OBJEVNÉ PLAVBY James Cook Abel Tasman

Prezentace na téma: "OBJEVNÉ PLAVBY James Cook Abel Tasman"— Transkript prezentace:

1 OBJEVNÉ PLAVBY James Cook Abel Tasman

2

3 JAMES COOK tři objevné cesty:
JAMES COOK se narodil roku 1728, vyrostl v rodině skotského rolníka, ale v osmnácti letech si však zvolil povolání námořníka. Začínal jako plavčík na plachetnicích dopravujících uhlí do Londýna. Měl za sebou již dlouholeté výpravy na Tahiti. Měl tam pozorovat průchod planety Venuše před Sluncem, který se očekával 3. června 1769, a případně objevit velkou jižní pevninu. To byla jeho první důležitá plavba, celkem podnikl na lodích pod jeho velením tři objevné cesty:

4 První plavba Jamese Cooka (1768 – 1771)
V srpnu 1768 vyplula z Plymouthu v Anglii loď Endeavour, které velel James Cook. Výprava měla na Tahiti sledovat průchod Venuše před Sluncem. Cesta z Plymouthu do Rio de Janeira proběhla hladce. Cook věděl, že při dlouhých plavbách hrozí kurděje, které vyvolával nedostatek vitamínů. Vzal s sebou proto kádě s kyselým zelím. Celou cestu na Tahiti nezaznamenali jediný případ kurdějí. Na Tahiti prováděli astronomické výzkumy, ale Venuši nespatřili, protože sluneční paprsky znemožnily pozorování. Cook se tedy zaměřil na druhý úkol, hledání Jižní země. Plul k Novému Zélandu, kde objevil, že zátoka, zakreslená na mapě, je vlastně průliv a Nový Zéland je tvořen dvěma ostrovy. Domorodci Nového Zélandu měli špatnou pověst, Cooka však přijali přátelsky. Zde zmapoval celé novozélandské pobřeží a pak se pustil do průzkumu východního pobřeží Austrálie, přestože zde hrozilo velké nebezpečí. Cookova loď Endeavour ztroskotala právě na Velkém korálovém útesu a nepotopila se pouze díky tomu, že v prolomené díře zůstal vězet kus korálu a zabránil vnikání vody. Loď bylo nutné opravit, toho využili přírodovědci Joseph Banks , Daniel Solander a Hermann Spöring k výzkumné práci.

5 Během cesty totiž objevili celou řadu Evropanům neznámých botanických a zoologických druhů včetně gumovníku obrovského a klokana. Cook znovu ověřil, že Austrálie nesouvisí s Novou Guineou a že průliv je splavný i pro velké lodě. Před návratem do Anglie se loď zastavila v Batávii, kde posádka, doposud ochráněna od kurdějí, onemocněla tropickými nemocemi a horečkami. Na úplavici a malárii zemřelo třicet mužů, bez kterých se Cook vrátil do Plymouthu. Obeplul svět, Venuši nespatřil, Jižní zemi nenašel. Přesto Cooka přijali doma s poctami. Na této první cestě za tajemnou Jižní zemí proplul značnou část Tichomoří, navštívil Tahiti, prozkoumal a zakreslil do map Nový Zéland i východní pobřeží Austrálie, objevil ostrovů v jižních mořích (Raiateu, Tahau, Huahine, Maupiti a Bora-Bora). Obrovské prostory oceánu, kam by se vešel kontinent velký jako Evropa, však zůstaly i nadále neprobádané.

6 Druhá plavba Jamese Cooka (1772 – 1775)
Roku 1772 mu byly svěřeny dvě lodi Resolution a Adventure s cílem nalézt legendární Jižní zemi. Dne 13. června 1772 vyplula Resolution (pod vedením kapitána Cooka) v doprovodu Adventure (kapitán Furneaux) z Plymouthského průlivu a dali se jihozápadním směrem ke Španělsku. Pak pokračovali k mysu Dobré naděje přes Kapverdské ostrovy , kde doplnili zásoby. 30. října Cook zahlédl mys Dobré naděje a zakotvili ve Stolové zátoce (s Adventure v doprovodu), kde byli uvítáni guvernérem baronem Plettenbergem, který dostal ohledně těchto dvou lodích příkazy z Holandska a poskytl jim dostatek jídla a vody. 23. listopadu lodě vypluly k jihu, asi po dvou týdnech spatřili ledovce. Viděli zde mnoho známých i neznámých ptáků, ale hlavně tučňáky. Pan Forster (přírodovědec) několik ptáků zastřelil a pak je na lodi zkoumal. Objevili několik ledových ostrovů, ale vysoké vlny ze severozápadu jim nedávaly naději, že narazí na pevninu. 8. února 1773 spadla velká mlha a Adventure se ztratila, domnívali se , že pokračuje starým kursem. Uprostřed ledu a navzdory zimě a bouřím se Cook snažil doplout co nejdále na jih. Narazil však na ledový příkrov a k velkému ulehčení celé posádky musel od dalšího postupu na jih upustit. K tomuto místu se později vyjádřil: „Upřímně řečeno se nezlobím, že jsem na tuto překážku (ledový příkrov) narazil. Pro nás to znamená konec nepopsatelných útrap, které sužují všechny mořeplavce v polárních mořích.“ Chtěl se tedy dostat co nejrychleji na Nový Zéland (konec března).

7 Nový Zéland znamenal pro všechny hlavně pevnou půdu pod nohama a bohatý jídelníček. Zdejší válečníci neuctívají bílé objevitele jako na Společenských ostrovech, přišli totiž sami z jiných ostrovů jako dobyvatelé. Cítí proto z cizích lodí hrozbu. Mezi válečníky (Maory) a bělochy proběhlo do té doby mnoho krvavých střetnutí. Také během Cookovy první cesty se pokusili Maorové vzít astronomovi Greenovi nůž. Nastala tahanice, padly první výstřely a první mrtví. Evropané vyšli z této první bítvy vítězně, ale s respektem k Maorům. Cookovy styky s domorodci byly během této návštěvy ostrova navzdory incidentu srdečné. Pokládal jejich kanibalismus za důsledek toho, že se na ostrově nevyskytovala téměř žádná zvěř, a snažil se Maory naučit pěstovat domácí rostliny a chovat vepře, ovce a kozy. Nový Zéland tvořil spolu s Tahiti hlavní základnu všech jeho tichomořských plaveb a obě místa mu přirostla k srdci. 18. května odplouvá Resolution z Nového Zélandu s očekáváním, že naleznou Adventure. A hned po několika dnech jí objevili v Lodní zátoce podle signálů. Pak se společně vydali na ostrov Tahiti, kde se jim dostalo vřelého přivítání místními domorodci, ale i tamního náčelníka. Na ostrově strávili několik dní, lodě kotvily v zátoce Matavai. Po nabrání sil, které mnoho námořníků ztratilo těžkými nemocemi na lodi Adventure, zamířili k ostrova Huahine. Také zde domorodci je přijali srdečně, Cook jim rozdal dary a oni mu na oplátku přinesli zvěř a ovoce. Na ostrově vládl náčelník Ore, Cookův dobrý přítel. Navštívili i další přilehlé ostrovy.

8 Lodě se vydaly opět k jihu, na této cestě se Resolution vzdálila a ztratila druhou loď z dohledu. Cook předpokládal, že Adventure už nespatří. Resolution chtěla znovu proniknout co nejdál na jih do rozbouřeného moře. Snad žádný anglický velitel, kromě Cooka, nezamířil podruhé mezi ledové hory a úlomky ledových ker. Instrukce Admirality už splnil, na jihu strávil jedno léto a mohl s klidným svědomím zamířit k domovu. Věděl, že tam někde na jihu jsou ostrovy nebo i celá pevnina. Bylo třeba ji zakreslit do map bez ohledu na její cenu. Spatřili zde znovu mnoho ptáků (albatrosů, zobounů, burňáků sněžných, …). Cook se rozhodl, že je lepší strávit blížící se zimu v tropech a vydal se hledat Velikonoční ostrov. Nepředpokládal, že by ostrov našel, protože poloha byla udávána různě. Na této cestě onemocněl Cook žlučovou kolikou, a to tak prudkou, že musel být upoután na lože. Vedení lodi přenechal panu Cooperovi, jeho prvnímu důstojníku. Trvalo několik dní, než přešly nejhorší příznaky choroby, po celou tu dobu o Cooka pečoval ranhojič pan Patten. Když se stále neuzdravoval, potřeboval nějaké čerstvé maso a silný vývar. Pan Forster obětoval svého milovaného psa, protože to bylo jediné živé zvíře na lodi. Kapitán se uzdravil a výzkumy mohly pokračovat dál. 14. března 1774 zakotvili v zátoce u Velikonočních ostrovů. Vystoupili na písečné pobřeží, kde se shromáždilo mnoho domorodců. Každý z nich měl v ruce aspoň klacek, když jim posádka rozdala několik medailí a tretek, domorodci přinesli sladké brambory, které se tam pěstovali na plážích, banány, bory a trochu cukrové třtiny. Další den doplnili zásoby pitné vody a hlavně stále vyměňovali brambory. Později se šli porozhlédnout po ostrově. Všude byl seschlý jíl a samé kameny, země se zdála být neplodná, ale i přesto byly veliké útesy osázeny bramborami a banánovníky. Na jihu ostrova však byla velice úrodná červená půda. Na východní straně spatřili obrovské sochy, které jsou velmi obdivuhodné. Dodnes neumíme zodpovědět otázku: Kdo tajemné sochy postavil?

9 Za tři dny Resolution vyplula k dalším ostrovům
Za tři dny Resolution vyplula k dalším ostrovům. Blížili se k několika ostrovům, byly to Markézy, které objevil v roce 1595 Mendana, a které pojmenoval. Markéz bylo pět: La Magdalena (Fatuhiva), St. Pedro (Motane), La Dominica (Hivaoa), St. Christina (Tahuata) a Hoodův ostrov (Fatuhuku), který objevila Cookova výprava a pojmenovali ho po mladíkovi, který ho uviděl první. Poloha Markéz byla nepřesná, a tak jí Cook poopravil. Tady strávila celá posádka několik týdnů. Cook si všiml, že jazyky na tichomořských ostrovech jsou si podobné. A už během jeho první cesty se Tupia, pocházející z Tahiti, domluvil stejně lehce na tisíce kilometrů vzdáleném Novém Zélandu. Dorozuměl se dokonce i na Indonéském souostroví. Cook zapsal do svého deníku: „Většina ostrovanů a Novozélanďanů náleží do jednoho rodu, jehož vlast se nenachází na jihu ani na východě.“ Jazykové studie prokázaly příbuznost polynéských jazyků a dialektů s mluvou na Filipínách a v Indonésii, a vědci tak zahrnuli obyvatele desetitisíců ostrovů od Madagaskaru až po Velikonoční ostrovy do stejné jazykové skupiny. Dalším cílem bylo znovu Tahiti, a 20. června přišla řada na osamělý ostrov Niue. Přistát se zde nedalo, protože tu byly velké útesy, a proto se vypravily na obhlídku ve dvou člunech i s Cookem. Po vyložení darů se z nedaleké úžlabiny vyřítili domorodci s oštěpy. Cookovi lidé stiskli kohoutky, ale ty vinou špatných křesadel selhali, vrátili se tedy hned do svých člunů a odpluli. Měli štěstí, že oštěpy nikoho vážněji nezranily. Cook nazval tento ostrov Niue Savage, ostrov Divochů. Přijetí na ostrově Anamuka v Přátelských ostrovech (dnešní Tonga) vynahradilo Resolution všechna příkoří. Pohostinství tropů zahrnulo anglickou loď dary. Paluba byla plná pomerančů, kokosových ořechů, jedlých kořenů, atd. Plavba Tichomořím se chýlila ke konci, zbývalo ještě navštívit Nový Zéland a dokončit ve vysokých zeměpisných šířkách plavbu kolem světa, jak předvídaly instrukce Admirality a plány Cooka samého.

10 Resolution se vydala kolem mysu Horn k mysu Dobré naděje
Resolution se vydala kolem mysu Horn k mysu Dobré naděje. Když byla pevnina na dohled, objevily se kolem další tři lodě, jedna byla holandská, která plula z Bengálska. Byla to loď Bownkerker Polder kapitána Cornelise Bosche. Cook vyslal na tuto loď posádku s jedním člunem. Angličtí námořníci z holandské lodi řekli Cookovým lidem, že Adventure připlula k mysu Dobré naděje před dvanácti měsíci a že posádku jednoho jejího člunu zavraždili a snědli lidé z Nového Zélandu, takže dřívější pochybné zprávy byly pravdivé. Zakotvili ve Stolové zátoce, odkud později vypluli na ostrov Sv. Helena. Zde obdrželi příkazy od Společnosti, že lodě ,které se vracejí domů se mají vyhnout ostrovu Ascension, ale Cook byl nucen se tam stavit, aby nabrali želvy, posádka potřebovala čerstvou potravu. Potom vypluli směrem k Anglii. 30. července 1775 dorazila Resolution do Plymouthu. Na rozdíl od první výpravy je nevítaly fanfáry ani velké novinové články. Pozornost byla upřena na válku v Severní Americe. Za celou tu dlouhou dobu Cook přišel pouze o čtyři muže a jen o jediného z nich v důsledku nemoci.(kurděje) Na jeho druhé cestě obeplul Antarktidu, našel nové trasy pro obchodní lodě, zmapoval okolí Hornského mysu. Prozkoumal velkou část Tichého oceánu a objevil nebo znovuobjevil řadu ostrovů: Přátelské ostrovy, Velikonoční ostrovy, Markézy, Nové Hebridy, Niue, a jiné. Našel nová loviště tuleňů a velryb, vyznačil místa, kde je možné založit kolonie a také pozoroval mořské proudy v Pacifiku.

11 Třetí plavba Jamese Cooka (1776 – 1779)
11. července 1776 zvedly kotvy dvě malé Cookovy lodě Resolution (kapitán Cook) a Discovery (poručík King). Cook se ujal vedením této výpravy. Cílem výpravy bylo zavést domů Tahiťana Omaje, kterého přivezl do Anglie kapitán Furneaux na lodi Adventure, a potom se vydat dál, najít severozápadní průliv. V Severní Americe se stále válčilo a boje se přenesly také na moře. Americký velvyslanec ve Francii Benjamin Franklin vydal příkaz všem americkým kapitánům, aby neobtěžovali Cooka a vycházeli mu ve všem vstříc. Výsledky jeho cest neslouží jedinému národu, ale celému lidstvu. V té době už obě lodi pluly kolem mysu Dobré naděje k Novému Zélandu. Maorové na Novém Zélandu ho přivítali se špatným svědomím. Mezi ostrovany na břehu byl i náčelník Kahura, který byl původce vraždění námořníků. I když Tahiťan přivedl Kahuru až do kajuty, Cook ho přesto odmítl popravit a jeho obliba na tichomořských ostrovech vzrostla. Za nedlouho obě lodě opustily Nový Zéland a po zastávce na Palmerských a Přátelských ostrovech zamířily na Tahiti, kde nechali Tahiťana Omaje. Potom hned mířili přes rovník za vidinou severozápadní cesty. Na této cestě v jinak pustém moři Cook objevil skupinu krásných hornatých ostrovů. Tyto ostrovy pojmenoval podle jeho přítele lorda Sandwiche – Sandwichovy (dnešní Havajské ostrovy). Domorodci přivítali Cooka výkřiky Rono! Rono! jako svého boha. Nosili vše, jen aby ho uctili. Za několik týdnů se Cook rozhodl opustit ostrovy, což domorodce nemile překvapilo.

12 Obě lodě zásobené vodou, ovocem a čerstvými potravinami zamířili k severoamerickému pobřeží do míst, kde je dnešní Oregon. Indiáni nebyli příchodem bělochů překvapeni a výměnou za nože, železo, cín, hřebíky nabízeli kožešiny. Znali kovy a měli železná dláta. Pobřeží moc nezkoumali, protože viděli souvislý řetěz Skalnatých hor, který vylučoval existenci průlivu nebo velké řeky, po které by mohli proniknout na východ, k Hudsonovu zálivu. Nakonec obě lodi propluly úzkým průlivem oddělujícím Asii od Ameriky a pronikly do Severního ledového oceánu. Na zpáteční cestě se výprava setkala s ruskými kupci, kteří měli tuto oblast přesně zakreslenou v mapě. Jejich mapa byla výsledkem práce Dána Vituse Beringa, který už před čtyřiceti lety prozkoumal v ruských službách okolí Kamčatky, Čukotky a Aljašky. Cook, který přejal do své mapy mnoho ruských názvů, pojmenoval i úzký proužek moře oddělující oba kontinenty. Nazval jej Beringův průliv. Blížil se podzim, Resolution i Discovery se v bouřlivých vodách zvolna rozpadávaly, tak se Cook rozhodl vrátit na Sandwichovy ostrovy. Obyvatelé je opět uvítali přátelsky a zahrnuli dary. Pak domorodci zásobovali celou posádku a ještě hromadili zásoby na novou cestu, to znamenalo velké zatížení pro ostrov. Havajci nebyli zvyklí pěstovat víc, než co je třeba k jejich obživě. Potraviny začali docházet a v náčelnících rostla řevnivost, proto všichni uvítali, když lodě zvedly kotvy a bůh Lono i se svým doprovodem vyplul opět do neznáma. Bylo zrovna období bouří. Nepříliš silný vichr zlámal Resolution několik stožárů, ale hlavní příčinou byla zlodějská chamtivost lodních dodavatelů. Cookovi nezbylo nic jiného než se vrátit na Sandwichovy ostrovy, kde také zakotvili. Jenže Havajci byly roztrpčeni a házeli po námořnících kamení.

13 Cook se jim snažil vysvětlit příčinu návratu, ale napětí narůstalo a množily se také krádeže. K dovršení smůly zemřel starý námořník William Watman. Byl pohřben na ostrově a domorodci si uvědomili, že bílí bohové jsou smrtelní a začali o tom pochybovat. Krádeže vzrostly a ohrožovaly bezpečnost lodí. Cook však nechtěl použít proti svým přátelům muškety a děla. Když jednoho dne zmizel velký člun z Discovery, sáhl k metodě rukojmích a šel vyjednávat na ostrov s několika muži. Promluvil si se stařičkým králem, který souhlasil s vrácením člunu. Nepřátelství domorodců sílilo. Roznesla se pověst, že běloši zastřelili důležitého náčelníka a chtěli pomstu. Cook se snažil zamezit krveprolití, jenže v té chvíli vyskočil válečník s dřevěným štítem a držel v rukou kámen a nůž. Muž hodil kámen po Cookovi a Cook hned vystřelil na válečníka, střela však zasáhla štít. Válečník se zasmál a zaútočil nožem, v tom ho Cook zastřelil, ale to už dav domorodců zaútočil. Námořníci z člunu začali pálit. Cook se snažil zastavit palbu a otočil hlavu ke svým lidem. V tomto okamžiku k němu zezadu přiskočil válečník a probodl ho nožem. Bílý bůh klesl na kolena do slané vody a Havajec bodal znovu. Rozlícený dav se vrhl na padlé tělo a trhali je noži. Námořníci a vojáci rozrušeni smrtí milovaného velitele stříleli jak rychle to jen šlo. Válečníci si uvědomili, že pušky nevydávají jen plamen, a dali se na útěk i s mrtvým Cookovým tělem. Jen zásluhou kapitána Clerka nedošlo k okamžité trestné výpravě, která měla pomstít mrtvého. Podařilo se získat jen několik kostí a kapitánovy ruce. Za hřmění deseti děl zněla nad mořem slova z Cookovy bible, z níž mrtvý velitel předčítal při námořnických pohřbech. Vyrovnané řady námořníků vzdávaly naposledy poctu svému veliteli.

14 Na své třetí plavbě se pokusil o Severozápadní průjezd
Na své třetí plavbě se pokusil o Severozápadní průjezd. Cestou objevil Sandwichovy ostrovy (dnešní Havajské), Aleuty, a mnoho ostrovů, které navštívil. Proplul Beringovou úžinou, ale dál se nedostal, protože moře bylo zamrzlé. Vrátil se tedy na Havaj, kde ho však domorodci zabili, když se pokoušel získat zpět ukradený člun. Tak tedy zemřel v roce 1779 kapitán James Cook. Muž, který odhalil tajemství Tichého oceánu, jeden z největších mořeplavců.

15 Endeavour

16

17 Resolution

18 Discovery

19

20 Abel Tasman (1603 – 1659) Holandský mořeplavecl Abel Janszoon Tasman se narodil ve vesničce Lutjegast v Holandsku v roce V roce 1634 začal pracovat pro Holandskou východoindickou společnost. Své středisko měla společnost v holandské kolonii na Jávě (část dnešní Indonézie). Objevil Tasmanii, souostroví Tonga a Fidži a nalezl novou cestu z Indického do Tichého oceánu.

21 Abel Tasman zemřel v říjnu 1659 .
Jeho úloha měla vyšetřovat zemi pak známou jako Nové Holandsko, nyní známý jako Austrálie, který holandský už objevil západní pobřeží, a stanovit zda to byla část Terra Australis(to byl „fiktivní“ kontinent). V roce 1642 vyslal guvernér holandské kolonie Tasmana, aby prozkoumal moře na jihu a zkusil najít novou námořní cestu Tichým oceánem do Chile v Jižní Americe. Tasman se nejprve plavil jihozápadně Indickým oceánem. 16. srpna přistál na ostrově Mauricius. Tam si odpočinul a doplnil zásoby. Ale počasí mu znemožnilo pokračovat plánovaným směrem. A tak se rozhodl plout východním směrem. Tam 24. listopadu objevil zalesněný ostrov, který podle guvernéra na Jávě nazval Van Diemenovou zemí (v roce 1855 přejmenován po svém objeviteli na Tasmánii). Poté pokračoval dále na východ a 13. Prosince opět uviděl zemi (přesněji jižní z dvojice ostrovů), tentokrát mnohem větší, kterou nazval Staten Land (dnešní Nový Zéland). Odtud se plavil severovýchodním směrem až 19. ledna 1643 objevil 4 ze skupiny ostrovů Tonga. Zjitil, že se nachází jinde než předpokládal a rozhodl se pro návrat. Než se dostal na Jávu, objevil ještě (6. února) ostrůvky Fidži. I když se mu nepodařilo dosáhnout původního cíle v Jižní Americe, mohl být s cestou spokojen: objevil mnoho neznámých ostrovů. Bohužel netušil, že při své cestě obeplul celý světadíl, aniž by o tom věděl: Austrálii. Abel Tasman zemřel v říjnu

22