Jak jsme zmateni rozumem

Prezentace na téma: "Jak jsme zmateni rozumem"— Transkript prezentace:

1 Jak jsme zmateni rozumem
O iluzích, produkovaných egem, cenzorech mozku, omylech předků, vědců a rodičů, o alikvotech, zpívajících buňkách a vesmíru a o vše pronikajícím vědomí

2 Svět je mája, iluze Nevidíme svět, ale jen to, co nám mysl promítá na monitor mozku (o dvě desetiny vteřiny zpomaleně). Mozek se navíc, aby ušetřil energii, dokonale naučí nějakou činnost, a nerad se ji později odnaučuje. Donedávna jsme věřili tomu, že nám věkem odumírají neurony, dnes víme, že ty neustále vznikají… je-li potřeba. Až na osvícené a šamany žijeme v osobním matrixu v matrixech společenských. Potřebujeme proto jako sůl nějakou tu trhlinu v realitě…

3 Naše civilizace se může zachránit jen nějakým novým způsobem, jak být člověkem. Robert Godet
Mozek je podvodník, a nutí nás vidět, jak chce on. B. Edwardsová Mozková kůra každému z nás vytváří jí upravenou verzi viditelného světa, která se dynamicky přetváří tak, aby vyhovovala záměrům pozorovatele. Výhradně na vědomé úrovni se tak věda redukuje na směs hry a rituálu, v níž figurují podřízenost herním pravidlům, upjatá vznešenost a svéhlavá naivita. Robert Pollack

4 Mozek je cenzor Abychom přežili, a lovec mamutů se nezbláznil štěstím při pohledu na odlesk duhy v ranní rose na trávě, mozek sice vnímá téměř vše, ale neustále tyto vjemy cenzuruje: jsme si vědomi jen toho, co (on uzná, že) je pro nás v tuto chvíli to nejdůležitější. Například (vědomě) slyšíme jen asi deset procent toho, co registrují naše uši a sluchová centra.

5 Vidíme co chceme vidět D. Simmons z Harvardské univerzity doložil problém s naším vnímáním reality jednoduchým pokusem s jednominutovým videem, na kterém hrála dvě družstva, jedno v bílých, druhé v černých dresech, košíkovou. Úkolem diváků bylo při sledování videa počítat přihrávky bílého týmu. Po 35 vteřinách na scénu ve filmu vstoupila gorila, které běhala mezi hráči a bušila se do prsou. Zdálo by se, že něco tak nápadného, jako je gorila mezi basketbalisty, neunikne pozornosti nikoho. Po vyhodnocení pokusu se ale ukázalo, že asi polovina diváků si gorily vůbec nevšimla. Skeptici pochybovali a zorganizovali promítání tohoto videa mezi jinými studenty, ale výsledky byly stejné.

6

7 Ukazovátko Malé děti do určitého věku neumějí lhát. Když na něco v rámci testu, který zkouší,jestli a za jakou odměnu by zalhali, ukazují prstem, nezalžou a nezalžou. Jenže psychologové dali dětem do ruky ukazovátko, a vida, i ty velmi malé a jinak prokazatelně lži zcela neschopné děti klidně lhaly. Máme emoční brzdy na jediné zbraně, které nám evoluce dala: nehty. S ukazovátkem luku, pušky, děla, moci (bankovního konta nebo davu či médií), a v davu (jsme naprogramováni na život v tlupě o 60 členech) nemáme kontrolu nad svými pudy.

8 Náš mozek se nefláká ani když spíme, tvrdí vědci
Náš mozek se nefláká ani když spíme, tvrdí vědci. Probírá se informacemi, které přes den získal. Nakolik jsou smysluplné, závisí do velké míry na nás. Ale nakolik jsou důležité, závisí na tom, co nás v nejbližší budoucnosti čeká (jinými slovy, jak jsme zvolili a pak si zvykli vnímat svět: kladně nebo záporně). První volba je ovšem, jak naznačují výzkumy, extrémně a životně důležitá. Jak zvolíme napoprvé, tak už budeme volit neustále, a tím (pozitivním, usměvavým) směrem se budeme vyvíjet. Vědci tvrdí, že pro „spící“ mozek je to důležité kritérium jeho selekce nových poznatků na ty, které uloží, a ty, jež vymaže. Jinými slovy, mozek nám pak ve spánku upevní ty informace, kterými jsme ho nakrmili: když nás zajímá bulvár, bude považovat za důležité, který známý herec/herečka co, kdy a s kým... nebo v jakých šatech... Čím intenzivnější emoce cítíme, tím hlouběji se poznatky zakotví.

9 Mozek „roste“ s tím, co dělá nejčastěji
Mozek „roste“ s tím, co dělá nejčastěji. My ale trénujeme problémy: jsme pak stažení, nefungujeme optimálně. A programujeme se negativně jen tím, že používáme negativní pojmy: mám s tím problém. Chválíme slovy „nebylo to špatné“. Mozek a tělo ale poslechnou a při každém „problému“ produkují adrenalin (a tělo se stáhne při očekávání problému) Ukázalo se, že při pravidelné meditaci se mozek přeorientovává z bojového a stresového zaměření spíše na akceptaci. Takový člověk pak hýří nadšením, snadněji se uklidňuje a (případně i s menším platem) je šťastnější.

10 II. Příčiny současného stavu západního myšlení: negativní orientace na utrpení a „problém“

11 Pohrdavý pohled na sebe sama, na svět a na budoucnost jsou základními rysy západního člověka v depresi: „Jsem naprosto k ničemu. Svět je nepřátelské místo. Má minulost je tragédie, budoucnost je beznadějná.“ Lidé v depresi vyvozují ze situací nelogické závěry a ty potom vedou ke zkreslení reality, což se projevuje zdůrazňováním negačních zkušeností a trivializací nebo neutralizací těch pozitivních. Aaron Beck

12 Každý – dokonce i ten nejposlednější a nejnešťastnější – příslušník lidské rasy v sobě nosí celý kosmos a má možnost si na něj sáhnout, zapojit se do něj… Právě toto „sáhnutí si“ duši uklidní. Zatímco Západ uvízl u jediného stavu mysli a změněné stavy vědomí stále opomíjí, Erika Bourgignonová při průzkumu, prováděném mezi 488 společenstvími ze všech částí světa zjistila, že 437 z nich využívá jednu nebo více kulturních forem změněného stavu vědomí, které jsou téměř bez výjimky považovány za posvátné stavy. Ede Freczka

13 Kde se bere zlo? Zatímco počítače, mobilní telefony a dokonce i automobily vyrábíme v podmínkách přísné čistoty, porodnice a školy jsou továrnami na poškozené výrobky. Hrubě řečeno – neviditelně, leč celoživotně poškození devianti pak špinavými mozky vymýšlejí a páchají špinavosti. Již mnoho let je známo, že převažující množství kriminálních činů páchá velmi malé procento stále stejných lidí. A že naprostá většina z nich byla nechtěná, nebo traumaticky porozena, nebo odložena do kojeneckých ústavů. Vždyť i diktátoři všech doby byli v dětství týráni.

14 Fréderic Leboyer: Těžko je možné si představit děsivější vstup do života než ten, který porodnictví vymyslelo několika posledním generacím. Peter Fedor-Freybergh: Kdybychom dokázali zařídit, aby se děti rodily chtěné a v prostředí dostatku a lásky (a vychovávané pochvalami, ne tresty, pozn. aut.), za tři generace by svět neznal agresi a násilí.

15 Práce předních prenatálních psychologů (a neurovědců), jako jsou Michel Odent, Peter Fedor-Freybergh, Thomas Verny, Frederic Leboyer, ale i Konrad Lorenz a u nás třeba František Koukolík, však jednoznačně potvrzují, že už víme, proč existuje agrese (a z ní vyplývající všelijaké krize a války). I ekologické ohrožení planety se dá popisovat z nejrůznějších pozic (viz třeba James Lovelock), ale nejpádněji poukázal na skutečné a individuální příčiny agrese a válek právě Fedor-Freybergh: „Děloha je prvním ekologickým prostředím každého člověka. Jak se k němu chováme, když je ještě v děloze, tak se on bude k sobě a přírodě chovat, až dospěje.“

16 V prvních vteřinách a minutách života mozek většiny z nás, kteří jsme přišli na svět při medikalizovaném porodu, zjistil, že svět je studené, oslepující, hlučné, nepřátelské a život ohrožující místo - a podle toho se zařídil. Ukazuje se, píše Robert Pollack, že „v mozku těch nejmenších dětí je úschovna nevědomých vzpomínek shromážděných v době, kdy jejich vědomí nebylo než změtí ruchů a šumů. Výsledkem je hluboký pocit strachu a zlosti. Na těchto základních emocích se pak dále budují ty stále složitější.

17 Milé ženy, rodit děti znamená tvořit budoucnost
Milé ženy, rodit děti znamená tvořit budoucnost. Rození je nejen fyziologickou, ale i duchovní, a jistém smyslu právě buddhistickou záležitostí. Z vás, ale i z vašich partnerů, a samozřejmě poněkud dříve a snadněji i z vašich přirozeně (a nejlépe orgasmicky) porozených dětí, se mohou stát buddhové budoucnosti.

18 Současné důsledky: život v matrixu
Stát se chová jako některé nábožensko-psychologické sekty, které na svých členech provádějí takzvaný "clearing", tedy očišťování, kdy se vyznávají ze všeho, co je ze strany sekty definováno jako "špatné". Takto zcela zvnějšněni, ztrácí vlastní jedinečnost a podřizují se cílům sekty. Dobrovolně jí odevzdají svůj život, zájmy, čas, a hlavně majetek a peníze. Skutečné vnitřní přeměny k samostatné osobnosti tímto způsobem ale dosáhnout nejde. Ladislav Henek

19 III. Buddhismus (duchovnost) jako řešení

20 Buddhovy čtyři pravdy o utrpení, a hlavně jeden ze nejposvátnějších slibů každého buddhistického mnicha (zbavit všechny živé bytosti utrpení) provázel, přinejmenším mezi buddhisty, poslední dvě a půl tisíciletí známou historii lidstva. Jenže s tolika válkami a neustálými boji to, zvláště v dnešním světě, vypadá naivně a nesplnitelně, jako z říše mýtů: zbavit utrpení? Každý přece zažívá utrpení, a bez utrpení si život kohokoliv nedokáží představit ani ti nejslavnější umělci, pro které je utrpení základem tvorby, zvláště pak ti, kteří vyrostli v křesťanském světě, jehož základním logem je trpící ukřižovaný. Jenže co kdyby to šlo? Zbavit lidi utrpení?

21 Buddha byl první, kdo dokázal „jen“ usilovnou meditací překonat programy svého mozku (2600 let před západní medicínou sám na sobě objevil neuroplasticitu, tedy schopnost mozku měnit se podle typu dlouhodobé činnosti) a změnit způsob, jakým jeho mozek reagoval na běžné každodenní podněty). A zjistil, že lze přeprogramovat způsob, jakým člověk vnímá utrpení (a jeho mozek automaticky „trénuje“ utrpení tak, že nakonec takový nešťastník nezná nic jiného než utrpení a je mu v něm vlastně docela dobře). Tato změna postojů pak následně může změnit i ekonomiku…

22 Buddhistické hledisko chápe funkci práce přinejmenším jako trojitou: 1) práce umožňuje člověku využít a rozvíjet vlastní schopnosti. 2) práce pomáhá v duchovní cestě překonáváním egocentrismu tím, že člověk pracuje na společném díle. 3) práce vytváří zboží a služby, které jsou zdrojem příjmů, nezbytných pro vlastní existenci. Buddhisté vidí podstatu civilizace nikoliv v rozmnožování potřeb a zvyšování konzumace, ale v očišťování lidské povahy. Práce je pro ty, kteří ji vykonávají, a v konečném důsledku i pro ty, kteří užívají takto vzniklých výrobků, požehnáním. Materialista se zajímá o zboží, buddhista se zajímá o osvobození. Buddhismus je ale velmi tolerantní světonázor a není proti fyzickému blahobytu. Není to bohatství, co stojí v cestě osvobození, ale připoutanost k tomuto bohatství, není to potěšení z příjemných věcí, ale touha po nich, co brání lidem být šťastní a svobodní.

23 Moderní ekonom je zvyklý měřit životní úroveň množstvím roční spotřeby: věří, že ten, kdo spotřebuje více, je i šťastnější. Buddhistický ekonom by rád dosáhl maximálního blahobytu s minimální spotřebou: ví, že čím méně času člověk spotřebuje například na výrobu a tvorbu oděvu, tím více času zbude na tvůrčí činnosti a zábavu. Z jeho hlediska je např. oděvní návrhářství, nesmyslný. Moderní ekonomika považuje spotřebu za cíl a výrobní činitele – půdu, práci, kapitál – za prostředky. Její svět je tedy plný tlaků, napětí. Ve světě buddhismu lidé uspokojují své potřeby v té nejskromnější míře, a tak neohrožují jiné: činí dobro. Vyrábí se z místních zdrojů pro místní potřeby. Zatímco západní ekonom se chlubí tím, že dokáže na trh v Praze dovézt „lacinější“ brambory z Nového Zélandu a že pomeranče jsou levnější než domácí jablka, pro buddhistu, který je schopen vidět i vnější souvislosti (dopravní náklady a jejich vliv na životní prostředí), je to neúspěch. Zatímco západní ekonom ctí jen výsledky, a neohlíží se na to, kolik nerostného bohatství vyplýtvá a živého zničí, buddhista uctívá všechno živé i neživé: zvířata, stromy, krajinu.

24 Jak by asi zněla parafráze Buddhových čtyř pravd o utrpení dnes, kdy už ledacos o člověku a jeho způsobech vnímání a příčinách utrpení víme, a pro pokročilé (a znalé zjištění současných neurověd), protože řada lidí už mezitím dosáhla osvícení, a ještě víc jich dnes, protože se o tom všeobecně ví, pravidelně medituje nebo dokonce v některých centrech usiluje o dosažení osvícení? Třeba takto: Existuje štěstí, zdraví a pohoda. Existují podmínky štěstí, zdraví a pohody. Existuje možnost dosažení štěstí zdraví a pohody. Existují metody dosažení štěstí, zdraví a pohody.

25 Podmínky k dosažení a dosahování štěstí, zdraví a pohody jsou už známy: šťastné těhotenství v dostatku lásky a (nijak nekontaminované) potravy, přirozený nejlépe orgasmický porod a další rok nepřetržité péče milující a hormonálně ustálené mateřské lásky, a další roky jen ve chvále a lásce (aby se tak vytvořil dokonale ustálená struktura základních, v tomto případě nanejvýš pozitivních emocí na celý život). S tím souvisí i škola hrou a práce jako koníček.

26 Jak ukončit utrpení a nastolit nejlépe permanentní štěstí, zdraví a pohodu? Například naprostým odstraněním všech příčin dnes tak běžného utrpení: tedy např. zrušení institucionalizace a mužské dominance porodů, informováním všech dívek a mladých žen o možnostech a metodách, jak dosáhnout štěstí, zdraví a pohody jejich dětí, výchovou nových typů asistentů a pomocníků (tedy ne učitelů), změnou (daňových, sociálních a důchodových) postojů společnosti k mateřství, výchovou dalších generací ale i generaci prarodičů, kteří jsou také součástí rodiny.

27 Jak krásně by zněla parafráze jedné Buddhovy řeči: Jaká je, občané, ušlechtilá pravda o štěstí, zdraví a pohodě? Zrození může být orgasmické a plné štěstí, nemoc ve svých počátcích může být jen špatná písnička, kterou bude možno „doladit“ pouhou písničkou, smrt bude nádherným společenským a rodinným rituálem na konci toho nejšťastnějšího období života každého člověka, tedy důchodu, bolest bude vítaná zkušenost na cestě k prohlubování umění být šťastný, a zdravě porozený a vychovaný člověk prostě nebude toužit po tom, co nepotřebuje, a tak nebude ani zklamán, když toho ihned nedosáhne.

28 IV. Západní duchovnost je těžší

29 Hlavní odlišností, která ovlivňuje duchovní praxi na Západě od Východu, je – kromě silného důrazu na individualismus – právě vysoká míra neurózy pramenící z dětských traumat. Společenství kolem asijských ášramů a chrámů totiž stále představuje mnohem tradičnější společnost, nepoznamenanou tolik stresem a rodinným zneužíváním, kdežto v Evropě nebo USA se právě dědictví dětských zranění stává často hlavním vnitřním motivem, proč se vůbec do hledání vyššího přesahu pouštět. Duchovnost se pod jeho vlivem mění v únik, lpění na čistotě v popírání vlastní slabosti, vztah ke guru v projekci ideálního otce, služba druhým v patologické naplňování role oběti. Většina našeho utrpení pramení z emočních zranění, zejména z dětství“ Rob Preece.

30 Zatímco Zápaďan se už jen pokusy o návrat do stavu bez traumat hodně vyčerpá a spustit se na dno žumpy se vlastně bojí, Ind může na cestě k poznání sebe sama rovnou vesele začít. Zatímco Zápaďan je často schopen maximálně jen nějaké povrchní terapie nebo hry na pobyt v ášramu, ale ve skutečnosti se poznání sebe sama vlastně bojí, protože by se musel brodit v traumatech, Ind se pochybami o sobě hlavně díky přirozenému porodu a bezpodmínečnému přijetí svou rodinou nezabývá.

31 Proto je cesta Zápaďana k duchovnosti a osvícení tak pracná a proto na ní nefungují formálně převzaté a navíc špatně přeložené instrukce asijských učitelů. Proto je většina těch, kteří se uspěchaně vydají k osvícení na Západě většinou jen na základě četby a se zkřivenými zády nakonec neúspěšná: zradí je netrénované tělo a nevyčištěná mysl. Ego navíc snadno zinscenuje další a další makya (iluze) náboženského či jinak mystického zážitku – ale je to zase jen výplod mozku, ne metoda a způsob, jak dominantní programy mozku překonat a tím pak i přeprogramovat. Také proto jsou západní terapie spíš módní než efektivní a prakticky končí se smrtí svého zakladatele.

32 Duchovnost (a její praxe) by už dnes měla být a bude stále běžnější a přinese tak štěstí zdraví pohodu nejen jednotlivcům, ale i společnostem. A duchovní lidé jsou, jak už dnes prokazatelně víme, šťastnější, zdravější a pohodovější (ale také ekologičtější), než ti současní, kteří jsou na samém počátku zjištění, že existuje utrpení, příčiny utrpení, možnost ukončení utrpení a metody, vedoucí k ukončení utrpení.

33 V. Hudba je, stejně jako duchovnost, lék

34 Každá buňka zpívá Profesor chemie na Kalifornské univerzitě James Gimzewski a jeho aspirant Andrew Pelling se začali zabývat otázkou, že pokud buňky vibrují, vydávají zvuk. Jak by jej šlo zesílit pro lidský sluch? Gimzewskému pomohly zkušenosti s nanotechnologiemi. Vytvořil jakousi supermoderní gramofonovou nanopřenosku, jejíž jehla odhalila, že buňky vydávají zvuk o frekvenci 1 kHz a amplituda vibrací buněčné stěny dosahuje 6 nanometrů. Supersilný mikroskop AFM výzkumníkům umožnil získat výsledky, které jsou po zpracování počítačem slyšitelné lidským uším. Nemocné buňky „zní“ odlišně než zdravé a „každá buňka zpívá“.

35 Alikvotní zpěv Zatímco tibetští mniši a mongolští či tuvanští šamani a zpěváci zpívali a zpívají jí jen základní variantu alikvotních tónů, David Hykes pokračoval v experimentech a hledání a dnes dokáže zazpívat šest základních druhů tohoto zpěvu. Zaprvé, zpívá jeden stále stejně vysoký základní tón a nad ním vytváří, jeden stále stejný alikvotní tón. Zadruhé, nad základním stejným tónem může vytvářet alikvotní tóny o různých výškách (většinou tón přeskakuje v pentatonické řadě). Zatřetí, poměr základní tón plus alikvotní tón zůstává stejný, ale hlas Hykese stoupá nebo klesá. Začtvrté, zatímco základní tón může klesat a stoupat, alikvotní tón zůstává stále stejný. Za páté, oba tóny, základní i alikvotní, proti sobě stoupají nebo klesají. Za šesté, pod základním tónem vytváří zpěvák velmi nízké subharmonické tóny, tedy ne násobky, ale dělence základní frekvence, jakési alikvoty směřující na pomyslné frekvenční řadě směrem dolů, ke stále nižším tónům.

36 Alikvotní vesmír „V tom nejvšeobecnějším smyslu jsou alikvoty (harmonické tóny) základem Přírody a měly by být, nebo se stát, základem všech teorií evoluce. Je-li život krystalizovaná forma světla, také musí být „cestou“ stále koherentnější. A z téhle perspektivy by pak i pohyb v prostoru měl být považován za první zákon evoluce, protože vede život ke stále větší efektivitě, mobilitě, rovnováze, inteligenci a nakonec i hlubšímu vědomí. Richard Merrick

37 Kymatika (hlas)

38 VI. Kvantové souvislosti (vesmír jako velké Ách)

39 Když světlo opouští svůj zdroj ve spektru směsi elektromagnetického záření, postupem času se stává stále koherentnější (a harmoničtější, ve smyslu alikvotnější). Ty neharmonické (nekvalitní) frekvence jsou postupně odfiltrovány, a zůstanou jen ty harmonické (jen alikvoty). Čím dále vlny cestují, tím jsou čistší. Podobně fungují lasery. Je-li život krystalizovaná forma světla, také musí být „cestou“ stále koherentnější. A z téhle perspektivy by pak i pohyb v prostoru měl být považován za první zákon evoluce, protože vede život ke stále větší efektivitě, mobilitě, rovnováze, inteligenci a nakonec i hlubšímu vědomí. Richard Merrick

40 Kvantový fyzik Evan Hartus Walker naznačuje, že náš mozek může fungovat jako kvantový vysílač a přijímač, s myšlenkami pod vlivem ne-lokálních kvantových efektů. Tělo a mozek tak mohou být jakýmisi alikvoty jako všechno ostatní ve vesmíru, a naše mysl tak může rezonovat v prostoročasu. Naprostou revolucí v konstrukci počítačů by mělo být uvedení kvantových počítačů do praxe. Vědeckému týmu pod vedením Jeremyho O'Briena, ředitele britského Centra pro kvantovou fotoniku, se totiž podařilo vyvinout kvantový čip pracující na bázi fotonů. Využití by měl najít hlavně u zpracování obrovského množství dat. Data jsou totiž zpracovávána podle pravidel kvantové fyziky, která umožňuje jednotlivým subatomickým částicím být na několika místech ve stejný čas.

41 Hameroffův (a Penrosův) model vědomí a hmoty naznačuje, že to něco tajemného, co dává vzniknout hmotě a mysli, je možná věcí kvantově prostoročasové geometrie. Ve védické tradici se jí říká Brahman, ale jinde je známa spíše jako duch, kosmos… naše realita tak může být fundamentálně duchovní. Duchovnost, spiritualita, by se tedy měla seriózně vědecky zkoumat. Důsledkem tohoto modelu jsou podle nich také tři podstatná zjištění: propojenost všech bytostí ve vesmíru (pamatujete, jedna částice může být na dvou místech současně a obě se záhadně ovlivňují), zadruhé jakási božská moudrost všeho, kosmická vize, ovlivňující i naše rozhodnutí, tedy v samých základech prostoročasu zabudovaná spiritualita, a nakonec i možnost, že vědomí po smrti někde nějak, i když přeorganizováno, přežívá.

42

43 Hameroffova a Penrosova hypotéza vzbudila mezi kvantovými fyziky značný rozruch, a italská astrofyzička z Padovy, Paola Zizziová ji zkoušela ověřit pomocí složitých výpočtů v simulaci, co se dělo v prvních triliontinách Velkého třesku, tedy vniku našeho vesmíru. Její práce nese titul Vznikající vědomí: od raného vesmíru k naší mysli, a navrhuje v ní hypotézu, že náš vesmír vznikl v rámci jednoho kosmického okamžiku vědomí. Téhle teorii se v návaznosti na Velký třesk (Big bang) začalo říkat Big Wow (Velké Ách). Jinými slovy, celý vesmír může být jistý druh kvantové superpozice, ve které potenciálně existují velké počty vesmírů. Na konci velkého třesku nastal okamžik pro stejný kvantový kolaps (přeskok), ke kterým dochází v našem mozku v každém okamžiku vědomí. To tedy znamená, že lidské vědomí by mohlo být mikrokosmickým okamžikem vesmírného vědomí, a tedy že my lidé jsme všichni součástí kosmického vědomí, které proniká celým vesmírem. Wow! Ale tohle je přesně to, o čem mluví a píší mystikové všech věků! Jak dole, tak nahoře…

44 Jsme zmateni rozumem a nefungujeme, protože jsme: Poškozeni těhotenstvím, porodem a výchovou Staženi strachem a zbaveni svobody myšlení Uvězněni ve světě matrixu ega a spotřeby Zbrainwashingováni předchozími generacemi materialistů Problém je sám pojem problém a negativní naladění V zadání člověka je ale potenciál k probuzení (z iluzí) Každý novorozenec se může stát buddhou Mantra pozitivního softwaru buduje nový hardware Péče o druhé pomáhá realizovat Jedno Láska je návrat k principu vědomého a vyladěného vesmíru: Život je a může být Radost Není cesta k radosti (lásce, štěstí, moudrosti), radost (láska, štěstí moudrost) je Cesta