Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Filosofie a metodologie vědy 1. Možnosti a limitace antické vědy Možnosti a meze jednání i chápání Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nejspíš.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Filosofie a metodologie vědy 1. Možnosti a limitace antické vědy Možnosti a meze jednání i chápání Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nejspíš."— Transkript prezentace:

1 Filosofie a metodologie vědy 1. Možnosti a limitace antické vědy Možnosti a meze jednání i chápání Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nejspíš nenapadlo Co lidi uměli v rané antice Výdobytky vědy klasické antiky a daň za ně Začlenění orientálních importů do řecké vědy a kultury Skepse – hlavní proud helénistické vědy Tahle první hodina trochu zabrousí do dějin technologie a vědy, ale budou to jen příklady na konflikt možností a limitací. Taky příklady prvních dodnes vlivných metodologií i toho, jak věda vyrůstá z povšechné dovednosti a důvtipnosti, snad nejenom tehdy. Viz

2 Možnosti a meze jednání i chápání Každý máme své limitace: jako jednotlivec (to je spíš soukromá věc) jako člen určité society jako exemplář biologického druhu (to zkoumá spíš vaše věda) Příklady: Ani sebelepší zdomácněná kachna neumí mluvit česky - a kudy chodí, tudy kálí. Lidské miminko se vyjadřuje výrazem tváře, ale neumí mluvit, ani chodit na záchod. Pokud je na tom podobně desetileté dítě, tak něco není v pořádku. Pokud student PřF neví, co je replikace, je to ostudnější než v případě kachny, miminka, kopáče nebo programátora. Ale úspěšným lovcem lebek být nemusí. Závěr: Limitace naší vlastní society si většinou ani neuvědomujeme, zatímco u ostatních je vidíme. Proto si často myslíme, že lidé dávných nebo jiných kultur jsou hloupější. Většinou však znají i dokážou méně z toho, co známe a dokážeme my. Občas to ale platí i v opačném směru. Nám teď půjde o societu vědeckou.

3 Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nenapadlo V muzeích člověk potká i dost divné věci. (Naštěstí záhadologové vymýšlejí fantas na základě pár pořád stejných záminek a nekoukají po sbírkách, jinak by nabrali na síle. Kam se hrabou jejich příklady ve srovnání s tím, co všechno se najde.) Paleolitická keramika překvapuje důkladností a velice malým počtem aplikací. Od chalkolitu překvapuje přesné broušení velmi tvrdých materiálů i obyčejné nádobí z mramoru a z žuly, které mělo vyšší společenský status než keramika. Zlato je sice měkké, ale rytí s přesností 10 až 20 mikronů musela být v době bronzové bez mikromanipulátorů a bez znalosti železa docela fuška. Zmíněné technologie měly jiné užití, než bychom dnes čekali. Přesto jsou místa, kde na tradici 5 tisíciletí přesného zpracování velmi tvrdých materiálů navazuje i současná výroba polotovarů pro high-tech (Naxos na Kykladách v Řecku).

4 Věstonická Venuše. Pálená hlína, paleolit, stáří 25 tisíc let. Moravské zemské muzeum v Brně. Jeden z několika kandidátů na titul nejstarší keramiky na světa. Pak asi 16 tisíc let žádná není !!! Jiný člověk by dělal nádobí, leč „šaman“ z Dolních Věstonic se ve svém technologickém vzmachu omezil na takovýto výtvor.

5 Hlavička pantera, nějaký tvrdý polodrahokam (korund?), bronzová doba. Muzeum anatolských kultur v Ankaře. V Turecku panovaly v rané době bronzové vůbec divné mravy, kus železa se okovával zlatem: Železná (!) dýka z rané doby bronzové, dlouhá 18,5 cm, pochází z Alacahöyüku, až Museum anatolských kultur, Ankara. (O zlatých kondomech nemluvě, protože byly asi pohřební.)

6 Třecí miska a mramorové lustry, raně kykladské (-3200/-2400). Archeologické muzeum v Paroikii na Paru, Kyklady. Žulová konvička na čaj snad něco vydrží. Podobně i nádobka tvaru labuti z horského křišťálu. Obojí: Mykénská kultura. Národní archeologické muzeum v Athénách. (Na Naxu jsem se po jednom mejdanu musel ráno holit obsidiánovou břitvou starou 5 tisíc let, ale fotografovat mi ji ani tehdy nedovolili.)

7 Křišťálové čočky z Kréty (Palaikastro), přelom střední a pozdní doby bronzové (-16. století). Archeologické muzeum v Irakliu (Hérakleion), sál IX, skříň 124. Část z nich má slušný optický výbrus a pěkně zvětšují. Dalo by se tu vybrat na dalekohled té třídy, jaký měl Galileo, nebo na mikroskop skoro barokní kvality. Sloužily ovšem jako ozdoby na štítu: jsou tvrdé, meč se po nich smekne, lesknou se (hází prasátka).

8 Zlatem a stříbrem intarzovaná čepel bronzové dýky sice nenárokuje moc přesnosti, stačí asi 0,1 mm, ale zkuste to udělat bez použití železa! Mykény, -16. století. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 765. Ten prstýnek není moc velký. Neostrost obrázku je daná focením z ruky přes sklo vitríny; viděl jsem zvětšeniny a podobné jsem si prohlížel v reálu lupou, přesnost rytí je neuvěřitelná. Tenhle mají taky v Národním v Athénách. Na Krétě mají prstýnek z Archanés s přesností kresby pod 15 mikronů.

9 Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nenapadlo Závěr stran metody: Dlouhodobá tradice, šikovnost a důvtip. Nespěchá se: za pár let to vybrousím, když budu mít štěstí a nepraskne to.

10 Co lidi uměli v rané antice Manipulovali s hodně těžkými kameny stejně dobře, jako jejich předkové. Proměnili představu o Zemi: zůstává sice placatá, ale je už popisovaná geometricky, vznikají první mapy. Proměnili představu o uspořádání nebeských těles: jejich pořadí „výšek“ je sice pořád podivné (hvězdy níž než Měsíc); ale umějí navigaci, přesnou časomíru roční i denní, hledají geometrické pravidelnosti a symetrie pohybu nebeských těles. Mají zajímavou představu o kolobězích v přírodě, modelem je meteorologicky popsaný koloběh vody. Objevuje se myšlení blízké (nebo aspoň otevřené) evolučnímu. Všímají si fosílií.

11 Hrobka a Lví brána v Mykénách. Překladové kameny váží opravdu hodně. Polotovar mramorové sochy v lomu na Naxu měří 10,5 m, je z -7. století. Může vážit přes 40 tun. Tomuhle našli vadu ve struktuře kamene, tak ho nechali ležet. O dost větší (14 m) dopravili v podobné době z naxijských lomů na jiný ostrov (Délos) v pořádku. Ten měl asi 100 tun.

12 Pokrok od symbolické představy pozemského světa v -9. století k Anaximandrovu pokusu o mapu Země v jednotném měřítku v -6. století. Geografům může i ta připadat směšná, ale je to rozhodující první krok geometrizace.

13

14

15

16

17

18

19 Hérakleitos B 126b = Epicharmos v: Anonym In Platonem Theaet. 71,12 (ad p. 152e) Vždy roste jedno tak, jiné (jindy ?) jinak, vzhledem k tomu, čeho je (má ?) zrovna nedostatek. [Jestliže tedy nic neustává, když se podoba rozplývá a mění, rodí se jindy jiné bytosti pro nepřetržitou náhradu.] ἄλλως ἄ‹λλο ἀεὶ αὔξε›ται πρὸς ὃ ‹ἂν ᾖ ἐλλι›πές. [εἰ οὖν ‹μηδεὶς› ‹παύε›ται ‹ῥέων καὶ ἀλ›λ‹άτ›των ‹τὸ εἶδος, αἱ› οὐσίαι ἄλλ‹οτε ἄλλαι› γίνονται ‹κατὰ συν›εχῆ ῥύσιν.] Změna je puzena nenasyceností okolí. To, co „chybí“, pro co je příležitost, se může uplatnit.

20 Vedle toho působí taky pýthagorejská věda: Pýthagorejci se i při své zásvětní orientaci věnovali také matematice, teorii hudby, astronomii a medicíně. Věda (zvl. matematika) je „esoterní“, očistná pravidla jsou „exoterní“. Upřednostňují teorii před pozorováním. Přivlastňují si matematiku (objevy i jejich autory). Postupně sílí geometrické až inženýrské myšlení: Deskritpivní geometrie, model „létající holubice“.

21 Co lidi uměli v rané antice Závěr stran metody: Nespěchá se. (Ještě - a v dané míře naposled.) Geometrizace. Nejde jen o vznik geometrie, ale o její vztažení na reálný svět, o geometrický výklad zkušenosti. Myšlení vnitřně spojitých diferencí (protikladů), koloběhů a cyklů přírody. Hledají se analogie mezi koloběhy nebeskými, koloběhy meteorologickými a proměnami živáčků.

22 Výdobytky vědy klasické antiky Dál se rozvíjí matematika a její aplikace. Země dostává tvar koule a Měsíc sám nesvítí. Objevuje se logika, v řadě škol se stává měřítkem skutečnosti. Pěstuje se popisná a klasifikační věda (typu rozumného popisu uspořádané sbírky brouků nebo typu „systém obratlovců“). Rozpracovává se teorie logických důkazů. Metodické poznání, indukce. Objevuje se reduktivní metoda poznání proměnlivostí přírody: Redukcí na živly, atomy… Objevuje se uplatnění principu kauzality, ale i teleologie. Objevuje se pojem látky nebo hmoty.

23 Daň za výdobytky vědy klasické antiky Evoluci otevřené myšlení pokračuje už jenom v některých školách (spíš menšinových). Nadhodnocení logiky, řeči a lidských záležitostí. Formalistní školní vědění. Problémy s teleologií (účelovostí) v přírodě. Ty nás budou pořád provázet. Nedocenění náhody. Redukce na živly (prvky) a zvláště rozpad světa na sféru pod-lunární a nad-lunární. Popis světa přestává být jednotný. (Důvody nejsou náboženské, ale metodické.)

24 Výdobytky vědy klasické antiky a daň za ně Závěr stran metody: Začíná systematická vědecká práce. Vyžaduje se zdůvodnění, empirické a logické. Logický spor se považuje za doklad faktické nemožnosti. Vzniká představa, že dříve lidé poznávali jenom díky náhodě a genialitě, ale nyní máme správnou metodu ! Induktivní metoda: z mnohé zkušenosti a z mnoha jednotlivin zobecníme poznání. Indukce je v empirických vědách možná jenom jako neúplná – zůstane to problémem!

25 Začlenění orientálních importů do řecké vědy a kultury Kauzální výklad babylonské astrologie („vliv“ planet). Spíše mimo vědu i recepce blízkovýchodní numerologie. „Hermetické vědy“ – často zajímavé příklady liminality, tedy jevů na rozhraních (kultur, oborů, různých náboženství…) Reakce na to a hlavně na školní formální učenost: skepse !

26 Skepse Je to vlastně metodologie, ať už filosofie nebo přírodních věd. Přednost pozorovaným jevům před tvrzením (dogma) běžného mínění i teorií ! Skeptik není ten, kdo ví, „jak to je“ nebo jak to není; ale ten, kdo důvěřuje pouze pozorovaným jevům. Eratosthenés udělal mapu Země na kulové projekci a změřil poloměr země. Hipparchos dosahuje při měření poloh hvězd přesnosti a metodické jasnosti, kterou znovu získá až Tycho Brahe, avšak odmítne heliocentrickou teorii, protože nesouhlasí s pozorováním (měla kruhové dráhy a rovnoměrný pohyb).

27 Obecné limitace antické vědy Někdy až přehnaná důvěra v číselné poměry. Skoro nepřítomnost chemie (je pouze chémeia, později zvaná „alchymie“). Nepřítomnost statistiky. Většinou velmi tvrdý pojem druhu, taxonu. Jsou neměnné, věčné, vzájemně disjunktní. (To neplatilo pro archaickou antiku, která ovšem nemluvila o taxonech, ale o „přirozenostech“.)

28 Přirozenost všemu postačí... Φύσις ἐξαρκέει πάντα πᾶσιν. (Hippokratés, De alimento 15 = Hérakleitos C 2,15) Naše životy jsou v náručích vln... ψυχὰς ἔχοντες κυμάτων ἐν ἀγκάλαις... (Archilochos, fragment 213 West)


Stáhnout ppt "Filosofie a metodologie vědy 1. Možnosti a limitace antické vědy Možnosti a meze jednání i chápání Co lidi uměli v dávných dobách a co je přitom nejspíš."

Podobné prezentace


Reklamy Google