ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut.

ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut pro výzkum dětí, mládeže a rodiny Katedra psychologie FSS MU V Brně Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Úloha spirituality v pomáhajících profesích
PROGRAM PŘEDNÁŠKY Cíl přednášky Pojem spirituality Spiritualita z hlediska personálu zařízení ústavní péče Spiritualita z hlediska potřeb klientů Jak uplatňovat spiritualitu v institucionální péči o klienty ústavní péče Jak uplatňovat spiritualitu v jednání s klienty Jak kultivovat svou spiritualitu Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Základní poselství přednášky
Spirituální styl práce s klienty v pomáhajících profesích spočívá v tom, že pracovníci v oblasti institucionální péče se řídí etikou úcty a lásky k životu a respektují lidskou důstojnost svých klientů. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 3

SPIRITUALITA A JEJÍ ÚLOHA V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA
Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Význam slova ‚spiritualita‘
Termín ‚spiritualita‘ je odvozen z hebrejského Ruach, v řečtině ‚pneuma‘, v latině ‚spiritus‘, což je významově bohatý termín nejčastěji překládaný jako ‚duch‘, ale také ‚dech‘ a ‚vítr‘. Mluvit o duchu znamená mluvit o tom, co dává život a oživuje. Spiritualita je z toho hlediska uznávaného náboženstvím - životem víry, tím, co ji motivuje a pohání, a tím, co lidé nacházejí jako užitečné, udržující a rozvíjející víru. Spiritualita je tím, co oživuje, oduševňuje život věřících a pobízí je k prohloubení a zdokonalení toho, co nám víra v dnešním světě nabízí. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Motto: Právem se můžeme domnívat, že budoucnost lidstva
je v rukou těch, kteří dokáží budoucím generacím zprostředkovat hybné síly života a naději. Gaudium et spes Úloha spirituality v pomáhajících profesích 6

Současné pojetí spirituality se odklání od sféry institucionalizovaného náboženského života. Důležitosti nabývají universální témata smysluplnosti lidské existence a vnitřní prožitek vztahu k transcendenci, v němž je již méně zdůrazňováno konkrétní náboženské vyznání. V tomto kontextu lze spiritualitu vnímat jako významný faktor ve struktuře lidské osobnosti, jehož základní východisko představuje právě prožitek vztahu, a projevuje se zážitkem smysluplnosti a naplnění . Ten je také bodem, v němž se spiritualita setkává s úvahami o utváření prosociálních postojů. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

‚Náboženská‘ a ‚laická‘spiritualita
Ve Slovníku spirituality (Fiores, Goffi, 1999, s. 163) je pojem spiritualita definovaný jako „uvědomělý vztah, jaký měl během času konečný duch člověka s transcendentnem“. M. Stríženec (2001, s. 119) v tomto pohledu charakterizuje spiritualitu „za způsob existence a zkušeností, ke kterým dochází prostřednictvím uvědomění si transcendentní dimenze osobnosti. Spiritualita je považována za jádro zralé religiozity a duch za místo komunikace s božstvem“. Spiritualita obecně může tedy obecně být chápána jako vztah k bytí obecně, a vztah k nadpřirozenu či k posvátnu. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Bezprostřední či ‚laická‘ či ‚přirozená‘ spiritualita
je sdílení radosti, smutku, a hluboké sepětí mezi lidmi, lidmi a přírodou, vědomí sounáležitosti a schopnost prožívat nadšení nad událostmi, které jsou radostné a povznášející. Rozdíl mezi náboženskou a přirozenou spiritualitou tkví v tom, jak chápeme pojem ‚transcendence‘. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Významný konvertita, pražský židovský spisovatel Franz Werfel(3), uvádí, že „spiritualita je nadšený úžas nad divy všedního života.“ Jiný velký konvertita britský spisovatel G. K. Chesterton(4), zase konstatuje, že „skutečně spirituálně živý je člověk, který neztratil schopnost žasnout.“ 3) Werfel, F.: Velká otázka, Akord, Olomouc 1936, s. 39. 4) Chesterton, G. K.: Ohromné maličkosti, Praha, Vyšehrad 1976. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Ptal se kdosi Mistra: „Co je to spiritualita?“
Řekl: „Spiritualita je to, čemu se podaří přivést člověka k vnitřnímu přerodu.“ „Cožpak není spiritualita, když použiji tradiční metody, jež nám svěřili Mistři?“ „Není to spiritualita, pokud neslouží svému účelu. Přikrývka přestává být přikrývkou, pokud vás neudrží v teple.“ „Takže spiritualita vede k proměně?“ „Lidé se mění a potřeby se mění. Co tedy kdysi byla spiritualita, dnes už spiritualitou není. Co se dnes obecně za spiritualitu považuje, jsou jen záznamy postupů užívaných v minulosti“. Anthony de Mello, SJ Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Pojetí spirituality dle V. L. Schermera*
Spiritualita je považována za základní stránku vědomého Já, tedy osobní identity. Psychospirituální paradigma studuje strukturu této komponenty osobnosti. V tomto pojetí je to: „schopnost a odhodlání žít plně v kontextu bytí a víry, vycházejícího z tendence být ve vztahu s nekonečnem, a s něčím či s někým mimo hranice každodenního smyslového vnímání sebe sama a světa.“ *Duch a duše – nové paradigma v psychologii a psychoterapii. Triton, Praha 2007. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Co tedy znamená praktikovat spirituální přístup v práci s klienty?
Výstižně formuluje tento ideál současný britský psycholog D. Fontanax) : ”Spiritualitu bychom si neměli rezervovat pouze pro okamžiky meditace nebo pro nedělní návštěvu kostela. Spiritualita je způsob života, pohled na svět, je to způsob, jakým jednáme se svou rodinou, s přáteli, jak přistupujeme ke své práci, je to cesta světla.” x) Cesty ducha v moderním světě. Portál, Praha 1999. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 13

Nejjednodušší je říci, že je to
Duchovní život v tomto přístupu se označuje slovem ‚spiritualita‘ a spiritualita může být definována takto: Nejjednodušší je říci, že je to citlivost vůči duchovním hodnotám pravdy, dobra, spravedlnosti a respektu k lidské důstojnosti, ale také praxe jejich hledání a uskutečňování. V obecnějším pohledu je to orientace na smysl života a řád. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Křesťanský názor na duchovní život
Žít duchovně z náboženského pohledu znamená plnit Boží a církevní přikázání, uctívat Boha. Jinak řečeno: Duchovním životem rozumíme “život, který se křesťan snaží vést podle Božího Ducha v Kristu, v milosti a bez hříchu. V praxi to znamená postupně se produchovňovat a stávat se stále poddajnějším vůči podnětům Ducha tak, aby člověk všechno chápal a miloval v Bohu”. (Petrosillo, P., 1998). Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Už v Bhagavadgítě, bibli hinduismu, bylo napsáno (6, 27 – 30):
Neboť nejvyššího blaha se dostane tomu člověku kázně, který je prostý poskvrny, mysl má zklidněnou, utišil vášnivost a stal se totožným s brahma. Ten, kdo sebekázněním ukáznil své já, spatřuje já sídlící ve všech tvorech a všechny tvory v Já. Kdo mne vidí všude a vše vidí ve mně, tomu se já neztratím a on se neztratí mně. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Spiritualita jako vrstva bytí
Spiritualitou se nejčastěji míní osobní náboženská zkušenost a její uskutečňování v životě. Slovní spojení ‚spirituální svět‘ se však také užívá také ve významu noosféra (vedle geo- a bio-sféry), nebe, Božské prostředí, Říše Boží, Duch svatý, Posvátno, Nadpřirozeno. Různé náboženské tradice kladou důraz na pěstování dovednosti rozlišovat „duchy a dobré a zlé“ - míní tím rovněž spirituální sféru. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Duchovní život zahrnuje rozmanité procesy:
Uvědomovat si rozumem a aktem víry přijímat existenci Boha a říše Boží. Usilovat o život podle pravidel a zásad, které máme ve svém svědomí a které jsou vyjádřeny v Božích přikázáních a v posvátných textech. Účastnit se duchovního života ve společenství Božího lidu a službou bližním. Pěstovat duchovní život cestami modlitby, meditace, kontemplace, askese a dalšími cvičeními. Pracovat na změně své osobnosti také smířením a úsilím o život dobré vůle. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Psychospirituálnímu cíli pokoje věnoval pozornost židovský myslitel, rabín a psychoanalytik J. L. Liebman (1947) ve své knize ”Pokoj v duši”, kde dovozuje, že pokud je člověk trýzněn příliš přísným svědomím, jestliže se nikdy nenaučil umění pravé sebelásky, nýbrž je otrokem násilnického, chamtivého a nenasytného sobectví, je-li štván stíny vnitřního strachu, nikdy se poctivě nepostavil zármutku, ani se nenaučil jej překonávat, jestliže prchá před dospělostí a odmítá dospělou odpovědnost, nedokáže vytvořit dobrý život pro sebe nebo boží společenství pro bližní. Liebman klade otázku ”Jak takový člověk může někdy poznat pozemský mír nebo doufat v království nebeské?” Úloha spirituality v pomáhajících profesích

K pokoji a míru v duši přispívá také vědomé usilování o moudrost
Výzkumy smýšlení lidí současnosti naznačují narůstající touhu po zklidnění cestou hledání moudrosti a otevřenosti změně. Tak mnozí i chápou hlavní cíl spirituality. Volání po moudrosti se ozývá z různých ekologických hnutí a z řad lidí, kteří cítí, že jednostranně technická kultura člověka odcizuje jeho vlastnímu určení. Moudrost je součástí duchovního života celého člověka a spočívá v umění dobře rozlišovat mezi tím co je skutečně důležité a co jenom naléhavé, a v umění volit důležité, tedy v uvážlivosti a odpovědnosti, v prozíravosti, uměřenosti, statečnosti a odvaze k etickému jednání. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Model osoby a tří světů Noosféra DUCH Psycho- DUŠE socio- sféra TĚLO Bio -geo -techno- sféra Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Franklova trojdimenzionální antropologie
DUCH Svoboda zaujetí, duchovní (noetická) vrstva Stanovisko k danému Pouze člověk NOOSFÉRA PSYCHÉ Značně ovladatelná psychosociální vrstva Částečná závislost na daném Člověk, zvíře PSYCHO- SOCIO- SFÉRA TĚLO Málo ovladatelná biologicko-fyzikální vrstva Závislost na daném Člověk, zvíře rostlina BIO- GEO- TECHNO - SFÉRA Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Duše Ve světle úvah o duchu by mělo být nepochopitelné, že člověk může mít od přírody „nesmrtelnou duši“ či nějaký nesmrtelný element v sobě. Pokusme se objasnit nesrovnalosti, které obklopují slovo „duše“. Hebrejská i řecká slova („nefeš“, resp. „psyché“), která překládáme v Bibli jako „duše“, jsou také překládána takto: tělo – dech - bytost/tvor – srdce - mysl – osoba - on sám. „Duše“ tak odkazuje k osobě, tělu či vlastnímu „já“. Slavné „Zachraňte naše duše“ (SOS) znamená zjevně „Zachraňte nás před smrtí!“ „Duše“ je proto „ty“, nebo souhrn všech věcí, které tvoří osobu. Je tedy pochopitelné, že mnohé moderní verze Bible (např. anglická New International Version) zřídka slovo „duše“ užívají a místo toho volí překlady „ty“ či „osoba“. Bohem stvoření živočichové jsou nazýváni „živočišná havěť… hbití živočichové“ (Gn 1,20-21). A hebrejské slovo, překládané zde jako „živočichové“, je „nefeš“ – to je jinde překládané jako „duše“: např. v Gn 2,7 je „… i byl člověk duší živou“ (podle BK). Úloha spirituality v pomáhajících profesích

VÝVOJOVÉ ZVLÁŠTNOSTI OSOBNOSTI VE VZTAHU KE SPIRITUALITĚ

Kojenecké Mladá dospělost
Stádia Psychosociální krize Typ vztahů Základní ctnosti Osobnostní rizika - patologie Kojenecké Do 12 měs Základní důvěra - Nedůvěra Mateřská osoba Naděje Stažení se Rané dětství Do 3 let Autonomie - Stud Rodičovské osoby Vůle Kompulze Věk hry Do 6 let Iniciativa - Vina Základní rodina Cíl Inhibice Druhé dětství Do 11 let Zručnost - Méněcennost Sousedství, škola Kompetence, schopnost Netečnost, nuda Dospívání Do 18 let Identita – Zmatení identity Vrstevníci, party, modely vůdcovství Věrnost Zavržení Mladá dospělost Do 30 let Intimita - Izolace Partneři, přátelé – v sexu, soupeření, spolupráci Láska Výlučnost Dospělost Do let Generativita (tvořivost) - stagnace Práce, domácnost Péče, starost Odmítnutí Stáří Nad 65 let Integrita - Zoufalství Lidstvo, „mí vrstevníci“ Moudrost Opovržení Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Stadia náboženské spirituality podle J. W. Fowlera
Jednotlivá stadia spirituality na sebe navazují tak, že každé z nich rozšiřuje vědomý obsah stadia minulého. Stadia následují po sobě v daném pořadí, aniž by některé z nich mohlo být přeskočeno. Mnoho lidí ustrne na určitém stadiu, pokud svou spiritualitu dále nerozvíjí. Fowler rozlišuje 6 etap: 0. Nediferencovaná víra do 3 let Intuitivně-projektivní víra do 6 let Myticko-slovní víra do let Synteticko-konvenční víra do let Individuálně-reflektující víra -- do let Spojující víra do let Univerzální víra nad let Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Přesun z jedné vývojové etapy je spojen se stavy lability a krizí
Jestliže člověk krizi vyřeší, označuje se údobí rozkolísanosti jako pozitivní desintegrace, kdežto přetrváním krize vede k negativní desintegraci, která se vyznačuje různými příznaky psychosociální i somatické poruchy. Přesuny i ve stáří vyžadují řešení nových problémů, a jsou spojeny s krizemi, které se mohou pozorovateli jevit jako desintegrace osobnosti, jako zmatení, neklid, někdy i jako nežádoucí jednání a prožívání. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Hlavní varovné charakteristiky v krizových projevech osobnosti
Etická kultura osobnosti je u značného procenta osob, jež jsou v krizi, na nižší úrovni vzhledem ke standardnímu stavu osobnosti. Projevuje se to mimo jiné nedostatkem zájmů a poruchami sociálních vztahů. Vážným problémem jsou lidé, jimž chyběl v dětství nezbytný ‚attachement‘, tj. citová vazba mezi matkou a dítětem. U těchto lidí se nevytvoří empatické obvody, které jsou nutné k tomu, aby si člověk uvědomoval, co v dané interakci pociťuje druhý člověk. Doložit to lze výzkumem doktorandky Centra výzkumu vývoje osobnosti, školní psycholožky M. Valáškové, , která sledovala úroveň zodpovědnosti u žáků 9. tříd Zjistila, že žáci ani v 9. třídě nechápou, že se mají chovat podle standardů chování, které ve škole platí, bez ohledu na to, jak „silnou“ osobností je učitel nebo zda je přítomen ve třídě. Chovají se prostě podle toho, zda si myslí, že je učitel zvládne a že je bude sankcionovat, když poruší pravidla školního řádu, a ne podle norem chování. Vyplývá z toho, že dospívající jsou vzhledem k věku o jednu vývojovou etapu pozadu. Měly by být na počátku uvědomělé úrovně mravního rozhodování a jsou na úrovni oportunistické Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Vývojové krize Pojem ‚vývojová krize‘ nebo ‚kritické období vývoje‘ nemusí být jen něčím patologickým. Současná psychologie předpokládá, že krize a konflikty ve vývoji jsou zákonitým jevem, že jde o specifické projevy rozporu mezi tím, co je dáno, a tím, čeho je třeba dosáhnout, nebo co brání v postupu vpřed. Viděno zvenčí jsou krize často body obratu na životní dráze jedince, neboť jsou navozeny buď nějakou významnou životní událostí, nebo jsou podmíněny programem, vývojových změn (daných geneticky a odvíjených v dlouhodobých rytmech), jimž nějaká překážka brání v realizaci. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Faktory ovlivňující utváření osobnosti
Hypotéza součinnosti DEPRIVACE nebo SUPERSATURACE specifické charakteristiky osobnosti VÝVOJOVÁ PŘIPRAVENOST Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Pyramida potřeb A. Maslowa

FAKTORY FORMOVÁNÍ OSOBNOSTI

Zdroje formování osobnosti
Přehled činitelů vývoje zděděné Konstantní vlivy – fyzikálně– chemické, toxické, senzorické Prenatální perinatální vlivy Mutace genů Souhrn genetické informace genotyp fenotyp Zděděné Vrozené Kongenitální Konstituční Získané Variabilní vlivy přírodního a sociálního prostředí Výchova a výuka Socializace Úloha spirituality v pomáhajících profesích Početí Porod Vývoj

Geny – memy – prostředí - výchova
Přeceňování genetiky je nebezpečné Úloha ‚memů‘ je nedoceněná Těhotenství Porod Kojení či výživa Výchova Úloha spirituality v pomáhajících profesích

V lidských bytostech geny nepředpisují sociální chování.
Omezený vliv genetiky V lidských bytostech geny nepředpisují sociální chování. Generují organické procesy, které vyžadují podnětného prostředí kultury pro formování lidské mysli a zaměření její činnosti. Ch. Lumsden, E. Wilson Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Co formuje osobnost člověka?
Prostředí, ve kterém se člověk zdržuje většinu dne, určuje jeho charakter. Antifones Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Rozhodující vliv prostředí
Společenské prostředí dává lidské duši základní tón a definitivní podobu. Právě ono, zejména v letech dětství, vytváří ty rozhodující brázdy, které navždy předurčují rozum a svědomí člověka. Pitirim Sorokin Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Výchovný styl a jeho důsledky (R. Dreikurs)
Žije-li dítě v ovzduší kritiky, učí se odsuzovat druhé; žije-li dítě v ovzduší nevraživosti, učí se nenávidět; žije-li dítě v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě; žije-li dítě v ovzduší výčitek, učí se pociťovat vinu; žije-li dítě v ovzduší snášenlivosti, učí se být trpělivé; žije-li dítě v ovzduší povzbuzování, učí se smělosti; žije-li dítě v ovzduší oceňování, učí se kladně hodnotit druhé; žije-li dítě v ovzduší přímosti, učí se být spravedlivé; žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat druhým; žije-li dítě v ovzduší uznání, učí se sebedůvěře; žije-li dítě v ovzduší přátelství a lásky, učí se nacházet a projevovat lásku ve světě. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 38

Podíl biologických faktorů
Na agresivní, až kriminální, nebo na apatické chování mají patrně nespecifický vliv i biologické faktory, a to ne jako formování předpokladů k nevhodnému chování, ale jako facilitace rizikových dispozic např. k impulzivitě, agresi, atd. Daleko závažnější jsou ovšem memy – tedy rané zkušenosti negativního typu (nepřítomnost attachementu, akceptace, lásky, afiliace atd.) Teorie osobnosti a psychoterapie zvaná ‚transakční analýza‘ svým výkladem formování čtyř základních životních pozicí metaforicky výstižně popsala, že fixování dítěte na pozici „Já nejsem OK, ani vy nejste OK“ vede k apatii až hluboké depresi, a fixování na pozici „Já jsem OK, ale vy nejste OK“ vede naopak k agresivitě, mstivosti, bezohlednosti a dalším způsobům problémového chování. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

JAK KULTIVOVAT SVOU SPIRITUALITU

Zprávy z tisku Duch doby jako argument pro spiritualitu
Náš svět se dostal do kritického stádia. Děti se vysmívají svým rodičům. Jsou nepoddajné a myslí jen na svou zábavu. Konec světa nemůže být daleko. Naše mládež je zkažená do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu. Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná. Naše mládež zná jenom rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka, mládež je hrozně zlá. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 41

Kdo uvedené výroky formuloval?
Z egyptských hieroglyfů z doby kolem před Kristem: Náš svět se dostal do kritického stádia. Děti se vysmívají svým rodičům. Jsou nepoddajné a myslí jen na svou zábavu. Konec světa nemůže být daleko. Na hliněné amfoře vykopané ve staré Babylonii: Naše mládež je zkažená do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu. Hesiodos, 7. stol. před Kr.: Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná. Sokratés, 469 – 399 před Kr.: Naše mládež zná jenom rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka, mládež je hrozně zlá. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 42

Už ve staré Indii bylo konstatováno, že
„nejvíce zla v lidech a národech pochází Z nevědomosti, strachu a sobectví“. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 43

II. základní poselství přednášky
Považovat svět za smysluplný – VÍRA Být optimistou – NADĚJE Žít pro druhé – LÁSKA ODPOUŠTĚT sobě i druhým Učit se reagovat trpělivostí a pozitivní stimulací i na nevhodné chování klientů. „Člověk by neměl být posuzován podle chyb, kterých se dopouští, ale podle opravdovosti vzpoury proti chybám.“ (Citát z V. Mertla) Pro kvalitu péče o klienty je nezbytné umět odejmout výkonnou moc negativním impulzům v reakcích na jejich nevhodné chování. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Jeden z největších světových historiků Edward Gibbon ( ) uvádí následujících pět hlavních příčin rozkladu a pádu římské civilizace: Zhroucení rodinné struktury, Oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost, Nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence, Vyhledávání takových zábav, které se stávaly stále více hedonistickými, násilnými a nemorálními, Úpadek náboženství. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 45

M. Gándhí pranýřoval sedm moderních sociálních hříchů
politiku bez principů, podnikání bez morálky, bohatství bez práce, výchovu bez charakteru, vědu bez lidskosti, požitek bez svědomí, náboženství bez sebekáznění. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 46

Cesta změny osobnosti (metanoia)
Změna osobnosti jako cesta vnitřního osvícení, zdokonalení a nápravy života vede k integraci, ke sjednocení a harmonizaci osobnosti. Týká se především změny charakteru, etické dimenze osobnosti, vztahů. Jde tu o to dát svou látkovou přirozenost (kterou asi nelze zcela změnit) do služeb dobra. Znamená to, že např. cholerik sice zůstane cholerikem, ale nebude už zraňovat lidi svou prudkostí, snadněji je nadchne a získá i druhé pro cestu, kterou hlásá, kdežto melancholik zase bude duchovní cíl niterně prožívat a nebude se jen bolestínsky odvracet od světa. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Životní styl obecně a spirituálně zakotvený životní styl konkrétně
Úloha spirituality v pomáhajících profesích 48

ŽIVOTNÍ STYL Styly v různých teoretických přístupech Osobní plán – volba životních cílů zakotvených ve smyslu života Osobní styl – individuální cesta – hodegetika (= umění hledat cestu a vytrvat na ní) Obecně pojatý spirituální styl proti stylu konzumnímu – životní způsob Úloha spirituality v pomáhajících profesích 49

OSOBNÍ PLÁN Základní životní volby: Partner Povolání Přátelé Péče o potřebné Práce na sobě a svém seberozvoji Přijetí smyslu života (Bůh jako smysl života) Úloha spirituality v pomáhajících profesích 50

J. A. Komenský: Vševýchova, č. př. s. 44
Konečně však, vezmeme-li v úvahu vrozené lidské tužby v jejich celku, rozčlení se pěstování lidskosti ve dvanáct složek. Neboť každý, kdo se narodil jako člověk, touží už z nejhlubších podnětů své přirozenosti 1. existovat, tj. žít, 2. žít pevně, tj. něco znamenat, 3. žít vnímavě, tj. vědět, co je kolem nás, 4. žít světle, tj. rozumět tomu, co víme, 5. žít svobodně, tj. chtít a volit věci pochopené jako dobré, nechtít a odmítat věci špatné, a se vším nakládat pokud možno podle vlastní vůle, 6. žít činně, tj. také konat ty věci, které přijímáme a volíme, abychom nepřijímali a nevolili nic nadarmo, 7. mít čili vlastnit mnoho, 8. užívat všeho, co máme, a to bezpečně, 9. také vynikat a být ve vážnosti, 10. být pokud možno výmluvný pro pohotové a výrazné sdělování svého vědění a své vůle jiným, 11. mít také oblibu a přízeň u lidí, takže nám nezávidí, nýbrž blahopřejí k životu tím klidnějšímu, příjemnějšímu a bezpečnějšímu, 12. konečně mít náklonnost Boží pro nejhlubší radost a pro bezpečnost svého štěstí v Bohu. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 51

Poznání a víra Poznání je vědění získané smysly a rozumem (poznávací inteligencí) cestou pozorování a úsudku Víra je (podle P. Teilharda de Chardin) souhlas naší inteligence s obecnou perspektivou vesmíru (souhlas získaný operacemi spirituální inteligence) Věřit znamená provádět intelektuální syntézu Úloha spirituality v pomáhajících profesích 52

Spirituální inteligence
chápání smyslu bytí a dění hledání a nalézání vztahů a souvislostí sebekultivace - práce na svém duchovním růstu – otevřenost změně „Spirituální inteligence je schopnost nalézání smyslu, uvádění do souvislostí a schopnost transformace.“ (D. Zoharová, I. Marshall: Spirituální inteligence. MF, Praha 2003). Úloha spirituality v pomáhajících profesích 53

Smysl života Kultivace spirituality vede ke snaze naplňovat smyslem vše, co děláme. Naše cesta životem tam má svůj řád a směr. Ten, kdo zařadil do svého životního stylu spiritualitu, a pokouší se ji v životě uplatňovat, spatřuje svůj smysl v úsilí vnášet pokoj a dobro do svého osobního života a do svých vztahů k bližním a k světu, snaží se zanechat ve světě dobrou stopu. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 54

Životní styl Nejvíce poznatků o životním stylu přinesla individuální psychologie založená A. Adlerem. Učí, že jednání člověka není založeno přímo na objektivních okolnostech, ale na způsobu, jakým si člověk tyto okolnosti vykládá. Vzniká tak soukromá logika, pomocí níž sobě i druhým zdůvodňujeme náš celkový pohled na život. Ta je jakýmsi souhrnem subjektivních schémat, které se formují v důsledku opakování určitých událostí a toho, co se nám osvědčilo z našich reakcí a prožitků, jimiž události glosujeme. Na vzniku této subjektivní logiky se podílel i způsob, jakým člověk v dětském věku vyhodnocoval bezprostřední události, s nimiž se musel vypořádávat - např. narození sourozence, nepřijetí jedním z rodičů, zesměšňování, chválení, úspěchy a nezdary atd. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 55

Životní styl jako scénář života
V životním stylu je vyjádřen vztah člověka ke světu. Je to jednota základního sebepojetí a životního cíle, osobního plánu, celkový pohled na svět a způsob zacházení s životními situacemi (modus operandi). Životní styl zůstává relativně stabilní po celý život, i když může vést člověka z průšvihu do průšvihu. Stálost je dána tím, že člověk přijal základní osobní plán a model jednání jako pravdivý a většinou si vyhodnocuje a vykládá životní události v téže linii, jako jsou jeho základní přesvědčení. Např. "lidé jsou zlí", "nikomu se nedá věřit"; nebo "nakonec se z každého průšvihu dostanu", "vždycky se najde někdo, kdo mi pomůže" apod. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 56

Vliv stylu na každodenní život
Člověk si vybírá přátele, zkušenosti, povolání, partnera v souladu s osobním plánem, se svými cíli a přáními, a tak vzniká kruhová závislost mezi osobností a okolím, jíž se životní styl utvrzuje. Lidé, kteří jsou zajatci katastrofického partnerského životního stylu, svým jednáním potvrzují, že např. po rozvodu si významně častěji volí partnera, s nímž se dostanou do stejného dramatu jako v předchozím vztahu. Fluktuantský životní styl potvrzuje člověku, že zvolené povolání opět není to pravé, a dává mu tak ‚právo‘ hledat další. Životní styl jakožto jádro osobnosti tvoří a vykazuje vnitřní jednotu, individuálnost, celek a integritu psychických funkcí člověka. Dlouhodobé životní cíle (osobní plán), základní sebepojetí a pohled na svět vytvářejí strukturu, z níž se tvoří charakter člověka. V tomto smyslu je tedy charakter základní způsob života člověka, souhrn prostředků, jimiž dosahujeme svých cílů. A podle toho, jaké jsou tyto prostředky, můžeme člověka hodnotit. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 57

JAK SE PROJEVÍ SPIRITUALITA v KVALITĚ PÉČE O KLIENTY

V obecnějším pojetí praktikovat ve spiritualitě zakotvenou péči znamená Upřímně se snažit poctivě plnit své vztahové (pracovní, partnerské, rodinné) závazky, své pracovní povinnosti a podílet se na životě společenství, do něhož jsme byli svým postavením, profesí, rodinou a bydlištěm začleněni. Znamená to v mysli prožívat, a ve slovech i v jednání vyjadřovat nezištnou lásku k lidem a k světu. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 59

Spirituální postoj je – jak říkával T. G. Masaryk – život „sub specie aeternitatis“ jako opak života ve stylu “carpe diem” či “po nás potopa”. Duchovní život je v tomto obecném pohledu orientací na to, co je skutečně duchovní, je to úsilí o kontakt s transcendentní skutečnosti a o zakotvení v ní. Úloha spirituality v pomáhajících profesích 60

Nevhodné reakce dospělých na problémové chování klientů
Negativní slovní jednání je v současné době častější než izolace, a je založeno na třech mechanismech: Snižování hodnoty ega (tzv. ego-devalvace sebepojetí), a to pomocí výtek typu "Kdo lže, nebo prosazuje svou hrubým jednáním, je špatný, zlý, ošklivý...“ Zvětšení psychické vzdálenosti, výroky typu: "Budete-li dráždit personál, pocítíte následky...“ To je pozorovatelné nejen ve vztahu rodič-dítě, nýbrž i u partnerských rozchodů. Obránce vztahu reaguje na krizi promptním zvětšením vzdálenosti - stáhne se a přestane komunikovat, čímž napětí paradoxně, proti svému zájmu, zvýší. Toto zvětšování vzdálenosti se vyskytuje i u jiných savců. Frustrování jiných potřeb. Například zákaz sledování televize, izolace. Tyto metody používají samotu, nudu, obecně senzorickou deprivaci k tomu, aby se klient příště choval jinak. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Do realizace respektu k dětským právům patří i výchovná koncepce A. S. Neilla, který v Summerhillu založil školu pro děti opuštěné a problémové, a většinu z nich vychoval k rozvinuté občanské kultuře osobnosti. I když se to z následující vůdčí idey jeho postupu nezdá: „Věřím hluboce, že dítě je dobré. Rodí se dobré a upřímné. Dítě obtížné je prostě dítě nešťastné. Nechejte dítě svobodné – dovolte mu, aby bylo špinavé, nezdvořilé, nepořádné, líné, hlučné, destruktivní … opusťte všechny své ideje o výchově a vytvořte pro své dítě prostředí, v němž bude moci konečně žít a vyjádřit své city, tj. vyvíjet se přirozeně a být šťastné.“ Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Náměty z publikací J. J. Rousseaua - sice adresované výchově dětí, ale platné i v práci se staršími klienty: „Znáte nejjistější prostředek, jak učinit dítě nešťastným? Přivykněte je tomu, aby dosáhlo všeho... Vaše dítě by nemělo dostat nic jen proto, že to chce, nýbrž jen proto, že to potřebuje.“ „Ctnost je pouze souladem soukromé vůle s veřejnou ...“ „Nešťastnými a zlými se stáváme jen proto, že zneužíváme svých schopností.“ „Zpřísňování trestů je jen marným pokusem omezených hlav, terorem si vynutit úctu k zákonům. Přitom je možno pozorovat, že země, v nichž jsou tělesné tresty nejhroznější, jsou zároveň zeměmi, v nichž jsou tyto tresty nejčastější.“ „Slova, která nutí odporovat, jsou zbytečná.“ „Všechna zloba pochází ze slabosti. Dítě je zlé jen proto, že je slabé. Učiňte je silným a stane se dobrým. Ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého.“ „Nechte dětství v dětech dozrát.“ „Příliš klademe důraz na slova. Naše upovídaná výchova vychovává mluvky.“ Úloha spirituality v pomáhajících profesích

Závěrečná doporučení „Jednáme-li s lidmi podle toho, jací jsou, činíme je horšími. Jednáme-li s nimi, jako by už byli tím, čím se mohou stát, zavedeme je tam, kam je chceme zavést.“ W. Goethe (z Eckermannových rozhovorů s Goethem) „Všechno na tomto světě se dá napravit pouze jemným teplem lásky, protože jinak je to nemožné.“ (Jeden ze slavných výroků J. A. Komenského nalezneme v díle Obecná porada o nápravě věcí lidských.) ,,Pravou lásku zažíváme, když chceme se sebou něco udělat pro toho druhého. ... Jen ten, kdo hodně dává, zažívá velké obdarování". Uvádí Zd. Matějček v knize Psychologické eseje z konce kariéry. Úloha spirituality v pomáhajících profesích

A přesto i proto buďme optimisty v péči o naše klienty!

ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "ÚLOHA SPIRITUALITY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Současnost a perspektivy sociální péče Litomyšl, 4. – 5. září 2014 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Institut."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář