Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

6 – Tuhnutí a krystalizace 1 TUHNUTÍ - KRYSTALIZACE.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "6 – Tuhnutí a krystalizace 1 TUHNUTÍ - KRYSTALIZACE."— Transkript prezentace:

1 6 – Tuhnutí a krystalizace 1 TUHNUTÍ - KRYSTALIZACE.

2 6 – Tuhnutí a krystalizace 2 Schéma uspořádání atomů v tuhé, kapalné a plynné fázi

3 6 – Tuhnutí a krystalizace Termodynamické podmínky tuhnutí Při teoretické teplotě tuhnutí T m jsou kapalina i tuhá fáze v termodynamické rovnováze při této teplotě jsou volné entalpie (Gibbsova energie) tuhé fáze G (s) a kapalné fáze G (l) stejné G (l) = G (s )  ;  G (L→S) = G (s) - G (l) = 0 K tuhnutí dochází až při určitém podchlazení  T, kde pro reálnou teplotu tuhnutí T platí, že T < T m. Tehdy má tuhá fáze volnou entalpii G (s) která je nižší, než volná entalpie fáze kapalné G (l) G (s) < G (l) ;  G (L→S) = G (s) - G (l)  0

4 6 – Tuhnutí a krystalizace 4 Termodynamické podmínky tuhnutí  Při teplotě T (L  S) je již splněn termodynamický předpoklad pro uskutečnění krystalizace (  G (L  S) < 0 ). Ta však ve skutečnosti proběhne tehdy, podaří-li se soustavě v reálném čase překonat energetickou bariéru tohoto přechodu  g aktivační  Víme již, že v soustavě existují energetické fluktuace. V každém místě soustavy, kde elementární částice nabudou takové energie, že jsou schopny překonat energetickou bariéru, může se začít tvořit nová stabilní fáze. Počet částic, jejichž energie převýší o hodnotu g akt průměrnou energii soustavy jako celku, je dán vztahem N akt = exp(-g akt /kT).  Praktická pozorování ukazují, že většina fázových přeměn se uskutečňuje postupným přemísťováním atomů ze staré do nové fáze. Počáteční nepatrné objemy nové fáze nazýváme jejími zárodky (nukleus) a jejich tvorbu nukleací. Postupné zvětšování zárodků nazýváme růstem nové fáze. Většina fázových přeměn tedy probíhá určitou rychlostí a trvá určitou dobu.

5 6 – Tuhnutí a krystalizace Mechanismus tuhnutí  Mechanismus krystalizace je charakterizován nukleací (vznikem) stabilních zárodků a jejich následným růstem  Nukleace zárodků tuhé fáze je základním procesem krystalizace tuhé fáze z kapalného kovu (taveniny)  Krystalizační zárodky tuhé fáze vznikají vlivem fluktuace (kolísání) teploty a energie - buď spontánně přímo v tavenině – homogenní nukleací - nebo na již přítomných zárodcích cizí fáze - heterogenní nukleací Zárodky tuhé fáze jsou tvořeny shluky atomů, které mají vzájemnou polohu odpovídající jejich budoucímu krystalickému uspořádání

6 6 – Tuhnutí a krystalizace Homogenní nukleace tuhé fáze v tavenině  Je-li tavenina přechlazená (její teplota je nižší než T m ), existuje možnost, že vzniklý zárodek se stane termodynamicky i kineticky stabilní a začne růst. Při homogenní nukleaci uvažujeme, že se v tavenině vytvoří zárodek tuhé fáze ve tvaru koule o poloměru r  Pro stabilní růst zárodku tuhé fáze je zapotřebí, aby jeho volná entalpie  g hom s růstem velikosti objemu zárodku zárodku stále klesala  Při daném podchlazení je volná entalpie  g hom dána součtem objemové (  g obj ) a povrchové (  g povrch ) energie zárodku  g hom = -  g obj +  g povrch  Zárodek bude trvale růst (stane se aktivním zárodkem), bude-li jeho poloměr r > r krit, kdy další růst zárodku působí ve směru snižování volné entalpie soustavy  Teorie homogenní nukleace popisuje nukleační procesy probíhající při vysokém podchlazení kapaliny (asi při 0,8 T m ), při tzv. spontánním tuhnutí

7 6 – Tuhnutí a krystalizace Heterogenní nukleace pevné fáze v tavenině  je-li úhel  = 180°, pak heterogenní zárodek je zcela nesmáčivý, potom  g heter =  g homog  platí-li nerovnost 0  180°, je heterogenní zárodek částečně smáčivý a  g heter <  g homog  je-li úhel  = 0, je energie  g heter = 0 (extrémní případ, krystalizace by mohla probíhat bez podchlazení)  Heterogenní nukleace se běžně uskutečňuje v reálných kapalinách (taveninách)  Je usnadněna přítomností cizích povrchů → zárodků, přítomných v tuhnoucí tavenině, k nimž např. patří: stěny pískové formy, či kokily, částice cizích tuhých fází, nejčastěji oxidů aj., které tvoří podložku pro vznikající zárodek a působí jako katalyzátory nukleace.  Nukleační pochod je při heterogenní nukleaci řízen měrnou povrchovou energií  nově se tvořících fázových rozhraní, na kterých se udržuje rovnováha povrchových energií zárodek – tavenina  LS podložka – tavenina  LP podložka – zárodek  SP

8 6 – Tuhnutí a krystalizace Rychlost nukleace zárodků  Rychlost nukleace je dána počtem zárodků, které dosahují nadkritické velikosti za jednotku času v jednotce objemu tuhnoucího kovu. Tato rychlost je závislá na aktivační volné entalpii nukleace  G N a též na aktivační volné entalpii difuze  g D, neboť přísun atomů kapalné fáze k atomům tuhé fáze je podmíněn překonáním jisté energetické bariéry.  Termodynamický podíl aktivační entalpie nukleace (  G N ) spojený s tvorbou zárodků se s rostoucím podchlazením kapaliny zvyšuje, zatímco kinetický podíl vyjadřující aktivační entalpii difuze atomů (  g D ) se s rostoucím podchlazením snižuje.  Rychlost nukleace tak bude mít v závislosti na teplotě, při níž se uskutečňuje tvorba zárodků nové fáze, tj. v podstatě na teplotě podchlazení, maximum.  Při překročení zmíněného maxima, tj. při extrémním podchlazení, bude existovat vysoká nukleační schopnost kapaliny, avšak minimální možnost přísunu atomů k zárodkům. Výsledkem budou amorfní struktury, tj. podchlazené, či přechlazené kapaliny.  Reciprokou veličinou rychlosti je čas, proto rostoucí rychlost nukleace znamená zkracování doby potřebné pro nukleaci.

9 6 – Tuhnutí a krystalizace 9  Zárodek je charakterizován svým lineárním rozměrem (koule poloměrem, rotační elipsoid hlavní a vedlejší osou, jehlice délkou a tloušt’kou, apod.). Rychlost růstu vyjadřuje přírůstek charakteristického lineárního rozměru zárodku za jednotku času.  Růstu zárodku se uskutečňuje difuzí atomů z taveniny k jeho povrchu, uplatňují se dva pochody: - atomy z kapalného kovu se připojují na již vytvořený povrch zárodku - atomy z povrchu krystalu přecházejí zpět do kapalného kovu.  Výsledný pochod je řízen Arrheniovým vztahem a může být vyjádřen superpozicí obou pochodů tj. tuhnutí (krystalizace) a rozpouštění 6.9 Růst zárodků v tavenině kde w je výsledná lineární rychlost postupu krystalizační fronty w k, w r jsou rychlosti tuhnutí (krystalizace), resp. rozpouštění (tavení)  G k je aktivační energie potřebná k převedení atomu z kapalného  kovu na vznikající krystal  G r je aktivační energie potřebná k přesunu atomu z krystalu do taveniny T je reálná teplota tuhnutí v [K] R je universální plynová konstanta 8,314 [J.mol -1.K -1 ] [cm.s-1]

10 6 – Tuhnutí a krystalizace 10 Růst zárodků  Pochody doprovázející růst krystalů jsou závislé na celé řadě faktorů, znichž značný vliv má pravděpodobnost, že atom tuhé nebo kapalné fáze najde na druhé straně rozhraní vhodné místo, kde by se mohl připojit. Krystaly představují specifické typy povrchů, takže způsob připojení závisí na krystalografické rovině, která se stýká s kapalným povrchem. Čím je rovina krystalu méně obsazena, tím snáze se může atom tuhnoucího kovu připojit k povrchu  Např. u krychlové plošně středěné mřížky ( FCC ) jsou to roviny  100 , zatímco rovina {111} je hustě obsazena a připojení dalšího atomu je obtížnější  Všeobecně platí, že pro připojení jednotlivých atomů kapaliny k povrchu krystalu je výhodné, je-li jeho povrch členitý. Čím více je povrch tuhé fáze členitý, tím snázeji se k němu atom kapalného kovu připojí

11 6 – Tuhnutí a krystalizace Mechanismy růstu Při pozitivním teplotním gradientu je fronta tuhnutí rovnoměrná a postupuje dopředu, tj. do kapaliny jako celek. Kladný teplotní gradient je charakte- ristický pro tuhnutí čistých kovů - fázové rozhraní tuhá fáze - kapalina je rovinné Záporný (negativní) teplotní gradient je charakteristický pro konstituční přechlazení vyskytující se u slitin. Vlivem příměsí má fázové rozhraní tuhá fáze - kapalina dendritickou povahu  Struktura ztuhlého kovu je závislá na podchlazení, avšak je také ovlivněna teplotním gradientem v tavenině před frontou tuhnutí

12 6 – Tuhnutí a krystalizace 12  Část krystalu, která zasahuje hloubějído taveniny o nižší teplotě, roste rychleji než okolní část.  To vede k přednostnímu růstu ve směru os, označovaných jako primární.  V okolí rostoucích primárních os se zvyšuje teplota taveniny uvolněným skupen- ským teplem tuhnutí. To zpomaluje původní rychlost růstu primární osy.  Nerovnoměrné teplotní pole umožní vznik sekundárních os a os vyšších řádů.  Vznikající krystal má tvar stromečku a je označován jako dendrit Dendritický růst Model

13 6 – Tuhnutí a krystalizace 13 Dendritický růst  Přednostní směr růstu dendritů je závislý na krystalové struktuře: u plošně středěné krystalové mřížky u prostorově středěné krystalové mřížky u hexagonální těsně uspořádané mřížky u tetragonální prostorově středěné mřížky u kovů nastává dendritický růst, je-li při - heterogenní nukleaci rychlost krystalizace w  5 cm.s-1 - homogenní nukleaci rychlost krystalizace w  cm.s-1  Základní podmínkou dendritického růstu krystalů je koexistence vrstvy přechlazené kapaliny (taveniny) před mezifázovým rozhraním krystal - tavenina  Tato vrstva vzniká v ocelových odlitcích v podstatě ihned na počátku krystalizace a to následkem segregace příměsí, především uhlíku, fosforu a síry


Stáhnout ppt "6 – Tuhnutí a krystalizace 1 TUHNUTÍ - KRYSTALIZACE."

Podobné prezentace


Reklamy Google