Mezinárodní právo a vztahy BIVŠ

Prezentace na téma: "Mezinárodní právo a vztahy BIVŠ"— Transkript prezentace:

1 Mezinárodní právo a vztahy BIVŠ
Mgr. Ilona Kostadinovová Kontakt

2 Konzultace a aktuální informace:
Výuka v ZS Výukové středisko Písek bak.oboru PA - 3.ročník v termínech dne (pátek od 17, ,30h), dne (pátek od 17, ,30), dne (pátek od 17, ,30), dne (pátek od 15, ,15h)   Ilona Kostadinovová Konzultace a aktuální informace:

3 Osnova: Základní pojmy mezinárodního práva veřejného, soukromého a obchodního Funkce mezinárodního práva Definice a název mezinárodního práva Vztah mezinárodního práva (veřejného) k právu vnitrostátnímu Subjekty mezinárodního práva veřejného Prameny a druhy pravidel mezinárodního práva veřejného

4 Základní doporučená literatura:
Ondřej, J. : Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní, 2. rozšířené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2007, ISBN , aktuálně 2009 Seidl-Hohenveldern, I., (překlad Pauknerová M.), Mezinárodní právo veřejné, 3. vydání, ASPI, a. s., Praha 2006, ISBN

5 Další doporučená literatura
Doporučená literatura k mezinárodnímu právu Prameny mezinárodního práva - Viz samostatné přílohy word

6 Odborné články: Kostadinovová, I. : Struktura soudu jako záruka jeho efektivního fungování v praxi. Budování Mezinárodního trestního tribunálu. Via Iuris, 2/2003, Kostadinovová, I. : Mezinárodní trestní tribunál Kostadinovová, I. : Do Mezinárodního trestního soudu bylo zvoleno 18 soudců, Lukášek, L. : Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu, Právník 12, 138/99, ISSN , str. 1140

7 Internetové zdroje konkrétně k jednotlivým mezinárodním organizacím:
Organizace spojených národů: Uprchlíci v ČR: Mezinárodní trestní soud: Evropská společenství a EU: Mezinárodní organizace práce: Severoatlantická aliance/NATO: Všeobecné informace o postavení ČR: Ministerstvo zahraničních věcí:

8 Mezinárodní právo a soudy
Permanent Court of Arbitration (PCA) International Court of Justice (ICJ) International Criminal Court (ICC) Court of Justice of the European Union European Court of Human Rights

9 Pojem mezinárodního práva
Soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. Stranou zájmu zůstává vnitrostátní či národní společenství, tedy úprava právních poměrů v národním společenství se přenechává jinému souboru norem a to právu vnitrostátnímu.

10 Evropská právní integrace
Mgr. Ilona Kostadinovová Evropská právní integrace ius gentium = pravidla spontánního soužití národů (první historický model evropské integrace, právo společné všem svobodným lidem bez rozdílu) Výrazné dostředivé vlastnosti, odstraňuje mnohé zvláštnosti a nepraktické formality právního řádu. Starověké římské dědictví přejímala celá Evropa, právní soubor pravidel, který se stal účinným nástrojem pro úpravu soukromoprávních – zejména závazkových vztahů Římanů s cizinci, po určité období „ius civile“ s „ius gentium“ prakticky splynulo.

11 Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz
Národní právo nation-state = pojem národa je míněn v politickém smyslu, v němž se stát ztotožňuje s lidem, který sdílí potřebu společné vlády, a stát tohoto typu se nazývá národní stát či národně reprezentační stát lex maercatoria – pravidla a rozhodování sporů státy neschváleného, ale uznávaného práva přeshraničního obchodu

12 Mezinárodní společenství
Společenství států – do počátku 16. stol. 1648 Vestfálský kongres – po třicetileté válce bylo dosaženo mírového uspořádání Geograficky determinované Početně omezené Patří sem: Státy – subjekty mezinárodního práva Mezivládní mezinárodní organizace – subjekty mezinárodního práva Nevládní mezinárodní organizace – autonomní činitelé Mezinárodní sdružení jednotlivců – autonomní činitelé Státy jsou nerozlučně spjaty s územím, které ovládají. Jistá konstanta, státy si nemohou zvolit své sousedy, nemohou uniknout z blízkosti velmocí nebo ideologicky či jinak odlišně smýšlejících okolních mocností. V době vídeňského kongresu po napoleonských válkách tvořilo 15 skutečných států a v podvečer 2. světové války zhruba států 50. Ve druhé polovině 20. století se rozpadem koloniálních a impreriálních říší rozšířilo, současný počet zhruba 200 států činí mezinárodní společenství. Od 2. poloviny 19. stol. se staly součástí mezinárodního společenství i mezivládní organizace, jimž zakládající státy přiznaly mezinárodně právní subjektivitu. Na životě mezinárodního společenství se mohou podílet i jiné jednotky, např. nevládní mezinárodní organizace či mezinárodní sdružení jednotlivců. Nepovažují se za subjekty mezinárodního práva, nejsou přirozeně členy mezinárodního společenství, mají však postavení autonomních činitelů působících v tomto společenství.

13 Právo mezinárodního společenství
Souběžná existence více nezávislých politických územních celků. Četné a intenzivní vzájemné styky těchto celků. Překonání politiky egocentrismu a izolacionalismu. Souborem konečným, rozšířeno na všechny kontinenty a zahrnuje všechny státy světa.

14 Stát a jeho svrchovanost
Určující subjekt mezinárodního práva. Jednotky nadané svrchovaností (suverenitou), vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území a nezávislá v mezinárodních vztazích. Autorita mezinárodního práva – žádná norma nemůže vzniknout bez vůle samostatných států (volní povaha mezinárodního práva) Zásada svrchované rovnosti – Jean Bodin, (16. stol.), Thomas Hobbes (17. stol.) Svrchovanost se realizuje prostřednictvím vnitrostátního právního řádu. V zájmu zachování vzájemnosti států (reciprocity) vzniká a existuje právo mezinárodní. Vztahy mezi státy jsou souřadnými a koordinační povahu má i mezinárodní právo a jeho systém. Model vztahů mezi státy. Teorii státní suverenity – 16. stol Jean Bodin, francouzský vědec, přirovnává suveréna ke kormidelníkovi, který je povinen dovést svůj koráb k cíli cesty. Řídí svou loď sám, bez ohledu na hlasy cestujících, k obecnému blahu. O tom, co je blaho, o tom rozhoduje opět výlučně suverén. Absolutistické prvky jeho teorie prohlubuje - Thomas Hobbes, filosof 17. stol., příkazy vládcovy, tj. právo, jsou jediným regulátorem lidského soužití, jehož legitimitu lze objektivně verifikovat. Moc vládce nemá hranic, odpor proti ní vede k destrukci všech hodnot a nelze jej ospravedlnit. Suverenitě jako vlastnosti států byla vždy pojmově vlastní tendence podřídit si kteroukoli konkurující společenskou moc. Ve vztazích mezi svrchovanými subjekty proto působila odstředivě, dezintegračně a vylučovala trvalou mezinárodní spolupráci. Odstředivá tendence v mezinárodních vztazích je současně neutralizována tendencí dostředivou, objektivně podmíněná nutnost koexistence států. Nezbytnost respektovat projevy existence jiných států. Státy mezi sebou zachovávají vzájemnost (reciprocitu), podřizující suverenita a tolerující reciprocita se v mezinárodních vztazích vyrovnávají a jednota těchto vzájmně konfliktních sil tvoří dynamiku zásady svrchované rovnosti.

15 Zvláštnosti mezinárodního práva
John Austin, 30. léta 19. stol. Právo je spjato s nadřízeností normotvorné vůle (zákonodárce) a podřízeností subjektů. V právu mezi státy takový zákonodárce není. S pojmem práva souvisí pojem soudce a exekutora jeho rozsudku, který je v právu mezi státy nenalezitelný, převládá svépomoc, je spíše souborem morálních pravidel. Relativní mladost. Mezinárodní právo tedy vlastně právem není, nemajíc jeho vlastnosti a jsouc pouze souborem morálních pravidel, právo zaostalé a nedokonalé. Na konci 20. stol. však bývá tento názor vyslovován již jen výjimečně, neboť neodpovídá realitě úzce spolupracujícího mezinárodního společenství. V souvislosti s krizí v Perském zálivu v r proslul výrok: „Mezinárodní právo je jako Bůh – každý ho s úctou vzývá, ale jeho existenci nikdo neprokázal.“ Všechny základní instituty mezinárodního práva se nutně rozvíjely jinak než v systémech vnitrostátního práva. Platí to o jeho subjektech, druzích pravidel i forem odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování, donucení a sankcích a dalších pojmech a institutech.

16 Zvláštnosti mezinárodního práva
1. Souřadnost – státy jsou současně výrobci (normotvůrci) mezinárodního práva i jeho spotřebiteli (adresáty oprávnění a povinností plynoucích z pravidel tohoto práva). 2. Rozvojovost vztahuje do systému nové subjekty upravuje stále nové oblasti mezinárodních vztahů (ekologie, odzbrojení aj.) v nových prostředích (kosmický prostor, nebeská tělesa, dno a podzemí oceánů aj.) - vniká do sféry dříve vyhrazené výlučně vnitrostátnímu právu (např. úprava vztahů mezi státem a jeho občany), příkladem je Evropská Unie - soustřeďuje dříve roztříštěnou úpravu do velkých kodifikačních děl (př. Statut mezinárodního soudního tribunálu) 1. Souřadnost Státům přísluší úplná normotvorná způsobilost upravit kterýkoli mezinárodní vztah normou mezinárodního práva, neplatná jsou pouze ujednání v rozporu s kogentním pravidlem. Valné shromáždění OSN vystupuje někdy zdánlivě jako celosvětový normotvůrce, akty Valného shromáždění jsou však pro státy toliko právně nezávaznými doporučeními, jednak jsou tyto akty z velké části určeny k regulaci vnitřním poměrů OSN a představují tak jen jakési vnitřní právo mezinárodní organizace. Normy, k jejichž vzniku svým projevem vůle státy přispěly, jsou pak samy povinny respektovat v souladu s příkazem „pacta sunt servanda“. Koordinační povaha mezinárodního práva se projevuje institutem uznání takových situací, nebo aktů států, jež tyto situace vyvolaly. Mají zásadně deklaratorní účinky, akt má zároveň i konstitutivní účinky, neboť stát svou aktivitou (uznáním) vyjadřuje i své souhlasné politické či jiné zájmy. Zásada legitimity – existuje mezinárodně právní závazek neuznat protiprávní situace – Posudek Mezinárodního soudního dvora OSN ve věci Namibie (1971). Hugo Grotius – definoval mezinárodní společenství jako soubor subjektů, které nemají společného soudce – „qui iudicem communem nullum habent“

17 Zvláštnosti mezinárodního práva
3. Právem částečně nepsaným - mezinárodní obyčej - obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. - od poč. 19. stol. rozvoj smluvního instrumentu 4. Právem hmotným - Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením. 3. Mezinárodnímu právu v minulosti vládl mezinárodní obyčej, důraz se kladl na obsah vůle normotvůrců a jeho upřednostnění před formou projevu normotvůrné vůle, byl omezen počet členů mezinárodního společenství, jenž činil mezinárodní praxi přehlednou a poznatelnou pro všechny subjekty mezinárodního práva. Od počátku 19. století roste význam smluvního instrumentu. V letech bylo v mezinárodním společenství sjednáno na 16 tisíc smluv. Komplexy obyčejových norem v tradičních oblastech mezinárodního práva (válečné, mořské, diplomatické a další) jsou vytěsňovány od přelomu 19. a 20. stol rozsáhlými kodifikacemi. V mnoha případech však státy nejsou ochotny z politických či jiných důvodů přistoupit ke sjednání smlouvy a pravidla chování se pak utvářejí v záměrné a současně i spontánní mezistátní praxi. Obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. 4. Mezinárodní právo zůstává především právem hmotným- Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením. Postup může řešit procesní právo tím, že zmocňuje v uvedeném případě k autoritativní druhotné norrmotvorbě (k rozhodnutí ve věci příslušným orgánem) nebo alespoň k iniciativě v uvedeném směru.

18 Vývoj komunitárního práva
Mgr. Ilona Kostadinovová Vývoj komunitárního práva ius commune = obecné či společné právo, za místním (zemským) právem, jehož konkrétní podoba je určena velmi rozmanitými okolnostmi jeho vzniku a využívání, lze nalézt obecné zásady či společné základy právní úpravy, kterými je možné právo doplnit či nahradit, pokud se v něm projeví mezery nebo jiné vážné nedostatky. „ius gentium inter se“ = právo, které užívají státy ve vzájemné styku „ius gentium intra se“ = právo přeshraniční, týká se případů, kdy s ohledem na právo národů a na přeshraniční zdvořilost každý stát přizná cizímu právu působnost ve vlastním státě

19 Mezinárodní ochrana lidských práv
Mgr. Ilona Kostadinovová Mezinárodní ochrana lidských práv Rozvoj občanské společnosti – právo a spravedlnost pro všechny a rovnost občanů před právem 1789 – Prohlášení lidských a občanských práv, dodnes součástí platné francouzské ústavy 20. století – spor o právní povahu sociálního státu, pracovního, sociálního a správního práva Daseinverantwortung/Daseinvorsorge = odpovědnost za to, že každý jedinec bude moci poměrně dobře přežít. Stát je nejen hlídačem, ale i dávačem, selže-li přirozená solidarita. Míra bohatství či chudoby státu, je objektivním ukazatelem, solidarita je ideálem. (30. léta 20. století - Ernst Forsthoff)

20 Procesní právo Dnes řada arbitrážních a soudních orgánů, které mohou autoritativně rozhodnout v konkrétních sporech o porušení mezinárodního práva. Soustředěná povaha mezinárodního práva však modifikuje především aspekt personální příslušnosti těchto orgánů, které nesmí projednat žádnou spornou věc bez souhlasu všech dotčených stran. Reálný vliv soudních orgánů, zejména Mezinárodního soudního dvora OSN, trvale roste.

21 Funkce mezinárodního práva
Tradiční – zajistit koexistenci států v mezinárodním společenství podporou náležité stability a jistoty v jejich vzájemných vztazích. Upravuje vztahy mezi subjekty, které disponují svrchovanou mocí, tj. nejvyšší mocí, vzájemně ohraničuje (delimituje) výkon moci jednotlivých států a tím minimalizuje konflikty mezi nimi. Normy omezují svrchovanost států na recipročním základě. Vzájemně si poskytované výsady a imunity diplomatických zástupců, zákaz používání některých druhů zbraní v ozbrojeném konfliktu apod.

22 Funkce mezinárodního práva
Právo spolupráce – právo koexistence přešlo postupně do vyššího stádia Ochrana a uspokojování společných zájmů a cílů. Ochrana mezinárodního míru, ochrana lidských práv, ochrana a úsilí o zachování světového životního prostředí, podpora mezinárodního hospodářského blahobytu a všeobecného ekonomického rozvoje. Potřeba solidarity. Vzájemně si poskytované výsady a imunity diplomatických zástupců, zákaz používání některých druhů zbraní v ozbrojeném konfliktu apod.

23 Název mezinárodního práva
Není právem mezi národy, nýbrž mezi státy. Národům vyplývá právo na sebeurčení – svobodně se rozhodovat o vlastním politickém osudu včetně svobody rozhodnout o své státnosti. Pochází z latinského „ius gentium“/právo národů, které bylo součástí právního instrumentária antického Říma. 17. stol. – Vitoria přenesl název na „ius inter gentes“, právo mezi národy 1780 – Benthem (angličan) přeložil jako „international law“ a užíval jej v protikladu k výrazu „national law“ Od 19. stol. – v publikacích přidáváno slovo „veřejné“ O několik desítek let později – zformulovala se párová kategorie k mezinárodnímu právu veřejnému jako mezinárodní právo soukromé Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

24 Právo veřejné X Právo soukromé
Právo veřejné – odvětví, která zakotvují nerovné postavení mezi subjekty, z nichž některé nadřazené svým projevem vůle určují závazná pravidla chování pro ostatní. Soukromé právo – se zakládá na rovném postavení mezi subjekty a na kontraktech, jimiž strany dohodly vzájemné povinnosti a práva. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

25 Mezinárodní právo Vztahy svrchované rovnosti mezi státy a prvořadý význam smluvního instrumentu nabádají spíše k identifikaci mezinárodního práva veřejného se soukromým právem. Dnešní mezinárodní právo veřejné tvořeno pravidly, jejichž původ lze vykázat v římských soukromoprávních institutech. Jde o podstatnou část smluvního práva. Kritérium zvláštní povahy veřejnoprávní instituce, kterou právo zřizuje k prosazování veřejného zájmu a uděluje jí k tomu i odpovídající pravomoc, státy lze považovat za komplexní veřejnoprávní osoby. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

26 Mezinárodní právo veřejné
- mezistátní právní vztahy Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

27 Mezinárodní právo soukromé
- právní vztahy mezinárodní v obecném slova smyslu, neboť přesahují hranice jednoho státu, ale jejich subjekty jsou osoby fyzické nebo právnické, podléhající některé suverénní moci – vztahy jsou upraveny vnitřním právem každého státu v okruhu jeho teritoriální a personální jurisdikce. vzhledem k mezinárodnímu prvku, který je v nich obsažen, je lze posuzovat současně podle dvou nebo více různých vnitrostátních právních řádů. Kolizní normy – pozitivní či negativní kolize Mezinárodní právo trestní, správní, finanční, pracovní apod. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

28 Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva
Vnitrostátní právo – všechny soubory právních norem, jimiž jednotlivé státy upravují poměry mezi fyzickými a právnickými osobami, jež podléhají jejich svrchované moci. Existuje množina vnitrostátních práv rovná počtu států. Koexistence vnitrostátního a mezinárodního práva a vnitrostátních práv mezi sebou. Své vnitřní právní řády mají i mezinárodní mezivládní organizace.

29 Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva
Materiální dimenze – celek společenských vztahů lze rozdělit na: vztahy upravené výlučně mezinárodním právem vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem

30 Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva
Formální kritéria – platnost právních norem a jejich právní síla Monistická a dualistická učení Monistické s primátem vnitrostátního práva, bonnská škola, Berlín, 2. pol. 19. stol. Dualistická teorie – poč. 20. stol., dva systémy, odlišnosti. Monistická s primátem mezinárodního práva, rakouská normativní škola, Hans Kelsen, 1917 Způsoby recepce mezinárodního práva: Kontinentální systém – transformace, adaptace, inkorporace Anglosaský systém – tradičně adopce, nikoli však výlučně Str. 47 učebnice

31 TRANSFORMACE Zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. Ze smlouvy se stává vnitrostátní předpis. Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné mezinárodní smlouvě, jež zavazuje stát jako subjekt mezinárodního práva (formální dualismus). Vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos obsahu smluv do vnitrostátního práva. Pokyn zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním měřítku. Státy common law, s výjimkou USA, používají k provedení mezinárodní smlouvy, smlouva je aktem exekutivy, provádění jejích povinností vyžaduje zákonodárný akt. USA – „self-executing traties/bezprostředně použitelné smlouvy, které zmocňují k vnitrostátnímu provádění některých smluv bez zásahu zákonodárce. Str. 47 učebnice

32 ADAPTACE Obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. Určitá volnost, harmonizační smlouvy mají sladit a nikoli sjednotit příslušnou oblast vnitrostátního práva a vytvořit srovnatelný standard vnitrostátních smluv ve všech smluvních státech. Umožňuje vyloučit možná zdvojení, větší pochopení pro obsah a zvláštnosti systému vnitrostátního práva, riziko opomenutí závazků či nepřesného přenesení. Str. 47 učebnice

33 INKORPORACE Vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry. Propůjčení účinků vnitrostátního práva. V kontinentálním právním systému lze na vnitrostátní poměry použít jen ta pravidla ve smlouvách, která jsou: Dostatečně jasná a přesná, aby byl oprávněný subjekt schopen upravit odpovídajícím způsobem své chování. Musí být patrno, že jsou adresována skutečně subjektům vnitrostátního práva a nikoli státům jako takovým. 》o splnění podmínek rozhodne aplikující vnitrostátní orgán Str. 47 učebnice

34 ADOPCE Osvojení – mezinárodních smluv, mezinárodního obyčejového práva, jiné formy či akty aplikace mezinárodních organizací Anglie – Blackstone „law of nations is part of the law of the land“ 1784 – USA 》Soudy rozhodují na základě mezinárodního práva obyčejového aniž by zkoumaly, zda a jak došlo k jeho přeměně v právo vnitrostátní, obyčejové normy mezinárodního práva i interpretují. Str. 47 učebnice

35 Praxe v ČR Nejvyšší soud předválečné republiky spojoval vnitrostátní působnost mezinárodní smlouvy s vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení, Nejvyšší správní soud naopak vyžadoval speciální transformační vnitrostátní normu. A. Hobza - mezinárodní smlouva je vnitrostátně závazná okamžikem její ratifikace, resp. složením ratifikačních listin. PRAXE DNES: Čl. 10 Ústavy ČR, z. č. 1/1993 Sb., v platném znění – vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl. 10a – mezinárodní smlouvou lze přenést pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, k ratifikace je potřeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu Čl. 10b – vláda informuje Parlament o otázkách závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, komory Parlamentu se vyjadřují k rozhodnutím

36 Subjekty mezinárodního práva
Způsobilost k právům a povinnostem: Jednotka – práva a povinnosti adresovány přímo jí, udělovány mezinárodním právem Mezinárodní právo upravuje společenské vztahy, tj. vztahy mezi lidmi či mezi jejich společenstvími. Věc smí být toliko jako objekt, ne jako subjekt mezinárodního práva.

37 Subjekty mezinárodního práva
Způsobilost k právním úkonům: Vstupovat svým jménem do mezinárodně právních poměrů a přejímat závazky vůči jiným subjektům. Přechodná ztráta nemívá nutně za důsledek ztrátu subjektivity, př. okupovaný stát, mandátní či poručenské území. Právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo), právo uzavírat mezinárodní smlouvy, právo sebeobrany, právo vlajky, právo registrace letadel, právo poskytovat diplomatickou ochranu, právo předložit spornou věc rozhodovacímu mezinárodnímu orgánu, právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů mezinárodního práva a způsobilost k právním úkonům, tj. nést za své chování mezinárodní odpovědnost.

38 Druhy subjektů mezinárodního práva
Subjekty práv a subjekty povinností Subjekty prvotní (původní) a druhotné (odvozené) př. stát – vlastní fyzická existence př. jednotky, které vznikly z vůle států – mezinárodní vládní organizace Subjekty trvalé a dočasné (přechodné) př. stát, mezivládní organizace př. povstalci jako válčící strana Objektivní (erga omnes, státy) a subjektivní subjektivita (lze se dovolat jen vůči státům, které ji uznaly, mají např. povstalci) Plná (stát), částečná/specializovaná či dílčí (mezivládní organizace) a marginální/okrajová (jednotlivec) subjektivita Podrobněji zvláštní politické jednotky str. 77 učebnice

39 Stát jako subjekt mezinárodního práva
Nositel suverénní moci, původní, neodvozené od jiné moci Úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933, uzavřena mezi latinskoamerickými státy, pravidla obsažená jsou uznávána v praxi všech států Znaky: a) stálé obyvatelstvo b) vymezené území c) vláda d) způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy

40 Základní práva a povinnosti států
Právo na existenci Právo na nezávislost Rovnost Výkon územní svrchovanosti Mezinárodní pocty Plná územní jurisdikce a platnost aktů státní moci (zákonodárné, správní a soudní) na jeho území Zákaz vměšování do vnitřních záležitostí států Sebeobrana Zákaz použití síly, ozbrojený útok proti území státu nebo politické nezávislosti je mezinárodním právem zakázaná agrese. Kogentní zákaz použití a hrozby silou. Anexe je zakázaným způsobem nabytí státního území.

41 Uznání států, uznání vlády
3 přístupy: Teorie konstitutivní – tradiční mezinárodní právo do 1. sv. války Teorie deklaratorní – aktem uznání bere existující stát oficiálně na vědomí skutečnost, že nově vzniklý útvar je suverénním státem (subjektem mezinárodního práva), potvrzující účinek Teorie deklaratorní s konstitutivními účinky – stát projeví vůli vstoupit s uznávaným státem do právních vztahů. Vláda – nejvyšší orgány státní moci, oprávněné zastupovat stát navenek, hlava státu.

42 Státní suverenita Nezávislost státní moci na jakékoli moci, v oblasti mezistátních, tak i ve věcech vnitřních. Vnější suverenita přestavuje plnoprávnou suverenitu v mezinárodním právu. Stát, jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je státem polosuverénním př. mezinárodní protektorát Vnitřní suverenita představuje výlučnou nejvyšší moc vůči všem osobám i věcem.

43 Územní výsost, výlučná územní jurisdikce – vnitřní suverenita
Plná volnost při úpravě vnitřních věcí, je omezena pouze mezinárodními závazky. Územní výsost – jurisdikce (pravomoc) zákonodárná, výkonná a soudní. V mezinárodních prostorech i nad osobami (státní občanství) a objekty (loď, letadlo, kosmický objekt, stanice, plošiny na volném moři). Př. Úmluva OSN (1982) o mořském právu – právo vlajky Osobní výsost - oprávnění státu i mimo území státu, výlučná moc nad svými občany i na území jiného státu. Osobní jurisdikce i v mezinárodních prostorech, nad kterými je zakázáno uplatňování územní suverenity. Př. na volném moři, v kosmickém prostoru Př. Smlouva o Antarktidě (1959) – výlučná osobní jurisdikce nad pozorovateli, vyměňovaným vědeckým personálem atd.

44 Třídění států Klíma, K. a kol.: Státověda, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2006, dotisk 2009, ISBN Suverénní a závislé státy (území) Státy jednotné a složené (federace, konfederace) Zánik států, sukcese (přechod práv a závazků na jiný stát – ve vztahu k majetku, státnímu dluhu, území) Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu k smlouvám (1978), z. č. 292/1999 Sb., platnost od

45 Mezinárodní organizace
Vládní povahy – sdružení států, která na základě právního aktu, trvale vykonávají určité úkoly pro členské státy, a to vlastním jménem a vlastními orgány.

46 Významné mezinárodní organizace
Organizace spojených národů/OSN/UN Rada Evropy Evropská společenství/Evropská unie Mezinárodní organizace práce/MOP/ILO Světová obchodní organizace/WTO Mezinárodní agentura pro atomovou energii Mezinárodní trestní soud

47 Zvláštní jednotky Svatá koalice – Vatikán (1929 – lateránská smlouva mezi Itálií a Svatou koalicí, plné vlastnictví a výlučná a svrchovaná moc a jurisdikce na Vatikánským městem) Mezinárodní výbor červeného kříže – švýcarská nevládní organizace Ženevské úmluvy o ochraně obětí válek (1949) – dodržování pravidel humanitárního práva v ozbrojených konfliktech

48 Jednotlivec Nemá normotvornou způsobilost.
Marginální, připuštěnou výhradně státy, tedy odvozenou mezinárodněprávní subjektivitu má. Právně filosofické teorie poměru státu a jednotlivce. I. Absolutní superiorita státní moci – Platon, Machiavelli, Bodin, Hobbes, Hegel, Mussolini II. Svrchovanost člověka – Benthem, Constant, Mill, Proudhon, Sorel III. Kompromis – přirozená koexistence autonomních zájmů obou stran - Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy, Rousseau, Kant, Duguit Lidská společnost může existovat bez státu, ale nemůže být stát bez společnosti lidské. Stát není tvůrcem svobody člověka, ale jejím ochráncem. Existence přirozených práv člověka, jež je mu stát povinen poskytnout. Str. 83 učebnice

49 Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva
Zda existují zájmy, které mezinárodní právo chrání i bez konkrétního přivolení státní moci i proti konkrétní takové moci, kogentními normami mezinárodního práva. Základní lidská práva – právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví 》》majetkem celého mezinárodního společenství, státy se od nich nemohou jednostranně odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat

50 Prameny mezinárodního práva
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 》jsou připuštěna nediskriminující omezení lidských práv za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena a v níž je ohrožen život národa 》není však připuštěno omezení práva na život, zákazu mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, zákazu otroctví a nevolnictví

51 Výkon práv chráněných mezinárodním právem
Prostřednictvím vnitrostátního právního řádu a rovněž procesní záruky lidských prvá jsou situovány primárně do tohoto řádu. Základní lidská práva jsou chráněna i v negativním smyslu: jednotlivcům jsou zakázány takové způsoby chování, jež by vážně taková práva ohrozila. Nerespektování pravidel vyvolá mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů – zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocidy.

52 Mezinárodně právní trestní odpovědnost
Zločiny páchají osoby ve funkci státních orgánů na přání, pokyn či příkaz svrchované moci, resp. jejího právního řádu. Konflikt mezi zákazem plynoucím z normy mezinárodního práva a beztrestností podle práva vnitrostátního řeší mezinárodní právo tak, že zřetelně prokazuje přímou trestní odpovědnost osoby pachatele podle mezinárodního práva.

53 Mezinárodní trestní soud http://www.icc-cpi.int/
Ad hoc Norimberský a Tokijský vojenský tribunál Zločiny v bývalé Jugoslávii 1993 Rwanda 2003 International Criminal Court/ICC/ Stálý mezinárodní trestní soud, zřízen v Římě 1998 „Mezinárodní povinnosti, které zavazují jednotlivce, mají přednost před jejich závazkem poslušnosti vůči státu, jehož jsou občany.“

54 Jednotlivec Je subjektem vnitrostátního práva
Je subjektem mezinárodního práva Filosofické teorie superiority stání moci či svrchovanosti člověka Zda existují zájmy, které chrání i bez přivolení konkrétní státní moci, i proti konkrétní vůli takové moci Základní lidská práva Právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví. Jsou chráněna kogentními normami mezinárodního práva, státy se od nich nemohou odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat. Vůči svrchovanosti státu požívají relativní autonomie.

55 Výkon základních lidských práv
Uskutečňuje se prostřednictvím vnitrostátního řádu a rovněž procesní záruky lidských práv jsou primárně chráněny v tomto řádu. Nerespektování pravidel vyvolává mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů. Zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocida

56 Právo jedince podávat oznámení a iniciativy
Upozornění – na situace rozsáhlého a dlouhodobého porušování lidských práv většího okruhu lidí (tzv. procedura 150 v OSN) Petice – petiční řízení ve prospěch menšin před Radou Společnosti národů či obyvatelstva území začleněných do poručenského systému OSN Stížnosti – Výboru pro lidská práva, Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Výboru proti mučení, Evropské komisi pro lidská práva apod. Arbitrážní řízení – mezi jednotlivcem a státem, Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj Rozhodnutí ve věci – otázky odpovědnosti za škody způsobené jednotlivci institucemi či zástupci ES: Soud Evropských společenství

57 Mezinárodní ochrana lidských práv Univerzální přístup
Ženevský Výbor pro lidská práva – nerozhoduje ve věci, řízení končí pouze sdělením názoru stěžovateli a státu, proti němuž je stížnost směřována (před předložením musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky). Římská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950 (Evropská komise pro lidská práva-jednotlivec – vyšetřovací a konciliační (smírčí) komise a Evropský soud pro lidská práva /výbor ministrů Rady Evropy – vydává rozsudky závazné pro stát Str. 88 učebnice blíže

58 Výbor pro lidská práva Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) Jednotlivec může dát stížnost na stát, vyčerpá-li všechny vnitrostátní prostředky.

59 Evropský soud pro lidská práva
Evropská úmluva o ochraně lidských práv (1950) Jednotlivec má přímý přístup – stížnost může podat fyzická osoba, nevládní organizace, skupina osob, čl. 34 Čl. 35 – je nutné vyčerpat všechny vnitrostátní prostředky právní ochrany, lhůta 6 měsíců od přijetí posledního konečného rozhodnutí, v ČR ústavní stížnost

60 Obyvatelstvo a jednotlivci
Státní občanství ČR, EU Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Narozením Určením otcovství Nalezením na území ČR Prohlášením Udělením

61 Diplomatická ochrana Úmluva o postavení uprchlíků (1951)
Úmluva o postavení osob bez státní příslušnosti (1954), z. č. 108/2004 Sb. m. s., platnost od 17. října 2004 v ČR Azyl – čl. 43 Listiny základních práva a svobod, pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, z. č. 2/1993 Sb. Zákon o azylu, z. č.325/1999 Sb.

62 Hnutí za sjednocení Evropy
Mgr. Ilona Kostadinovová Hnutí za sjednocení Evropy Locarnské dohody, 1926 – Nobelova cena za mír 1930 – Aristide Briand – plán Evropské unie, zohledňující mnohé představy stoupenců panevropských hnutí již dřívějších Osvícenství od přelomu 17. a 18. století usilovalo o obnovení idejí evropského sjednocení a evropského práva, v nichž viděli lék na kabinetní války a neblahou velmocenskou politiku, která se mohla opírat o dlouhodobou rovnováhu sil. Wiliam Penn: Esej o současném a budoucím evropském míru – návrh na založení unie anglických kolonií v Severní Americe I.Kant: Teorie právního státu, blaho státu spočívá v souladu ústavních poměrů s právními principy, o něž je třeba usilovat v souladu s požadavky rozumu. Metafyzika mravů - pravidla mírového soužití by měla být dodržována. O věčném míru - zdůvodnění práva na univerzální občanství, které obsahuje i svobodu pohybu, pobytu, jež zaručuje každému žít v cizí zemi, aniž by byl vystaven nepřátelství, pravidla mírového soužití. Völkerstaat, civitas gentium – požadavek praktického rozumu uvést svobodu každého do souladu se svobodou všech členů společenství. Rozhodnutí, které by národ nemohl přijmout vůči sobě samému, nemůže přijmout ani zákonodárce vzhledem k národu. Státní národ uzná vyšší zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. Locarnské dohody, 1926 – Nobelova cena za mír William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

63 Rada Evropy Osud není nic jiného než ekonomie.
Mgr. Ilona Kostadinovová Rada Evropy Osud není nic jiného než ekonomie. Hospodářská krize – šířící se ze Spojených států amerických Nárůst počet nezaměstnaných 1945 – přijetí zahraniční pomoci USA pro hospodářskou obnovu Západní Evropy 1948 – haagský Evropský kongres pro projednání koncepce západoevropské hospodářské, politické a právní integrace (podpořeno státy BENELUXU i skandinávskými státy, francouzsko-britská jednání) a byla vytvořena na meziparlamentní a mezivládní úrovni mezinárodní organizace s názvem Rada Evropy/Council of Europe/Europarat zakládajících států – Francie, Itálie, státy BENELUXU, 3 skandinávské státy, Velká Británie a Irsko, dále rozšíření SRN, Rakousko, Řecko, Turecko 1963 – Evropský výbor pro právní spolupráci – úkolem bylo systematicky pečovat o rozvoj evropského právního prostoru William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

64 Rada Evropy a přistoupení dalších států
Mgr. Ilona Kostadinovová Rada Evropy a přistoupení dalších států dále rozšíření SRN, Rakousko, Řecko, Turecko Komise Demokracie prostřednictvím práva – pro otázky rozvoje demokratických institucí se zřetelem k novým potřebám nových členů Rady Evropy 90. léta 20. století – 17 postkomunistických zemí- Albánie, Bulharsko, Česko, Estonsko, Gruzie, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Makedonie, Moldavsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina 2003 – celkem 44 států – oblasti určené evropským kontinentem a tradiční přilehlé zájmové oblasti – Středomoří, Malá Asie, Kavkaz, plán vývoje Srbsko, Černá Hora X Bělorusko, Monako, Vatikán William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

65 Klíčové instituce Rady Evropy
Mgr. Ilona Kostadinovová Klíčové instituce Rady Evropy Evropský soud pro lidská práva – mechanismus ochrany lidských práv s možností přímé stížnosti na jejich porušování orgány veřejné moci Parlamentní shromáždění Výbor ministrů Konzultativní a koordinační orgány a organizace 1957 Evropská konference místních orgánů, fungující místní demokracie jsou prioritním zájmem Rady Evropy, v roce 1994 transformace do dvoukomorové podoby Kongresu místních a regionálních samospráv William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

66 Evropské společenství
Mgr. Ilona Kostadinovová Evropské společenství 1948 – Londýnská konference – Francie, Británie, BENELUX a USA – vznik západoněmeckého státu, od roku 1949 Mezinárodní kontrolní úřad pro Porúří Výroba uhlí a oceli – Belgie, Lotrinsko, Sársko a Porúří 9. května 1950 Schumanův plán Únor 1953 Montánní unie/Evropské společenství uhlí a oceli – Franice, SRN, Itálie, BENELUX (společný obchod s uhlím, železnou rudou, šrotem a od května 1953 i ocelí) William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

67 Evropské společenství
Mgr. Ilona Kostadinovová Evropské společenství Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (Pařížská smlouva), 18. dubna 1951, platnost od 23. července 1952 Smlouva o založení Evropského společenství atomové energie (EUROATOM), 25.března 1957, platnost od 1. ledna 1958 Smlouva o založení Evropského společenství, původně Evropské hospodářské společenství – EHS(Římská smlouva – základy celní unie), 25. března 1957, platnost od 1. ledna 1958 William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

68 Orgány Evropského společenství
Mgr. Ilona Kostadinovová Orgány Evropského společenství Dohoda o společných orgánech Evropských společenství, 25. března 1957, platnost 1. ledna 1958 Smlouva o zřízení společné Rady a Komise Evropských společenství, 8. dubna 1965, platnost 1. července 1967 Hospodářská a měnová integrace – prosinec 1969, společné financování zemědělství a koordinace hospodářské politiky Politická integrace, 1973 – přijata Velká Británie, Irsko, Dánsko (Norsko neschválilo vstup v referendu), 1981 Řecko, 1986 Portugalsko a Španělsko William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

69 Postup integrace významný z pohledu sociální práv občanů
Mgr. Ilona Kostadinovová Postup integrace významný z pohledu sociální práv občanů Jednotný evropský akt, 28. února 1986, platnost od 1. července 1987 – významná revize zřizovacích smluv definovala vytvoření jednotného vnitřního trhu jako prioritní integrační cíl a určila řadu nových úkolů podporujících dosažení tohoto cíle v oblastech, jimž dosud nebyla věnována pozornost, zejména sociální politice, podpoře vědeckovýzkumných aktivit a v ochraně životního prostředí. Posílen většinový princip rozhodování a posílena úloha Komise, oproti dřívějšímu mezivládnímu rozhodování o širokém okruhu otázek hospodářské povahy. William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

70 Postup integrace významný z pohledu sociální práv občanů
Mgr. Ilona Kostadinovová Postup integrace významný z pohledu sociální práv občanů Monetární unie červen 1989 další integrační vývoj je podmíněn sbližováním makroekonomických výsledků jednotlivých zemí a vyžaduje úzkou koordinaci jejich měnové a rozpočtové politiky - další rozšíření o Rakousko, Finsko, Švédso – květen 1998 Evropská rada konstatovala, že 11 členských států splnilo konvergenční kritéria pro vstup do třetí závěrečné etapy monetární unie - 1. ledna 1999 byla za předsednictví Rakouska zavedena jednotná evropská měna EURO William Penn, zámořský osidlovatel a zakladatel Pennsylvánie

71 Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz
Politická integrace Maastrichtská smlouva – 7. února 1992, účinná 1. listopadu 1993, podstatně novelizovala Smlouvu o založení Evropského společenství (SES) a obsahovala novou Smlouvu o Evropské unii (SEU) Evropské společenství přestalo být převážně hospodářským společenstvím, nově je upravena společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce ve věcech vnitřní bezpečnosti a výkonu spravedlnosti. Amsterodamská smlouva – 2. října 1997, účinná od 1. května 1999 Niceská smlouva února 2001, účinnosti od 1. února 2003 Lisabonská smlouva Významná doplnění Smlouvy o založení Evropského společenství. Společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce. EU si klade za cíl poskytovat svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany tím, že rozvíjí rovněž společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce/Evropský soudní dvůr. Evropský soudní dvůr – str. 66 Pomahač

72 Prameny mezinárodního práva a jejich členění
I. dle závaznosti A)právně závazné – mají normat. obsah, čl. 38 Statutu Mez. soud. dvora B) Právně nezávazné (doporučení, stanoviska) – nemají normativní obsah II. kogentní a dispozitivní normy III. procesní a hmotněprávní normy IV. speciální a obecné vztahy V. smluvní právo a obyčejové právo

73 Prameny mezinárodního práva
Pojem, klasifikace, zvláštnosti Systém – formy vyčísluje čl. 38 odst. 1, 2 Statutu Mezinárodního soudního dvora OSN: a) Mezinárodní smlouva b) Mezinárodní obyčej c) Kodifikace d) Obecné zásady právní uznávané civilozovanými národy e) Jednostranné právní akty f) Soudní rozhodnutí a názory nauky g) Ekvita

74 Mezinárodní smlouva Vídeňská úmluva o smluvním právu z r vymezuje smlouvu jako mezinárodní dohodu, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem. Vídeňská úmluva o právu smluv mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi z roku 1986 Mnohé národní právní řády rozlišují kategorie mezinárodních smluv podle toho, jaká pravidla stanoví při jejich vnitrostátním projednávání a schvalování Např. USA – rozdíl mezi „treaty“ (smlouva podléhající schválení Senátu) a „agreement“ (smlouva může být uzavřena výkonnou mocí bez účasti Senátu) Francie – smlouvy/„tratés“ (podléhají ratifikaci prezidentem) a dohody /“accords (nevyžadují ratifikaci).

75 Mezinárodní obyčej Statický aspekt – forma práva
Př. Pevninská mělčina Severního moře (1969) – nezastupitelnou úlohu při zjišťování obyčejového práva má Mezinárodní soudní dvůr Dynamická stránka – obyčejotvorný proces, kdy se pozvolna přetváří faktická realita v realitu právní Precedent = činy nebo opomenutí subjektů mezinárodního práva, které mění v té či oné míře existující realitu. Precedent tak vyvolá novou situaci, která nebyla mezinárodním právem upravena, Př. Vypuštění družice Země v r. 1957 nebo naopak tam, kde platila odlišná smluvní nebo obyčejová úprava, precedent v takovém případě porušuje zatím platné právo.

76 Smluvní a obyčejová pravidla
Jsou právně rovnocenná Možnost konkurence Př. Pravidla obyčejového práva i nadále upravují otázky, které nejsou upraveny ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (1969)

77 Kodifikace mezinárodního práva
Současné mezinárodní právo není všeobecně kodifikovano, tj. není sebráno, systematicky uspořádáno a vyhlášeno v kodifikačních instrumentech. Od poloviny 19. století se datují pokusy o částečnou kodifikaci. Př. Válečné právo – Haagské mírové konference v letech 1899, 1907 Humanitární právo – Ženevské konference Letecké právo – konference v Paříži 1919 Pracovní právo – Mezinárodní organizace práce Dopravní právo – Barcelonská konference 1921 Diplomatické právo – pod patronací Valného shromáždění OSN, Vídeň 1961 Mořské právo – Ženeva 1958 Smluvní právo – Vídeň 1969

78 Deklarace Slavnostní rezoluce Valného shromáždění OSN
Forma kodifikace a pokrokového rozvoje mezinárodního práva. Nejsou závazné Př. Všeobecná deklarace lidských práv (1948) Deklarace zásad kosmického práva (1963)

79 Jednostranné akty států
X Nepůsobí-li státy samostatně, nýbrž jsou součástí smluvních procedur Autonomní projevy: Notifikace Uznání Protest Zřeknutí se Příslib Př. Jaderné pokusy (1974 – vyjádření Mezinárodního soudního dvora k jednání Francie Jednostranný právní akt se může stát pramenem práv a povinností, ke své platnosti nevyžaduje přijetí jinými státy. Důvodem závaznosti není konsens, nýbrž postulát dobré víry / bona fides. Musí být učiněn veřejně. Dokonaný akt státu vyvolá novou mezinárodně právní situaci, na jejímž trvání mají oprávněný zájem i jiné státy. Stát jej tedy nesmí libovolně zrušit nebo odvolat, nesmí jít o svévolný postup, který by porušoval zásadu dobré víry.

80 Jednostranné akty mezinárodních organizací
Právně nezávazná doporučení OSN Doporučení Doporučující (nezávazný charakter) ovšem nevylučuje, aby vyvolávaly určité dílčí právní následky, tzv. soft law/měkké právo či poloprávo. Př. Rezoluce OSN č z r o mírovém využívání kosmického prostoru

81 Soudní rozhodnutí Rozsudky Mezinárodního soudního dvora, zavazuje pouze strany, nezavazují třetí státy, ale ani samotný Dvůr v další rozhodovací činnosti Blíže str. 118 uč. Mez. Právo veřejné obecná část

82 Ekvita Hodnocení obsahu právních norem z hlediska toho, zda jsou spravedlivá. Př.Úmluva z r o odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty Výše v ní uvedených škod má být určena podle mezinárodního práva a v souladu se zásadami ekvity. Př. Mezinárodní soudní dvůr - spory v mořském prostředí, delimitace pevninských mělčin mezi dvěma státy (1982 spor mezi Libyí a Tuniskem

83 Pravidla mezinárodního práva
Materiální a procesní Obecná (univerzální), partikulární (regionální) a lokální Dispozitivní a kogentní Hard law a soft law Zásady a konkrétní pravidla Str. 120 učebnice

84 Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, 1970 Valné shromáždění OSN
Zákaz hrozby silou nebo použití síly Mírové urovnávání mezinárodních sporů Nevměšování do vnitřních záležitostí států Povinná spolupráce mezi státy Rovná práva a sebeurčení národů Svrchovaná rovnost států Poctivé dodržování mezinárodních závazků Ochrana a respektování lidských práv (vyhlášena až o 5 let později 1975)

85 Obecné zásady práva Pacta sunt servanda Ignorancia non exodus
in dubio pro reo/vicius nullum crimen sine lege ne bis in idem res iudicate res alimitence neminem laedere

86 Mezinárodně právní odpovědnost
Pojem Okolnosti vylučující protiprávnost Škoda/újma Postižený/poškozený subjekt Reparace Odpovědnost za mezinárodní zločin a mezinárodní delikt Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem

87 Institut mezinárodně právní odpovědnosti
Soubor norem, které upravují právní následky mezinárodně protiprávního chování státu. Původní povinnost nezaniká, přistupuje k ní odpovědnostní závazek. Př.Mezinárodní ochrana práv cizinců Stát, jehož občanství poškozený cizinec má, je oprávněn využít postupu diplomatické ochrany. Převezme nárok poškozeného občana a napříště jej vymáhá na příslušném státu jako svůj vlastní. Škoda – hmotná i nehmotná (např. na cti a důstojnosti)

88 Okolnosti vylučující protiprávnost
Přivolení postiženého státu Výkon sebeobrany (legitimní obrany) Protiopatření (sankce) Vyšší moc (vis maior) a nahodilost Tíseň Př. pilot letadla v tísňové situaci neoprávněně vnikne do vzdušného prostoru jiného státu, aby tam mohl vzápětí nouzově přistát Stav krajní nouze Př. ochrana životního prostředí – havárie tankerů v teritoriálním moři nebo v jeho blízkosti ohrožuje životní prostředí pobřežního státu, který tak může s odkazem na stav krajní nouze využít všechna vhodná opatření, i třeba zničit loď plující pod cizí vlajkou (1967 poblíž britských vod byl zničen liberijský tanker Torrey Canyon)

89 Škoda (újma) / postižený (poškozený)
Újmy materiální i nehmotné, reparace/odčinění Škody přímé, které se pojí s mezinárodním protiprávním chováním. Stát Mezinárodní organizace Př – Odčinění škody utrpěné ve službách OSN Jednotlivec Př. Evropská úmluva o lidských právech (1950) dovoluje jednotlivci předložit stížnost na stát Evropské komisi pro lidská práva, a v konkrétních případech i Evropskému soudu pro lidská práva (právo na spravedlivé zadostiučinění) Str. 146 Mez.pr.veř. Obecná část.

90 Donucení v mezinárodním právu
Hlavní znaky Retorze – nátlakové chování, které útočí do faktické zájmové sféry donucovaného subjektu Represálie – opatření zasahuje do oprávněné sféry subjektu jako reakce na předešlé mezinárodně protiprávní chování Sebeobrana (legitimní obrana) Sankce Rady bezpečnosti OSN Str. 153 učebnice Mez.pr. Veř. Obecná část

91 Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy
Zásada nepoužití síly Zásada mírového urovnávání sporů Zásada nevměšování Zásada spolupráce států Zásada sebeurčení národů Zásada svrchované rovnosti Zásada poctivého dodržování závazků Helsinské zásady

92 Ochrana lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
Mezinárodní pakty o lidských právech Evropská ochrana základních lidských práv – Evropská úmluva o lidských právech, Evropská sociální charta, Evropská ochrana menšin Učebnice mez.pr.veř.zvl.část str. 57

93 Jednotlivé kategorie práv
Ochrana života, svobody a zdraví Ochrana žen a dětí Ochrana práce Zákaz rasové diskriminace Ochrana národnostních menšin

94 Mezinárodněprávní režimy státního území, moře, Antarktidy, kosmu a životního prostředí
Státní území – územní výsost, státní hranice a pohraniční režim, vzdušný prostor, vnitrozemské vody, mezinárodní řeky Moře – pobřežní moře, souostrovní státy, mořské průplavy, mořské průlivy, přilehlá zóna, výlučná ekonomická zóna, kontinentální šelf, volné moře, oblast mořského dna a jeho podzemí za hranicemi národní jurisdikce Antarktida Kosmický prostor a nebeská tělesa Mezinárodněprávní ochrana životního prostředí

95 Smluvní právo Druhy smluv Registrace a publikace smluv
Pakt Společnosti spojených národů Čl. 18 všechny mezinárodní smlouvy, zaznamenány a uveřejněny sekretariátem, dokud se tak nestane nebudou závazné Sbírka smluv Společnosti národů Sbírka smluv Organizace spojených národů/OSN Sbírka zákonů a mezinárodních smluv /česká praxe

96 Mezinárodní právo soukromé
Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem Kolizní norma – hraniční ukazatel Používání zahraničního právního řádu v ČR Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, z. č. 97/1963 Sb., v platném znění – § 9 volba práva § 36 veřejný pořádek ČR

97 České právo mezinárodního obchodu
Kučera, Z. a kol. : Úvod do českého práva mezinárodního obchodu, Právnická fakulta, Plzeň 1997 Pojem, předmět, systém a prameny mezinárodního obchodu Podnikání zahraničních osob na území ČR Mezinárodní organizace významné pro mezinárodní obchodní a hospodářské styky Smlouvy o mezinárodní přepravě – železniční, silniční, letecká, námořní

98 Kolizní normy Funkcí je provádět výběr práva
Neobsahuje věcnou úpravu, nestanoví práva a povinnosti účastníků právního vztahu Určuje, který z dotčených právních řádů se použije pro úpravu soukromoprávních vztahu s mezinárodním prvkem Zajištění zákonnosti, právní jistoty a spolupráce mezi státy Př. Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí právem místa, kde je věc (§ 5 ZMPS) Př. Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti, se řídí právem státu, jehož je osoba příslušníkem (§19 ZMPS)

99 Struktura kolizní normy
A) na které právní vztahy či otázky se kolizní norma vztahuje B) určení právního řádu, kterého se pro jejich úpravu použije Hraničním určovatelem je určitá skutečnost významná pro daný druh právních vztahů nebo otázek, rozhoduje o určení (výběru) práva, tj. právního řádu, kterého se má použít pro úpravu daných vztahů.

100 Volba práva – zvláštní hraniční určovatel (kolizní kritérium)
Upravena v čl. 3 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 Od 1. července 2006 platná i pro ČR, z. č. 64/2006 Sb. m. s. Přípustná ve vztazích s mezinárodním prvkem pro: závazkové vztahy - § 9 odst. 2 ZMPS pracovní smlouvy - § 16 odst. 1 ZMPS Pro závazkové vztahy platí, že účastníci smlouvy mohou zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy, mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.

101 Výhrada veřejného pořádku
Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 – čl. 16 použití ustanovení právního řádu může být odepřeno, je-li ve zřejmém rozporu s veřejným pořádkem státu soudu. § 36 ZMPS – právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení ČR a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrad trvat. Otázka, které zásady, je ponechána teorii a justiční praxi. Především jsou to zásady, které lze vyvozovat z ústavy, Např. zásada mongamického manželství, rovnost ras či náboženská svoboda atd.

102 Kolize právních norem Pozitivní kolize – aplikovatelnost dvou právních řádů Negativní kolize právních norem – neexistuje právní řád, kterým by se právní vztah řídil

103 Vybrané oblasti kolizní úpravy
Fyzické osoby - § 3 odst. 1 ZMPS – dle státní příslušnosti Právnické osoby – právní subjektivita je odvozena od určitého okruhu fyzických osob, které jsou zakladateli, členy, společníky, akcionáři Zásada skutečného sídla (§ 19c občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb.), místo výkonu hlavní, ústřední správy právnické osoby, tj. místo, kde dochází k zasedání hlavních orgánů, kde se uskutečňuje její činnost. Dle § 21 odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., má česká právnická osoba sídlo na území ČR.

104 Další příklady kolizní úpravy
Věcná práva - § 5 ZMPS – dle práva místa, kde věc je Právo dědické, rodinné …… Pracovní právo – volba práva stranami pracovní smlouvy nesmí zbavovat zaměstnance ochrany, kterou mu poskytují imperativní normy práva a které se použije při neexistenci volby práva Př. výpovědní lhůta Př. volba práva nesmí zbavovat zaměstnance výhod, které vyplývají z kolektivní smlouvy.

105 Mezinárodní právo procesní
Souhrn norem, které upravují postup soudů a jiných orgánů, účastníků a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek. Př. vykonání určitého procesního úkonu v zahraničí – doručit předvolání, vyslechnout svědka či znalce, posoudit důkazní moc cizozemské veřejné listiny, účastník řízení je cizinec, mezinárodní právní pomoc, uznání a výkon cizích rozhodnutí, rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku apod.

106 Mezinárodní občanské právo procesní
Pravomoc a příslušnost tuzemský justičních orgánů Postavení cizinců v řízení, důkazní moc cizozemských veřejných listin, vzájemnost, zjišťování obsahu cizího práva Právní pomoc ve vztahu k cizině Uznání a výkon cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku

107 Zásady soudního řízení
Zásada priority mezinárodních smluv - § 2 ZMPS Soud postupuje vždy podle předpisů vlastního právního řádu - § 48 ZMPS Zásada vzájemnosti – cizinci mají nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně svých zájmů v případě, že je zaručena vzájemnost. Jde o jednu z podmínek uznání a výkonu cizích rozhodnutí. Cizinec má v řízení, které se vede na základě našich procesních předpisů, stejné postavení jako tuzemský účastník.

108 Právo mezinárodního obchodu
Úloha mezinárodních organizací při regulaci mezinárodního obchodu Zásahy státu do mezinárodních obchodních styků Soukromoprávní aspekty práva mezinárodního obchodu Řešení sporů v mezinárodním obchodním styku

109 Řešení sporů v mezinárodním styku
Mezinárodní smlouvy – mezinárodní obchodní arbitráž/mezinárodní rozhodčí řízení Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961/č. 176/1964 Sb. Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 (č. 74/1959 Sb. Úmluva o pravomoci a výkonu rozsudků v občanských a obchodních věcech z roku 1968 (Bruselská úmluva), převzata do Nařízení Rady ES č. 44/2001 – pro členské státy ES Luganská úmluva z roku 1989 – členské státy ES a členské státy Evropského sdružení volného obchodu

110 ČR Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb.
Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb.

111 Jiné normy omezující svobodu smluvních stran v mezinárodním obchodě
Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) z roku 1994 /č. 191/1995 Sb. Evropská unie/Evropská společenství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – 1949 /z. č. 266/1998 Sb. Mezinárodní měnový fond – 1944 /z. č. 373/1990 Sb. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj / z. č. 500/1992 Sb. Smlouvy o mezinárodní ochraně a podpoře investic včetně řešení sporů z investic Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států – 1965 /z. č. 420/1992 Sb. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Smlouva mezi ČR a USA o zamezení dvojího zdanění z roku 1993 /č. 32/1994 Sb.

112 Další významné organizace při regulaci mezinárodního obchodu
OSN (čl. 1 odst. 3 Charty) – Hospodářská a sociální rada(čl. 67 Charty) podporovat zvyšování životní úrovně, plné zaměstnanosti a vytváření podmínek pro hospodářský pokrok a rozvoj, řešení mezinárodních, hospodářských, sociálních a dalších problémů (čl. 55 Charty) Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (DSU)

113 Nestátní prostředky regulace mezinárodního obchodního styku
Mezinárodní obchodní zvyklosti Vykládací pravidla – jednotné obchodní termíny Př. INCOTERMS – 1980, celkem 13 doložek, závazné na základě ujednání stran a stávají se součástí kupní smlouvy a zavazují obě smluvní strany, tj. kupujícího i prodávajícího Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříži – 1923, znění z roku 1980, 1990, 2000 Souhrnná regulace následujících okruhů: dodání, převzetí, placení nákladů, předání a vybavení dokumentů, pojištění, přechod nebezpečí, zkoušky, balení atd. Př. Je-li v kupní smlouvy např. stanoveno, že dodávka zboží bude uskutečněna na základě doložky CIF Hamburg, jsou prodávajícímu i kupujícímu známy povinnosti při uskutečňování dodávky kontrolovaného zboží a nemusí je složitě upravovat v kupní smlouvě

114 Lex mercatoria Transnacionální právo mezinárodních obchodních transakcí, světové právo mezinárodního obchodu, obchodní právo Myšlenka existence zvláštního samostatného systému norem, resp. samostatného právního odvětví nebo systému práva, jež upravuje vztahy vznikající v mezinárodním obchodním styku. Jakýsi třetí právní systém nezávislý na národních právních řáde i na právu mezinárodním. Cílem je překonání rozdílů v jednotlivých národních úpravách včetně odstranění používání kolizních norem.

115 Zásady mezinárodních obchodních smluv
UNIDROIT UNICITRAL Haagská konference mezinárodního práva soukromého Zásady mezinárodních obchodních smluv, 1997 vydalo nakladatelství CODEX BOHEMIA Praha, znění zásad české, anglické, francouzské, německé, italské a španělské

116 Děkuji za pozornost a přeji příjemný zbytek dnešního dne.
Ilona Kostadinovová