Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Historický úvod do předmětu Skripta str. 13 - 28.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Historický úvod do předmětu Skripta str. 13 - 28."— Transkript prezentace:

1 Historický úvod do předmětu Skripta str

2 Časové schéma historie mezinárodních vztahů:  premoderní systém (počátek civilizace – vestfálský mír 1648)  moderní (vestfálský) systém (vestfálský mír – vznik koalic)  globální vestfálský systém (I., II. světová válka a studená válka)  postmoderní systém (druhá polovina 20. století – současnost)

3 Moderní vestfálský systém 1. Charakteristika středověké Evropy 2. Vznik moderního systému států 3. Koncepce státního zájmu – (raison d´etat) 4. Koncepce mocenské rovnováhy 5. Evropský koncert mocností 6. „Realpolitik“ a její dopad na mezinárodní vztahy

4 1. Charakteristika středověké Evropy  imperiální systém se dvěma vrcholy: na vrcholu světské moci císař, na vrcholu církevní moci papež jehož požehnání dávalo světské moci legitimitu;  tento vztah nadřízenosti a podřízenosti se stal největším problémem systému a předmětem neustálých sporů a konfliktů (tzv. spor o investituru)  feudální struktura daná lenním vztahem – ani císař, ani králové nebyli svrchovanými vládci na svém území, ale pouze nejvyššími lenními pány, významnou mocenskou složkou byla i šlechta;  systém se vyznačoval nebývalou pestrostí politických aktérů (císař, králové, šlechta, města, biskupové, kláštery, rytířské řády);  systém opakovaně zaznamenával jednotlivé pokusy o hegemonii.

5 2. Vznik moderního systému států Nové vývojové procesy v 15. a 16. století:  zasáhly v podstatě všechny oblasti lidského myšlení a do historie vešly pod názvem renesance (obrození).  odumírá idea jednoty státu a léna;  začíná se prosazovat idea národních států, které existují v geograficky ucelených „přirozených“ hranicích; Na vznik moderního světa měly podstatný vliv tři klíčové vynálezy:  střelné zbraně  kompas  knihtisk (tiskařský lis) Nový systém nastartovaly dva procesy:  evropská kolonizace světa  vznik moderního systému států Začal se formovat uzavřený celoevropský systém:  nebyla žádná země, která by někomu nepatřila;  dotyk států mezi sebou se stal bezprostřední;

6 Zásadní význam - vestfálský mír  ukončil třicetiletou válku a s ní spojené období náboženských válek v Evropě;  uzákonil nový poměr sil na základě výsledků války;  sankcionoval rozpad Svaté říše římské na 355 samostatných států;  stanovil hranice nově vznikajících národních států;  zastavil náboženské konflikty ( součástí mírové smlouvy se stal princip „cuis regio eius religio“ – tzn. „ten kdo vládne, určuje náboženství svých poddaných);  žádný vnější aktér nemá právo do tohoto procesu zasahovat a ani tuto pravomoc zpochybňovat;  princip nezasahování do vnitřních záležitostí se stal jedním z pilířů evropského systému společně s pojmy suverenity a mezinárodního práva, které upravuje chování států v jejich vzájemných vztazích;  ukončil středověké spory o suverenitě, o přiměřené autoritě náboženské a civilní moci, o jejich nadřazenosti a podřízenosti;  ukončil politicko-právní uznání změn, kterými Evropa procházela od 15. století.

7 Hlavní charakteristiky nového vestfálského systému:  evropské politice přestala hrát hlavní roli duchovní moc papeže;  problémy s náboženským rozkolem byly vyřešeny vyloučením náboženství z politiky (sekularizace politiky);  systém uznával pouze jeden typ aktérů - územně svrchované státy;  došlo k uznání státní suverenity jako principu mezinárodního práva;  neexistovaly žádné právní zábrany omezující používání síly mezi státy;  všeobecným cílem se stala minimalizace zásahů do chování států;

8 Z teze o nedotknutelnosti hranic vyrostl: Princip vnější suverenity,  žádný stát nemá právo zasahovat do vnitřních záležitostí suverénního státu;  žádný stát není podřízen vyšší moci;  každý stát je oficiálně rovný a rovnoprávný s ostatními suverénními státy;  svoboda jednání státu v zahraniční politice je omezená jen suverenitou ostatních států a závazky, které ve formě mezinárodních smluv dobrovolně přijal; Princip vnitřní suverenity  stát je svrchovaným správcem území a obyvatelstva;  nikdo jiný nemůže právoplatně zasahovat do jeho jurisdikce;  žádná vnitřní jednotka není právní jednotkou ve vztahu k zahraničí;

9  vestfálský systém znamenal zásadní posun od mezinárodního práva nad státy k mezinárodnímu právu mezi státy;  představa o božské inspiraci mezinárodního práva byla nahrazena kodifikovaným souborem obyčejů či konvencí; Tvůrci:  francouzský právník Jean Bodin (1530 – 1595) - dílo: Šest knih o republice obsahuje: definici suverenity a formulaci zásady „pacta sunt servanta“ (tj. svrchovaní vládci musí dodržovat závazky);  nizozemský učenec Hugo Grotius (1583 – 1645) - dílo: Tři knihy o právu válečném a mírovém – obsahuje koncepci mezinárodních vztahů jako vzájemného politického působení v rámci států;  anglický učenec Thomas Hobbes (1588 – 1679) dílo: Leviathan - pojetí suverenity nespojuje s právem, ale s vladařovou absolutní a neomezenou mocí. Podle jeho názoru státem je panovník jako suverénní jednotlivec a jeho zájmy jsou zájmem státu.

10 3. Princip státního zájmu (raison d´etat) –  nahradil středověkou koncepci univerzální mravnosti;  „blaho státu ospravedlňuje všechny prostředky použité v jeho prospěch“ - účel světí prostředky; N. Machiavelli: je v zájmu státu, aby vladař:  měl svobodu porušit své slovo, kdykoli to uzná za nutné;  necítil povinnost splnit své sliby, když by to bylo proti zájmu státu;  má být „být velký lhář a podvodník“, ale musí umět toto umění skrývat. Panovník není podřízen běžným morálním pravidlům, protože v mezinárodní politice existuje jiná morálka, která se řídí vlastním zájmem a bezpečností státu. První evropský státník, který se řídil jeho radami, byl kardinál de Richelieu. Svoji politiku zdůvodňoval slovy: „Člověk je nesmrtelný a později bude spasen, avšak stát není nesmrtelný. Buď bude spasen nyní, nebo nebude spasen nikdy.“

11 4. Princip mocenské rovnováhy  protože nejvyšší hodnotou se stalo blaho státu, všichni panovníci cítili povinnost zvětšovat a rozšiřovat území a slávu;  silnější se pokoušeli získat nadvládu, slabší se bránili vytvářením koalicí, které jim dávaly větší sílu;  když byla koalice dostatečně silná, aby zadržela agresora, vznikl stav, který začal být označován pojmem „mocenská rovnováha“;  systém mezinárodních vztahů tak díky mechanismu rovnováhy mohl začít fungovat jako „seberegulující“systém;  zárodečnou formu evropské mocenské rovnováhy jako principu představuje vestfálská smlouva, kterou podepsaly všechny evropské státy a prohlásily se za jejího garanta; Od tohoto okamžiku mohly všechny státy předpokládat:  žádná důležitá změna statu quo není v zájmu ostatních států;  jednání proti mocnosti, která chce změnit status quo, nebude pokládáno za nepřátelské chování;  základní metoda zachování statu quo: vytváření koalicí proti takové změně;

12 5. Evropský koncert mocností (evropská harmonie) - pojem pro systém vzájemných vztahů mocností po napoleonských válkách Principy: 1. Jednání a koordinace politiky hlavních mocností  závazek dobrovolně omezovat politiku maximalizace vlastní moci;  zohledňovat ostatní mocnosti v rámci dialogu a dohadování;  „brát ohledy“ na zájmy druhých – dlouhodobě účinnější nástroj k zajištění vlastních mocenských zájmů než je bezohledné zvětšování vlastní moci na úkor soupeřů;  nevylučuje se použití síly (nebo její hrozby); tam, kde je to možné, dostává však přednost kooperace;  neznamená to obětování vlastních zájmů - ale jen to, že jejich obhajoba vychází z možnosti dlouhodobého soužití mocností na základě jejich relativního souladu;

13 2. Vzájemné respektování společných hodnot – bylo založené na:  vzájemné ideologické solidaritě;  na uznání principu legitimity – tj. respektování tři sta let formovaných a uznávaných obyčejů a pořádků;  nebylo spojeno se vznikem nějakého formálního orgánu nebo organizace;  bylo založeno na rozhodnosti a připravenosti mocností zasáhnout proti nacionalistickým, liberálním a revolučním změnám v jednotlivých zemích na základě klerikálně-monarchistické ideologie; Toto společné chápání legitimity vyjadřovaly dva dokumenty:  Aliance čtyř (Velká Británie, Prusko,Rakousko, Rusko) s cílem zabránit hned v zárodku agresivním snahám Francie;  Svatá aliance (Prusko, Rakousko, Rusko)- s cílem sjednotit konservativní monarchy v boji proti hrozícím revolucím; Poprvé v historii byly vnitrostátní záležitosti postaveny pod mezinárodní dohled

14 3. Existence tzv. státu „balancéra“ Může jím být jen stát, který:  nepokládá hodnoty, jež jsou obsahem mocenského konfliktu, za svůj životní zájem;  musí disponovat takovou mocí, která mu umožňuje rozhodnout o výsledku konfliktu tím, že se přidá na určitou stranu;  do mocenských konfliktů nesmí vstupovat jako právní či morální arbiter, ale jako stát sledující vlastní zájem;  protože není schopen řídit celý systém, přidává se obvykle na stranu slabšího. V evropském systému tuto úlohu plnila Velká Británie, která se stala důležitým jazýčkem na vahách evropské mocenské rovnováhy Z této doby pochází slavný Palmerstonův výrok o britské zahraniční politice: „Velká Británie nemá stálé spojence, ale jen stálé zájmy“

15 6.„Realpolitik“a její dopad na MV - p ojem pro neomezenou politiku mocenské rovnováhy založenou na mocenský kalkulacích a národním zájmu; - vedla ke sjednocení Německa, v důsledku kterého se stalo nejsilnějším státem evropského kontinentu; - měla za následek zásadní změny v evropském systému:  ideologické motivy ztratily sjednocující sílu;  hlavním principem se stal nacionalismus, v důsledku kterého se z velmocí staly smrtelně nebezpeční soupeři a konfrontace se stala standardní metodou diplomacie;  zatímco předtím mocnosti na okraji Evropy (V. Británie, Francie, Rusko) vyvíjely tlak na její střed, nyní se střed Evropy (Německo) stal tak mocným, že mohl vykonávat tlak na periferii; Německu tak hrozilo stálé nebezpečí, které Bismarck nazval „noční můrou“ nepřátelských, obkličujících koalicí

16 Po Bismarckově vynuceném odchodu v roce 1890 se německý císař Vilém II. pokusil „zjednodušit“ německou zahraniční politiku:  Německo s novými koloniemi, silným loďstvem a hospodářským vlivem v zájmových oblastech se mělo stát světovou velmocí;  jeho koloniální ambice však měly za důsledek další zhoršení vztahů s Francií a námořní zbrojení zhoršení vztahů s Velkou Británií;  snažil se získat Velkou Británii pro spojenectví s Trojspolkem (1882), ale i přes určité sblížení se Velká Británie v duchu své tradiční politiky odmítla vázat s Německem;  v roce 1894 došlo k uzavření francouzsko-ruské aliance;  neustálý nárůst vojenské a ekonomické síly Německa donutil V. Británii vzdát se tradiční politiky „splendid isolation“ (skvělé izolace) a uzavřít v roce 1904 s Francií tzv. „srdeční dohodu“; Rozdělení Evropy na německo-rakouský a francouzsko-ruský blok se stalo skutečností

17

18 Kontrolní otázky 1. Středověká Evropa a faktory její přeměny v moderní systém mezinárodních vztahů 2. Vestfálský mír a jeho vliv na vznik moderního systému států. 3. Koncepce státního zájmu a mocenské rovnováhy 4. Charakteristika systému evropského koncertu mocností a jeho rozpad koncem 19. století

19 Globální vestfálský systém 1. První světová válka 2. Mírové uspořádání po první světové válce 3. Místo sovětského Ruska v systému mezinárodních vztahů 4. Německo a jeho politika ve dvacátých letech 5. Éra pacifismu 6. Hitler a zničení versailleského systému 7. Sovětsko-německý pakt o neútočení 8. Druhá světová válka 9. Poválečné uspořádání světa (Jaltská a Postupimská konference)

20 1. První světová válka Proměna evropského koncertu v bipolární uspořádání byla důsledkem celé řady změn:  změnila se povaha aliancí;  změnilo se pojetí války jako nástroje zahraniční politiky a diplomacie jako nástroje jejich zakončení (Clausewitz);  příprava armád byla zaměřena na bleskové akce;  s nástupem moderních technologií vzrostl význam rychlé mobilizace a zahájení války se dostalo mimo politickou kontrolu; Příčina: závazek mobilizovat okamžitě po zahájení mobilizace kteréhokoliv z protivníků; Rozhodujícím faktorem, který umožnil porážku Německa, se stal vstup USA do války v roce 1917

21 Versailleská mírová smlouva Výsledek střetu dvou rozdílných plánů uspořádání světa:  amerického (Wilson) - světový pořádek založený na demokracii, kolektivní bezpečnosti a právu na sebeurčení;  francouzského (Clemencea) - mír trestající Německo územně, vojensky a hospodářsky; Ze střetu těchto koncepcí nakonec vzešly mírové smlouvy s Německem (Versailleská), Maďarskem (Trianonská), Rakouskem (Saintgermainská), Bulharskem (Neuillská), Tureckem (Sévreská); Slabiny mírového uspořádání:  přes svá tvrdá opatření vůči Německu paradoxně vytvářela pro něho řadu strategických výhod;  nebyla doceněna složitost realizace práva na sebeurčení;  z evropského uspořádání bylo vyloučeno Rusko;  v roce 1920 z nového uspořádání vypadly i USA;

22 Společnost národů  cíl: vnést řád do anarchického světa tvořeného jednotlivými národními státy;  sdružovala státy na základě dobrovolnosti a rovnoprávnosti;  struktura:  Shromáždění - každý stát jeden hlas;  Rada – 4 stálí členové (vítězné mocnosti – V. Británie, Francie, Japonsko, Itálie) a 4 nestálí členové;  Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti v Haagu (arbitráž)  Závazky:  omezit zbrojení,  podílet se na odzbrojení,  respektovat a chránit teritoriální integritu a politickou nezávislost členských států,  chránit je proti vnější agresi;  zúčastnit se sankcí proti státu označenému za agresora;  vojenská akce proti agresorovi – kolektivní akce všech členů, kterou schválí Shromáždění na jednomyslné doporučení Rady

23 Hlavní slabina: Společnost národů v sobě neorganicky sdružovala různorodé prvky kolektivní bezpečnosti a rovnováhy moci; Podstatné rozdíly:  zatímco aliance vznikají proti konkrétním hrozbám a definují přesné závazky signatářů - systém kolektivní bezpečnosti neposkytuje záruky žádné konkrétní zemi;  zatímco v aliancích je za příčinu války (casus belli) považován útok na člena aliance – v systému kolektivní bezpečnosti je za příčinu považováno porušení principu „mírového řešení sporů“;  zatímco účelem aliance je vytvořit předvídatelný a přesný závazek – kolektivní bezpečnost ponechává aplikaci svých principů na interpretaci konkrétních události až v době jejich vzniku; Předpoklad:  všechny státy mají stejný zájem na odporu proti každé agresi;  jsou ochotné podstoupit proti ní i odpovídající riziko.

24 Sovětské Rusko Východisko:  okamžitě po vítězství revoluce v Rusku vypukne světová revoluce;  Rusko nebude muset koexistovat s kapitalistickými zeměmi a proto ani nemusí řešit problém své zahraniční politiky;  v dalším vývoji nutný pragmatický kompromis mezi proklamacemi o světové revoluci a praxí mírového soužití:  v boji o své přežití přijalo princip mírového soužití jako taktickou možnost využívat rozporů mezi kapitalistickými státy;  kapitalistické státy byly považovány bez výjimky za nepřátelské;  spolupráce s nimi pouze v případě vlastních výhod;  do poloviny 30. let nerozlišovalo mezi demokratickými a fašistickými státy;  stejně jako Německo odmítalo poválečný mezinárodní pořádek;  oba dva státy uzavřely:  v roce 1922 – tzv. Rapallskou smlouvu (navázání diplomatických vztahů, zřeknutí se vzájemných majetkových nároků, princip nejvyšších výhod);  v roce 1926 – smlouvu o vzájemné neutralitě

25

26 Německo ve dvacátých letech Poražený stát má v zásadě dvě možnosti:  postavit se vítězovi - riziko: odpor může vyvolat zkoušku síly v čase, kdy je země oslabena;  spolupracovat s vítězem a postupně získávat na síle pro pozdější konfrontaci - riziko: kolaborace hrozí demoralizací a zmatením veřejného mínění; Změna v německé zahraniční politice - Gustav Stresemann (od roku 1923 ministr zahraničí a posléze německý kancléř):  skončil s diplomatickou partyzánskou válkou proti ustanovením versailleské smlouvy;  využil tezi, že Německo představuje rozhodující hráz proti bolševismu v Evropě;  zahájil proces hospodářské obnovy a později i růstu politické moci Německa; Změnou politiky se mu podařilo:  odložit platbu reparací o pět let (Dawesův plán) ;  získat půjčky v USA v hodnotě zhruba 2 mld. dolarů

27 Éra pacifismu - iluze dvacátých let Locarnské dohody 1925  Německo uznalo svoji západní hranici s Francií a Belgií a neporušitelnost demilitarizované zóny v Porýní;  Velká Británie a Itálie převzaly garanci a zavázaly se k pomoci při odrážení agrese z jakéhokoli směru;  Německo souhlasilo se vstupem do SN;  odmítlo však na stejné smluvní úrovni uznat hranice s Polskem a Československem (uzavřelo jen arbitrážní dohody); Briand-Kellogův pakt 1928  15 států se zřeklo války jako nástroje státní politiky;  Pakt ratifikovaly téměř všechny státy světa (včetně Německa, Japonska a Itálie) Slabiny:  neobsahoval žádné sankce za jeho porušení;  nebyl spojen s žádným konkrétním závazkem odzbrojení;

28 Krize versailleské Evropy Důležitý mezník: vstup německých jednotek v roce 1936 do demilitarizovaného Porýní. Důsledky:  vojenské: opevněné Porýní znamenalo, že se východní Evropa dostala mimo dosah francouzské vojenské pomoci;  psychologické: respektování Hitlerova kroku jako dokonaného faktu (fait accompli). Oficiální politikou západních mocností se stala politika usmiřování (appeasement) jako výraz pokusu o nápravu nespravedlivých ustanovení vůči Německu. V roce 1938 Hitler překročil hranice Německa stanovené ve Versailles:  připojil Rakousko, kterému mírová smlouva zakazovala spojení s Německem;  Mnichov  březen 1939 okupace zbytku Československa.

29 Sovětsko-německý pakt o neútočení Stalin se v dané mezinárodní situaci projevil jako maximální realista a tvrdý zastánce sovětských národních zájmů:  v březnu 1939 sovětskou strategii vyjádřil slovy: „…začala již druhá (světová) imperialistická válka…a my ji imperialistům necháme, aby si ji vybojovali mezi sebou“;  přešel od orientace na vytvoření vojenské aliance s Francií na jednání o alianci s Francií a V. Británií jako karty pro dosažení dohody s Hitlerem;  tuto svoji velkou hru vyhrál – Hitler mu nabídl zdarma to, co by v případě dohody s V. Británií a Francií mohl získat jedině za cenu války s Německem; Pakt Molotov – Riebbentropp (Pakt Hitler – Stalin) - závazek zdržet se vzájemného napadení; - bude-li jedna ze smluvních stran napadena, nebude druhá strana žádným způsobem tyto mocnosti podporovat; - závazek udržovat vzájemný kontakt za účelem konzultací. Součástí paktu i tajný protokol

30 Tajný protokol:  Polsko bylo rozděleno na sféry vlivu obou států;  Finsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko do sféry ruského vlivu ;  Besarábie odňatá Rumunsku v prospěch Sovětského svazu. Vliv smlouvy na bezpečnost Sovětského svazu:  pakt znemožnil Hitlerovi zaútočit na Sovětský svaz již v roce 1939;  sovětská obranná linie byla posunuta od životních center země zhruba o 500 km na západ;  pakt narušil vzájemné vztahy Německa a Japonska, jehož jednotky útočily na mongolské hranici (Chalchyn Gol);  Sovětský svaz získal od Německa úvěry na dodávky materiálu, zařízení a technologií pro vojenský průmysl. Na druhé straně:  vyloučil Sovětský svaz jako potenciálního protivníka Německa;  znamenal podstatnou změnu poměru sil v Evropě a možnost využit německé ozbrojené síly k porážce Francie;  osm dní po podepsání paktu vypukla druhá světová válka.

31

32

33 Poválečné uspořádání světa Porážka u Stalingradu otevřela možnost začít uvažovat o vítězství a budoucím poválečném uspořádání Tři přístupu k míru:  Churchill - zrekonstruovat v Evropě tradiční mocenskou rovnováhu, tj. znovu vybudovat Velkou Británii, Francii i poražené Německo a spolu s USA vyvážit moc Sovětského svazu;  Roosevelt – prosadit určitou formu kolektivní bezpečnosti, ale schopnou ji prosazovat (spolu s Čínou vytvořit jakousi správní radu světa);  Stalin – zužitkovat vítězství na rozšíření vlivu do střední Evropy a vytvořit zde nárazníkové pásmo, které by chránilo Rusko proti každé budoucí německé agresi. Třístranné konference: Teherán (listopad 1943), Jalta (únor 1945) Postupim (srpen 1945)

34 Jalta 1945 Konferenci se často vyčítá hanebná role při utváření poválečného světa především uznáním hranic Sovětského svazu z roku V únoru 1945 však veškerá sporná území ovládala sovětská armáda a mohla zasahovat do vnitřního uspořádání všech obsazených území. Politické důsledky konference:  rozdělila Evropu na dvě zóny vlivu s tím, že obě mocnosti mají ve své zóně plnou moc a za předpokladu, že nebudou zasahovat do druhé zóny;  každá strana dostala právo otevřeně šířit svou ideologii a odsuzovat ideologii druhé strany;  nutila každou stranu vytvořit vlastní alianci. I když vojenskou převahu měly USA, Sovětský svaz měl dost síly na nastolení „rovnováhy strachu“. V důsledku toho obě strany dohodu až do zániku Sovětského svazu přísně respektovaly.

35 Kontrolní otázky 1. Příčiny vzniku 1. světové války a její charakter. 2. Charakteristika mírového uspořádání po první světové válce a jeho slabiny 3. Pacifismus dvacátých let a rozpad versailleského systému v třicátých letech. 4. Vztah sovětského Ruska a Německa v meziválečném období a jeho vyústění v sovětsko-německém paktu o neútočení 5. Rozdílné názory na poválečné uspořádání světa a jejich střet na jaltské a postupimské konferenci.


Stáhnout ppt "Historický úvod do předmětu Skripta str. 13 - 28."

Podobné prezentace


Reklamy Google