Eutanázie (také euthanasie)

Prezentace na téma: "Eutanázie (také euthanasie)"— Transkript prezentace:

1 Eutanázie (také euthanasie)
Slovo složené z eu (dobré) a thanatos (smrt)

2 Je definována jako usmrcení na žádost
Též asistovaná sebevražda V některých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumení bolestí, neuspišující smrt nemocného Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolená a je posuzováno jako vražda. Otázka zda povolit či zakázat eutanázii není v trestněprávní nauce ničím novým. Eutanázie není jen otázkou právní, ale i etickou.

3 Eutanázie je rozdělena do několika skupin
1) aktivní, vyžádaná, provedená lékařem Pacient je stavu, který sám vnímá jako neperspektivní, žádá lékaře o ukončení a ten aktivně (např. podáním léku v nadměrné dávce ukončuje život) 2) aktivní, nevyžádaná, provedená lékařem Pacient ve stavu, který je lékařem posouzen jako neperspektivním, a ten aktivně ukončuje život 3) aktivní, vyžádaná, provedená nelékařem Někdo, na žádost dotyčného, nějakým způsobem ukončí život dotyčného 4) aktivní, nevyžádaná, provedená nelékařem Někdo, na základě svého rozhodnutí, nějak ukončí život

4 Eutanázie je rozdělena do několika skupin
5) pasivní, vyžádaná, provedená lékařem Pacient ve stavu, který sám vnímá jako neperspektivní, žádá lékaře o neudržení života a ten „nedělá“ vše co současná věda, technologie i řemeslo medicíny umožňují 6) pasivní, nevyžádaná, provedená lékařem Pacient ve stavu, který je lékařem posouzen jako neperspektivní, a ten „nedělá“ vše co současná věda, technologie i řemeslo medicíny umožňují 7) pasivní, vyžádaná, provedená nelékařem Někdo, na žádost dotyčného, přestává poskytovat péči 8) pasivní, nevyžádaná, provedená nelékařem Někdo, na základě svého rozhodnutí, přestává poskytovat péči

5 Kritéria pro použití euthanasie jsou:
žádost musí pocházet jen od pacienta a musí být svobodná a chtěná; pacientova žádost musí být dobře uvážená, pevná a nezvratná; pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení; euthanasie musí být poslední opatření; musí být vzaty v úvahu a hledány všechny alternativy ke zmírnění pacientovi situace; euthanasie musí být provedena lékařem; lékař musí provést konzultaci s jiným nezávislým lékařem, který má zkušenosti z této oblasti

6 S novou právní úpravou euthanasie se setkáváme také v Belgii
S novou právní úpravou euthanasie se setkáváme také v Belgii Zákon z 25. října 2001 o euthanasii stanoví, že proto, aby se lékař vyhnul trestní odpovědnosti za provedení euthanasie, musí splnit především následující podmínky (čl. 3 § 1): a) pacient je v okamžiku žádosti dospělý nebo prohlášen za dospělého; b) žádost je formulována způsobem dobrovolným, po uvážení a opakovaně a není důsledkem vnějších tlaků; c) pacient se nachází ve zdravotním stavu, v němž trpí trvale, nesnesitelně fyzicky nebo duševně a nelze toto utrpění zmírnit a který vede k nemoci nebo patologickému stavu závažnému a neléčitelnému.

7 Přístrojový aparát užívaný k provedení euthanasie

8 Eutanázie z hlediska náboženství
V antickém Řecku se onemocnění pokládalo za kletbu. Poněvadž smyslem života byl princip kalokagathia – ideál perfektní rovnováhy mezi fyzickou a psychickou pohodou, se sympatiemi se posuzovalo řešení zvané euthanasia.V Athénách a nejen tam, příslušný oficiál skladoval jed a ten vydal občanům, pokud shledal jejich požadavek oprávněným. Advent křesťanství znamenal podstatnou změnu. Došlo k zatracení aktu sebevraždy a sebevrahům byl odepřen křesťanský pohřeb. Odepřena volba dobrovolně ukončit život. Ta zůstala výlučnou doménou Boha, bez ohledu, nakolik se pozemšťan trápil a tuze dychtil své trápení ukončit. Utrpení, které doprovází poslední okamžiky života, dotyčného údajně přibližuje k Všemohoucímu, tak jak se vykupitelským sebeobětováním k němu přiblížil Kristus, tím že uposlechl Jeho vůli – tak nějak že to je. Tento podle mého vkusu hodně středověký způsob uvažování znovu potvrdil Vatikán (Svatá kongregace ve věci doktríny víry) v roce Bible se ale tímto důležitým dilematem nikterak nezabývá.

9 Eutanázie z hlediska náboženství
Rovněž islám zakazuje sebevraždu. Proto ti četní terorističtí sebevrahové, jejichž záměrem je zabít co největší množství údajných nepřátel, včetně nemluvňat, si - za souhlasu souvěrců a též pořádné porce světových médií a politicky korektních myslitelů – přisuzují falešnou nálepku „mučedníků“ (martyrs), obětujících se v obraně svaté věci víry, kterou jim nikdo neohrožuje. Takže v jejich racionalizaci, destruktivní krvavý čin není ani vraždou ani sebevraždou, tudíž nepřijdou do pekla, ale přednostně pojuchají do ráje, do objetí sedmdesáti dvou panen, ne více či méně, jimž se panenství při po pomilování automaticky obnoví. Jiná náboženství, například hinduismus s jeho vírou v reinkarnace, mají na věc jiný názor. Však též existují přesvědčení, že my pozemšťané jsme především psychická, duševní stvoření, která na sebe občas berou lidskou fyzickou podobu – s vědomím/vírou, že není navždy finální.

10 Eutanázie z hlediska nacistů
Nacistické představy o nutnosti rasové hygieny a očisty nebyly realizovány pouze pronásledováním jiných národnostních skupin. V německé lékařské vědě a praxi již delší dobu sílily teze o možnosti rozhodování o tom, čí život je z hlediska rasového škodlivý a čí nikoli. Od nástupu nacistů k moci bylo cílem vytvoření homogenního "panského národa", který bude duševně i tělesně nadřazen dalším národům. Toho mělo být dosaženo na jedné straně podporou rozmnožování údajné rasové elity, na straně druhé eliminací "rasově odlišných", slabých a nemocných. Toto propojení lékařství a rasové politiky totalitního režimu, kdy politici přistupovali ke společnosti jako k organismu na operačním stole a lékaři posuzovali pacienty z jiných podle jiných než lékařských kritérií, patří k nejvíce odstrašujícím rysům nacistického Německa. V nacistickém Německu byla rozšířená praxe nucené sterilizace duševně nemocných a dalších "méněcenných", stejně jako praxe jejich izolace od zbytku společnosti.

11 Pojem eutanázie označuje systematické vraždění duševně nemocných a jinak postižených pacientů v německých ústavech. Eutanázie probíhala v utajení, bez opory dokonce ani v nacistickém právu. Od srpna 1939 probíhala registrace duševně a tělesně postižených dětí, z nichž bylo do roku většinou smrtící injekcí - zavražděno zhruba 5 až 10 tisíc. Bezprostředně po útoku na Polsko bylo na obsazených územích a v Pomořansku povražděno zhruba 10 tisíc pacientů. V říjnu 1939 vydal Hitler tajný výnos (datovaný k 1. září 1939) opravňující jeho tělesného lékaře Karla Brandta a Philipa Bouhlera z vůdcova kancléřství k rozšíření eutanázie na pacienty v ústavech na území Říše. Program eutanázie byl přísně tajný a byl označován jako T4 (podle berlínské adresy své centrály: Tiergartenstraße 4). Celkem existovalo v Německu šest středisek, v nichž byli pacienti vražděni v plynových komorách vydávaných za sprchy. Do září 1941 bylo takto usmrceno zhruba tisíc lidí, které speciálně vybraní lékaři označili jako "lebensunwerte" - tedy nehodné života. Z psychicky nemocných byli systematicky vražděni Židé a údajní nevyléčitelní zločinci, dále pak většinou slabomyslní, epileptici a schizofrenici. Informace o vraždění v takovém rozsahu nebylo možné utajit. Příbuzní obětí často nevěřili vymyšleným důvodům smrti, které jim byly sdělovány. Po protestech veřejnosti a především ze strany církví Hitler v září 1941 akci T4 oficiálně zastavil. Specialisté na vraždění plynem byli nyní z velké části nasazeni na východě, kde se m. j. podíleli na masovém zabíjení Židů. Proces eutanázie tak byl významným krokem na cestě ke "konečnému řešení židovské otázky". I přes oficiální ukončení akce T4 pokračovalo vraždění psychicky a tělesně postižených i nadále, především v době leteckých náletů na Německo v letech , kdy byla řada ústavů vyklizena. Také na obsazených sovětských územích bylo zavražděno velké množství pacientů. Přesný počet obětí eutanázie není znám - na norimberském procesu byl však např. odhadnut na 275 tisíc.

12 Eutanázie - vyhlazovací střediska
Hřbitov u sanatoria v Hadamaru, na kterém byly pohřbívány oběti eutanázie.

13 Můj názor Já s legalizací u nás souhlasím, protože každý má právo nakládat se svým životem podle svého uvážení. Slyšela jsem i názor, že lidé, kteří eutanázii podstoupí jsou zbabělci, myslím, že je to absurdní názor, člověk s tímto názorem nikdy neviděl nemocného člověka. V žádném případě neodsuzuji lidi, kteří s legalizací u nás nesouhlasí, je to jejich názor. Myslím, že bych nebyla silná eutanázii podstoupit, ale i proto, že nyní jsem zdravá.

14 Odpovědi na otázku, zda vědí co je eutanázie.

15 Odpovědi na otázku, zda vědí co je eutanázie.

16 Odpovědi na otázku, zda souhlasí s její legalizací u nás

17 Odpovědi na otázku, zda souhlasí s její legalizací u nás

18 Shrnutí

19 Použité materiály:

20 Děkuji za pozornost Mikulová Barbora, F3.