Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Výchovné antinomie. Eugen Fink (1905-1975) • německý filosof, fenomenolog • žák Husserla a Heideggera, Patočkův přítel • u nás vyšlo: – Oáza štěstí. Praha:

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Výchovné antinomie. Eugen Fink (1905-1975) • německý filosof, fenomenolog • žák Husserla a Heideggera, Patočkův přítel • u nás vyšlo: – Oáza štěstí. Praha:"— Transkript prezentace:

1 Výchovné antinomie

2 Eugen Fink ( ) • německý filosof, fenomenolog • žák Husserla a Heideggera, Patočkův přítel • u nás vyšlo: – Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta 1992 – Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel 1993 – Bytí, pravda, svět: předběžné otázky k pojmu „svět“. Praha: Oikúmené 1996 – Filosofie Friedricha Nietzscheho. Praha: Oikúmené 2011

3 Finkovy antinomie • antinomie, dichotomie, podvojnost, aporie, rozpor, který není možno odstranit, aniž by jev (výchova) zůstal sebou • výchovné antinomie formuluje Fink v díle: Natur, Freiheit, Welt. Philosophie der Erziehung. Würzburg, S • Výchova nemůže být bez otázek po tom, co je to vlastně výchova, co znamená vychovávat, co jsou to hodnoty, k jakým hodnotám výchova směřuje? (Nutné ontologické a axiologické zakotvení výchovy) • Výchova není odvoditelná z otázky, co je člověk, ale naopak: člověku lze rozumět jen jako vychovávanému a vychovávajícímu: „Výchova je existenciální strukturou našeho pobytu.“ (Natur, Freiheit, Welt. S. 39)

4 První antinomie výchovy • pomoc – manipulace • nárok na individuální autenticitu x výchovný tlak (vychovatele, instituce, státu) Je možná čistá indoktrinace? Výchova předpokládá součinnost, ohlas – otázka, jak jsou „získávány“. Pedagogika předpokládá cíle a metody výchovy, ale: Může učitel předjímat, co bude důležité pro žáky? Antinomie výrazná čím více se výchova dotýká hodnot (etiky, morálky, mravů, ocenění života/v životě) – čím více jde jen o odborné znalosti, metodické schopnosti, tím méně se antinomie projevuje (častý útěk do odbornosti – versus „profesor“ – vyznavač – oddaný věci i druhým, ale umí také přiznat svá omezení)

5 Druhá antinomie výchovy • moc a bezmoc vychovatele • stav (tupá normálnost; netázající se, nehledající – tj. „jistá“ – normalita, naivní přirozenost, omezená každodennost) a idea (hledání z „otřesu“, vý-chova, otevírání horizontu až k horizontu všech horizontů, odkrývání celkovosti, hledání klíče k celku, tázání po smyslu) • Úkol výchovy: nikoli utvrzovat v zabedněné normalitě (znalostí o tom a o tom, mnohoznalectvím), ale prolomit netázající se normálnost, otřást, to východiskem pro vzdělávání, pro překračování horizontů. Evropa od svých počátků vidí smysl v takové prolamující, „otřesné“, výchovné, filosofické činnosti, kde se rozšiřuje život sám, získává nové obzory, sám sebe, naopak v odborném (dílčím, speciálním, ne- celkovém) vědění je věděné a vědění odděleno, proti sobě (subjekt- objekt, předmětné uchopování, prostředky k využití). • projev této antinomie: škola se zaměňuje se světem a životem vůbec – úkol školy: učit o světě, jaký je – úkol života: žít ve světě

6 Třetí antinomie výchovy • hranice a bezhraničnost výchovy • ani vychovatel není s výchovou sebe sama hotov • definitivní nehotovost výchovy, přesto výchova nějak konstruuje, předjímá, plánuje • postmoderna: – J. Derrida: dekonstrukce – proti konstruktům, modlám – F. Lyotard: smrt celkům, neživým idolům • skutečná vý-chova (e-dukace) proti definitivám, zabořenosti, uzavřenosti, vy-vádí, budí aktivitu vychovávaného

7 Čtvrtá antinomie výchovy • jedinečnost a obecnost výchovy • každý člověk jedinečný, neexistuje přiměřená výchovná šablona (forma), která by mu padla jako ulitá („obecná výchova“, nárok kultury – pravidla, normy) • vychovatel či učitel vždy riskantně vstupuje do jedinečného osudu vychovávaného, přesto-právě proto by měl promýšlet podstatu výchovného procesu, výchovné situace, tedy filosoficky reflektovat výchovu • vychovatel starost o otevírání obzorů, ale zároveň reprezentuje profesionalitu, vzdělanost

8 Pátá antinomie výchovy • Výchova k profesi versus výchova k lidství (odborná kvalifikace versus obecně lidská vzdělanost, materiální versus formální vzdělávání) • výchova se děje také prostřednictvím odborného vyučování (jinak bývá prázdná, plané moralizování, emotivní rétorika, vychovatelství pro vychovatelství, abstraktní teoretičnost, obecné principy vědění, obecné mravní normy – bez konkrétnosti – srostitost – con cresco) • lze však odborně vyučovat, ale nevychovávat, nevzdělávat – často odpověď na bezradnost učitele v otázce smyslu (života, světa, práce), tady se projevuje verbalizace, zplanění slov, hodnoty bez náboje

9 Šestá antinomie výchovy • meze a možnosti výchovy: pedagogické představy o cíli výchovy historicky podmíněné, rozpor mezi tím, co lze na člověku formovat a co vlastní přirozeností • limity vychovávaného (prostor lidské svobody, oblasti neproměnného lidského ustrojení) • Je výchova přirozená, nebo působí proti přirozenosti člověka? Je výchova svobodnou tvorbou, nebo určenou nutností? • filosofický náhled nesmí být poutem, ale naopak odpoutáním, netransplantovatelnost filosofie (je to přece láska k moudrosti), lze jen trpělivě čekat autentický zážeh vnitřního vzplanutí, i když lze leccos připravit, není možno vynutit


Stáhnout ppt "Výchovné antinomie. Eugen Fink (1905-1975) • německý filosof, fenomenolog • žák Husserla a Heideggera, Patočkův přítel • u nás vyšlo: – Oáza štěstí. Praha:"

Podobné prezentace


Reklamy Google