Beta –laktamová antibiotika

Prezentace na téma: "Beta –laktamová antibiotika"— Transkript prezentace:

1 Beta –laktamová antibiotika
Inhibice buněčné stěny (PBP) Baktericidní účinek Minimální toxicita Dobrá snášenlivost Nejpočetnější skupina (P.O.; I.V.) Realtivně častý výskyt různých forem alergie (PEN)

2 Beta –laktamová antibiotika dělení
Peniciliny Cefalosporiny Karbapenemy Monobaktamy

3 Peniciliny Přirozené peniciliny
penicilin G (benzylpenicilin), penicilin V, penamecilin Streptokoky (Str ß/A), listerie, korynebakterie, patogenní neisserie,klostridia, aktinomycety… Infkece dých.cest a další vyvolané streptokoky a pneumokoky, aktinomykóza, anaerobní infekce (plynatá sněť), lues, borrelióza, kapavka…

4 Peniciliny II. Širokospektré - Aminopeniciliny (ampicilin, amoxicilin)
Karboxypeniciliny Ureidopeniciliny (piperacilin) rozšířený účinek na G - bakterie: enterobakterie, (E.coli, Salmonella spp.,Shigellla spp., (pseudomonády), Haemophilus spp. Enterococcus spp.

5 Peniciliny III. Kombinovane (potencované) s inhibitory beta – laktamáz : Kyselina klavulanová Sulbaktam Tazobaktam ampicilin/sulbaktam, amoxicilin/klavulanová kys., piperacilin/tazobaktam… Ochrana před některými typy laktamáz (TEM, SHV) rozšíření spektra účinku (sulbaktam)

6 Cefalosporiny dělení spektrum účinku
oddolnost k mechanismům rezistence (laktamázy) aktivita farmakokinetické vlastnosti 1. – 4. generace

7 Cefalosporiny I.generace – cefalotin, cefazolin…
stafylokoky, streptokoky, neisserie, část enterobaktérií • II.generace – cefuroxim, cefoxitin… širší spektrum účinku, cefoxitin – anaeroby vyšší stabilita k beta-laktamázám

8 Cefalosporiny III. generace – cefotaxim, ceftazidim..
entrobakterie, část pseudomonády… vyšší stabilita (ne ESBL), vyšší aktivita • IV. generace - cefepim, cefpirom spojení účinnosti předchozích generací G+ i G- bakterie (ne anaeroby) vysoká stabilita, delší poločas

9 Karbapenemy Thienamycin (kombinace s cilastatinem) Meropenem
Perorální formy Maximální šíře antimikrobního účinku Rezervní léky pro léčbu těžkých, polymikrobiláních nebo multirezistentních infekcí (výjimky intracelulární bakterie, S.maltophila, produkce sk. B třídy ß-laktamáz, impermeabilita…)

10 Monobaktamy Aztreonam Účinek především na G- flóru včetně P.aeruginosa
- využití spíše v kombinacích s jinými atb skupinami s účinkem na G+

11 Aminoglykosidy Baktericidní působení Širokospektrý účinek
PAE – aplikace 1x denně Pouze parenterální aplikace Významná nefro- a ototoxicita Nepůsobí na anaeroby a omezeně na streptokoky Relativně pomalý nárůst rezistence

12 Aminoglykosidy- dělení
Klasické ( streptomycin, kanamycin…) Moderní (gentamicin, netilmicin, amikacin) • Bakteriostatické (spektinomycin)

13 Aminoglykosidy I Streptomycin, kanamycin – antiburkekulotika, vždy v kombinacích Neomycin – lokální použití – selektivní dekontaminace, součást „Framykoinu“…

14 Aminoglykosidy II Spektrum : enterobakterie, P.aeruginosa, Haemophilus spp., pasteurely, stafylokoky,yersinie… Synergické kombinace : aminopeniciliny,cefalosporiny, linkosamidy, (chinolony) streptokokové a enterokokové infekce polymikrobiální infekce

15 Aminoglykosidy Hlavní indikace : Septické stavy
Těžké uroinfekce (pyelonefritidy) Infekce dolních cest dýchacích (v kombinaci) Ortopedické a chirurgické inefekce… Vhodné monitorování hladin

16 Chloramfenikol Širokospektrý účinek včetně anaerobů
Bakteriostatické působení Vynikající tkáňový průnik, do abscesů… Hladiny při P.O. aplikaci a I.V. totožné Významné nežádoucí účinky ?

17 Chloramfenikol – nežádoucí účinky
Hematotoxicita : Myelosuprese závislá na dávce a délce podávání úbytek retikulocytů a nárůst plasmatického železa trombocytopénie 2. Aplastická anémie – irreversibilní, imunotoxický mechanismus, predispozice • „ Gray baby syndrom“ • Neurotoxicita (neuritida a.opticus) • Nepodávat déle ne 14 dní a ne v intervalu kratším než ½ roku ! (včetně lokálních forem)

18 Chloramfenikol - indikace
Bakteriální meningitida Typhus a paratyphus Těžké pneumonie (abscedující formy) Anaerobní infekce a smíšené infekce Abdominální infekce Závažné invazivní hemofilové infekce

19 Tetracykliny Spektrum G+ i G- flóra, mykoplasmata, chlamydie, rickettie… Statický účinek Intracelulární průnik Dobrá vstřebatelnost z GIT Časté dysmykrobie, fotosenzibilizace Nízká toxicita

20 Tetracykliny- dělení Základní – tetracyklin, oxytetracyklin
Modifikované – rolitetracyklin Nové (II.generace) – doxycyklin, minocyklin… Glycylcykliny (zatím klin. zkoušení)

21 Tetracykliny II. generace
Vyšší aktivita Prodloužený poločas (1-2x denně) Vstřebávání minimálně ovlivněno příjmem potravy Vyšší stupeň metabolizace Rezistence nemusí být vždy zkřížená se základními léky

22 Tetracykliny - indikace
Infekce dýchacích cest Mykoplasmové infekce Chlamydiové infekce Borelióza Leptospiróza …

23 Tetracykliny – nežádoucí účinky
Dysmikrobie – poruchy GIT Poruchy skeletu – ukládání do novotvořené kostní tkáně s následným narušením růstu.. Superinfekce

24 Makrolidy Primárně bakteriostatické Široké spektrum účinku
Dobrá snášenlivost (semisyntetické) Výborně vstřebatelní z GIT Intracelulární průnik

25 Makrolidy - dělení Základní – erytromycin, spiramycin
Semisynteické (modifikované) – Nové skupiny – ketolidy, streptograminy roxitromycin, klaritromycin, azitromycin… lepší snášenlivost výhodnější farmakokinetické vlastnosti vyšší aktivita nižší toxicita

26 Makrolidy – spektrum účinku
G+ - stafylokoky, streptokoky Neisserie Leptospiry Mykoplasmata Chlamydie Kampylobaktery Legionely Toxoplasma gondii Bordetely…

27 Makrolidy Nárůst rezistence v posledních letech
- Streptococcus pyogenes (15 %) !! - Streptococcus pneumoniae Staphylococcus aureus… Příčiny : zvyšující se spotřeba v humání i veterinární medicíně – neracionální podávání

28 Makrolidy – základní indikace
Infekce vyvolané chlamydiemi, mykoplasmaty, legionelami • Alternativa při výskytu penicilinové alergie • Kampylobakterové infekce • Helicabacter pylori ( s inhibitorem protonové pumpy)

29 Linkosamidy Spektrum účinku : G+ bakterie anaeroby • statický účinek
• rezistence často zkřížená s makrolidy (MLSB) • výborný průnik do tkání (kost) • minimální toxicita • první antibiotika s výskytem postantibitické kolitidy (C.difficile)

30 Linkosamidy Linkomycin Klindamycin (vyšší aktivita na anaeroby)
Základní indikace : anaerobní infekce stafylokokové infekce

31 Peptidy - cidní účinek Nevstřebávají se z GIT Značná toxicita
Pouze k lokákní aplikaci Rozdílné spektrum účinku

32 Peptidy Bacitracin - G+ koky - kombinace s neomycinem (Framykoin)
- bacitracinový test • Polymyxiny – polymyxin B, kolistin - pouze G- bakterérie (kromě neisserií) - kolistin (P.aeruginosa) lokálně, I.V. forma

33 Glykopeptidy Stěnová antibiotika Baktericidní účinek
G+ flóra – stafylokoky, streptokoky, enterokoky Lokálně se nevstřebávají Rezistence zatím výjimečná

34 Glykopeptidy Vankomycin Teikoplanin
Rezervní atb pro léčbu těžkých, rezistentních G+ infekcí Lokálně (p.o.) léčba střevních infekcí tox. kmeny Clostridium dificille

35 Ansamyciny Širokospektrý účinek (mykobakterie, chlamydie, rickettie, legionely) baktrericidní účinek nízká toxicita P.O. , I.V. i lokální formy Snadný vznik rezistence – vždy v kombinaci !

36 Ansamyciny Rifampicin Rifabutin
Rifamixin (nevstřebatelná forma) – p.o., lokálně v masti

37 Trimetoprim – Sulfamethoxazol Cotrimoxazol
Synergické působení Širokospektrý účinek SMX – analog PABA (sulfonamid) TRI – analog dyhydrofolátové kyseliny (pyrimidin) metabolismus kyseliny listové Baktericidní účinek Poškození hematopoézy, alergie

38 Trimetoprim - Sulfamethoxazol
Hlavní indikace : Uroinfekce Respirační infekce Nokardióza Toxoplasmóza (s pyrimethaminem)… Infekce vyvolané P.carinii

39

40

41

42

43 Nitroimidazoly antiparazitární účinek účinek na anaeroby
metronidazol, ornidazol léčba anaerobních a smíšených infekcí léčba střevních infekcí vyvolaných tox. kmeny C.difficile (P.O., I.V.)

44 Antituberkulotika I První řada :
rifampicin, isoniazid, ethambutol, streptomycin, pyrazinamid Nižší toxicita, vysoká aktivita • Druhá řda : nižší účinnost, vyšší toxicita PAS, kanamycin, cykloserin, viomycin, amikacin

45 Antituberkulotika II Léčba vždy v kombinaci – oddálení R, synergie, postižení intra i extracelulárních forem Dlouhodobé podávání (6 – 12 měs.) Léčba ještě před stanovením citlivosti Možnost intermitentního podávání Výskyt multirezistentích kmenů (přibývá)