Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Autoimunity, imunodeficity Martin Liška. AUTOIMUNITNÍ PATOLOGICKÁ REAKTIVITA -rozvíjí se po prolomení autotolerance -způsobena selháním mechanizmu tolerance.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Autoimunity, imunodeficity Martin Liška. AUTOIMUNITNÍ PATOLOGICKÁ REAKTIVITA -rozvíjí se po prolomení autotolerance -způsobena selháním mechanizmu tolerance."— Transkript prezentace:

1 Autoimunity, imunodeficity Martin Liška

2 AUTOIMUNITNÍ PATOLOGICKÁ REAKTIVITA -rozvíjí se po prolomení autotolerance -způsobena selháním mechanizmu tolerance a schopnosti rozpoznat neškodné antigeny vlastního těla od škodlivých -dochází k autoagresivnímu poškození vlastních buněk a tkání -onemocnění postihují převážně ženy, ale mohou se projevit i u dětí  faktory podílející se na prolomení autotolerace: - vnitřní (HLA asociace- např. HLA B 27 – Bechtěrevova choroba, polymorfizmy genů pro cytokiny, mutace v genech regulujících apoptosu, polymorfizmy genů kódujících TCR a H řetězce imunoglobulinů, asociace s imunodefekty, faktory hormonální atd.) - vnější (infekce, stres aktivací neuroendokrinní osy a hormonální dysbalancí, léky a UV záření modifikací autoantigenů atd.)

3 PROLOMENÍ AUTOTOLERANCE  infekce a trauma: - destrukce tkání vede k uvolnění autoantigenů, vůči kterým nebyla vytvořena centrální tolerance (sekvestrované antigeny) - tvorba autoprotilátek na základě podobnosti mikrobiálních antigenů s autoantigeny (molekulární mimikry) - vyvolání polyklonální aktivace velkého počtu T lymfocytů i B lymfocytů mikrobiálními superantigeny s tvorbou autoprotilátek - polyklonální aktivace B-lymfocytů: - vyvolána na T-lymfocytech - nezávislými antigeny = lipopolysacharidy (polyklonální mitogen B-lymfocytů) nespecifická stimulace B-lymfocytů a produkce protilátek (většinou třídy IgM) - reakce polysacharidů a polymerních peptidů s velkým množstvím BCR, vznikající signály stačí k vyvolání buněčného dělení a diferenciace B-lymfocytů na plazmatické buňky bez pomoci Th-lymfocytů

4 KALEIDOSKOP AUTOIMUNITY celková porucha mechanizmů tolerance: - manifestace různých AI chorob u jednoho pacienta během vývoje jeho nemocnění (org. specif. i syst.) incidence AI onemocnění v populaci: 5-7% etiologie není zcela objasněna obtížná vyléčitelnost - imunosuprese závažný medicínský problém frekvence výskytu autoprotilátek se s věkem zvyšuje (samotná přítomnost autoprotilátek neznamená AI onemocnění)

5 TYPY AUTOIMUNITNÍCH REAKCÍ Humorální typ autoimunitní odpovědi - II. a III. typ imunopatologické reakce- je typický přítomností autoprotilátek ve vysoký titru, s vysokou afinitou k antigenu, většinou ve třídě IgG, dochází k tvorbě IK - autoprotilátky jsou namířeny proti různým orgánově nespecifickým či orgánově specifickým antigenům: proti intracelulárním proteinům a nukleovým kyselinám, cytoplazmatickým makromolekulárním komplexům, které se účastní syntézy bílkovin (či nukleových kyselin) a genové exprese a regulace Buněčný typ autoimunitní odpovědi - IV.typ imunopatologické reakce - zahrnuje granulomatózní zánět, cytotoxické reakce, cytokinovou Th1 odpověď

6 IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE II typ imunopatologické reakce – Gravesova- Basedowova choroba, Perniciózní anemie, Myastenia gravis, Goodpasture‘s syndrom, Pemphigus vulgaris, Autoimunitní hemolytická anemie, trombocytopenická purpura III typ imunopatologické reakce - Systémový lupus erythematosus, Polyarteritis nodosa, Poststreptokoková glomerulonefritida IV typ imunopatologické reakce - Diabetes mellitus (insulin-dependent), Revmatoidní artritida, Roztroušená skleróza, Ulcerózní kolitida, Crohnova choroba

7 AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ systémová: (III. typ imunopatologické reakce) - postiženo více orgánů a tkání orgánově lokalizovaná - postihující převážně určitý orgán provázené postižením dalších orgánů orgánově specifická: (II. a IV. typ imunopatologické reakce) - postižení jednoho orgánu nebo skupiny vývojově a funkčně propojených orgánů

8 KLINICKÉ PŘÍZNAKY AUTOIMUNITNÍCH CHOROB celkové, nespecifické: - únava, malátnost, bolesti svalů,bolesti kloubů, zvětšení lymfatické tkáně (uzlinový sy), subfebrilie až febrilie, neprospívání/váhový úbytek postižení jednotlivých orgánů - štítná žláza: hypo/hyperfunkce (AI thyreoiditidy) - kůže: ekzémy (dermatomyositis, SLE),kopřivka (vaskulitidy),purpura (vaskulitidy, trombocytopenie), erytema nodosum (vaskulitidy)

9 PŘÍZNAKY Z POSTIŽENÍ ORGÁNŮ ORL: zduření slinných žlaz (Sjögrenův syndrom), porucha polykání (syst. sklerodermie, dermatomyositis), granulace sliznice (Wegenerova granulomatosa) oční: otoky víček, lividní zbarvení (dermatomyositis), uveitidy (JCA), dvojité vidění (myasthenia gravis) plicní: poruchy funkce- restrikční-(vaskulitidy), kašel, hemoptýza (sarkoidosa) ledvinné: hematurie, proteinurie (SLE, vaskulitidy), nefrotický syndrom (RPGN, GN), renální selhání kloubní: artritidy (JCA, RA, SLE, vaskulitidy)

10 PŘÍZNAKY Z POSTIŽENÍ ORGÁNŮ GIT: průjmy, bolesti břicha (Crohnova choroba, ulcerozní kolitis,celiakie), krvácení (Henoch- Schönleinova purpura) jaterní: hepatosplenomegalie (systémové choroby,syst. JCA, SLE), porucha funkce jater (autoim.hepatitidy) cévní: Raynaudův fenomen (vaskulitidy, sklerodermie, SLE), kožní nekrózy,purpura (smíšené onem. poj.) kardiální: perikarditis (systémové choroby, SLE,smíšené onemocnění pojiva), myokarditis (dermatomyositidy) periferní NS: parézy, polyneuropatie (vaskulitidy) centrální NS: epilepsie (vaskulitidy, SLE), psychotické příznaky

11 Vyšetřované autoprotilátky A.Orgánově nespecifické autoprotilátky: RF – revmatoidní faktor (protilátky proti Fc částem Igg)- revmatoidní artritida APA – antifosfolipidové protilátky- antifosfolipidový syndrom ANCA – protilátky proti cytoplazmě neutrofilů- vaskulitidy, ulcerózní kolitida Antinukleární protilátky (protilátky proti jaderným Agg): ANA (=ANF) – antinukleární faktor, SLE, Sjögrenův syndrom, systémová skleróza, dermatopolymositida, MCTD, sklerodermie ENA – protilátky proti extrahovatelným nukleárním Agg., SLE, Sjögrenův syndrom, systémová skleróza sklerodermie, dermatopolymositida, MCTD dsDNA – protilátky proti dvoušroubovici DNA, SLE

12 Vyšetřované autoprotilátky B. Orgánově nespecifické autoAbb. u skupin chorob postihujících určitý orgán: Abb. proti Agg tlustého střeva a pankreatu (kolitida) Abb. proti kvasince Sacchromyces (Crohn) Abb. proti endomyziu, gliadinu a transglutamináze (celiakie) AMA - antimitochondriální protilátky (primární biliární cirhóza) LKM - protilátky proti antigenům jater a ledvin (AI hepatitidy) BMG - Abb proti bazální membráně alveolů a glomerulů (pulmorenální Goodpastureův sy, rychle progredující GN) C. Orgánově specifické autoprotilátky: proti mikrosomům štítné žl. a tyreoglobulinu (Hashimotova tyreoiditis) proti TSH receptorům (Gravesova - Basedowova choroba) proti strukturám ovarií (sy předčasné ovariální dysfunkce) proti β buňkám pankreratu, GAD (DM I.typu)

13 AUTOPROTILÁTKY PROTI JADERNÝM STRUKTURÁM Autoprotilátky: ANA (anti-nuclear antibodies), dsDNA (anti-double-stranded DNA), ENA (extractable nuclear antigens)

14 Anti Nuclear Antibodies (ANA) Vyšetřují se INF pod fluorescenčním mikroskopem Typicky vyšetření pomocí HEp-2 buněk Mohou ukázat na přítomnost autoprotilátek nejen proti jaderným, ale i cytoplazmatickým strukturám

15 ANA –fluorescenční obrazy HEp-2: homogenní fluorescence HEp-2: fluorescence jadérek HEp-2: zrnitá fluorescence HEp-2: fluorescence mitotického aparátu

16 Autoprotilátky proti ENA = autoprotilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům V podstatě podskupina jaderných antigenů Vyšetřují se ELISA metodikou

17 Autoprotilátky proti ENA autoprotilátky proti ENA: SS-A, SS-B (SLE, SS), a-Sm (SLE), a-RNP (MCTD), a-Scl-70 (Scl), a-Jo-1 (DM) a-Jo-1: jemně zrnitá fluorescence cytoplazmy s max.perinukleárně a-RNP, a-Sm: zrnitá fluzorescence jader SS-A, SS-B: jemně zrnitá fluorescence jader

18 Autoprotilátky typické pro SScl Anti-Scl-70 (fluorescence jadérek), anti-centromery

19 a-dsDNA Jako substrát je využíván prvok Crithidia luciliae, který obsahuje kinetoplast (mitochondrie) obsahující dsDNA. Kinetoplast neobsahuje ssDNA ani histony a další antigeny. antigen: dsDNA klinická asociace: významný autoantigen u systémového lupusu, se specifitou okolo 95%. pozitivnínegativní A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

20 Revmatoidní faktor (RF) = autoprotilátky proti Fc fragmentu IgG = revmatoidní faktor (RF) Typický pro RA, ale nachází se i u jiných systémových autoimunit (SLE, SS) Stanovuje se latexovou aglutinací (IgM) nebo ELISA (všechny izotypy)

21 Autoprotilátky typické pro vaskulitidy ANCA (= Anti-Neutrophil Cytoplasm Antibodies) Protilátky namířené proti různým antigenům v cytoplazmě neutrofilů (enzymům granul) Aktivují neutrofily, které se účastní patogeneze vaskulitid Stanovují se INF, ev.typizace ELISA

22 Autoprotilátky typické pro vaskulitidy p- ANCA (myeloperoxidáza) pozitivní (Polyarteritis nodosa, Churg- Strauss, Mikroskopická polyarteritis nodosa, Good-Pasture syndrom, Kawasakiho syndrom) c- ANCA (serin. proteináza) pozitivní (Wegenerova granulomatóza, Churg- Strauss syndrom)

23 Antifosfolipidový syndrom (APS) autoimunitní onemocnění charakterizované recidivujícími žilními nebo arteriálními trombózami, spojené s přítomností antifosfolipidových protilátek Autoprotilátky - vazba na povrchové fosfolipidy buněk - inhibice produkce prostacyklinu, zesilení tvorby tromboxanu, von Willebrandova faktoru a tkáňového faktoru, aktivace trombocytů - jejich agregace, destrukce s následnou trombocytopenií projevy: tepenná trombóza (okluze intrakraniálního řečiště- CMP; tepen v oční sítnici, myokardu, nadledvinách, periferních tepenách končetin) neplodnost, opakované potrácení

24 Laboratorní vyšetření u APS APS – primární (samostatně) nebo sekundární (v rámci jiné autoimunity – např.SLE) Prodloužený APTT, lupus antikoagulans, trombocytopenie (nutno vyloučit trombofilii) Zvýšení C3, C4 Protilátky antifosfolipidové APA v IgG a IgM, antikardiolipinové ACLA (nespecifické) a-ß2-glykoprotein I (patogenetické)

25 Autoprotilátky a jejich klinické využití Tab.1. Orgánově nespecifické protilátka a jejich klinické využití Orgánově nespecifické autoprotilátky Klinické využití ANASystémový lupus erythematodes dsDNASystémový lupus erythematodes ENA- SS-A,SS-BSjögrenova choroba, Systémový lupus erythematodes ENA-Scl-70 Systémová sklerodermie ENA-SmSystémový lupus erythematodes ENA-Jo-1, PL-7, PL-12Dermatomyozitida/polymyozitida ACA CREST syndrom, systémová sklerodermie ANCAVaskulitické syndromy typu Wegenerovy granulomatózy(cANCA) a nodózní polyarteritidy (pANCA)

26 Tab.1. Orgánově nespecifické protilátka a jejich klinické využití - pokračování Orgánově nespecifické autoprotilátky Klinické využití aPLAntifosfolipidový syndrom AMAPrimární biliární cirhóza, u polékového SLE, u chronické aktivní hepatitidy a cirhóz, dermatomyozitidy/polymyozitidy SMAChronická aktivní autoimunitní hepatitida, virová hepatitida LKMChronická autoimunitní hepatitida, virová hepatitida typu C StMABMyasthenia gratis, polymyozitida RFRevmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, Sjögrenův syndrom

27 Vysvětlivky k tab.1 ANA – antinukleární protilátky ENA – protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům ANCA – protilátky proti cytoplazmě neutrofilů dsDNA – protilátky proti dvojřetězové DNA aPL – protilátky proti fosfolipidům RF – revmatoidní faktor ACA – protilátky proti centromérům AMA – protilátky proti mitochondriím SMA – protilátky proti hladkým svalům LKM – protilátky proti mikrotomům jater a ledvin stMAb – protilátky proti příčně pruhovaným svalům

28 Diagnostika celiakie a-endomyzium IgA (AEA) – stanovují se INF a-tTG (tkáňová transglutamináza) IgA – stanovují se ELISA a-deamidovaný gliadin – výhodné při deficitu IgA IgA deficit (10%), nutné vyšetření autoprotilátek v IgG třídě (AEA, a-tTG, a-deamidovaný gliadin) IgG+A proti gliadinu – nespecifické, pouze známky expozice gliadinu Pomocná vyšetření: biopsie z jejuna/duodena s nálezem atrofie klků střevní sliznice (pozitivní autoprotilátky a negativní výsledek biopsie může signalizovat prodromální stadium nemoci)

29 Anti-endomysiální protilátky- nepřímá fluorescence

30 Diagnostika primární biliární cirhózy (PBC) Chronické zánětlivé onemocnění charakterizované obliterací malých intrahepatálních žlučovodů a periportálním zánětem, vedoucím k fibróze a následně cirhóze Infiltrace cytotoxickými T lymfocyty (CD8+) způsobuje poškození biliárních cest, nepostihuje jaterní parenchym Asociace se Sjögrenovým syndromem, systémovou sklerodermií, autoimunitní thyreoiditidou, CREST

31 Autoprotilátky u PBC Nepřímá fluorescence antimitochondriálních protilátek AMA– krysí ledviny, jaderné tečky –HEp2 buňky

32 Diagnostika Autoimunitních hepatitid (AIH) Elevace transamináz, hypergamaglobulinémie Negativní serologie infekčních hepatitid Imunologické vyšetření: ANA, SMA (protilátky proti hladkým svalům), LKM (proti mikrosomům jater a ledvin), pANCA (myeloperoxidáza neutrofilů), dsDNA (dvouvláknová DNA), AMA (proti mitochondriím), SLA (proti rozpustným jaterním antigenům) Pomocná vyšetření: ultrasonografie jater, biopsie jater

33 Autoprotilátky u AIH typ I - autoprotilátky proti SMA, ANA, ANCA, SLA typ II – autoprotilátky proti antigenům mikrozómů LKM-1 typ III - autoprotilátky proti rozpustným jaterním antigenům SLA typ IV - překryvný syndrom s PBC - AMA

34 Tab.2. Orgánově specifické autoprotilátky a jejich klinické využití Orgánově specifické protilátkyKlinické využití Anti TPOAutoimunitní tyreoiditida Anti TglAutoimunitní tyreoiditida Proti nadledvinkámAutoimunitní Addisonova choroba, autoimunitní polyglandulární syndromy I. a II. Typu Proti ováriímAutoimunitní poruchy reprodukce, syndrom předčasného ovariálního selhání Proti testesAutoimunitní poruchy reprodukce Proti Langerhansovým ostrůvkůmDiabetes mellitus 1. typu Ati GADDiabetes mellitus 1. typu Anti IA2Diabetes mellitus 1. typu Proti inzulínuDiabetes mellitus 1. typu Proti endomyziuCeliakie, dermatitis herpetiformis

35 Vysvětlivky k tab.2 TPO – tyreoidální peroxidáza Tgl – tyreoglobulin GAD – dekarboxyláza kyseliny glutamové IA2 – specifický ostrůvkový antigen 2

36 Imunodeficity Humorální – nespecifické - komplemet, MBL, specifické – imunoglobuliny (B lymfocyty) Buněčné – nespecifické – fagocytující buňky specifické – T-lymfocyty Primární – vrozené, geneticky definované, projevy nejčastěji v časném věku Sekundární – projevy kdykoliv během života chronická onemocnění ozáření imunosuprese operace, trauma stres

37 Diferenciace pluripotentní kmenové buňky

38 Pacient R.L.1992 ♀ První vyšetření v r.2001 pro recidivující resp.infekty. RA: negat. OA: perinatálně bpn, kojena 1 měs., US bez prolémů, do 2 let věku bez potíží NO: Od 3.roku věku opakované (2x ročně) bronchitidy. Zjištěna dysimunoglobulinémie: (IgG 16.8 g/l (+), IgA 0 g/l (-), IgM 1.13 (N), IgE 1.40 (N)

39 Vyšetření r.2001 Fyzikálně n.n., prospívání v normě. Laboratoř: - KO+dif. n.n. - IgG g/l > ( ) - IgA <0.12 g/l < ( ) - IgM 1.40 g/l > ( ) - IgE (0-200) Buněčná imunita: - Leukocyty 5.94 E9/l ( ) - Lymfocyty % < ( ) - Lymfocyty(abs.p) 1.95 E9/l < ( ) - Granulocyty+Monocyty 3.99 E9/l ( ) - CD3 (%) % ( ) - CD E9/l < ( ) - CD4 (%) % ( ) - CD E9/l < ( ) - CD8 (%) % < ( ) - CD E9/l < ( ) - CD4/CD ( ) - CD19 (%) % ( ) - CD E9/l ( )

40 Vyšetření r.2001 Fyzikálně n.n., prospívání v normě. Laboratoř: - KO+dif. n.n. - IgG g/l > ( ) - IgA <0.12 g/l < ( ) (přesně stanovený IgA 23 mg/l) - IgM 1.40 g/l > ( ) - IgE (0-200) Buněčná imunita: - Leukocyty 5.94 E9/l ( ) - Lymfocyty % < ( ) - Lymfocyty(abs.p) 1.95 E9/l < ( ) - Granulocyty+Monocyty 3.99 E9/l ( ) - CD3 (%) % ( ) - CD E9/l < ( ) - CD4 (%) % ( ) - CD E9/l < ( ) - CD8 (%) % < ( ) - CD E9/l < ( ) - CD4/CD ( ) - CD19 (%) % ( ) - CD E9/l ( )

41 Diagnostický závěr: Selektivní deficit IgA Diagnostická kritéria: nejrozšířenější PID (v Evropě incidence 1/ ) nemusí mít žádné klinické příznaky, ale většina těchto pacientů trpí zvýšenou náchylností k respiračním infektům a k alergickým, autoimunitním a snad i nádorovým chrobám kontraindikace podání IVIG (riziko indukce tvorby anti-IgA protilátek), při podání transfúze je vhodná autotransfúze diagnostika: jistá dg. = (pacient starší 4 let, sérová koncentrace IgA < 0.07 (0.05)g/l, normální koncentrace IgG+M pravděpodobná dg. = (sérová koncentrace IgA > 2 SD od průměru, jinak jako výše uvedené)

42 Doporučení Bez léčby Neočkovat živými p.o. vakcinami (Polio) Kontraindikace podání IVIG (riziko indukce tvorby anti-IgA protilátek), při podání transfúze podat proprané erytrocyty, vhodná autotransfúze.

43 Další průběh Laboratoř za půl roku: - IgG g/l > ( ) - IgA ( ) - IgM 1.11 g/l ( ) - ANF negat. Dop: bez léčby, viz předchozí doporučení, kontrola za rok. Dále bez větších potíží, bez léčby, alergie nezjištěna.

44 Kontrola v r.2007 Klinicky bez potíží, občas serosní rýma, migrenosní bolesti hlavy. Kožní testace neprokázala přecitlivělost na běžné inhalační alergeny. Proveden kontrolní náběr.

45 Kontrola v r.2007 Laboratoř: - IgG 16.7 >> g/l (8 - 14) - IgA 0.06 g/l - IgM 0.94 g/l ( ) - IgE 17.6 kIU/l ( ) - RF 10.9 kIU/l (0 - 25) - ANA negat. arb.j. - p-ANCA INF negat. arb.j. - c-ANCA INF pozit. arb.j. (slabá nespecif.fluorescence) - ENA 4.5 U/ml (0 - 20) ANCA ELISA typizace: - ANCA Proteináza >> (0 - 1) - ANCA Myeloperoxidáza 0.55 (0 - 1) - ANCA Cathepsin G El (0 - 1) - ANCA Elastase El. 0.3 (0 - 1) - ANCA Lactoferin El. 0.2 (0 - 1) - ANCA Lysozym El (0 - 1) - a-TG 0.23 U/ml (0 - 1) - IgE proti D. pteronyss. 0.1 kIU/l - IgE proti D. farinae 0.1 kIU/l - IgE proti epit. morčete 0.1 kIU/l

46 Závěr Odeslána k vyšetření do revmatologické poradny DK Plzeň, kde hodnoceno jako susp.autoimunitní laboratorní syndrom. Další sledování v revmatologické poradně DK Plzeň.

47 Poslední kontrola v revmatologické poradně DK Plzeň 2010 Bez potíží, klinicky n.n. Laboratoř: ANA sl.pozit. (zrnitá fluorescence jader), ANCA negat. Dop: bez léčby, kontrola v případě potíží u revmatologa pro dospělé.

48 Pacient K.M ♂ První vyšetření v r RA: otec polinóza, matka recid.herpes zoster, sourozenci zdrávi. OA: perinatálně bpn, kojen 6 měs., US snášel, očkování dle kalendáře (Trivivac 5 dnů febrilie). NO: Od konce r.2003 opakované otitidy, ve výtěru H.influenzae.

49 Imunologické laboratorní vyšetření - IgG 0,15 g/l (-) - IgA 0,12 g/l (-) - IgM 0,09 g/l (-) - IgE 18,0 IU/l Buněčná imunita: -Leukocyty 10,82 (+) -Lymfocyty 43,00% -Lymfocyty 4,65 -G+M 6,17 (+) -CD3% 87,00% -CD3 4,05 - CD4% 63,00 (+) -CD4 2,93 (+) -CD8% 26,00% -CD8 1,21 -CD4/8 2,42 (+) -CD19 0,00% (-) -CD19 0,00 (-) -NK 0,56 -NK 12,00% -CD3/DR+ 0,51 (-) -CD3/DR+ 11,00% - IgG PCP < 3 (-)

50 Imunologické laboratorní vyšetření - IgG 0,15 g/l (-) - IgA 0,12 g/l (-) - IgM 0,09 g/l (-) - IgE 18,0 IU/l Buněčná imunita: -Leukocyty 10,82 (+) -Lymfocyty 43,00% -Lymfocyty 4,65 -G+M 6,17 (+) -CD3% 87,00% (+) -CD3 4,05 (+) - CD4% 63,00 (+) -CD4 2,93 (+) -CD8% 26,00% -CD8 1,21 -CD4/8 2,42 (+) -CD19 0,00% (-) -CD19 0,00 (-) -NK 0,56 -NK 12,00% -CD3/DR+ 0,51 (-) -CD3/DR+ 11,00% - IgG PCP < 3 (-)

51 Imunologické konsilium Dg: Brutonova agamaglobulinémie Dop: pravidelná aplikace IVIG v dávce 400mg/kg 1x za 3 týdny, před podáním další infuse náběr hladin Ig k dalšímu rozhodování o množství a frekvenci podávání IVIG. Podání pomalé, během 3 hodin. Dispenzarizace na ÚIA.

52 Genetická analýza U chlapce prokázána mutace v genu pro Brutonovu tyrosinkinázu (BTK) – missense mutace p.F644S. Matka je přenašečkou této mutace.

53 Doporučení Celoživotní substituce IVIG v dávce mg/kg každé 3-4 týdny Dispenzarizace (možné autoimunitní komplikace - plicní fibróza)

54 Pacient K.L ♀ První vyšetření v r.2008 RA: otec ekzém, jinak n.n. OA: porod v termínu, VCC - dvojvýtoková PK s defekty mnohočetnými defekty komorového septa a plicní hypertenzí III.st., prevence IE, drobný thymus, pes equinovarus, degenerativní stigmatizace.

55 Diagnostika diGeorge sy. – potvrzeno genetickým vyšetřením (delece q22) vyšetření parathormonu a metabolismu kalcia s n.n. KO+dif. s eosinofilií (8%), jinak n.n.

56 Laboratoř - IgG celkové 4.39 g/l ( ) - IgA celkové 0.11 g/l ( ) - IgM celkové 0.18 g/l ( ) - IgE celkové 17.3 >> kIU/l (0 - 15) - C3 složka komplementu 0.77 << g/l ( ) - C4 složka komplementu 0.16 g/l ( ) - CRP 3.19 mg/l (0 - 8) Buněčná imunita: - Leukocyty ^9/l ( ) - Lymfocyty 49 1 ( ) - Lymfocyty ^9/l ( ) - Granulocyty+Monocyty ^9/l ( ) - Lymfocyty cCD3+ 54 << 1 ( ) - Lymfocyty CD ^9/l ( ) - CD4 (%) 39 % ( ) - Lymfocyty CD ^9/l ( ) - CD8 (%) 17 << % ( ) - Lymfocyty CD ^9/l ( ) - Lymfocyty CD4+/CD ( ) - CD19 (%) 18 << % ( ) - Lymfocyty CD ^9/l ( ) - CD3/DR+ (%) 6 % (4 - 9) - CD3/DR+ 0.3 E9/l ( ) - Buňky NK 27 >> 1 (8 - 17) - (CD16+56) abs >> 10^9/l ( )

57 Doporučení Bez léčby, pouze dispenzarizace.

58 Další průběh Opakované hospitalizace (enteritidy, virózy, laryngitidy), spíše ale kvůli srdeční vadě a rizikové anamnéze. Bez imunologické léčby. Očkována dle kalendáře.

59 Poslední imunologická kontrola v r.2012 Bez potíží, prospívá, dochází do kolektivního zařízení. Bez léčby KO+dif. – polyglobulie, jinak n.n.

60 Laboratoř -IgG celkové 9.57 (5 - 13) -IgA celkové 0.86 ( ) - IgM celkové 0.42 ( ) - IgE celkové <18.9 (0 - 60) -Transglut (0 - 15) -ANA negat. -ENA (0 - 20) -IgG/Hib IgG/PCP Akt.kompl.KC 94.4 ( ) -Akt.kompl.AC 72.9 ( ) -Akt.kompl.MBLC 65.5 Buněčná imunita: -Granulocyty+Monocyty 5.91 ( ) -CD3 (%) << ( ) -Lymfocyty CD ( ) -CD4 (%) ( ) -Lymfocyty CD ( ) -CD8 (%) << ( ) -Lymfocyty CD ( ) -Lymfocyty CD4+/CD ( ) -Transf.-cytometr 13.1 << ( ) -CD19 (%) ( ) -Lymfocyty CD ( ) -CD3/DR+ (%) 6.21 (6 - 16) -CD3/DR ( ) -Buňky NK >> (8 - 15) -NK (CD16+56) abs >> ( )


Stáhnout ppt "Autoimunity, imunodeficity Martin Liška. AUTOIMUNITNÍ PATOLOGICKÁ REAKTIVITA -rozvíjí se po prolomení autotolerance -způsobena selháním mechanizmu tolerance."

Podobné prezentace


Reklamy Google