Rozdělení pravomocí v Evropské unii

Prezentace na téma: "Rozdělení pravomocí v Evropské unii"— Transkript prezentace:

1 Rozdělení pravomocí v Evropské unii

2 Lisabonská smlouva vysvětluje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii (EU) a členské státy.
Poprvé proto zavádí do zakládajících smluv jejich přesné definice a rozlišuje tři hlavní pravomoci: výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a podpůrné pravomoci.

3 Jednou z nejvýraznějších změn vyplývajících z Lisabonské smlouvy je zrušení struktury tří pilířů EU.
Tyto pilíře byly: Evropské společenství; společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP); spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.

4 výlučné pravomoci  v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů; celní unie stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky společná obchodní politika

5 sdílené pravomoci  v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci; vnitřní trh sociální politika hospodářská, sociální a územní soudržnost zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů životní prostředí ochrana spotřebitele doprava transevropské sítě energetika prostor svobody, bezpečnosti a práva společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru společná politika v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci

6 podpůrné pravomoci  EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům. ochrana a zlepšování lidského zdraví průmysl kultura cestovní ruch všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport civilní ochrana správní spolupráce

7 Politiky EU

8 Bezpečnostní a obranná politika
do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost označovaná jako evropské bezpečnostní a obranná politika založena v roce 1999 coby spolupráce v oblasti vojenství a zvládání krizí

9 Evropská unie také v roce 2003 schválila svoji první bezpečnostní strategii (aktualizovaná v roce 2008), která vymezuje evropské představy o vlastní roli ve světové bezpečnosti a o hrozbách, kterým musí EU a její členské státy čelit. Hlavní hrozby …Terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, Regionální konflikty, Selhání státu, Organizovaná trestná činnost

10 STRATEGICKÉ CÍLE Boj proti hrozbám…přijetí evropského zatýkacího rozkazu, kroky k potlačení financování terorismu a dohoda se Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci Budování bezpečnosti v našem sousedství …Je v evropském zájmu, aby země na našich hranicích byly řádně spravovány

11 Instituce SBOP COPS…politický a bezpečnostní výbor, členy jsou zástupci členských států na úrovni velvyslanců, kteří sídlí nastálo v Bruselu. Mohou se proto scházet často - obvykle dvakrát týdně, v případě potřeby i častěji Ve vojenském výboru se scházejí zástupci náčelníků generálních štábů a radí COPS v otázkách vojenství a využití vojenské síly v operacích. Výbor pro civilní aspekty řízení krizí potom asistuje při civilních operacích.

12 Evropská unie se při implementaci SBOP převážně spoléhá na prostředky členských států - neexistuje například evropská armáda nebo evropský policejní sbor…Při plánování vojenských operací tak Unie využívá buď národní operační centra členských států nebo plánovacího centra NATO (SHAPE). Jediná stálá integrovaná vojenská struktura existující v rámci generálního sekretariátu Rady -  vojenský štáb EU - slouží k dlouhodobějšímu strategickému plánování a včasnému varování.

13 U civilních operací členské státy podpořily stálé operační centrum na úrovni EU - útvar schopnosti civilního plánování a provádění v roce 2009 vzniklo v rámci sekretariátu Rady ředitelství pro zvládání krizí a plánování, které má zajistit, aby EU dokázala účinně využívat své nejsilnější stránky, kterou je schopnost integrovat vojenský a civilní přístup ke krizovému managementu. 

14 Evropská obranná agentura, která má za úkol hledat cesty, jak harmonizovat a koordinovat vyzbrojování armád členských států Institut bezpečnostních studií EU má za úkol kultivovat koncepční myšlení o roli EU v evropské a světové bezpečnosti výcvik v Evropské bezpečnostní a obranné škole by zase měl přispět k lepší spolupráci důstojníků z různých evropských zemí. 

15 Operace SBOP Od roku 2003, kdy byla zahájená první operace pod hlavičkou SBOP, spustila Unie již téměř 25 zahraničních misí s účastí vojáků, policistů, ale i soudců nebo úředníků. Vedle klasických vojenských operací, při nichž evropští vojáci dohlížejí na udržování míru nebo ho pomáhají vynucovat, vysílá Unie i operace policejní a na podporu právního státu.

16 Zatímco civilní operace jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie, operace vojenské platí vždy zúčastněné státy z vlastních peněz. Jde o důsledek neochoty členských států umožnit evropským institucím, zejména Komisi a Parlamentu, angažovat se ve vojenských otázkách, které jsou považovány za jádro národní suverenity.

17 Vztahy s NATO Členská základna Evropské unie a Severoatlantické aliance se z velké části překrývá. 21 států je součástí obou organizací, tedy tři čtvrtiny z 27 členů EU a 28 členů NATO.  Není proto divu, že byl způsob spolupráce s aliancí vždy důležitým tématem při vývoji SBOP.

18 Evropská bezpečnostní politika neměla jednat tam, kde se již angažovalo NATO. 
Navíc se měla rozvíjet bez zbytečných duplikací toho, co už spojenci v NATO měli k dispozici. V pozadí stála jednoduchá úvaha, že si evropské státy, které už tak investovaly do své obrany méně, než bylo zapotřebí, nemohou dovolit platit dvakrát za totéž - jednou pod hlavičkou NATO a jednou pod hlavičkou EU.

19 tzv. dohoda Berlin Plus 2002 Konkrétní formu spolupráce
Evropská unie má přístup ke kapacitám NATO pro své operace využití aliančních plánovacích kapacit, spoluprácie na všech pracovních úrovních,

20 Evropská politika sousedství
European Neighbourhood Policy, ENP od března roku 2003, skrze Prohlášení Evropské komise o "Širší Evropě" a zveřejnění Strategie ENP Významným dokumentem, který poukazuje na základní cíle Evropské politiky sousedství, je Evropská bezpečnostní strategie ze září

21 posilováním stability, bezpečnosti, blahobytu všech, jichž se to týká.
Privilegované vztahy jsou založeny na vzájemných závazcích zejména v oblastech vlády práva, dobrého vládnutí, respektu k lidským právům, včetně práv menšin, prosazování dobrých sousedských vztahů a principů tržního hospodářství a udržitelného rozvoje. Jedním z cílů je i hledání společných závazků v oblasti boje proti terorismu a řešení konfliktů.

22 EU chce posílit politické i ekonomické vazby se zeměmi, s nimiž přímo nebo blízce sousedí, ale u nichž se nepředpokládá, že by do EU někdy vstoupily. Jde o partnerství založené na sdílených hodnotách, jako jsou demokracie, respekt k lidským právům, právní stát, tržní ekonomika, udržitelný rozvoj, apod. Míra spolupráce ze strany EU je založena na tom, nakolik budou partnerské země tyto hodnoty opravdu sdílet a jak budou postupovat při implementaci plánů a úkolů.

23 Evropská politika sousedství se týká zejména těch států, které mají s Unií smluvní vztah 
V první vlně byly k účasti na ENP přizvány: Alžírsko, Bělorusko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Moldavsko, Palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko a Ukrajina  Během roku 2004 byly přizvány i státy jižního Kavkazu: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. Tato politika se netýká členů ESVO, kandidátských zemí či těch, kteří se v budoucnu mohou stát kandidáty, a Ruska. Zahrnuje přímé sousedy Unie po jejím rozšíření.

24 Vztah Ruska a EU funguje na bázi
Strategického partnerství, které zahrnuje čtyři hlavní oblasti: Ekonomika Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Vnější bezpečnost Výzkum a vzdělání

25 Princip fungování ENP V první fázi Evropská komise vypracuje zprávy týkající se jednotlivých zemí, zhodnotí politickou a ekonomickou situaci a stanoví priority spolupráce. Zprávy jsou pak předloženy Radě, která rozhodne, jestli je možné postoupit k dalšímu kroku. Tím je vypracování Akčního plánu, hlavního operačního nástroje Politiky sousedství. Komise spolupracuje s danou zemí, aby plán reflektoval potřeby, možnosti a zájmy toho kterého státu i EU.

26 Akční plány pro všechny země obsahují stejné kapitoly (politický dialog a reformy; ekonomická a sociální spolupráce a rozvoj; otázky obchodu a tržní reformy; spolupráce v oblasti spravedlnosti, bezpečnosti a svobody; sektorální otázky a lidské zdroje), jejich obsah se ale liší. Priority jsou stanoveny v krátkodobém a střednědobém horizontu, tzn  let.

27 Financování Pro financování aktivit v rámci ENP je od počátku tohoto roku spuštěn nový finanční instrument - Europea Neighbourhood and Partnership Instrument (ENPI).  ….. zhruba 12 miliardami eur. Komise má rovněž v plánu vyčlenit 300 milionů eur na podporu principů dobrého vládnutí a 700 milionů eur na zřízení Sousedského investičního fondu, který by měl být použit jako podpora pro půjčky Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj dalších finančních institucí. 

28 Měnová politika Hospodářská a měnová unie představuje nejvyšší stupeň ekonomické integrace založený na vnitřním trhu. V jejím rámci státy koordinují své hospod Měnovou unii v současném evropském modelu lze v právním smyslu vymezit existencí jednotné měny (euro) a jednotnou centrální bankou (Evropská centrální banka), která je odpovědná za provádění jednotné měnovou politikou. ářské a fiskální politiky

29 Vznik měnové unie zahájen se vznikem Evropských společenství.
Samotná měnová unie byla v rámci Evropského společenství realizována ve třech fázích 1. etapa ( ): zcela volný pohyb kapitálu v rámci EU (zrušení devizových kontrol), zvýšení částky zdrojů věnovaných na odstranění nerovností mezi evropskými regiony (strukturální fondy), hospodářská konvergence prostřednictvím mnohostranného dohledu nad hospodářskými politikami členských států;

30 2. etapa  ( ): zřízení Evropského měnového institutu složeného z guvernérů centrálních bank zemí EU se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, nezávislost centrálních bank, definice pravidel pro snížení národních rozpočtových deficitů;

31 3. etapa ( ): ustavení Evropské centrální banky a zavedení eura v 11 zemích (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko). Čtyři členské státy nepřijaly jednotnou měnu buď proto, že se tak rozhodly v rámci protokolů přičleněných ke Smlouvě o ES, které jim tuto možnost poskytují (Velká Británie a Dánsko), nebo proto, že nesplnily daná konvergenční kritéria (Švédsko a Řecko). Řecko se stalo dvanáctou zemí eurozóny …byly v těchto 12 zemích uvedeny do oběhu mince a bankovky euro, které se stalo jediným zákonným platidlem veškerých hotovostních a bankovních operací v zemích eurozóny

32 Od 1.1.2007 je členem eurozóny Slovinsko,
od Malta a Kypr, Slovensko od

33 Kritéria konvergence Podmínkou zapojení členského státu do třetí etapy hospodářské a měnové unie je splněníkritérií konvergence Kritérium cenové stability - členský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu míry inflace těch - nejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability

34 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb - v průběhu jednoho roku před šetřením nesmí průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu překročit o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch - nejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.

35 Kritérium dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí
- veřejný deficit: poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí  k hrubému domácímu produktu (HDP) v tržních cenách nesmí překročit 3 %, - hrubý veřejný dluh: poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k HPD nesmí překročit 60 %.  

36 Kritérium stability měnového kurzu a účasti v ERM (mechanizmus směnných kurzů) - členský stát musí dodržovat normální rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto období nesmí devalvovat bilaterální směnný kurz domácí měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru) z vlastní iniciativy.

37 Konvergence v legislativní oblasti obsahuje podmínku nezávislosti centrálních bank včetně zákazu financování veřejných institucí ze zdrojů centrálních bank a zákaz zvýhodněného přístupu ke zdrojům úvěrových institucí 

38 Pakt stability a růstu centralizovaná měnová politika neumožňuje členským zemím využívat měnových nástrojů ke stabilizaci národních hospodářských politik Aby bylo zamezeno pnutí mezi jednotnou měnovou politikou a souborem suverénních národních fiskálních politik, která by ohrožovala stabilitu eura, byl v červnu 1997 na zasedání Evropské rady v Amsterodamu přijat tzv. Pakt stability a růstu

39 Členské státy se v Paktu zavázaly, že ve střednědobém horizontu budou usilovat o dosažení přebytkových či alespoň vyrovnaných rozpočtů. Pro krátkodobé chování fiskální politiky byly jako závazné převzaty limity maastrichtských konvergenčních kritérií, tj. 3% pro podíl vládního deficitu na HDP a 60% pro podíl veřejného dluhu na HDP.

40 země, která nedodržuje pravidla Paktu, se dostává do tzv
země, která nedodržuje pravidla Paktu, se dostává do tzv. procedury nadměrného schodku, jejíž účelem je zajistit, aby členská země snížila rozpočtový schodek udržitelným a důvěryhodným způsobem. V rámci této procedury Rada ECOFIN na návrh Evropské komise nejprve vydá doporučení, aby členská země během šesti měsíců předložila plán na snížení schodku. Pokud je tento plán vyhodnocen jako nerealistický, může Rada vydat zprávu obsahující konkrétní kroky, jež by měly vést ke zlepšení zjištěného stavu. V případě neplnění předložených doporučení, mohou být na členkou zemi eurozóny uvaleny finanční sankce.

41 Každé zemi byl stanoven střednědobý fiskální cíl, který zohledňuje celkovou úroveň vládního zadlužení a růstový potenciál ekonomiky. Důraz je kladen na konsolidaci veřejných financí zejména v příznivých ekonomických obdobích. Členské země eurozóny mají povinnost dokumentovat dodržování pravidel Paktu prostřednictvím stabilizačních programů. Země, které nejsou členy eurozóny, předkládají konvergenční programy. 

42 Provádění měnové politiky
měnovou politiku Společenství provádí Evropský systém centrálních bank (ESCB), který je tvořen Evropskou centrální banka a 16 národními bankami členských zemí eurozóny Evropská centrální banka (dále jen ECB) nahradila od Evropský měnový institut. Sídlí v německém Frankfurtu nad Mohanem. ECB odpovídá za definování a provádění hospodářské a měnové politiky EU

43 edním z hlavních úkolů ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně tak, aby se kupní síla eura nesnižovala v důsledku inflace. K plnění svých úkolů má ECB právo přijímat právní akty a jiné právní nástroje. Jsou jimi zejména nařízení, rozhodnutí, doporučení, stanoviska a dále obecné zásady, pokyny a vnitřní rozhodnutí. Rozhodovací orgány ECB jsou Výkonná rada, Rada guvernérů a Generální rada.

44 Výkonná rada (angl. Executive Board)
se sestává z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou všichni jmenováni na základě společné dohody prezidentů či předsedů vlád zemí eurozóny. Členové Výkonné rady jsou jmenováni na jedno funkční období osmi let, které nelze obnovit. Výkonná rada odpovídá za provádění měnové politiky, jak ji definuje Rada guvernérů, a za vydávání pokynů národním centrálním bankám. Připravuje rovněž zasedání Rady guvernérů a je odpovědná za každodenní řízení ECB.

45 Rada guvernérů (angl. Governing Council)
je nejvyšším rozhodovacím orgánem ECB. Tvoří ji šest členů Výkonné rady a guvernéři 16 centrálních bank eurozóny. Předsedá jí prezident ECB.  Jejím prvotním posláním je definovat měnovou politiku eurozóny, a zejména určovat úrokové sazby, za kterých mohou obchodní banky obdržet peníze od ECB.

46 Generální rada (angl. General Council)
je třetím rozhodovacím orgánem ECB.  Sestává z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU.  Generální rada přispívá k poradenské a koordinační činnosti ECB a pomáhá připravovat budoucí rozšíření eurozóny.

47 Veškerá legislativní opatření, která jsou nutná k činnosti hospodářské a měnové unie, přijímá Rada EU na návrh Evropské komise. Evropský parlament se podílí na přijímání legislativy týkající se hospodářské a měnové unii a má poradní roli při řešení různých aspektů jejího fungování. Konzultace s Evropským parlamentem se vyžaduje při posuzování připravenosti členských států na vstup do eurozóny a při jmenování členů Výkonné rady ECB. Parlament má možnost pozvat prezidenta ECB a členy Výkonné rady ECB na jednání parlamentních výborů k vysvětlení měnové politiky ECB.  

48 Lisabonská smlouva Změny se týkají zejména následujících oblastí:
Cenová stabilita je uvedena jako cíl celého evropského hospodářství, čímž se dostává na pozici principu, který musí být respektován ve všech oblastech činnosti unijních institucí i členských států (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o  EU). Euro již není zmiňováno mezi symboly EU, ale je zakotveno jako oficiální měna hospodářské a měnové unie (čl. 3 odst. 4 Smlouvy o EU).

49 Evropská centrální banka je zařazena mezi unijní instituce.
To nijak neovlivňuje její nezávislost. Drobná změna přichází ve jmenování členů Výkonné rady, kteří mají být jmenování Evropskou radou kvalifikovanou většinou na doporučení Rady, po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů (čl. 283 odst. 2 SFEU). Dle dosavadní úpravy je jmenování prováděno na základě dohody hlav států a vlád.

50 Euroskupina, která nyní funguje jako neformální fórum, je ustavena jako formální orgán.
Účastníky jednání budou též zástupci Evropské komise a Evropské centrální banky. Ministři budou ze svého středu volit většinou hlasů předsedu Euroskupiny s funkčním obdobím 2,5 roku. Podrobnosti upravuje Protokol o Euroskupině (čl. 137 SFEU). v rámci Rady se setkává neformální skupina Eurogroup(Euroskupina) složená z ministrů financí zemí eurozóny. Cílem jejich setkání je koordinovat společná stanoviska a zaujímat společné postoje k otázkám projednávaným v Radě ECOFIN [složenou z ministrů hospodářství a financí]

51 I pro oblast měnové politiky byla posílena role Evropského parlamentu, neboť spolurozhodovací procedura se stane „běžnou" legislativní procedurou. Pozice Komise je rovněž posílena, a to např. v případě, že zjistí, že hospodářské politiky členského státu nejsou v souladu s hlavními směry nebo že by mohly ohrozit řádné fungování hospodářské a měnové unie. V takovém případě může Komise vydat varování přímo členskému státu (čl. 120 odst. 4 SFEU).

52 KONEC