II. světová válka – nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva ovlivnění politického, společenského a uměleckého vývoje druhé poloviny 20. století.

Prezentace na téma: "II. světová válka – nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva ovlivnění politického, společenského a uměleckého vývoje druhé poloviny 20. století."— Transkript prezentace:

1

2 II. světová válka – nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva ovlivnění politického, společenského a uměleckého vývoje druhé poloviny 20. století poválečná euforie – snaha zabránit dalšímu válečnému konfliktu rozdělení světa – železná opona – supervelmoci – USA x SSSR svět demokracie, tržní ekonomiky x socialistická diktatura, plánovité hospodářství 60. léta – období tzv. „šťastných dětí“, boj proti konzumní společnosti, válkám, snaha žít v souladu s přírodou obrovský rozvoj vývoj ve vědě a technice, jaderném výzkumu, kosmonautice, moderní technologie „zmenšování“ světa díky rozvoji komunikačních technologií 90. léta – směřování k názorové pluralitě řešení nových globálních problémů (populační exploze, ekologické problémy, AIDS,... Společensko-historické pozadí

3 hnutí hippies J. A. Gagarin Vietnam posádka Apollo 11

4 WILLIAM STYRON (11. června 1925, Virginie – 1. listopadu 2006, Massachusetts) americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy ve druhé světové válce vstoupil do americké armády zúčastnil bojů v Tichomoří po válce vystudoval Dukeovu universitu krátce působil pro několik nakladatelství jako redaktor v roce 1968 obdržel Pulitzerovu cenu Pulitzerova cena

5 DÍLO William Styron SOPHIINA VOLBA (1979) psychologický román zpracovává složitým a neobvyklým způsobem téma vlivu nacismu na průměrně silného jedince první volbou je Sophiin pomýlený závěr neangažovat se v okupované Varšavě druhá volba má pro hrdinčino celoživotní trauma klíčový význam volba, před niž Sophii postaví sadistický německý lékař při jejím příchodu do koncentračního tábora. Nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žit v koncentračním táboře Osvětim Sophie si vybere svého desetiletého syna Jana, sleduje pak, jak jí nacisté odvádějí její malou dceru Evu k transportu do Brezinky třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Hösse vychází ze zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka závěrečná hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit nezbývá jí, než zhasit světlo svého života

6 DÍLO William Styron foto ze stejnojmenného filmu

7 Rozhněvaní mladí muži mezi mladými muži 50. a 60. léta – dochází zejména mezi mladými muži ke vzpourám proti společnosti, politice, studené válce, válce ve Vietnamu ANGLIE ANGLIE – hnutí představují tzv. „rozhněvaní mladí muži“ (patří sem i ženy) snaha zachytit realistický pohled na svět dělníků, intelektuálů vzniká nový román tzv. „univerzitní román“ reakce na rozvoj univerzitního života v Anglii a v Evropě vůbec intelektualizace života, rozvoj humanitních věd Schéma příběhů, hlavní představitelé: hrdinou většinou mladý muž, student univerzity, který nemá chuť dělat kariéru paradox- hlavní hrdinové se díky sňatku s bohatou nevěstou dostávají do společnosti, kterou kritizují Představitelé: Kingsley Amis, John Braine, John Osborne

8 Beatnici americká paralela k „rozhněvaným mladým mužům“ tvorba poezie k veřejnému přednesu, čtení a poslechu recitace za doprovodu jazzové muziky básník – recitátor se podobá spíše zpěvákovi pop music Motto: "Lepší litovat toho, že jsme něco udělali, než litovat, že jsme neudělali NIC."

9 ALLEN GINSBERG (3. června 1926 – 5. dubna 1997) americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou (paranoia), což A. G. ovlivnilo ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul BEAT San Francisco - 7. října 1955 zúčastnil oficiálního zrodu BEAT GENERATION GENERATION v roce 1965 byl po incidentu na Pražském hradě vyhoštěn z Československa byl zvolen králem Majálesu, byl zatčen tajnou službou, obviněn z kažení československé mládeže a deportován na letiště Allen Ginsberg a Peter Orlovsky

10 Dílo Allen Ginsberg KVÍLENÍ KVÍLENÍ (1956) básnická sbírka v USA žalovaná pro údajnou obscénnost hlavní a nejvýznamnější básní je zde Kvílení pro Carla Solomona, přiblížil Ginsbergovi surrealismus a dadaismus, se Solomonem se seznámil ve Státní psychiatrické léčebně v New Yorku věnovaná předním představitelům beat generation - J. Kerouacovi, W. S. Burroughsovi, a Nealu Cassadymu litanická báseň je výpovědí o „generaci zničené šílenstvím“, která se za pomoci drog, alkoholu a orientální filozofie a hudby snažila uniknout z amerického pekla má formu rapsodického nářku stala se manifestem celé beat generation

11 Dílo Allan Ginsberg Zdroj ukázky: http://ld.johanesville.net/

12 JACK KEROUAC (12. března 1922, Lowell - 21. října 1969, S. Petersburg, Florida) spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation prosinec 1942 - Kerouac opustil univerzitu o tři měsíce později obdržel povolávací rozkaz do námořnictva USA, brzy propuštěn pro psychické problémy 1946 se Jack setkal s Nealem Cassadym, což ovlivnilo jeho tvorbu v následujících letech píše prvotní román Maloměsto, velkoměsto jezdil stopem po USA a příležitostně pracoval Na cestě po roce 1956, kdy vydal román Na cestě, se stává veřejnosti známou osobností; stal se finančně zajištěným a začíná pít víc, než kdykoliv předtím zemřel na následky alkoholismu, na krvácení jícnových křečových žil

13 Dílo Jack Kerouac NA CESTĚ NA CESTĚ (1951 a 1957) objevuje se zde jeho častý motiv – toulání lze říci, že je to cesta od tahu k tahu je psáno jako odpověď na otázku Joan Andersové, co vlastně na cestě po Spojených státech dělali román údajně napsal během tří týdnů na 30 metrovou roli japonského kreslicího papíru, bez jakéhokoliv členění na odstavce, kapitoly a bez interpunkčních znamének 6 let pak trvalo, než dílo přepsal do podoby, aby mohlo být vydáno dílo se stalo manifestem beatniků pojednává o začínajícím spisovateli jménem Sal Paradise (paradise = ráj), který se se svým přítelem Deanem toulá po USA vyhledávají vzrušení, ve kterém hledají podstatu života v postavách lze rozpoznat další beatniky pod pozměněnými jmény

14 Dílo Jack Kerouac Zdroj ukázky: http://ld.johanesville.net/

15 Postmodernisté a tvůrci magického realismu myšlenkový směr poslední třetiny 20. století reakce na modernu a je zaměřen opačným směrem tzn. odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle, ale usiluje o alternativní přístup ke světu z toho pramení kritika pokroku a moderních myšlenek levicových intelektuálů zároveň postmoderna otevřela cestu k odmítnutí názorů spojených s kulturní nadřazeností západní civilizace a tím i nadřazenosti racionality v procesu poznání základním požadavkem je pluralita názorů alternativnost lidských přístupů ke světu např. architektura vrací zpět příběh a formu, lidské měřítko Guggenheim muzeum, Bilbao Tančící dům, Praha

16 UMBERTO ECO (5. ledna 1932, Alessandria) italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60. let 20. století od r. 1971 profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni sémiotika - nauka o znakových systémech, např. piktogramy, dopravní značky apod. studuje tzv. recepční estetiku ta se zabývá „vnímatelem“ uměleckého díla, nikoli uměleckým dílem samým

17 Dílo Umberto Eco JMÉNO RŮŽE JMÉNO RŮŽE (1980, 1985 česky, 1986 film) první a pravděpodobně nejslavnější román ukázkové dílo postmodernismu k hlavním principům patří, že dílo je interpretovatelné různými způsoby podle pohledu každého jednotlivého čtenáře konkrétně Jméno růže může čtenář chápat jako historický román, detektivku, filozofické dílo, částečně dílo hororové nebo teologické, neboť kniha obsahuje více rovin, které se prolínají celou knihu uzavírá verš z Bernarda z Morlasu, skutečně žijícího básníka z 12. století, v jehož textu se obecná slova obdivuhodně propojují s moderní sémiotikou „Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména verš: „Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme v své moci.“ držíme v své moci.“

18 Tvůrci absurdního dramatu absurdní absurdní - z lat. absurdus nesmyslný, sluchu nepříjemný zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi ukazuje člověka jako tvora ohroženého mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil charakteristické je odstranění souvislého děje opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky časté jsou groteskní prvky a černý humor absenci smyslu cítí ten, kdo nějaký hledá absenci smyslu cítí ten, kdo nějaký hledá

19 SAMUEL BECKET (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla 1927 - po ukončení studia pracoval jako učitel v Belfastu, ale již roku 1928 odjel přednášet angličtinu do Francie 1930 - návrat do Irska, propukly u něho deprese, které léčil v psychiatrické léčebně 1942 - odchází do jižní Francie, kde žije do konce války na venkově a pracuje jako zemědělský dělník po skončení II. sv. války se vrací do Paříže, kde žije až do smrti 1970 - udělena Nobelova cena Samuel Barclay Beckett [Bekit]

20 Dílo Samuel Beckett ČEKÁNÍ NA GODOTA ČEKÁNÍ NA GODOTA (1953) klasické absurdní drama tvoří pouze dvě dějství setkání Vladimíra a Estragona z jejich chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy v celém jejich dialogu nelze přesně rozeznat, která slova mají skutečně sdělnou hodnotu a která jsou řečena jen proto, aby zaplnila mlčení hra se neobrací k divákovi s jednoznačnou a ucelenou odpovědí, kterou by do hry autor předem zašifroval Boleslav Polívka jako Vladimír Jiří Pecha jako Estragon

21 GEORGE ORWELL (25. června 1903 Motihari, Bengálsko – 21. ledna 1950 v Londýně) narodil v rodině koloniálního úředníka studoval v Anglii na elitní škole v Etonu od roku 1930 pracoval jako novinář, psal pod pseudonymem jako novinář i jako bojovník na straně republikánů se George Orwell účastni španělské občanské války za války pracoval pro BBC měl hluboké sociální cítění, byl levicového zaměření, ale nikdy nebyl členem žádné politické strany zemřel na tuberkulózu

22 Dílo George Orwell 1984 kniha, z níž pochází známý výrok Velký bratr tě sleduje! jedno z nejzásadnějších literárních děl 20. století popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita, kterou živí permanentní, „udržovací“ válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi společnosti vládne Strana a cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno lidská individualita se stává zločinem ovlivněna dobou svého vzniku a přímo reaguje na totalitní režimy, zejména stalinismus v Sovětském svazu podle jiného názoru měl Orwel naopak varovat před kapitalismem "V dobách všeobecného lhaní je již pouhé říkání pravdy revoluční akt." George Orwell

23 Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. Winston Smith, s bradou přitisknutou k hrudi, aby unikl protivnému větru, rychle proklouzl skleněnými dveřmi věžáku na Sídlišti vítězství, ne však dost rychle, aby zabránil zvířenému písku a prachu vniknout dovnitř. Chodba páchla vařeným zelím a starými hadrovými rohožkami. Na stěně na jednom konci úzkého prostoru byl připíchnut barevný plakát, který se svou velikostí dovnitř nehodil. Byla na něm jen obrovská tvář muže asi pětačtyřicetiletého, s hustým černým knírem, drsných, ale hezkých rysů. Winston zamířil ke schodům. Nemělo smysl zkoušet výtah. I v lepších časech zřídka fungoval a teď se elektrický proud přes den vypínal v rámci úsporných opatření v přípravách na Týden nenávisti. Byt byl v sedmém patře. Winston, kterému bylo devětatřicet a měl bércový vřed nad pravým kotníkem, kráčel pomalu a několikrát si cestou odpočinul. Na každém poschodí naproti výtahovým dveřím na něho se zdi zírala obrovská tvář z plakátů. Byl to jeden z těch obrazů, které jsou udělány tak důmyslně, že vás oči sledují, kam se hnete. Velký bratr tě sleduje, zněl nápis pod obrazem." Dílo George Orwell

24 Nikdo neslyšel, co Velký bratr říká. Bylo to jen pár slov povzbuzení, takových, co se pronášejí v bitevní vřavě, nedají se rozlišit jedno od druhého, ale vracejí důvěru už tím, že byla vyslovena. Potom tvář Velkého bratra zase zmizela a místo ní se objevila velkými písmeny tři hesla Strany: VÁLKA JE MÍR SVOBODA JE OTROCTVÍ NEVĚDOMOST JE SÍLA Tvář Velkého bratra zdánlivě ještě několik vteřin na obrazovce setrvávala, jako by její otisk na sítnicích všech přítomných byl příliš živý, než aby okamžitě zmizel. Drobná žena s pískovými vlasy se vrhla dopředu na opěradlo židle. Horečnatě šeptala cosi jako „Můj spasiteli!“ a rozpřáhla ruce k obrazovce. Potom si skryla tvář do dlaní. Bylo zřejmé, že odříkává modlitbu. Dílo George Orwell

25 ALEXANDR ISAJEVIČ SOLŽENICYN (11. prosince 1918, Kislovodsk – 3. srpna 2008, Moskva) po střední škole studuje na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické) začátek II. sv. války - dobrovolně přihlásil do armády, důstojník dělostřelectva Rudé armády, vyznamenán za statečnost za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli, zatčen, odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem 8 let propuštěn r. 1953, v letech 1953 – 1956 vyhnanství v Kazachstánu 1957 - rehabilitace návrat do středního Ruska, pracuje jako učitel v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země do Ruska se vrátil v roce 1994 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd

26 Dílo Alexandr Solženicyn Novela je popisem jednoho obyčejného dne v gulagu na Sibiři v 50. letech 20. století i vyprávěním životního příběhu vězně Ivana Děnisoviče Šuchova. Popisuje životní podmínky v táboře, zimu, nedostatečné jídlo, vztahy s dozorci i spolubydlícími, opakované trestání z malicherných příčin a těžkou fyzickou práci vězňů. Děj novely se odehrává ve zvláštním lágru se zpřísněným režimem, kde Šuchov prožívá svůj obyčejný den, jeden z tisíců podobných. Jako voják se dostal do německého zajetí, odkud utekl, ale přesto byl odsouzen na deset let jako zrádce a špión. Jeho dny jsou naplněny těžkou prací ve třicetistupňovém mrazu. Ten den, který vypravěč líčí, se Šuchov necítí zrovna ve své kůži, má zvýšenou teplotu, avšak ne tak velkou, aby zůstal na marodce. Jde do práce a každá maličkost nabývá význam - jaký bude příděl chleba, jestli stihne teplé jídlo. Zvláště důležité jsou v těchto drsných podmínkách vztahy s lidmi, vedle nichž žije, pracuje s nimi a snaží jim i sobě pomáhat.

27 Mezi jeho spoluvězni jsou také donašeči, zbabělci a nespolehliví jedinci. Šuchov během dne retrospektivně promítne celý svůj život a otevře pohled na svou životní filozofii, která mu pomáhá v táboře přežít. Zachovává si lidskou důstojnost a hrdost, a dokáže se i v prostředí naprostého bezpráví radovat nad dobře udělanou prácí. Večer přemítá nad uplynulým dnem: Šuchov usínal úplně spokojen. Tolik věcí se mu dnes poštěstilo: nezavřeli ho do korekce, partu nevyhnali na Socměstečko, v poledne ulil kaši, parťák dobře sfoukl výkaz, zdilo se mu jedna radost, pilku mu u prohlídky nenašli, navečer si přivydělal u Césara a koupil si tabáček. A nerozstonal se, zahnal nemoc. Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný. Dílo Alexandr Solženicyn