Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární."— Transkript prezentace:

1 Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění, a souvisejících předpisů MVDr. Zdeněk Císař ředitel Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Středočeský kraj

2 Definice volně žijících zvířat a handicapovaných zvířat a povinnosti záchranných stanic jsou stanoveny v zákoně č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat, v platném znění: § 3 b) volně žijícím zvířetem je zvíře, patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí, f) handicapovaným zvířetem volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě, V ustanovení § 3 písm. k) tohoto zákona je stanoveno, že ten, kdo provozuje záchrannou stanici je chovatelem.

3 Ochranou handicapovaných zvířat se zabývá § 14b zákona č. 246/1992 Sb. (1) Každý, kdo se ujal handicapovaného zvířete, je povinen zajistit péči o ně podle odstavce 2 nebo předat toto zvíře záchranné stanici, popřípadě oznámit místo jeho nálezu záchranné stanici. (2) Chovatel, který poskytuje soustavnou nezbytnou péči handicapovaným zvířatům, je povinen a) vytvářet podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a biologických potřeb, a to zejména vybavením prostor pro handicapovaná zvířata, b) předcházet jejich únikům, c) mít osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, udělené příslušným orgánem ochrany zvířat, nebo zajistit, aby péči o handicapovaná zvířata zajišťovala osoba s tímto osvědčením, pokud se jedná o záchrannou stanici,

4 odst. 2 § 14b zákona č. 246/1992 Sb. pokračování Chovatel, který poskytuje soustavnou nezbytnou péči handicapovaným zvířatům, je dále povinen d) dodržovat podmínky chovu handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata, stanovené prováděcím právním předpisem. (3) Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna stanovit alespoň 1 osobu odpovědnou za péči o handicapovaná zvířata. Osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata musí úspěšně absolvovat odborný kurz a získat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata; další osoby, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, musí osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata poučit tak, aby uvedené činnosti prováděly kvalifikovaným způsobem.

5 Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna uchovávat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata a vést dokumentaci o poučení osob, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, uchovávat ji od doby zahájení činnosti těchto osob související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, a to ještě po dobu 3 let od ukončení této činnosti. Rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, obsah odborného kurzu pro získání této odborné způsobilosti, požadavky na školicí pracoviště, složení zkušební komise, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení a vzor osvědčení je stanoven ve vyhlášce č. 114/2010 Sb. o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Tato vyhláška dále upravuje podmínky pro chov handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata.

6 Vyhláška č. 316/2009 Sb. o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších) stanovuje bližší podmínky pro držení živočichů, neschopných v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě (dále jen "handicapovaný živočich"), v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně žijících populací, a způsob péče o tyto živočichy. Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy musí zajistit: a) aby nedocházelo k jejich nadměrnému kontaktu s člověkem, s přirozenými predátory nebo s jedinci domestikovaných druhů, který by mohl ohrozit schopnost handicapovaných živočichů reagovat na přirozené nepřátele; za nadměrný kontakt s člověkem se nepovažuje zejména kontakt nezbytný pro ošetření nebo krmení handicapovaných živočichů, případně pro nezbytný úklid prostor určených pro jejich držení,

7 Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy musí dále zajistit - jejich krmení potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu; potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu se rozumí přirozená potrava nebo potrava obdobného charakteru, včetně možnosti předkládání živé kořisti predátorům, -jedná-li se o péči o mláďata ptáků a některých savců, je-li to vhodné, bezprostřední přiložení do hnízd v přírodě, nebo odchov v záchranné stanici u adoptivních rodičů stejného nebo blízce příbuzného druhu; při umělém odchovu mláďat bez adoptivních rodičů umístí tato mláďata do blízkosti jedinců téhož druhu, jsou-li v záchranné stanici chováni, -respektování při odchovu mláďat i držení dospělých jedinců přirozenou sociální strukturu daného druhu, -upravení prostředí pro držení dočasně handicapovaných živočichů tak, aby co nejvíce odpovídalo jejich přirozenému biotopu a nárokům druhu, zejména s ohledem na pohybové aktivity a potřeby úkrytu.

8 Handicapovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránily zapojit se plnohodnotně do života v přirozeném prostředí. V rámci přípravy handicapovaných živočichů na zapojení do volně žijících populací záchranná stanice zajistí, pokud je to možné, jejich držení v prostoru s výhledem do okolí, podle možností s výhledem do prostředí odpovídajícího přirozenému biotopu nebo podmínkám v místě předpokládaného vypuštění. Vypuštěním vyléčených živočichů do volné přírody nesmí dojít k ohrožení zdravotního stavu volně žijících jedinců nebo populace a k narušení populační nebo sociální struktury volně žijící populace.

9 Vypouštět vyléčené živočichy do volné přírody je možné jen v rámci areálu výskytu populace daného druhu, pokud to není možné, pak v oblasti výskytu populace geneticky příbuzné vypouštěným jedincům. Záchranná stanice zajistí, aby byli vyléčení živočichové vypuštěni do volné přírody přednostně v místě, kde byli nalezeni. Vypustit vyléčené živočichy lze pouze v ročním období, které odpovídá období aktivity daného druhu. Podle ustanovení § 5 odst. (2) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění, vypouštět zvěř do honitby může jen držitel honitby; jiná osoba jen s jeho souhlasem. Vypouštět zvěř lze jenom se souhlasem orgánů státní správy myslivosti, lesů a ochrany přírody pro danou honitbu.

10 Zákon č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění se problematiky dotýká pouze obecně: Ustanovení § 3 odst. (1) písm. a) zákona č. 166/1999 Sb. uvádí, že: chovatelem je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel povinen: a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,

11 Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel povinen: b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat, d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu.

12 Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel dále povinen e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů, f) zajistit, aby byli lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině, h) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,

13 Ustanovení § 7 zákona č. 166/1999 Sb. stanoví obecné podmínky přepravy zvířat včetně zvířat volně žijících do nebo ze záchranných stanic odst. (3) § 7 zákona č. 166/1999 Sb.: k přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům, b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů, c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány, d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat proti týrání a předpisy EU upravujícími ochranu zvířat během přepravy.

14 Do záchranných stanic se dostávají zvířata s narušeným zdravotním stavem, proto je důležité ustanovení § 11 zákona č. 166/1999 Sb. (1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu a přepravě, které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření. 3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

15 Ustanovení § 12 zákona č. 166/1999 Sb. (1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen a) do příchodu úředního veterinárního lékaře především zajistit, aby - zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště, - předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,

16 Povinnosti chovatele pokračování – chovatel zajistí aby: - stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována, - osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu, Po příchodu úředního veterinárního lékaře je chovatel postupovat podle jeho pokynů a poučení.

17 § 40 zákona č. 166/1999 Sb. Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění vedlejších živočišných produktů, (VŽP) které vzniknou v souvislosti s jejich činností nebo v jejich zařízení;

18 VŽP – kadávery, předané k přepravě, musí být doprovázeny obchodním dokladem. Kopii tohoto obchodního dokladu chovatel uchovává po dobu 2 let (§ 40 odst. 1 písm. c) (2) Chovatelé u nichž se obvykle vyskytují VŽP jsou dále povinni a) zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné kafilerní boxy pro krátkodobé ukládání VŽP, čistit a dezinfikovat je po každém vyprázdnění,

19 Postup při nálezu uhynulé zvěře: je vhodné cobrátit se na myslivecké sdružení nebo starostu obce (viz zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ustanovení § 2 písm. h) - právem myslivosti je souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, l ovit, přivlastňovat si ulovenou c nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží).

20 Záchranné stanice využívají často ke krmení zbytky ze zpracovatelských závodů (nejčastěji drůbežích jatek). V tom případě musí záchranné stanice mít krajskou veterinární správou vydaný doklad o schválení výjimky týkající se použití VŽP.

21 Základní kontrolované body při kontrole záchranných stanic: Kontrola chovných prostory, vybavení, možnost čištění a dezinfekce, zacházení s dezinfekčními přípravky (sklad, bezpečnostní listy). Kontrola pomocných prostor (skladů, přípravny krmiv, umývárny apod.). Oplocení areálu, možnost uzavření areálu. Vybavení odchytovými a přepravními pomůckami. Odborná způsobilost personálu. Provozní řád. Zajištění veterinární péče. Vedení evidence týkající se zvířat. Zacházení s VŽP (kafilerní box, obchodní doklady)

22 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární."

Podobné prezentace


Reklamy Google