Mikroklima budov.

Prezentace na téma: "Mikroklima budov."— Transkript prezentace:

1 Mikroklima budov

2 Jaká je funkce budovy ? ochrana před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí Vnitřní prostředí je tedy jejím základním kvalitativním parametrem.

3 Proč se zabývat vnitřním prostředím budov ?
Základní uživatelský parametr každé stavby určené pro dlouhodobý pobyt lidí, ať se jedná prostředí pracovní nebo obytné, je kvalita vnitřního mikroklimatu, definovaná jako „tepelná, světelná, akustická pohoda apod.“ Jedná se o několik složek vnitřního prostředí budov, které jsou popsány vybranými fyzikálními a chemickými veličinami, jejichž udržení v definovaných mezích je podmínkou funkčnosti budov a vytvoření zdravého prostředí pro člověka, příp. optimálního prostředí pro náročnější technologický proces. Člověk tráví v budovách 90% času ..

4 Ovlivňuje prostředí v budovách lidské zdraví ?
Akutní respirační onemocnění Podle osmi rozsáhlých studií došlo ke snížení výskytu akutních respiračních onemocnění o 23 až 76 % po zvýšení dávek větracího vzduchu na osobu, po snížení počtu pracovníků nebo po ozáření vzduchu UV zářičem. Alergie a astma Zvlášť významné jsou koncentrace alergenů v ovzduší (z nábytku, koberců, kopírek), zvýšená vlhkost spojená s výskytem plísní, kontakt se zvířaty a kouření. V mnoha studiích je se 100 % jistotou prokázána příčinná souvislost mezi plísněmi v ovzduší a dýchacími potížemi Syndrom nemocných budov (SBS) Autoři jedné rozsáhlé studie došli k závěru, že zvýšení dávky větracího vzduchu na 18 m3/h na osobu sníží výskyt příznaků SBS na třetinu průměru. Výskyt SBS zejména u kancelářských pracovníků v USA je vysoký. Z hodnocení 100 administrativních objektů s cca 64 miliony zaměstnanců vyplynulo, že příznaky SBS pociťuje v průměru 23 % pracovníků. Výsledkem mnohých studií je nalezení zvýšeného výskytu onemocnění dýchací soustavy lidí (až astmatického charakteru) z 20 % na téměř 100 % v domech, které měly závažné problémy s vlhkostí. Odstranění těchto problémů naopak vedlo - podle jiných studií - ke snížení dýchacích potíží o 17 až 50 %. Zlepšení kvality vnitřního prostředí budov bylo většinou dosaženo výkonnějším větráním, resp. zvýšením dávek větracího vzduchu na osobu. Požadavky na účinnější větrání byly stanoveny vždy tak, aby bylo řešení technicky možné a prakticky proveditelné, ne v každém případě bylo jednoduché a levné. V mnoha studiích spočívalo ve zdvojnásobení dávek větracího vzduchu na osobu či v urychleném odstranění a zábraně zatékání vody do objektu. Ke zhodnocení ekonomických důsledků technického zásahu na budově bylo procento poklesu zdravotního postižení násobeno roční cenou za léčbu. Zatímco u respiračních onemocnění včetně astmatu jsou tyto ceny známy, u syndromu nemocných budov (dále SBS) jde o kvalifikovaný odhad, založený na publikovaných údajích o dopadu SBS na zdraví. Všechny údaje se vztahují na americkou populaci v r Akutní respirační onemocnění O příčinném vztahu akutních onemocnění dýchací soustavy a špatné kvality vnitřního prostředí, resp. nedostatečného větrání, není pochyb. Podle osmi rozsáhlých studií došlo ke snížení výskytu akutních respiračních onemocnění o 23 až 76 % po zvýšení dávek větracího vzduchu na osobu, po snížení počtu pracovníků nebo po ozáření vzduchu UV zářičem. Podle jedné studie dosáhl pokles krátkodobé pracovní absence po zvýšení dávek větracího vzduchu na osobu až 35 %. Kdyby se podařilo technickými zásahy snížit výskyt akutních respiračních onemocnění, je možno očekávat úsporu 6 až 14 miliard dolarů (pokles nemocnosti + zvýšení produktivity práce + nezbytné náklady léčby nemocných). Alergie a astma Literatura dokládá statisticky signifikantní spojení mezi výskytem příznaků alergie (z nichž astma představuje nejzávažnější stupeň) a některými charakteristikami vnitřního prostředí budov. Zvlášť významné jsou koncentrace alergenů v ovzduší (z nábytku, koberců, kopírek), zvýšená vlhkost spojená s výskytem plísní, kontakt se zvířaty a kouření. Vztahy mezi těmito faktory a příznaky onemocnění byly vždy velmi silné. Např. kouření rodičů je ve 20 až 40 % příčinou astmatu u dětí. V mnoha studiích je se 100 % jistotou prokázána příčinná souvislost mezi plísněmi v ovzduší a dýchacími potížemi. Odhaduje se, že 20 % amerických domů má problémy s vlhkostí. Jde zejména o zatékání netěsnostmi do montovaných budov. Lze odhadnout, že jen zvýšením kvality stavebních prací lze dosáhnout poklesu výskytu alergií a astmatu o 8 až 25 %. V americké populaci je asi 53 milionů alergiků a 16 milionů astmatiků, jejichž roční léčba stojí přibližně 15 miliard dolarů. Zvýší-li se kvalita vnitřního prostředí, pak možná úspora nákladů na jejich léčbu může být od jedné do čtyř miliard dolarů. Syndrom nemocných budov (SBS) Nejde o nemoc v pravém slova smyslu, ale o soubor typických příznaků, které se váží na pobyt v určité budově. Jako rizikový faktor SBS bylo v mnoha studiích označeno nevyhovující (nedostatečné) větrání, klimatizace a vyšší vnitřní teplota. Jiné studie dokládají, že příčinou SBS může být zvýšená koncentrace chemických a biologických znečišťujících látek v ovzduší nebo nevhodně řešené vlhčení vzduchu. Autoři jedné rozsáhlé studie došli k závěru, že zvýšení dávky větracího vzduchu na 18 m3.h-1 na osobu sníží výskyt příznaků SBS na třetinu průměru. Výskyt SBS zejména u kancelářských pracovníků v USA je vysoký. Z hodnocení 100 administrativních objektů s cca 64 miliony zaměstnanců vyplynulo, že příznaky SBS pociťuje v průměru 23 % pracovníků. Hodnotit finanční efekt poklesu výskytu příznaků SBS je obtížné. Hlavní příznak SBS, pokles pracovní výkonnosti, dosáhl v hodnocených studiích 2 %, s roční cenou 60 miliard dolarů. Sníží-li se příznaky SBS o 20 až 50 %, lze předpokládat zisk 10 až 30 miliard dolarů. Náklady a zisky Jsou známy i studie porovnávající ceny technických opatření vedoucích ke zvýšení kvality vnitřního prostředí a následnému vzestupu produktivity práce. V jedné významné studii byl poměr zisku a ceny provedených opatření 14 : 8. Jiní autoři spočítali, že poměr zisků ve snížení absence pro krátkodobou pracovní neschopnost a ceny vynaložených nákladů je 6 : 3, a to pominuli nezbytné léčebné náklady. Přestože autor připouští vysokou míru nejistoty u většiny zisků, lze očekávat, že technická opatření vedoucí ke zlepšení kvality vnitřního prostředí budov budou mít široký dopad ve společenské prosperitě. Poznámka Je nesporné, že kvalitní vnitřní prostředí je při dlouhodobé expozici podmínkou zdraví lidí, jejich celkové spokojenosti a dobré pracovní výkonnosti. Náklady vynaložené na zlepšení kvality vnitřního prostředí přinášejí ovoce až po určité době, efekt není patrný okamžitě. A tak se může někdy zdát, že vynaložené prostředky jsou investovány zbytečně velkoryse. Proto se v poslední době objevují snahy o vyčíslení nákladů a z nich vyplývajících zisků, které lze očekávat v delším časovém horizontu. Lze jen litovat, že v našich podmínkách, kdy často není dostatek finančních prostředků k zajištění základních funkcí budovy, je zlepšování kvality vnitřního prostředí stále ještě považováno za luxus.

5 V čem je příčina ? Ze všech studií, které byly ve světě provedeny, jednoznačně nejlépe vycházejí budovy s přirozeným větráním, naopak nejhůře dopadají budovy klimatizované. Často je hlavním viníkem nedostatečná údržba klimatizačních soustav, ale nelze vyloučit ani lidský faktor, především psychiku lidí. Interiéry respektive části interiérů, které jsou špatně větrané/větratelné, jsou častěji příčinou kontaminace prostředí plísněmi. Plísně rostou v místech s vyšší vlhkostí (kolem 70%), samozřejmě přednostně na vlhkém podkladu. Pak jim většinou nevadí ani suchý vzduch. Velmi častým místem nálezu plísní jsou obložené zdi, stropy opatřené podhledy, pod tapetami a přilepenými koberci. Plísně představují poměrně značné riziko vzhledem k tomu, že nejčastěji se vyskytující plísně také nejvíce alergizují. Chemické látky, zvláště organické povahy, představují zvláštní skupinu, protože si je do interiérů dodáváme sami. S kancelářskou technikou jako jsou kopírky nebo laserové tiskárny je třeba zacházet jako se silným zdrojem znečištění, proto také kancelářské budovy častěji spadají do kategorie tzv. nemocných budov než jakékoliv jiné budovy. Mimo to neopominutelným zdrojem je kouření cigaret, respektive spalování čehokoliv v interiérech, zvláště těch špatně větraných. Ze všech studií, které byly ve světě provedeny, jednoznačně nejlépe vycházejí budovy s přirozeným větráním, naopak nejhůře dopadají budovy klimatizované. Často je hlavním viníkem nedostatečná údržba klimatizačních soustav, ale nelze vyloučit ani lidský faktor, především psychiku lidí. Interiéry respektive části interiérů, které jsou špatně větrané/větratelné, jsou častěji příčinou kontaminace prostředí plísněmi. Plísně rostou v místech s vyšší vlhkostí (kolem 70% Rh), samozřejmě přednostně na vlhkém podkladu. Pak jim většinou nevadí ani suchý vzduch. Velmi častým místem nálezu plísní jsou obložené zdi, stropy opatřené podhledy, pod tapetami a přilepenými koberci. Vzhledem k rizikovosti plísní je nutné se při jejich odstraňování velmi dobře chránit (podobně jako při práci s azbestem) a sanovat nejen povrch, ale i příčinu růstu plísní. Jinak je pravděpodobné, že se plísně znovu objeví na stejném místě. Plísně představují poměrně značné riziko vzhledem k tomu, že nejčastěji se vyskytující plísně také nejvíce alergizují. Kromě alergií mohou plísně vyvolávat nepříjemné pocity jako je dráždění dýchacích cest, obtíže podobné syndromu nemoci z budov, ale také těžká onemocnění dýchacích cest (nespecifické zápaly plic) nebo se mohou podílet na vzniku některých nádorových onemocněních. Chemické látky, zvláště organické povahy, představují zvláštní skupinu, protože si je do interiérů dodáváme sami. S kancelářskou technikou jako jsou kopírky nebo laserové tiskárny je třeba zacházet jako se silným zdrojem znečištění, proto také kancelářské budovy častěji spadají do kategorie tzv. nemocných budov než jakékoliv jiné budovy. Mimo to neopominutelným zdrojem je kouření cigaret, respektive spalování čehokoliv v interiérech, zvláště těch špatně větraných. Ve většině těchto kontaminujících látek nemáme příliš mnoho jiných šancí jak se jich zbavit, než větrání. Pochopitelně by ještě přicházelo v úvahu tyto zdroje z interiéru odstranit, ale tato možnost je skutečně jenom teoretická. Je proto úkolem číslo jedna současné doby vyřešit problém, jak dosáhnout toho, aby energeticky úsporná budova, což je současný ekonomický i ekologický diktát, byla současně i budovou zdravou, aby nepředstavovala pro své obyvatele zdravotní riziko.

6 Světová zdravotnická organizace 2000 Prohlášení - "Právo na zdravé vnitřní ovzduší".
Podle principu lidského práva na zdraví má každý člověk právo dýchat zdravé vnitřní ovzduší. Podle principu respektování autonomie ("sebeurčení") má každý člověk právo na adekvátní informace o potenciálně škodlivých expozicích a na poskytnutí účinných prostředků pro kontrolu alespoň části vnitřních expozic. Podle principu nepáchání zla ("neškoď") by se do vnitřního ovzduší neměla dostat žádná látka v koncentraci, která vystavuje obyvatele vnitřního prostoru zbytečnému ohrožení zdraví. Podle principu prospěšnosti ("dělání dobra") nesou všichni jednotlivci, skupiny a organizace spojené s nějakou budovou, ať už soukromou, veřejnou nebo vládní, odpovědnost za teoretické i praktické prosazování přijatelné kvality ovzduší pro obyvatele vnitřních prostor. Podle principu sociální spravedlnosti by sociálně-ekonomické postavení obyvatel vnitřních prostor nemělo mít žádný vliv na jejich přístup ke zdravému vnitřnímu ovzduší, ale zdravotní stav může určovat zvláštní potřeby některých skupin populace. Podle principu odpovědnosti by všechny významné organizace měly stanovit explicitní kritéria pro hodnocení kvality vnitřního ovzduší v budovách a jeho dopadu na zdravotní stav populace a životního prostředí. Podle principu předběžné opatrnosti se v případě rizika expozice škodlivému vnitřnímu ovzduší nesmí nejistota v tomto ohledu považovat za důvod k odkládání efektivních opatření, kterými by této expozici bylo možno předejít. Podle principu "původce znečištění platí" je původce znečištění odpovědný za jakékoli poškození zdraví a blaha plynoucí z expozice nezdravému vnitřnímu ovzduší. Navíc je původce znečištění odpovědný za jeho zmírnění a nápravu. Podle principu udržitelnosti nelze od sebe oddělovat otázky zdraví a životního prostředí a zajištění zdravého vnitřního ovzduší by nemělo vést k narušení globální nebo lokální ekologické integrity nebo práv budoucích generací. Kvalita vnitřního ovzduší představuje důležitou determinantu zdraví a duševní pohody populace. Lidé v moderní společnosti tráví většinu času ve vnitřních prostorách, např. doma, v práci, ve škole a v dopravních prostředcích. Expozice škodlivinám, přenášeným vzduchem a přítomným v mnoha vnitřních prostorách, způsobuje nežádoucí účinky jako respirační onemocnění, alergie a podráždění dýchacího ústrojí. Nevhodně nebo špatně větrané prostory se spalovacím zařízením představují reálné ohrožení akutní otravou oxidem uhelnatým. Expozice radonu a cigaretovému kouři z vnitřního ovzduší zvyšuje riziko rakoviny plic. Mnohé chemické látky, vyskytující se ve vnitřním prostředí, nepříznivě ovlivňují smyslové vnímání a vyvolávají pocit nepohody i další příznaky. Péče o kvalitu vnitřního ovzduší je často neadekvátní i když významným způsobem ovlivňuje zdravotní stav člověka. Často dochází k napětí a konfliktům mezi jedinci trpícími znečištěním vnitřního ovzduší a těmi, jejichž počínání negativně ovlivňuje kvalitu vnitřního ovzduší. K expozici škodlivinám z vnitřního ovzduší většinou dochází v soukromých domech, kde se uplatňování předpisů často považuje za porušení osobní svobody. Navíc boj se znečištěním vnitřního ovzduší často vázne na komerčních zájmech, a to i přes existenci vědeckých důkazů o škodlivém účinku takového znečištění na zdravotní stav člověka. Právo na zdravé vnitřní ovzduší platí na celém světě. Zatímco prevence znečištění vnitřního ovzduší představuje jeden problém, ti, kdo rozhodují jak uvnitř resortu zdravotnictví tak mimo něj mají v tomto ohledu další důležité úkoly. Zvláště resorty stavebnictví a energetiky hrají významnou roli. Kvalitu vnitřního ovzduší ovlivňuje mnoho různých faktorů, včetně projektu, stavby, vybavení, provozu a údržby budov nebo jiných vnitřních prostor, jakož i kvalita venkovního ovzduší a záliby a činnosti uživatele. Všechny jednotlivé skupiny, ať už soukromé nebo veřejné, jejichž aktivity jsou vázány na budovu nebo jiné vnitřní prostory, nesou odpovědnost za zdravé vnitřní ovzduší a ochranu zdraví uživatelů prostoru. V moderních společnostech vede expozice vnitřnímu ovzduší k většímu styku s mnoha škodlivinami z životního prostředí, než je tomu v případě expozice z potravin, vody a venkovního ovzduší. Avšak legislativa na ochranu populace před expozicí škodlivinám z vnitřního ovzduší zaostává za předpisy týkajícími se venkovního ovzduší, pitné vody nebo kvality potravin. Tím se potenciálně zvyšuje nerovnost v otázkách zdraví a ohrožení zdraví méně informovaných chudších skupin populace, jakož i nejohroženějších skupin populace, zejména dětí. Šíření znalosti zásad, které určují práva jednotlivců na zdravé vnitřní ovzduší pomůže lidem pochopit, které hodnoty mají prioritu v libovolném specifickém kontextu, ať už je to doma, v kanceláři nebo na vládní úrovni rozhodování a/nebo vytváření politiky. Vedení jednotlivců, k chování v souladu s ekologickou udržitelností, zároveň pomůže při zajišťování udržitelné kvality vnitřního ovzduší. Níže uvedené principy vycházejí ze základních principů oblasti lidských práv, biomedicínské etiky a ekologické udržitelnosti a jejich vzájemného propojení. 1. princip: Podle principu lidského práva na zdraví má každý člověk právo dýchat zdravé vnitřní ovzduší. Kvalita vnitřního ovzduší ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i kvalitu života. Tato interpretace vychází ze Světového zdravotnického shromáždění (World Health Assembly) v roce 1977, které se usneslo, že do roku 2000 by všichni lidé měli dosáhnout takové úrovně zdraví, která jim umožní vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Expozice škodlivinám, která kvalitativně zhoršuje zdravotní stav, fungování nebo pohodu obyvatel vnitřních prostor je tedy nepřijatelná. 2. princip: Podle principu respektování autonomie ("sebeurčení") má každý člověk právo na adekvátní informace o potenciálně škodlivých expozicích a na poskytnutí účinných prostředků pro kontrolu alespoň části vnitřních expozic. Jedinec musí mít určitý stupeň osobní kontroly nad kvalitou vlastního vnitřního prostředí a ovzduší. Osobní kontrola je nutná z toho důvodu, že hodnocení "optimálního vnitřního prostředí" se u jednotlivých lidí liší. Zdravotnické orgány by však měly doporučit minimální standardy. 3. princip: Podle principu nepáchání zla ("neškoď") by se do vnitřního ovzduší neměla dostat žádná látka v koncentraci, která vystavuje obyvatele vnitřního prostoru zbytečnému ohrožení zdraví. Povinností lidí, kteří projektují, poskytují, staví, udržují a obývají vnitřní prostředí je nepoškozovat kvalitu vnitřního ovzduší v tomto prostředí. Nevědomost v otázkách kvality vnitřního ovzduší není omluvou pro způsobení škody v tomto ohledu. Fakta o kvalitě vnitřního ovzduší musí tedy být snadno dostupná a měly by je používat všechny zúčastněné strany. K expozicím z vnitřního prostředí by nemělo docházet v důsledku přenášení problémů pracovního a venkovního ovzduší (například v důsledku emisí, ředění nebo substituce látek, které migrují do vnitřního prostředí). Cigaretový kouř představuje zvláštní případ škodliviny ve vnitřním ovzduší, která má závažné rozsáhlé negativní následky pro lidské zdraví. Jako takový by měl být cigaretový kouř z vnitřního prostředí vyloučen. 4. princip: Podle principu prospěšnosti ("dělání dobra") nesou všichni jednotlivci, skupiny a organizace spojené s nějakou budovou, ať už soukromou, veřejnou nebo vládní, odpovědnost za teoretické i praktické prosazování přijatelné kvality ovzduší pro obyvatele vnitřních prostor. Pokud existuje přesvědčivý důkaz o ohrožení zdraví v souvislosti s expozicí z vnitřního ovzduší, měly by odpovídající společenské orgány zorganizovat nebo iniciovat akce s cílem prevence nebo eliminace těchto expozic. 5. princip: Podle principu sociální spravedlnosti by sociálně-ekonomické postavení obyvatel vnitřních prostor nemělo mít žádný vliv na jejich přístup ke zdravému vnitřnímu ovzduší, ale zdravotní stav může určovat zvláštní potřeby některých skupin populace. Sociální spravedlnost znamená spravedlivé rozložení břemen a výhod ve společnosti. Nezdravé vnitřní ovzduší je břemeno a zdravé vnitřní ovzduší je výhoda. V distribuci zdravého vnitřního ovzduší by tedy měla být sociální a ekonomická rovnost. 6. princip: Podle principu odpovědnosti by všechny významné organizace měly stanovit explicitní kritéria pro hodnocení kvality vnitřního ovzduší v budovách a jeho dopadu na zdravotní stav populace a životního prostředí. Minimálně by měly být dodržovány všechny platné zákony a předpisy. Dále by měly být dodržovány všechny příslušné normy provádění a směrnice. Transparentnost je základem pro pochopení argumentace, ze které se vycházelo při rozhodování. Z pohledu zdravotnictví je naším úkolem snižovat expozici člověka škodlivinám bez ohledu na jejich původ nebo na místo, kde se vyskytují. 7. princip: Podle principu předběžné opatrnosti se v případě rizika expozice škodlivému vnitřnímu ovzduší nesmí nejistota v tomto ohledu považovat za důvod k odkládání efektivních opatření, kterými by této expozici bylo možno předejít. Prevence je lepší než odškodnění, zmírnění škod a jejich náprava, což platí nejen o zdraví, ale i vzhledem k tomu, že prevence se vyplatí. Prevence je lepší než léčba. 8. princip: Podle principu "původce znečištění platí" je původce znečištění odpovědný za jakékoli poškození zdraví a blaha plynoucí z expozice nezdravému vnitřnímu ovzduší. Navíc je původce znečištění odpovědný za jeho zmírnění a nápravu. Původci znečištění se nemohou vyhnout odpovědnosti za odškodnění postižených stran. Ekonomické, provozní nebo administrativní důvody nepředstavují dostatečné argumenty pro to, aby se proti znečištění vnitřního ovzduší nemuselo nic dělat. 9. princip: Podle principu udržitelnosti nelze od sebe oddělovat otázky zdraví a životního prostředí a zajištění zdravého vnitřního ovzduší by nemělo vést k narušení globální nebo lokální ekologické integrity nebo práv budoucích generací. Zajištění zdravého vnitřního ovzduší představuje základní aspekt při projektování, budování, provozu, údržbě, nahrazení/demolici nebo zachování budov. Při zajišťování zdravého vnitřního ovzduší je však z hlediska udržitelnosti podstatná i minimalizace dopadu na životní prostředí. Úvahy o udržitelném rozvoji, udržitelném způsobu života a udržitelném zdravotním stavu jsou pro podporu zdravého vnitřního ovzduší podstatné. Dilema nastává, když vlivem nároků na lidské pohodlí, které nemá podstatný vliv na zdraví a duševní pohodu člověka, dochází k nadměrnému využívání přírodního bohatství a znečišťování životního prostředí a tím k ohrožení samostatného fungování systémů udržujících život. Tudíž, tam kde dochází ke konfliktu mezi zajištěním zdraví člověka a potřebami jiných živočišných druhů, měly by se upřednostnit potřeby člověka, ale tam kde lidské pohodlí ohrožuje udržitelnost systémů udržujících život, by měla zvítězit ochrana systémů udržujících život. ZÁVĚRY Tento dokument je koncipován jako rámcový materiál se zaměřením na pokyny, návody a stanovení místních priorit. Je zdůrazněna potřeba spolupráce na mezinárodní, národní a místní úrovni. Od tohoto dokumentu se očekávají jak krátkodobé tak dlouhodobé výstupy. Principy uvedené v tomto dokumentu se vztahují zejména na evropskou oblast SZO, i když mají souvislost s otázkami vnitřního ovzduší i v jiných oblastech. Vzhledem k tomu, že zdravé vnitřní ovzduší je určováno velkým počtem faktorů, nenese za jeho stav žádná jednotlivá profese nebo orgán plnou odpovědnost. Tento dokument byl napsán pro ty, kdo se podílejí na řízení, tedy tvůrce koncepcí a řídící pracovníky, a měl by přinést prospěch i široké veřejnosti. Protože oblast zdravotnictví a životního prostředí se často zkoumá odděleně, vyžaduje řízení kvality ovzduší spolupráci při řešení problémů vnitřního ovzduší a multidisciplinární a meziresortní přístup. Principy se snaží vést lidi v budovách a dopravních prostředcích k tomu, aby sami vyhledávali zdravé vnitřní ovzduší, aby se účastnili rozhodovacího procesu v otázce kontroly expozice a aby se chovali odpovědně jako spotřebitelé. Přístup k informacím, výměna odborných znalostí mezi vědeckými pracovníky a dostupnost odpovídajících osvětových programů představují klíčové aspekty při uplatňování zásad obsažených v tomto dokumentu.

7 Státní zdravotní ústav
Národní akční plán zdraví a životního prostředí Podobně jako ve většině vyspělých zemí i v ČR se vnitřní prostředí budov v posledním desetiletí změnilo. Byly identifikovány tři základní změny: vzrůst cen všech druhů energie a hrozba vyčerpání jejich zdrojů vede k šetření zejména ve zdrojích pro vytápění. Tato situace se výrazně projevila v ČR po ekonomických a politických změnách v roce 1989 a její vliv se i nadále prohlubuje. Konstrukční řešení budov je podřizováno zabránění tepelným ztrátám, což vede k omezení přirozeného větrání okny a k následné kumulaci škodlivin ve vnitřním ovzduší, explozivní nárůst používání chemických látek v budovách, v nových konstrukčních materiálech, nábytku a dalších zařízeních a v intenzivnějším používání chemických čistících a úklidových a desinfekčních prostředků, změněný způsob života. V budovách tráví lidé nyní v průměru 90% času. Zejména byty jsou místem, kde jsou možným škodlivinám vystaveny populační skupiny více senzitivní na kvalitu vnitřního ovzduší, malé děti, dlouhodobě nemocní, invalidé a staří lidé s omezenou pohyblivostí.

8 Státní zdravotní ústav
Národní akční plán zdraví a životního prostředí V průběhu posledních dvou dekád tohoto století výsledky vědy a výzkumu stále více ukazují kromě jiných faktorů, že ochrana a podpora zdraví je v úzké souvislosti také s kvalitou životního a pracovního prostředí. Cíl programu: Zlepšit kvalitu vnitřního ovzduší ve stávajících i nových budovách a přispět tak k prevenci onemocnění, zlepšení zdraví a spokojenosti obyvatel. Střednědobé: Vypracovat a legislativně zakotvit systém kontroly vnitřního ovzduší v budovách (MZ). Dlouhodobé: Podporovat vzdělávání odborníků ve stavebnictví, lékařů a dalších odborníků v problematice vnitřního ovzduší (MZ, MPO, MŠMT)

9 Základní pojmy pohoda prostředí je stav, kdy: Ekologie
- člověk vyjadřuje uspokojení s prostředím - člověk nemá snahu ho měnit - největší podíl osob ze skupiny udává pohodu Ekologie věda o vztazích organismů k prostředí, ve kterém žijí a o jejich vzájemných vztazích vnější prostředí Položená otázka vyžaduje okamžitou odpověď. vnitřní prostředí (interní mikroklima) - pracovní - obytné životní prostředí fyzická realita obklopující živý organismus, se kterou je ve vzájemném působení a která spoluvytváří jeho stav ekosystém soustava složená ze subjektu a prostředí, se kterým je v interakci

10 zdroje - pole přenosu - subjekt
agencie látky hmotnostního nebo energetického charakteru působící na subjekt optimalizace mikroklimatu = zásah do: zdroje - pole přenosu - subjekt zdroj agencií subjekt pole přenosu komplexní ekosystém soustava složená ze: - subjektu (člověka) - prostředí, se kterým je v interakci = pole přenosu - zdroje agencií ·

11 SLOŽKA PROSTŘEDÍ - MIKROKLIMA
toxické plynné látky pevný aerosol toxické plyny mikroby toxické kapaliny kapalný aerosol odéry pohyb vzduchu vodní pára TOXICKÉ MIKROBIÁLNÍ agencie hmotnostní AEROSOLOVÉ ODÉROVÉ teplo konvekční kondukční evaporační respirační radiační světlo UV záření laserové záření mikrovlnné záření ionizující záření ionty v ovzduší statická elektřina zvuk vibrace SLOŽKA PROSTŘEDÍ - MIKROKLIMA TEPELNĚ VLHKOSTNÍ SVĚTELNÉ agencie energetické ELEKTROMAGNETICKÉ IONIZAČNÍ ELEKTROIONTOVÉ ELEKTROSTATICKÉ AKUSTICKÉ

12 Význam jednotlivých složek
SVĚTELNÉ TEPELNĚ VLHKOSTNÍ ODÉROVÉ AKUSTICKÉ

13 zdroje - pole přenosu - subjekt
Mechanismus působení prostředí na člověka příznak působení projevy stresu symptom agencie stresor stres optimalizace mikroklimatu = zásah do: zdroje - pole přenosu - subjekt syndrom biologické účinky

14 Intenzita působení prostředí na člověka
Příslušný faktor na organismus nemá vliv, nebo jeho vliv není zjistitelný. Neměřitelný efekt dětská zařízení nemocnice Příslušný faktor vyvolává určité reakce organismu, které však nepřekročí rámec běžných fyziologických regulací (udržování dynamické rovnováhy) a jsou bezpečně zvládnutelné adaptační kapacitou organismu. Fyziologický efekt požadavky na prostředí pro zvířata standardní prostředí pro člověka intenzita působení faktoru prostředí občasné podmínky v intenzivních chovech Dočasně patologický efekt Účinkem faktoru dochází u organismu k výraznému vybočení z jeho normálního funkčního stavu, provázené poruchami. Po přerušení působení faktoru se po určité době, příp. léčení, stav organismu vrací k normálu. Trvale patologický efekt Působení faktoru dosahuje takové intenzity, která způsobuje trvalé onemocnění (poškození) organismu nebo jeho smrt.

15 Utváření vnitřního prostředí staveb
vnější faktory klimatické podmínky čistota venkovního vzduchu hluk stavební konstrukce vnitřní faktory člověk technické vybavení budovy větrání vytápění provoz budovy výsledný stav prostředí

16 Složka prostředí - mikroklima
Tvorba prostředí Složka prostředí - mikroklima Zařízení techniky prostředí ovlivňuje mikroklima: Tepelně vlhkostní Toxické Odérové Aerosolové Ionizující Elektroiontové Elektrostatické Elektromagne-tické Akustické Světelné Větrání a klimatizace zásadně významně mírně x Vytápění

17 Na shledanou za týden