Horní cesty dýchací.

Prezentace na téma: "Horní cesty dýchací."— Transkript prezentace:

1 Horní cesty dýchací

2 Horní cesty dýchací Syndrom inspirační dušnosti
Syndrom expirační dušnosti Syndrom smíšené dušnosti

3 Syndrom inspirační dušnosti

4 Epistaxis Výskyt: velmi často u dostihových koní - bleeders - hereditální s recesivním modem dědičnosti

5 epistaxis

6 Možná místa původu krvácení:
1) Nosní dutina: a) trauma (náraz, kopnutí -fraktury) b) infekce (sinusitis, nekróza konch, plísňový granulom, hemoragická diatéza) c) polypy d) iatrogenně (nosojícnová sonda, endoskopie) 2) Etmoidální labyrint - progresivní etmoidální hematom (= tumor)

7 Možná místa původu krvácení:
3) Vzdušný vak - a) mycosis b) empyema 4) Plíce - a) zátěží indukované pulmonální hemoragie (EIPH) b) abscesy c) neoplasie d) mykózy plic

8 Epistaxis Anamnesticky: trauma, veterinární zákrok, intenzivní zátěž
Klinicky: jednostranný nebo oboustranný výtok krve z nosu - jednostranný - z nosních průchodů (nosní dutina, etmoidální labyrint) - oboustranný - kaudálně za měkkým patrem (vzdušný vak, plíce)

9 Epistaxis - klinicky krev čirá nebo zpěněná
- čirá - z horních cest dýchacích (nosní dutina, etm.labyrint, vzd.vak) - zpěněná - z plic bez nebo s alterací celkového stavu bez - (1 a,c,d, 2, 3 a) s - (ad 1 b, 3 a,b, 4 b,c,d)

10 Epistaxis Terapie: Ad 1,2: chladivé obklady na nos + kauzální terapie
Ad 3,4: kauzální terapie

11 ETMOIDÁLNÍ HEMATOM Hematomy etmoidální, méně často i paranzálních dutin, jsou pomalé progresivní tumory (hemangiomy), ale benigni povahy, zejména u starších koní.

12 ETMOIDÁLNÍ HEMATOM Anamnesticky a klinicky: - unilaterální či bilaterální nosní výtok - intermitující epistaxis (po zátěži) - nosní stridor - inspirační dyspnoe při a po zátěži Endoskopie: hemangiomy v dorzálním průchodu na etmoidální plotně prokazatelné i při RTG nosu Terapie: chirurgická extirpace tumoru - velké ztráty krve a časté recidivy

13 Syndrom - progresivní výtok z nosu
. Syndrom - progresivní výtok z nosu

14 Výtok = výrazný při sklonění hlavy a po zátěži
1. Onemocnění paranazálních dutin = jednostranný výtok z nosu 2. Onemocnění vzdušného vaku = oboustranny výtok z nosu, epistaxis, zduření v krajině pod křídlem atlasu

15 Výtok z nosu

16 Syndrom progresivní výtok z nosu
1. Onemocnění paranazálních dutin a) paranazální cysty b) sinusitis (empyem) c) abnormality zubních kořenů 2. Onemocnění vzdušného vaku a) aerosaculitis (empyém) b) mykóza vzdušného vaku c) tympanie vzdušného vaku

17 PARANAZÁLNÍ CYSTY = dutiny vyplněné tekutinou nebo krví, převážně v sinus maxilaris Etiologie: neznámá - pravděpodobně stejná jako hematomy etmoidální, tj. pomalé progresivní tumory (hemangiomy), ale benigni povahy, zejména u starších koní ( let). U hříbat se předpokládá kongenitální forma paranazálních cyst.

18 PARANAZÁLNÍ CYSTY Anamnesticky:
dlouhotrvající unilaterální výtok z nosu jednostranný edém nosu inspirační dyspnoe při zátěži snížená výkonnost

19 PARANAZÁLNÍ CYSTY Klinicky: viz. anamnéza
Endoskopie: zvětšení ventrální konchy na postižené straně RTG: v sinus maxilaris cystické útvary naplněné tekutinou Sinuscentesis: viskózní tekutina až krev (aseptické)

20 PARANAZÁLNÍ CYSTY Dif.dg: syndrom progresivní výtok z nosu
kongenitální malformace nosní dutiny neoplazie paranazálních sinů rhinitis (oboustranný výtok) trauma Terapie: trepanace paranazální dutiny a extirpace cyst Prognóza: příznivá

21 SINUSITIS PARANASALIS - EMPYEMA
Etiologie a výskyt: Maxilární a frontální siny mají komunikaci s nosní dutinou i mezi sebou přes frontomaxilární otvor 1) infekce horních cest dýchacích způsobují primární sinusitídy (hlavně u mladých koní) 2) infekce zubních kořenů maxily způsobují sekundární sinusitídy (hlavně u starých koní)

22 SINUSITIS PARANASALIS - EMPYEMA
Anamnesticky: chronický, perzistující, unilaterální, mukopurulentní výtok zvyšuje se při sklonění hlavy a při zátěži někdy - inspirační dyspnoe při zátěži

23 oblast paranazální dutiny teplá, bolestivá, MU subman.
SINUSITIS PARANASALIS - EMPYEMA Klinicky: oblast paranazální dutiny teplá, bolestivá, MU subman. perkuzí zkrácený poklepový zvuk RTG: stín tekutiny + osteolýza paranazální dutiny Sinuscentesis: hnis - kultivace - nejčastěji Strept.zooepid.

24 Sinusitis maxilaris

25 SINUSITIS PARANASALIS - EMPYEMA
Terapie: konzervativní - ATB podle citlivosti po 14 dnů v případě neúspěchu konzerv. terapie - - trepanace - odstranění hnisu a nekrotické tkáně

26 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Etiologie: kořeny horních premolárů a molárů se dotýkají maxilárních sinů a jsou velmi blízko ventrálnímu nosnímu průchodu - dentální problémy (zubní aberace, pulpitis, alveolární periodontitis, tumory) mohou a) způsobovat sekundární sinusitis - výtok (u starších koní) b) zužovat ventrální nosní průchod - stridor, insp. dyspnoe

27 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Anamnesticky: unilaterální hlenohnisavý výtok z nosu, dyspnoe a stridor po zátěži dysfágie ( bolest zubů)

28 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Klinicky: viz anamnéza jednostranné zduření maxilární krajiny - bolestivost, MU zkrácený poklepový zvuk při perkuzi Vyš. dutiny ústní - dentální malpozice, halitosis, zarudnutí, pulpitis, hnis

29 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Endoskopie: výtok hnisu z paranazální dutiny do dutiny nosní zůžení ventrálního nosního průchodu RTG: malpozice zubů či jiné změny (pulpitis)

30 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Dif.dg: syndrom progresivní výtok z nosu, zejména prim.sinusitis kongenitální malformace nosní dutiny neoplazie paranazálních sinů rhinitis (oboustranný výtok) trauma

31 ABNORMALITY ZUBNÍCH KOŘENŮ
Terapie: extrakce zubu po trepanaci pazanazální dutiny časté komplikace (přerůstání zubů dolní čelisti když chybí protizub

32 AEROSACULITIS - EMPYEMA
Etiologie: Vzdušný vak komunikuje s faryngem přes epifaryngeální orificium na laterální straně faryngu, které se otevírá při polykání - možnost infekce a) z faryngu a horních cest dýchacích b) z retrofaryngeálních mízních uzlin (při hříběcí - Streptococcus equi, var. equi)

33 AEROSACULITIS - EMPYEMA
Klinicky: chronický, perzistující, bilaterální, mukopurulentní výtok zvyšuje se - při sklonění hlavy, - při polykání - při zátěži - při palpaci vzdušného vaku zduření v pod křídly atlasu zkrácený poklepový zvuk při perkuzi

34 AEROSACULITIS - EMPYEMA
Endoskopie - faryngu: výron hnisu z epifaryngeálního orificia při polykání nebo stlačení vzduš.vaku: empyém Punkce: aspirace - hnis - kultivace - citlivost k ATB Dif.dg: syndrom progresivní výtok z nosu,

35 AEROSACULITIS - EMPYEMA
Terapie: Streptococcus citlivé na PNC - parenterálně + laváže vzdušného vaku ATB a antiseptiky v případě kaseozního obsahu - chirurgické ošetření a drenáž vzd. vaku

36 MYKÓZA VZDUŠNÉHO VAKU Etiologie: nejčastěji Aspergilus sp.
Klinicky: epistaxis - (alterace a. carotis - smrtelné), oboustranný výtok z nosu zkrácený poklepový zvuk při perkuzi dysfágie neurologické příznaky postižení hlavových nervů - IX. X. XI. XII parotideální bolestivost abnormální držení hlavy

37 typické dyfterické membrány a hemoragie sliznice, hnis Punkce:
MYKÓZA VZDUŠNÉHO VAKU Endoskopie vzd.vaku: typické dyfterické membrány a hemoragie sliznice, hnis Punkce: aspirace - hnis - kultivace - citlivost k ATB

38 syndrom progresivní výtok z nosu, syndrom epistaxis Terapie:
MYKÓZA VZDUŠNÉHO VAKU Dif.dg: syndrom progresivní výtok z nosu, syndrom epistaxis Terapie: - laváže vzdušného vaku ATB a antiseptiky dle citlivosti - chirurgické ošetření a drenáž vzd. vaku

39 TYMPANIE VZDUŠNÉHO VAKU
Výskyt: velmi časté u hříbat jako vývojové onemocnění Etiologie: anomálie řasy na epifaryngeálním otvoru, která pak funduje jako "jednostranný ventil či chlopeň" umožňující nasávání vzduchu do vzd.vaku a nemožnost jeho vypuzení

40 TYMPANIE VZDUŠNÉHO VAKU
Klinicky: zřetelná nebolestivá distenze pod křídly atlasu tympanický poklepový zvuk inspirační dyspnoe, "chrápání" při sání mléka dysfágie oboustranný výtok z nosu (při sek. infekci - empyém) Punkce: aspirace vzduchu

41 TYMPANIE VZDUŠNÉHO VAKU
Terapie: chirurgická a) při jednostranném postižení - fenestrace septa mezi oběma VV b) při oboustranném postižení - resekce řasy nad epifaryng.otvor. Prognóza: příznivá

42 Syndrom kašel = intenzivní inspirium po němž následuje explozivní expirium = alterace horních dýchacích cest od faryngu/laryngu až k apert.thor.cran.

43 Klasifikace kašle kašel suchý, nebolestivý - alterativní stadia zánětu- podráždění kašel vlhký - exudativní stadia zánětu - akutní - bez výhozu/výtoku z nosu - s výhozem/výtokem z nosu kašel suchý, bolestivý - proliferativní stádia zánětu - chronický

44 Kašel - dif. dg. a) Laryngitis et faryngitis acuta s. chronica
b) Faryngitis simplex - aklimatizační nemoc c) Faryngeální lymfoidní hyperplazie - Faryngitis folicularis

45 LARYNGITIS ET FARYNGITIS ACUTA seu CHRONICA
Obecně: u laryngitidy je výraznější kašel, u faryngitidy polykací potíže spojené i se zánětem měkkého patra (angina) Etiologie: dráždění prachem, plynem, alergeny - mikroklima stájí virové a bakteriální infekce

46 LARYNGITIS ET FARYNGITIS ACUTA seu CHRONICA
Anamnesticky: kašel po vyvedení ze stáje, nechutenství, polykací potíže Klinicky: viz. anamnéza bez alterace celkového stavu endoskopicky - zarudlá sliznice

47 LARYNGITIS ET FARYNGITIS ACUTA seu CHRONICA
Terapie: teplé zábaly, kataplasmata, masti inhalace aerosolu zlepšení zoohygienických podmínek je nutností !!!

48 FARYNGITIS SIMPLEX - AKLIMATIZAČNÍ NEMOC
Výskyt: často u hříbat a mladých koní po přivezení do větších společných stavů a stájí - aklimatizace Etiologie: Streptococcus zooepidemicus (původce ochromy) + zoohygienické vlivy + únava (transport apod.)

49 FARYNGITIS SIMPLEX - AKLIMATIZAČNÍ NEMOC
Anamnesticky: přesun a koncentrace koní Kl.příznaky: inapetence, zduření MU submand. a retrofar. výtok z nosu, kašel T oC, alterace celk. stavu polykací potíže, výtok slin ikterus, anemie

50 FARYNGITIS SIMPLEX - AKLIMATIZAČNÍ NEMOC
Endoskopicky: zarudlá faryngeální sliznice, vřídky Terapie: klid týdny ATB, nesteroidní antiflogistika hyperemizace krajiny hltanu (obklady, kataplazmata)

51 FARYNGEÁLNÍ LYMFOIDNÍ HYPERPLAZIE - Faryngitis folicularis
Výskyt: velmi často postihuje mladé koně v tréninku (2-3 leté) Patogeneze: výsledek imunologické odpovědi faryngeální sliznice na dráždění inhalovanými alergeny (spóry plísní, prach) nebo viry (EHV 2,4) u mladých koní je větší nahloučení lymfoidních folikulů ve faryngu a proto častější a dramatičtější výskyt.

52 FARYNGEÁLNÍ LYMFOIDNÍ HYPERPLAZIE - Faryngitis folicularis
Anamnesticky: chronický kašel snížená výkonnost Klinicky: chronický suchý kašel- snadno provokovatelný mírný seromucinózní výtok z nosu (při III.a IV.stupni)

53 FARYNGEÁLNÍ LYMFOIDNÍ HYPERPLAZIE - Faryngitis folicularis
Endoskopicky: hyperplazie lymfoidní tkáně v podobě folikulů - 4 stupně : I. několik malých inaktivních folikulů ve faryngu II. četné folikuly na laterální a dorzální ploše faryngu, některé edematozní

54 Faryngitis folicularis - Endoskopicky:
III. četné, velké, růžově/červené folikuly, rozseté i na měkkém patru, tonzilární tkáň je často rovněž hyperplastická IV. četné, velké, edemaozní folikuly rozseté nejen ve faryngu a na měkkém patru, ale i na epiglotis

55 Faryngeální lymfoidní hyperplazie
Nosohltan Faryngeální lymfoidní hyperplazie

56 Faryngitis folicularis -

57 Faryngitis folicularis
Dif. dg.: - virová respiratorní onemocnění - faryngeální subepiglotické cysty - retrofaryngeální abscedace - hříběcí - tracheální stenóza

58 Faryngitis folicularis
Terapie: klid po týdnů je mnohdy dostačující chirurgicky : cryo-, elektro -, chemo- kauterizace rekonvalescence týdnů

59 Syndrom stridor OBECNĚ:
čím je leze vyvolávající stridor kraniálněji v dýchacích cestách, tím je stridor výraznější v klidu a méně výrazný při zátěži a naopak čím je kaudálněji, tím je méně výrazný v klidu a výraznější při zátěži

60 Dělení stridoru Nosní stridor Laryngeální stridor

61 Syndrom nosního stridoru
Charakteristika stridoru: - sípavý převážně inspirační stridor vycházející z nosu a výrazný zejména v klidu vyvolán zůžením lumina nosních průchodů:

62 „Nosní stridor“ a) cizími tělesy
b) rhinitis (virová a bakteriální) acuta s. chronica c) plísňové infekce - Aspergilus, Rhinosporidium, Cryptokokus d) malformace nosního septa - vrozené, získané (nekróza) e) nosní polypy (pendulující)

63 f) hypertrofovaná nosní sliznice
„Nosní stridor“ f) hypertrofovaná nosní sliznice g) neoplazie - fibrom/fibrosarkom, squamozní buněčný karcinom, adenokarcinom, atd. h) nekrotické změny na konchách ch) etmoidální hematom

64 ANAMNESTICKY a KLINICKY společné: nosní výtok či epistaxis
„Nosní stridor“ ANAMNESTICKY a KLINICKY společné: nosní výtok či epistaxis dýchací stridor, odfrkávání-nikoliv kašel dyspnoe (inspirační) nestejnoměrný proud vydech.vzduchu při unilaterální afekci zduření submand. míz.uzl. edém nozder, příp. faciální deformity

65 endoskopie - biopsie - histologie RTG
„Nosní stridor“ Diagnostika: klinické příznaky endoskopie - biopsie - histologie RTG

66 abnormality kořenů zubů horní čelisti
„Nosní stridor“ Dif. dg: ethmoidální hematom abnormality kořenů zubů horní čelisti trauma či fraktury v oblasti nosu epistaxis hemiplegia laryngis arythenoidální chondritis tracheální stenóza

67 ATB - celkově, lokálně v adstringenčních roztocích
„Nosní stridor“ Terapie: ATB - celkově, lokálně v adstringenčních roztocích chirurgické ošetření

68 Syndrom laryngeálního stridoru
Charakteristika stridoru: - pískavý, troubivý nebo chrčivý stridor výrazný zejména při zátěži (v klidu není výrazný) jako stridor inspirační, expirační nebo smíšený stridor vyvolán zůžením dýchacích cest od laryngu až po apertura thoracis cranialis s následnou inspirační dušností:

69 „Laryngeální stridor“
a) Hemiplegia laryngis b) Faryngeální cysty (subepiglotideální cysty) c) Dislokace měkkého patra (dorzálně) d) Chondritis arytenoidních chrupavek e) Fixace epiglotis - epiglotic entrapment f) Tracheální stenóza

70 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL
Výskyt: hlavně u mladých letých, dobře narostlých plnokrevníků s "vysoko nasazeným krkem - hvězdáři", (nikdy nebyla popsána u poníků), převážně levostranná, 3- 8% populace plnokrevníků trpí IHL (dědičnost ???)

71 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL Patogeneze:
demyelinizace levostranného n. recurrens (je delší než pravostranný a tudíž náchylnější k tahu, tlaku a jiným alteracím) - denervace svalů ovládajících arytenoidní chrupavky laryngu a jejich atrofie zjistitelná palpací - t.j. m. cricoarytenoideus dorsalis - abduktor m. cricoarytonoideus lateralis - adduktor

72 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL Patogeneze:
Výsledkem je selhávání abdukce levé arytenoidní chrupavky, její vklínění do lumina laryngu a jeho částečná obstrukce, napnutí levé hlasivky inspirační stridor a dyspnoe, zejména při zátěži (cval)

73 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL Anamnesticky:
inspirační stridor během zátěže (pískání - roaring) snížená aerobní výkonnost/velký kyslíkový dluh

74 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL Klinické příznaky:
1) inspirační stridor nejdříve jen během intenzivní zátěže, později se progresivně zvýrazňuje i při zátěžích nižší intenzity až klusu 2) palpačně atrofie m. cricoaratenoideus dorsalis - processus muscularis na levé arytenoidní chrupavce prominuje více než na pravé straně

75 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL 3) "slap test" = test funkce laryngeálního adduktoru: - plácnutí otevřenou dlaní na levou stranu hrudníku vyvolá palpovatelnou addukci pravostranného processus muscularis, čož je cítit v podobě trhnutí laryngu a naopak - při levostranné IHL se trhnutí levostranného proc.muscularis laryngu při slap testu vpravo nevyvolá nebo je omezené

76 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL
4) laryngeální depresivní test při pozátěžové dyspnoe: - stlačení proc. muscularis arytenoidní chrupavky laryngu postižené strany (levé) vyvolá zesílení stridoru

77 IDIOPATICKÁ HEMIPLEGIA LARYNGIS (sinistra) - IHL 5) laryngoskopie
- zleněná abdukce až nehybnost arytenoidní chrupavky postižené strany = asymetrie hlasivek, zejména při prohloubené inspiraci nebo po polknutí - "slap test" při endoskopii umožní přímé sledování funkce adduktoru zdravé a postižené strany.

78 Idiopatická hemiplegia laryngis sinistra
Laryngoskopie Idiopatická hemiplegia laryngis sinistra

79 Idiopatická hemiplegia laryngis sinistra
Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru: Faryngeální cysty Dislokace měkkého patra Chondritis arytenoidních chrupavek Fixace epiglotis Tracheální stenóza

80 Idiopatická hemiplegia laryngis sinistra Terapie:
Chirurgická - kombinace plastiky laryngu ("tie back") s ventrikuloektomií (Morganův váček) = lev.arytenoidní chrupavka je v trvalé abdukci Rekonvalescence: měsíce - než vznikne trvalý srůst Komplikace: chronický kašel, chronická tracheitis, aspirace

81 FARYNGEÁLNÍ CYSTY (SUBEPIGLOTIDEÁLNÍ CYSTY)
Výskyt: u letých sportovních a dostihových koní Patogeneze: - kongenitální - jsou výsledkem defektu v embryonálním vývoji

82 Lokalizace a charakter:
FARYNGEÁLNÍ CYSTY Lokalizace a charakter: - faryngeální cysty mají nejčastější lokalizaci subepiglotideálním prostoru, i když byly popsány i v laryngu a na měkkém patře - obsahují mucinózní žlutou tekutinu - potenciální příčina aspirační pneumonie

83 Anamnesticky a klinicky: smíšený respirační laryng.stridor při zátěži
FARYNGEÁLNÍ CYSTY Anamnesticky a klinicky: smíšený respirační laryng.stridor při zátěži snížená výkonnost inspirační dyspnoe při zátěži chronický kašel někdy dysfágie a výtok z nosu Endoskopie: cysty velikosti cm hladkého povrchu ležící pod a laterálně od epiglotis viditelné jen při polykání

84 Nosohltan Faryngeální cysty

85 FARYNGEÁLNÍ CYSTY Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru a syndrom chronického kašle

86 Terapie spočívá v otevření cyst různými technikami:
FARYNGEÁLNÍ CYSTY Terapie spočívá v otevření cyst různými technikami: - endoskopicky - propíchnutí (rekonvalesc týdny) - popsána i laserová technika - chirurgicky po laryngotomii (rekonvalesc týdnů)

87 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ)
Výskyt: jako a) perzistentní - zřídka - v klidu b) intermitující - jen při zátěži a způsobuje dušení při výkonu - prudce klesá výkon i výkonnost koně

88 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ) Patogeneze:
Měkké patro leží normálně pod epiglotis a usměrňuje spolu s faryngeální klenbou proud vdechovaného vzduchu do laryngu a vydechovaného vduchu do nosních průchodů, zejména při zátěži (až 1500 l vzduch/min) a polykaného sousta do jícnu. Měkké patro je u koní delší než u jiných zvířat - proto koně dýchají jen nosem.

89 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ) Patogeneze:
Dislokace měkkého patra dorzálně nad epiglotis před otevřený larynx způsobuje zůžení nasofaryngeálních dýchacích cest a turbulenci - chrčení - převážně při expiriu - kůň se snaží dýchat dutinou ústní.

90 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ)
Anamnesticky: chrčivý smíšený stridor během zátěže příznaky dušení při výkonu - cyanóza snížená výkonnost v rychlé zátěži trenéři říkají že "kůň spolknul jazyk" Kl.příznaky - žádné

91 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ)
Endoskopicky: v klidu - jen dislokace perzistentní po zátěži - někdy dislokace intermitující při zátěži - trenažér - spolehlivý průkaz dislokace

92 Dorzální dislokace měkkého patra
Nosohltan Dorzální dislokace měkkého patra

93 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ)
Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru: Faryngeální cysty Hemiplegia laryngis Chondritis arytenoidních chrupavek Fixace epiglotis Tracheální stenóza

94 DISLOKACE MĚKKÉHO PATRA (DORZÁLNĚ) Terapie:
1) použití přímého udidla nebo uvázání jazyku k dolní čelisti ("aby kůň nemohl spolknout jazyk" při zátěži) 2) myektomie m.sternothyrohyoideus a m.omohyoideus + 14 denní rekonvalescence - 50% úspěšnost 3) stafylektomie - zkrácení měkkého patra (při hypoplastické epiglotis kontraindikováno)

95 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Výskyt: u mladých dostihových koní Etiologie: neznámá, pravděpodobně - trauma chrupavek (zejména při zavádění nosojícnové sondy nebo endoskopu) a následná infekce.

96 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Patogeneze: Jedna nebo obě arytenoidní chrupavky podléhají dystrofickým změnám (chondrosis) zahrnující jejich zvětšení, zánět (chondritis) a mineralizaci s depozicí granulační tkáně. Výsledkem je redukce průchodnosti laryngu, inspirační stridor v rychlé zátěži a při progresivním průběhu i inspirační dyspnoe v klidu.

97 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Anamnesticky: inspirační stridor během zátěže snížená výkonnost v některých případech inspirační dušnost v klidu

98 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Kl.příznaky: - jako v anamnéze - palpačně zjistitelné laryngeální abnormality na postižené chrupavce Endoskopicky: změna ve tvaru arytenodní chrupavky a luminu laryngu, ulcerace a granulace na chrupavce

99 Chondritis arytenoidních chrupavek

100 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru - viz výše.

101 CHONDRITIS ARYTENOIDNÍCH CHRUPAVEK
Terapie: Při oboustranném postižení: tracheotomie systematická terapie ATB + antiflogistika Při jednostranném postižení: arytenoidektomie - úspěšnost %

102 FIXACE EPIGLOTIS - EPIGLOTIC ENTRAPMENT
Výskyt: relativně velmi často u plnokrevníků a klusáků (asi 2% populace - bez klinických příznaků) Etiologie: pravděpodobně kongentální, zejména u koní s hypoplazií epiglotis

103 FIXACE EPIGLOTIS Patogeneze:
- aryepiglotické záhyby sliznice přiléhající k ventrálnímu povrchu epiglotis umožňují pohyb epiglotis při polykání - jestliže tyto slizniční záhyby zduří, zesílí, rozšíří se kaudodorzálně a obalí epiglotis z laterálních stran a dokonce i apex epiglotis, dochází k fixaci (entrapment) epiglotis

104 FIXACE EPIGLOTIS Patogeneze:
- výsledkem je funkční obstrukce laryngeálních dýchacích cest s pestrým klinickým obrazem laryngitis, stridoru a dyspnoe

105 Anamnesticky: snížená výkonnost
FIXACE EPIGLOTIS Anamnesticky: snížená výkonnost inspirační i expirační stridor během zátěže inspirační dušnost po zátěži kašel

106 FIXACE EPIGLOTIS Klinické příznaky:
závisí na stupni obstrukce (asi 2% populace - bez klinických příznaků) ostatní - viz anamnéza Endoskopicky: slizniční řasa tvaru obráceného V překrývající apex epiglotis okraje epiglotis jsou neostré uložené ve zbytnělé sliznici, cévní kresba na dorzu epiglotis zastřená

107 Terapie: není-li snížená výkonnost a stridor - není třeba léčby
FIXACE EPIGLOTIS Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru - viz výše. Terapie: není-li snížená výkonnost a stridor - není třeba léčby Je-li stridor - léčba chirurgická: odstranění zbytnělé sliznice elektrokauterem, laserem Při hypoplastické epiglotis - nebezpečí dislokace měk. patra

108 TRACHEÁLNÍ STENÓZA = Dorzoventrální zploštění trachey způsobuje zůžení dých. cest a) kongenitálního původu b) traumatického původu Výskyt: ad a) u poníků a malých koní ad b) u ostatních plemen koní

109 TRACHEÁLNÍ STENÓZA Anamnesticky:
snížená výkonnost inspirační stridor a dyspnoe během zátěže chronický záchvatovitý kašel během zátěže

110 TRACHEÁLNÍ STENÓZA Klinicky:
palpačně - dorzoventrální zploštění až kolaps trachey snadno provokovatelný záchvatovitý kašel Endoskopicky: výrazně příčně oválný průřez trachey až kolaps

111 Tracheální stenóza

112 Terapie: neexistuje, i když byly pokusy o plastickou chirurgii
TRACHEÁLNÍ STENÓZA Dif. dg.: všechny ostatní nosologické jednotky vyvolávající syndrom stridoru - viz výše. Terapie: neexistuje, i když byly pokusy o plastickou chirurgii