Výrazová hra Charakteristika a přehled výtvarných činností. Hra, experiment a etuda. KVK/DVČ Giacomo (Jacopo) Grimaldi, Album of S. Peter’s.

Prezentace na téma: "Výrazová hra Charakteristika a přehled výtvarných činností. Hra, experiment a etuda. KVK/DVČ Giacomo (Jacopo) Grimaldi, Album of S. Peter’s."— Transkript prezentace:

1 Výrazová hra Charakteristika a přehled výtvarných činností. Hra, experiment a etuda. KVK/DVČ Giacomo (Jacopo) Grimaldi, Album of S. Peter’s

2 Klíčová slova výtvarná etuda výtvarný experiment výtvarná akce výrazová hra dimenze výrazové hry: –výraz –komunikace –forma důrazy

3 Výtvarná etuda Cvičné etudy rozvíjí určitou výtvarnou dovednost. Má podobný účel jako hudební etuda. Jedná se o krátkou činnost, která ověřuje a prohlubuje výtvarné poznatky nebo zkušenosti a dovednosti. Žák je při nich veden k záměrného využívání a dodržování zavedených výtvarných stylových schémat. Výtvarné etudy jsou zkrátka jednoduchým nácvikem prvků, které je třeba využít ke komponování složitějších celků. Důraz na dodržení stylu by měl historickou oporu v obdobích, která v kultuře podporují estetické kvality tvorby a dodržování zavedených norem (klasicismus, socialistický realismus, apod.). Procvičování a opakování schématu je vůbec předpokladem vzniku trvalejšího stylu a předpolím pro jeho překonání. Příkladem výtvarné etudy může být například řazení barevných čtverců na základě různých pravidel – studená x teplá, jasná x tmavá, smutná x veselá, jaro x podzim. Přičemž je zdůrazňovaná nikoliv osobní preference, ale obecnější intersubjektivní shoda.

4 Výtvarný experiment „Výtvarné zkoumání (explorace, experiment) vede k získání poznatků, zkušeností a dovedností v zacházení s výtvarnými prostředky a s jejich symboličností. Je pokusným hledáním řešení určitých výtvarných problémů.“ Na rozdíl od výtvarné etudy, která ověřuje, zda žák zvládl nabízená schémata tvorby, jej výtvarný experiment staví před určitý problém. Buď má řešit úkol, který je pro něj nový, nebo neexistuje jedno jediné správné řešení a záleží jen na jeho rozhodnutí, jakou strategii zvolí. Svým důrazem na překračování hranic a poznaného do oblasti neznáma a náhody se výtvarný experiment hlásí k postupům převažujícím v oblasti umění v první polovině 20. století – v období avantgardy. Odvaha při vykročení do neznáma je ale vlastní tvůrcům ve všech oborech lidského poznání a tvorby napříč věky. Příkladem je třeba míchání barev tak aby mezi nimi vznikl co největší kontrast, hledání harmonického kompoziční umístění pěti prvků na podkladě libovolného formátu, atd. SLAVÍKOVÁ, V.; SLAVÍK, J.; HAZUKOVÁ, H. Výtvarné čarování: Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : UK v Praze – PF, 2000. s.153. ISBN 80-7290-016-1.

5 Výtvarná akce Spojuje v sobě různé druhy umělecké tvorby, nejčastěji výtvarnou s dramatickou. Vyvolává silné prožitky, umožňuje dynamickou práci ve skupině a nabízí velký prostor pro rozmanité výrazové chování. Velmi často je jejich součástí pořizování záznamu akce (fotodokumentace, video), který se sám stává předmětem výtvarné reflexe. Svým důrazem na tělesnost, komunitní interakci a angažovanost v tématech sociálních, etických nebo environmentálních by bylo možné hledat východiska výtvarných akcí v body artu, performance, happeningu, land-artu a nebo současném participativním umění. Příkladem jsou různé výtvarné slavnosti a rituály, náměty může tvořit například probouzení stromů na jaře, pozdravy větru, vítání prvních sněhových vloček, nebo dramatizace či expresivní interpretace - oživlá umělecká díla, překlad grafiky hudebně rytmickou performance, atd.

6 Výrazová hra imaginativní a kreativní symbolická výrazová aktivita, navozená v učební úloze námětem a více či méně vymezená pravidly, umožňuje účastníkům pedagogického díla –smyslově uchopit –a/nebo umělecky vyjadřovat příslušnou verzi fiktivního světa, zažívat ji jako působivou součást jejich fyzického bytí a posléze ji i reflektovat jako projev vlastní duševní reality v souvislostech lidské kultury. Výše uvedená definice znamená, že za výrazovou hru nelze považovat všechny aktivity, které žáci ve škole vykonávají. Jde výhradně o aktivity, v nichž využijí svoji představivost, a mohou své představy podle určitého zadání (pravidel) ztvárnit. Učitel jim potom umožní uvědomit si co a proč dělali, v čem se mohli posunout oproti stavu před aktivitou. Symboličnost v definici znamená, že se aktivita nevztahuje přímo k reálnému životu, ale umožňuje žákovi realizaci na švu mezi fikcí a realitou. Tak praktický nácvik „mytí rukou“ je aktivitou mechanickou a utilitární – cílem je prospěch v oblasti hygieny a není výrazovou hrou. Ale herní ztvárnění Piláta pontského, který si „myje ruce“ nad osudem Krista, je aktivitou metaforickou, symbolickou, vyžadující imaginaci (jak bude scéna a postava vypadat?) a tvořivé provedení. SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 220-230, 220)

7 Dimenze výrazové hry Na první pohled se zdá, že je každá výrazová hra navrhovaná učitelem a realizovaná dětmi jedinečná – originálem. To je do jisté míry pravda, pokud zdůrazníme její neopakovatelnost díky historičnosti (některé hry jsou skutečně pionýrské), jedinečnému obsazení aktéry a jejich psychickému rozpoložení, atd. Pokud ovšem výše uvedené kvality zanedbáme a budeme si všímat obecnějších vlastností, jimiž se výrazové hry vyznačují, nalezneme tři základní typy – herní dimenze. Učitelé si jejich existenci zpravidla intuitivně uvědomují a snaží se žákům zadat učební úlohu tak, aby při dílčí aktivitě neopustili zvolenou dimenzi. Používají přitom pedagogického důrazu.

8 Důrazy jsou strategie jednání (interakce) učitele (nebo vedoucího aktivita – může jím být i žák), které mají za cíl omezit variabilitu chování, jednání, prožívání nebo interpretování v situaci a vést její průběh určitým směrem k určitým cílům. Učitel využívá důrazů (např. při zadávání úkolu) ke snížení možností variant řešení za cílem podrobnějšího a hlubšího – ostřejšího zaměření žáka na nějaký výtvarný nebo obecnější společensko kulturní problém. Přitom je sledován cíl se tímto problémem zabývat ( při zážitku ve výrazové hře) a pokusit se mu porozumět (při následné reflexi). Příkladem důrazu je například instrukce: „vezměte si velké ploché štětce, aby vás nesváděly k malování detailů, o ty nám nyní nepůjde...“ SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 240-241])

9 Výraz V rámci té dimenze, kterou označujeme jako výraz, se žák soustředí především na zjevné vyjádření svých pocitů, dojmů, nálad, postojů nebo myšlenek. Věnuje tedy pozornost zejména procesu tvorby a svému vlastnímu prožívání ze hry s výrazem. Oproti tomu jeho zájem o výsledek tvorby a právě tak o adresáty tvorby je oslaben. Příkladem jsou aktivity zdůrazňující prožitek žáky, který je reflektován pomocí introspekce a v zásadě spontánně vyjadřován. Tradičním úkolem je poslech hudby, reflexe emocí, které v nás vyvolává a jejich ztvárnění gestickou malbou. SLAVÍK, J. Artefiletika – reflektivní pojetí výchovy uměním. text pro lektorský seminář v NG

10 Dimenze výrazu SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 249) Pojmenování principuUplatnění principu a jeho realizace v artefiletické praxi Důraz na autentičnostRozptýlit obavy ze spontaneity (např. použitím nejjednodušších lehce ovladatelných výrazových prostředků, vytvořením vstřícné a chápavé atmosféry). Důraz na individualituOslabit úzkost z odlišování se (např. oceněním originality, podporováním radosti ze vzájemného obohacování) – „je dobré být sám sebou, protože moje odlišnost je pro ostatní přínosem“. Důraz na prožitekPosílit atmosféru tajemství, dobrodružství a vnitřního účastenství (např. zdůrazněním osobních kontextů, použitím navozujících efektů – hudba, osvětlení, neobvyklost zážitkové situace). Nezájem o dokonalostZamezit obavám ze špatného výsledku (např. oslabením hodnotící komunikace, použitím „neklasických“ technik – muchláže, frotáže, empaketáže, dekoláže atd.). Soustředění na souvislosti různých druhů výrazu Naučit aktivnímu objevování vztahů mezi různými druhy individuální výrazové zkušenosti (např. odhalováním souvislostí mezi výtvarným projevem jedince a jeho chováním nebo oblékáním).

11 Komunikace V rámci dimenze, kterou nazýváme komunikace, žákovi jde především o mezilidské sdílení jeho zážitků nebo zkušeností. To znamená, že věnuje pozornost především sdělnosti, příp. srozumitelnosti svého výrazového projevu. Jeho zájem o proces a výsledek tvorby je podřízen cíli být ve svém výrazu co nejvíc působivý a být co nejlépe pochopen druhými lidmi. Příkladem jsou aktivity, které zdůrazňují významonosnost výtvarných projevů. Patří mezi ně například barevné dialogy, kdy se na jednom herním formátu domlouvají dva nebo více hráčů skrze barevnou stopu. Nejdříve si vyznačí svá území a potom navazují symbolicky kontakty s ostatními. Je rozhovor letmý, hluboký, koketní, perlivý, vřelý, hádavý, atd.? SLAVÍK, J. Artefiletika – reflektivní pojetí výchovy uměním. text pro lektorský seminář v NG

12 Dimenze komunikace Pojmenování principu Uplatnění principu a jeho realizace v artefiletické praxi Zobecňování individuální zkušenosti Objevovat souvislosti mezi vlastním tvůrčím projevem a uměleckými projevy z kulturní historie a současnosti. Postupovat od individuální zkušenosti k poznávání kultury. Posilování rozlišovací citlivosti a empatie Podporovat schopnost vizuálního a haptického rozlišování, nejenom v tradičních výtvarných technikách (kresba, malba), ale např. při srovnávání jemných odlišností individuálního výrazu u různých jedinců – způsobu chůze, držení hlavy a ramen, navyklé mimiky apod. Cvičit empatii, klást důraz na pečlivé pozorování detailů výrazového chování. Důraz na vzájemné obohacování Poukazovat na to, že každý objevený rozdíl mezi lidmi je zároveň příležitostí ke vzájemnému obohacování, k inspiraci – „je dobré si všímat rozdílů mezi námi, protože mne obohacují“. Důraz na obsažnost Zdůrazňovat kvality zážitků a snažit se o jejich srozumitelné vyjádření (tematické náměty, výtvarné vyprávění). Hledat obsah ve zdánlivě neobsažných formách, v abstraktním vyjádření pocitů a představ. Hledat sdělnost výtvarné formy – učit se spojovat účinky výrazových kvalit linií, barev, tvarů s různými životními obsahy. To znamená, hledat podobnosti mezi „uspořádáním života“ a „uspořádáním obrazu“ (řád vs. chaos, barvitost vs. všednost... ). Důraz na sdělnostZaměřovat se na výtvarnou formu jako prostředek sdělení, nikoliv na „krásný výsledek“, zejména při hodnocení (např. objevováním symbolických konvencí tvarů a barev, hledáním individuální výtvarné symboliky jako svébytného jazyka). Objevovat obecně uplatňované symbolické významy tvarů a barev nebo upozorňovat na individuální výtvarnou symboliku. Uvědomovat si významy a účinky svého chování, oblékání, úpravy bytu apod.

13 Důraz na otevřenost Vytvářet podmínky k volnému vyjadřování nesvázanému zábranami. Snažit se o vytvoření vstřícné atmosféry mezi členy artefiletické skupiny navzájem, podporovat pocit bezpečí a sociální soudržnosti, poukazovat na upřímnost a otevřenost kontaktů jako na předpoklad lidské hodnoty tvorby. Důraz na toleranci Vytvářet podmínky k tolerování různých forem sdělení, jsou-li neseny upřímnou snahou po výpovědi, tj. méně zájmu o dokonalost, mnoho zájmu o sdělnost. Tolerovat různé výtvarné nebo jiné expresivní formy sdělení, jsou-li neseny upřímnou snahou po výpovědi. To znamená snažit se o pochopení i tam, kde zprvu nerozumím nebo odmítám. Důraz na výměnu komunikačních rolí Vytvářet podmínky pro pochopení role tvůrce ve vztahu k roli diváka, např. prožíváním situací, kdy divák se stává tvůrcem a poznovu vytváří vnímané dílo nebo naopak, kdy tvůrce hraje role různých diváků, kteří hledají porozumění jeho dílu. Např. tvůrce se pokusí o výtvarný nebo dramatický či hudební „portrét“ někoho ze svých přátel. Další členové skupiny se snaží tento portrét co nejpřiléhavěji popsat nebo vyjádřit jiným výrazovým projevem. Na tvůrci je, aby posoudil přiléhavost parafrází a vedl následnou diskuzi. Důraz na expresivní interpretaci a na výklad Vytvářet podmínky pro „překládání“ jednoho obsahu do různých forem vyjádření, tj. pro expresivní interpretaci (např. vyjádření výtvarného objektu gesty, proměnami mimiky, jednoduchou hudební /zvukovou/ formou apod.) Interpretovat výrazové projevy slovem a vysvětlovat jejich příčiny a souvislosti. Na rozdíl od výrazového okruhu je zde posílen důraz na verbalizaci – na překlad do slov a na pokusy o vysvětlování významů. Dimenze komunikace SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 250-251)

14 Forma V rámci dimenze, které říkáme forma, je žák zaměřený na výsledek tvorby ve snaze dobrat se jeho dokonalosti. Jde mu tedy o nalezení takové variace nebo alterace díla, která je nejlepší ze všech možných. Tomuto cíli je podřízen veškerý jeho zájem o tvorbu. Ohled k adresátům bývá naopak snížený, protože autor při hledání dokonalosti se mnohdy neohlíží na potřeby a požadavky publika. Jako by bral v potaz pouze jakousi „božskou podstatu“ výrazu, kterou lze nacházet prostřednictvím hluboké vnitřní kontemplace, nikoliv hledáním inspirace mezi lidmi. Příkladem aktivit, které se pohybují v dimenzi formy, je v předškolním a mladším školním věku zpravidla disciplinace psycho-motorických dovedností. Dokonalost je vyžadována v přesném vystřižení tvarů, souvislém a nepřetahovaném vybarvení plochy, obkreslení vzoru jediným a suveréně vedeným tahem, atd. SLAVÍK, J. Artefiletika – reflektivní pojetí výchovy uměním. text pro lektorský seminář v NG

15 Dimenze formy Pojmenování principu Uplatnění principu a jeho realizace v artefiletické praxi Důraz na dokonalost Zaměřovat se na hledání souladu všech složek výrazového projevu, na harmonizaci a kultivaci umělecké formy (např. vytvářením a srovnáváním mnoha alternativních forem – alterací, variací – jediného námětu, objevováním inspirace v uměleckých dílech včetně jejich kopírování, hledáním vlastní harmonie výrazu). Důraz na hodnocení Prostřednictvím hodnotícího srovnávání výtvarné formy klást důraz na kontexty tvorby: (a) kontext vlastního vývoje v čase, (b) kontext kulturní (kultivované estetické a umělecké hodnocení chápané jako cíl, kultivace výtvarného vidění), (c) srovnávání historie se současností výtvarné kultury. Důraz na výtvarné myšlení Zaměřovat se na promýšlení výtvarných postupů a diskutovat o jejich různých variantách. Porovnávat varianty řešení – hodnotit ve skupinách v uvážlivých diskuzích. Srovnávat a analyzovat jednotlivé složky a kompoziční uspořádání vytvořených výtvarných forem, hledat obecné principy uměleckého projevu. Hledat obecné principy výtvarného projevu, osvojovat si a používat jazyk uměnovědy a estetiky.

16 Důraz na materiální kvality a formu Zaměřovat se na respekt k výtvarnému materiálu i na jeho citlivé překračování – „myšlení v materiálu“ (např. srovnávání různých vztahů materiálu a formy, rozvíjení řemeslných – technických dovedností, experimentování s materiálem až na hranici jeho „potlačení“). Citlivé překračování a rozvíjení prvního nápadu – např. v rámci variování různých vztahů materiálu a formy, v rozvíjení řemeslných dovedností, v experimentování s materiálem. Důraz na komplexitu Soustředit se na posilování tvůrčí rozmanitosti výtvarné formy (náročnost na promyšlenost tvorby, na její zasazování do kulturních souvislostí). Navozování citlivých proměn ve vztahu formy a obsahu, tzn. reagovat proměnami formy na individuální vztah k různým obsahům, které forma vyjadřuje. Důraz na integritu Zaměřovat se na sevřenost formy, na její vnitřní harmonii a na její těsný vztah k osobnosti tvůrce (např. nároky na odstraňování všeho nadbytečného, hledání rušivých prvků ve výstavbě formy). Dimenze formy SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 251-252)