracení, ztráta vědomí. Anafylaktický šok může být vyvolán nejrůznějšími alergeny. Je nezbytné přivolat okamžitě záchrannou službu a poskytnout první pomoc. (Špičák, 1994)

43 Léčbu alergií můžeme rozdělit na kauzální a symptomatickou. Ke kauzální léčbě, jejímž cílem je předejít alergickým projevům, patří: desenzibilizace (pravidelná aplikace malého množství alergenu do krve mimo alergickou sezónu); desenzibilizace (pravidelná aplikace malého množství alergenu do krve mimo alergickou sezónu); vyhnutí se kontaktu s alergenem; vyhnutí se kontaktu s alergenem; úprava denního režimu; úprava denního režimu; lázeňská léčba a klimatoterapie (přímořské léčebné pobyty, speleoterapie); lázeňská léčba a klimatoterapie (přímořské léčebné pobyty, speleoterapie); psychoterapie; psychoterapie; v mnoha případech významně pomáhají různé metody alternativní léčby, např. akupunktura, akupresura, jóga, čínská medicína… (Gamlin, 2003) v mnoha případech významně pomáhají různé metody alternativní léčby, např. akupunktura, akupresura, jóga, čínská medicína… (Gamlin, 2003) Symptomatická léčba má za úkol potlačit alergickou reakci a spočívá v léčbě farmaky (antihistaminika). U některých alergiků je žádoucí minimalizovat pobyty venku během alergické sezóny a vyhýbat se prostředí s příslušným alergenem (např. prašné prostředí u dětí alergických na prach). Sekundárním důsledkem alergií může být zvýšená unavitelnost (také jako nežádoucí vedlejší účinek některých antihistaminik). V dospělém věku mohou být alergie příčinou různých pracovních omezení (opět v závislosti na druhu alergenu).

44 3.11 Astma Astma lze definovat jako záchvaty dušnosti expiračního typu. Jeho hlavním projevem je reverzibilní obstrukce dýchacích cest, tzv. bronchospasmus. Zúžení průdušek (bronchů) je vyvoláno stažením svalů přítomných v jejich stěně. To má za následek poruchu dýchání projevující se nejvíce jako ztížení výdechu. Astmatik proto dýchá zrychleně a měkce, lapá po dechu a jeho dech je provázen dlouhým pískotem. Etiologie je polyfaktoriální a kombinuje psychické a somatické faktory. Etiologie je polyfaktoriální a kombinuje psychické a somatické faktory. Status asthmaticus je silný astmatický záchvat, při kterém dochází k ohrožení života. Mezi jeho typické příznaky patří zpocení, dehydratace, vyčerpání, strach. Chronické astma není tak intenzivní. Status asthmaticus je silný astmatický záchvat, při kterém dochází k ohrožení života. Mezi jeho typické příznaky patří zpocení, dehydratace, vyčerpání, strach. Chronické astma není tak intenzivní.

45 Ošetření astmatického záchvatu: Aplikace léků – blížící se záchvat obvykle astmatik včas rozpozná sám a aplikuje si léky (aerosolů ve formě sprejů, např. ventolin). Aplikace léků je stěžejní pro zastavení záchvatu. Aplikace léků – blížící se záchvat obvykle astmatik včas rozpozná sám a aplikuje si léky (aerosolů ve formě sprejů, např. ventolin). Aplikace léků je stěžejní pro zastavení záchvatu. Ortopnoická poloha – astmatika během záchvatu nesmíme nutit lehat, protože v poloze vleže se zhoršuje průchodnost dýchacích cest. Pro usnadnění dýchání slouží tzv. ortopnoické polohy, které většinou astmatik zaujme zcela spontánně. V sedě může tato poloha vypadat takto: sedíme na kraji židle, dlaně se opírají o kolena, hlava a ramena jsou skrčené a ohnuté dolů. Ortopnoická poloha – astmatika během záchvatu nesmíme nutit lehat, protože v poloze vleže se zhoršuje průchodnost dýchacích cest. Pro usnadnění dýchání slouží tzv. ortopnoické polohy, které většinou astmatik zaujme zcela spontánně. V sedě může tato poloha vypadat takto: sedíme na kraji židle, dlaně se opírají o kolena, hlava a ramena jsou skrčené a ohnuté dolů. Měříme čas – pokud záchvat nastupuje velmi rychle nebo přetrvává ve stejné intenzitě více než pět minut, doporučuje se volat záchranou službu (riziko statu asthmaticu). Měříme čas – pokud záchvat nastupuje velmi rychle nebo přetrvává ve stejné intenzitě více než pět minut, doporučuje se volat záchranou službu (riziko statu asthmaticu). Dodání tekutin – při astmatu dochází k silné dehydrataci. Dodání tekutin – při astmatu dochází k silné dehydrataci. Odpočinek – po záchvatu přichází únava, astmatik může být vyčerpaný. Odpočinek – po záchvatu přichází únava, astmatik může být vyčerpaný.

46 Inhalátory pro aplikaci léků (aerosolů).

47 3.12 Diabetes mellitus Diabetes mellitus česky cukrovka, zastarale úplavice cukrová se projevuje poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišuje se diabetes 1. a 2. typu. Diabetes 1. typu se označuje jako tzv. juvenilní nebo na inzulinu závislý diabetes mellitus. Diabetes 1. typu vzniká autoimunitním procesem. Bývá diagnostikován teprve v okamžiku, kdy je zničena většina buněk tvořících inzulín. Důsledkem je doživotní závislost na inzulínu. Diabetes 2. typu je nejčastější formou cukrovky, kdy tělo nemocného sice inzulín vytváří, ale nedokáže jej efektivně použít (tzv. inzulinová rezistence). Nemocní diabetem 2. typu (nezávislého na inzulínu) nejsou životně závislí na podávání inzulinu, ačkoliv často inzulin léčebně užívají ke zlepšení kontroly glykémie. Závažnost diabetu mimo jiné spočívá také ve vzniku chronických komplikací, které jsou důsledkem dlouhodobě změněného metabolismu, chronické hyperglykémie, poškození ledvin, sítnice, nervů, cév…

48 K terapii diabetu patří nezbytná úprava stravování, denního režimu, pohybové aktivity a u diabetu 1. typu také pravidelné injekce inzulinu. Dieta: U diabetu 2. typu je poměrně přísná dieta vylučující veškeré sladké. U diabetu 1. typu je možné zakomponovat do diety i malé množství sladkého jídla, neboť úměrně zvýšenou hladinu cukru v krvi je možné vykompenzovat uměle dodávaným inzulínem. V dietě je nutné dodržet správné rozložení nutričních hodnot (sacharidů, tuků a cukrů). Dieta: U diabetu 2. typu je poměrně přísná dieta vylučující veškeré sladké. U diabetu 1. typu je možné zakomponovat do diety i malé množství sladkého jídla, neboť úměrně zvýšenou hladinu cukru v krvi je možné vykompenzovat uměle dodávaným inzulínem. V dietě je nutné dodržet správné rozložení nutričních hodnot (sacharidů, tuků a cukrů). Fyzická aktivita může přinést komplikace pouze u špatně kompenzovaného diabetu. Před každou namáhavější fyzickou aktivitou, např. hodinou tělesné výchovy, je nutné změřit glykemii a podle její hladiny se dojíst, případně ubrat inzulin, aby během pohybu nedošlo k hypoglykemii. (Brož, 2007) Fyzická aktivita může přinést komplikace pouze u špatně kompenzovaného diabetu. Před každou namáhavější fyzickou aktivitou, např. hodinou tělesné výchovy, je nutné změřit glykemii a podle její hladiny se dojíst, případně ubrat inzulin, aby během pohybu nedošlo k hypoglykemii. (Brož, 2007) Prostředky zdravotnické techniky: Mezi nejčastěji používané pomůcky u diabetiků patří glukometr, inzulínové pero a inzulínová pumpa. Před každým vpichem je nutné změřit hladinu cukru v krvi – k tomu se používá glukometr (k měření se používají jednorázové diagnostické proužky), zatímco přímo pro aplikaci inzulinu slouží tzv. inzulínové pero. Nejpohodlnějším řešením pro mnoho lidí s diabetem je inzulinová pumpa – pacienti ji nosí stále při sobě a jsou na ni napojeni, přičemž pumpa provádí 24 hodin denně monitorování stavu cukru v jejich krvi a hladinu inzulínu. Léčba kontinuální podkožní infúzí inzulinu inzulinovou pumpou nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulinu, a proto je dosud nejlepší variantou diabetické léčby. (Peťhová, Štechová, 2009) Prostředky zdravotnické techniky: Mezi nejčastěji používané pomůcky u diabetiků patří glukometr, inzulínové pero a inzulínová pumpa. Před každým vpichem je nutné změřit hladinu cukru v krvi – k tomu se používá glukometr (k měření se používají jednorázové diagnostické proužky), zatímco přímo pro aplikaci inzulinu slouží tzv. inzulínové pero. Nejpohodlnějším řešením pro mnoho lidí s diabetem je inzulinová pumpa – pacienti ji nosí stále při sobě a jsou na ni napojeni, přičemž pumpa provádí 24 hodin denně monitorování stavu cukru v jejich krvi a hladinu inzulínu. Léčba kontinuální podkožní infúzí inzulinu inzulinovou pumpou nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulinu, a proto je dosud nejlepší variantou diabetické léčby. (Peťhová, Štechová, 2009)

49 Glukometr Inzulínové pero: Inzulínová pumpa:

50 Ošetření komplikací diabetu: Ke komplikacím diabetu patří hypoglykemie a hyperglykémie. Hypoglykémie (diabetický šok) má následující příznaky: pocení, nervozita, narušení koncentrace, barevné či zdvojené vidění, bušení srdce, nauzea, závratě atd. Nemocný se může zdát podrážděný nebo s výrazně změněnou osobností. Stav se upraví podáním jakékoliv formy koncentrovaného cukru (nejlépe 3 kostky nebo 3 čajové lžičky). Pokud se cukr nedodá, hrozí vznik bezvědomí. Hypoglykemie bývá způsobena předávkováním inzulinem, příliš vyčerpávajícím tělesným cvičením nebo vynecháním jídla. (Škrha, 2001) Hypoglykémie (diabetický šok) má následující příznaky: pocení, nervozita, narušení koncentrace, barevné či zdvojené vidění, bušení srdce, nauzea, závratě atd. Nemocný se může zdát podrážděný nebo s výrazně změněnou osobností. Stav se upraví podáním jakékoliv formy koncentrovaného cukru (nejlépe 3 kostky nebo 3 čajové lžičky). Pokud se cukr nedodá, hrozí vznik bezvědomí. Hypoglykemie bývá způsobena předávkováním inzulinem, příliš vyčerpávajícím tělesným cvičením nebo vynecháním jídla. (Škrha, 2001) Hyperglykemie (diabetické kóma) je závažnější stav než hypoglykemie. Přichází spíše pozvolna. Příznaky jsou hlad, suchá a horká pokožka, hluboké, namáhavé dýchání, nadměrné vylučování moči a dech páchnoucí po ovoci. Je nutné okamžitě podat inzulín a vodu. Nejčastěji je způsobeno opomenutím užití pravidelné dávky inzulinu, vyskytuje se také u osob s nerozpoznaným diabetem. (Rybka et al., 2006) Hyperglykemie (diabetické kóma) je závažnější stav než hypoglykemie. Přichází spíše pozvolna. Příznaky jsou hlad, suchá a horká pokožka, hluboké, namáhavé dýchání, nadměrné vylučování moči a dech páchnoucí po ovoci. Je nutné okamžitě podat inzulín a vodu. Nejčastěji je způsobeno opomenutím užití pravidelné dávky inzulinu, vyskytuje se také u osob s nerozpoznaným diabetem. (Rybka et al., 2006)


Stáhnout ppt "Medicínské aspekty omezení hybnosti přehled nejčastějších postižení a onemocnění."

Podobné prezentace


Reklamy Google