Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti

Prezentace na téma: "Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti"— Transkript prezentace:

1 Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti
Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_12 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma: Pověst I Anotace: Žáci se seznámí s původem a typy pověstí, připomenou si historické pověsti vztahující se k českému národu. Materiál byl vytvořen (datum, období): Ověření ve výuce: , 7. B, Mgr. Lucie Plechatá VY_32_INOVACE_12_Pověst I

2 Žánr lidové slovesnosti
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Žánr lidové slovesnosti Pověst I

3 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Co je to pověst? epický útvar lidové slovesnosti, jádro příběhu bývá pravdivé, avšak příběh je kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek.

4 Hlavní znaky jádro je pravdivé, zbytek je domyšlen
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Hlavní znaky jádro je pravdivé, zbytek je domyšlen jednoduchý děj s jedinou zápletkou vztahují se k nějakému místu, události či postavě

5 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Žijeme v srdci Evropy, kde se střetávaly různé etnické skupiny a kultury, proto je velmi těžké přesně stanovit, která témata pověstí jsou látkou českou, či německou, nebo židovskou apod. Pověsti vypovídají o cítění a myšlení našich předků a přibližují ducha kraje, v kterém žili. Každý kraj má svoji vlastní bohatou a podnětnou paměť, jež by neměla být zapomenuta.

6 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Pověsti jsou vlastně lidová vyprávění, která si anonymní tvůrci předávali po celá desetiletí ústně z generace na generaci. Teprve v nedávné minulosti byla tato vyprávění zachycena písemnou nebo tištěnou formou. Jejich zapisovateli byli většinou místní patrioti, kteří systematicky pátrali po tom zvláštním a odlišném, co je možno v kraji objevit.

7 Druhy pověstí o výjimečných lidech historické (minulost národa)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Druhy pověstí o výjimečných lidech historické (minulost národa) heraldické (o erbech, znacích) démonické (o vodníku, polednici…) místní (o hradu, kapličce, studánce…) legendární, je tu pravdivá postava, která je známa současné (městské, moderní)

8 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Historické pověsti Lidová vyprávění, která se vrací k historii daného národa, jeho počátkům či významným událostem. Takové pověsti měly velký význam v období národního obrození v dobách útlaku (např. během 2. sv. války).

9 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Nejznámější pověsti z české historie jsou zachyceny ve starých kronikách. Kosmova kronika 12.st. Kronika česká Václav Hájek z Libočan 16. st. Dalimilova kronika 14. st.

10 K významným sběratelům starých českých pověstí patřili:
VY_32_INOVACE_12_Pověst I K významným sběratelům starých českých pověstí patřili: Alois Jirásek Staré pověsti české. Ivan Olbracht Ze starých letopisů Vladislav Vančura Obrazy z dějin národa českého

11 K nejznámějším českým historickým pověstem patří:
VY_32_INOVACE_12_Pověst I K nejznámějším českým historickým pověstem patří: O Bivojovi Lucká válka Blaník O Křesomyslovia Horymírovi Dívčí válka O Přemyslu Oráčovi O Libuši O Krokovi a jeho dcerách O Čechovi

12 (Kosmova kronika, 1. kniha, část l – 2)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Když do těchto pustin vkročil člověk, ať to byl kdokoli – neznámo s kolika lidmi - , hledaje vhodná místa pro lidská obydlí, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a jak myslím, kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, zřídil prvá sídla, založil prvá obydlí a s radostí postavil na zem bůžky, které s sebou na ramenou přinesl. (Kosmova kronika, 1. kniha, část l – 2) Jakou událost líčí Kosmas v ukázce? Ke které postavě se pověst vztahuje?

13 Zkus doplnit vlastní jména osob a míst
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Zkus doplnit vlastní jména osob a míst O ……….a jeho dcerách Po Čechově smrti zvolil lid svým novým vojvodou ……….., který sídlil na Budči. ……..byl velmi moudrý, všem radil a byl spravedlivý. Na Budči byla škola, kde se učilo bohoslužbě, kouzlům a věštbám, které se považovala za největší umění. Jednoho dne ……….poručil, aby ho tři dny nikdo nerušil, protože bude rozmlouvat s duchy. Po třech dnech zavolal Lecha a starosty obcí, jelikož mu duchové napověděli, aby nechal vystavět nové sídlo. Okamžitě tedy poslal posly, kteří mu vyhledali nové místo. …….. se toto místo velice líbilo, a tak nebyl žádný důvod, proč by se nezačalo se stavbou. Hrad pojmenoval……….. Léta plynula a čas byl nemilosrdný. ……..po své smrti na světě zanechal tři dcery. ……..znala všechny léčivé byliny a po smrti svého otce žila na jeho hradu v Budči, který přejmenovala na……… nechala vystavět ……..,a i když měla moudrá ………hrad …….., po smrti otce zůstala na………., odkud panovala moudře a spravedlivě.

14 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
O Krokovi a jeho dcerách Po Čechově smrti zvolil lid svým novým vojvodou Kroka, který sídlil na Budči. Krok byl velmi moudrý, všem radil a byl spravedlivý. Na Budči byla škola, kde se učilo bohoslužbě, kouzlům a věštbám, které se považovala za největší umění. Jednoho dne Krok poručil, aby ho tři dny nikdo nerušil, protože bude rozmlouvat s duchy. Po třech dnech zavolal Lecha a starosty obcí, jelikož mu duchové napověděli, aby nechal vystavět nové sídlo. Okamžitě tedy poslal posly, kteří mu vyhledali nové místo. Krokovi se toto místo velice líbilo, a tak nebyl žádný důvod, proč by se nezačalo se stavbou. Hrad pojmenoval Vyšehrad. Léta plynula a čas byl nemilosrdný. Krok po své smrti na světě zanechal tři dcery. Kazi znala všechny léčivé byliny a po smrti svého otce žila na jeho hradu v Budči, který přejmenovala na Kazín. Teta nechala vystavět Tetín a i když měla moudrá Libuše hrad Libušín, po smrti otce zůstala na Vyšehradě, odkud panovala moudře a spravedlivě. Vložit obrázek Kroka.

15 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
O Bivojovi V Libušině sídle, mocném Vyšehradě, zelenala se zahrada, krásná různým stromovím, křovím i vzácným kvítím. (…) V této zahradě Libuše ráda meškala se svými dívkami, častěji ještě sama, ráno, kdy se na slunci třpytil rosou každý květ a každý list, i podvečer, kdy kmeny stromů planuly růžovou září západu.(…) Sem jednou zavedla sestru Kazi, jež přijela na kročitém koni z Kazína ji navštívit. Zahrada, trávník i stezky spočívaly již ve stínu, jen vrcholky stromů, hradba mocných trámů a vysoké sruby v pozadí kolem, od dešťů a plískanic ztemnělé, byly zality záplavou posledního světla. V klid a ticho té chvíle zahlaholil od brány náhlý ryk. Ohlas jeho zněl až do kněžniny zahrady, jasnil se a mohutněl. Křik mužských hrdel se blížil jako náhlá bouře. Ze směsi silných, dalekozvučných hlasů pronikal výskot, a vtom někdo na roh zatroubil. Znamení vítězství hučelo z rohu a neslo se širým hradem s radostným pokřikem. Sestry vytržené z hovoru stanuly, naslouchaly. Vtom přichvátal vladař hradu všechen vzrušený a prosil je, aby se šly podívat, aby vstoupily na nádvoří.

16 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
O Bivojovi Tam volným prostranstvím kráčel v hlučném průvodu hradních strážců a jiných mužů vysoký mladý muž statného těla, s rukama do týla vztaženýma, jak nesl nějaké břímě. Zardělou osmahlou tvář měl dopředu pochýlenu a zpod čapky splývaly kolem ní i do čela mu padaly tmavé kadeřavé vlasy. S úžasem hleděly kněžny na něj i na jeho břímě: na divokého živého kance, kterého drže za hrotité boltce nesl na zádech břichem vzhůru. Mladý ten lovec bez oštěpu, s mečem u širokého pasu v pochvě zaraženým, v obuvi zablácené i na přilehavých nohavicích všechen bahnem postříkaný, nesl hrozné to břímě jako lehký měch. Kráčel pevně a jistě, nohy se mu netřásly, aniž krok mu vázl. Kolem jásali staří muži i junáci a ukazovali rukama i oštěpy na starého, silného "sekáče" ryšavě hnědého, ohromné hlavy, černého rypáku, z něhož se probělávaly a leskly zahnuté mocné tesáky. Kanec sebou škubal, černými kopyty kopal, zuby klektal a očka krví podlitá zuřivě obracel.

17 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
O Bivojovi Všichni v zástupu ztichli, když Libuši a Kazi zhlédli. Smělý pak lovec, jenž byl Bivoj, Sudivojův syn, zastavil se u schodů, jež vedly pod silné sloupy stojící přede dveřmi k veliké síni. Na těch schodech stály kněžny. Bivoj v čele všech mužů, maje líté zvíře na zádech, pozdravil Libuši i její sestru a pravil: „Tu nesu to zle škodné zvíře, divého kance z Kavčí hory. Ať zhyne před tvýma očima, chceš-li." Když Libuše kynula, ať se tak stane, vzkřikli mužové kolem a chystali meče a oštěpy. Než Bivoj zvolal do jejich shonu a hluku: „Sám se postavím proti němu. Jáť ho lapil, ať ho také zabiju. Vy sevřete kolo; kdyby chtěl prorazit. A nejprve mně položte k nohám oštěp." Stalo se, jak řekl. Muži rozestavili se prostorně kolem a přichystali zbraň. Nikdo z nich nespustil očí z Bivoje, jenž přehlédnuv kolo, upřel naposled jiskrný zrak na kněžny výše stojící, na Libuši, zvláště však na její sestru. Ta vzrušena hleděla na statného muže, jejž poprvé spatřila v háji u Jezerky, na nějž pak často vzpomínala. Teď ji těšilo toto mužství, jeho síla, udatenství, než přece se jí srdce pohnulo strachem a oči bezděky zamrkaly, jak Bivoj se rozkročiv mrštil kancem vší silou přes hlavu před se, že až země zaduněla od toho pádu. Nežli však kanec dopadl, sehnul se Bivoj, a zdvihnuv těžký oštěp lesklého hrotu, sevřel ho oběma rukama a čekal.

18 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
O Bivojovi Starý, silný "sekáč" na okamžik ležel na zemi roztažen jakoby bez sebe. Ale již se mu břicho pohnulo, hřeben dlouhých štětin na hřbetě se zježil jako hříva, bělmo očí v černé hlavě se zablýskalo. Vráz se vymrštil ze země a hnal jako šipka, nehledě vpravo ni vlevo, s rozevřenou tlamou, z níž se ostré tesáky bělaly, přímo na Bivoje, zuřivostí slepý. Vše kolem jako pěna ztichlo, když kanec divoce vyrazil a když se tak obořil. Ale již vykřikl kdekdo z mužských, i hradských žen a dívek. Muži křičeli a zbraní mávali, jak sekáč naběhl na Bivojův oštěp. Proud krve vytryskl z tlamy zvířete; vzepjalo se, naposled, a jako skoseno skácelo se na zem; krev se z něho valila a zalévala kolem půdu. Bivoj vytrhl oštěp z poraženého a šlápl pravou nohou na štětinaté tělo hynoucího zvířete. Pak utřev sobě z čela i tváře pot, promluvil ke kněžnám: "Již nebude nikoho strašit a běhati do škod!" a dupl po hlavě zvířete. Zkuste ukázku převyprávět pouze pomocí zvuků.

19 Kdo se stal zakladatelem knížecího rodu vládnoucího v českém státě?
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Kdo se stal zakladatelem knížecího rodu vládnoucího v českém státě? Kde poslové zastihli Přemysla? Ve Stadicích O Přemyslovi Libušin kůň ukázal cestu poslům, kteří našli Přemysla a vyzvali ho, aby odjel s nimi na hrad za Libuší, protože si ho lid zvolil jako svého knížete a soudce. Přemysl nemohl doorat pole, a proto prý bude v zemi často hlad. Po hostině u železného stolu poslové oblékli Přemysla do knížecího roucha a odjeli za Libuší na Vyšehrad oslavit jejich sňatek.

20 Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka) Jednou za letního dne jel Ctirad s několika muži své čeledi polem, míře z dědiny svého rodu k Pražskému hradu. Mladý vladyka i průvodčí měli meče u pasu, luky a srstnaté touly přes plece. Nebylo radno v ten čas, kdy dívky ze záloh přepadaly, dáti se polem sám a beze zbraně. Slunce pražilo, bylo dusno. Ani v lese, do kterého Ctirad zajel, jak ho cesta vedla, nebylo volněji. Vše ztichlo, voda, strom i pták, jen lidský hlas se pojednou ozval mrtvým tichem: nářek, žalostné volání. Ctirad se zastavil a všichni naslouchali v úžasu. Nářek zněl opodál za skálou. Pak náhle zmlkl. Vladyka ani nikdo z jeho družiny si nepovšimli černého havrana, varovného znamení. Dali se za lidským hlasem. Jak skálu objeli, bezděky zarazili koně.

21 Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka) U skály stál starý dub a pod dubem ležela dívka, provazem ke kmeni přivázaná. Zmlkla, zmožená voláním a hlavu měla skloněnu. Vlasy zpola rozpuštěné splývaly jí k ramenům, přes něž jí visel na řemeni lovecký roh. Ale jak dusot koní jí o sluch zavadil, pozvedla hlavu a již zase zoufale volala, úpěnlivě prosila, aby ji odvázali, aby se nad ní smilovali. Ctirad dojat prosbou i hlasem dívky, zapomněl na všecku opatrnost a ostatní také. Hbitě skočil s koně a vytasiv meč, přeřezal provazy a uvolnil dívku. Netušil, že Vlastě vřera donesena zpráva proradnou ženou, že dnes tudy pojede na Pražský hrad a že Vlasta schystala vše, aby se nemohl navrátit a že jí v tom slouží i spanilá dívka. Dívka vroucně děkovala Ctiradovi a pověděla, že se jmenuje Šárka, že je s Okořína, vladykova dcera, že ji dívky z Děvína přepadly v háji, že ji spoutaly a vlekly na ten hrad, že s ní až sem dojely, vtom že se ozval zdaleka dusot koní.

22 Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka) „Pustily mne, nechaly, ale tak uvázaly, že jsem se nemohla hnouti. A Jako na posměch, viz, zavěsily mně ten roh, abych si, spoutaná, o pomoc zatroubila, a tu, hle, nádobu medoviny, abych žízníc ještě více se soužila žízní.“ A již se zase rozplakala, úzkostně prosila, aby jí tu vladyka nenechával, když ji osvobodil, aby ji vzal k otci, prve nežli by se zase ty zběsilé ženy vrátily. Ctirad těšil jí, že tak učiní, a podal jí láhev, aby se posílila po tom utrpení. Pila a dala také jemu pítí. Zatím jeho druhové uvázali koně opodál a ulehli u nich ve stínu, aby se zchladili. Byl polední čas. Mužům z čeledi svírala se víčka, spánek na ně šel. Jejich vladyka však čile naslouchal řeči spanilé Šárky a napil se medoviny. I roh prohlížel, jejž sňala z hrdla, a když mínila, kdož ví, jaký má zvuk, přitiskl ho ke rtům a zatroubil z plných plic.

23 Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka)
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Ctirad a Šárka (upravená část pověsti Dívčí válka) Roh hlaholil jasně do mrtvého ticha. Najednou jako by probudil bouři. Strhl se náhle divoký pokřik. Jako divý roj hnal se k mýtině houf ozbrojených dívek. Než se Ctiradovi muži vzchopili, sesypaly se na ně bojovnice, bily je a bodaly do nich. Ctirad chtěl druhům pomoci, ale než sebral svůj meč, obstoupily ho ženy a dívky a povalily na zem. I ležel v poutech tam, kde před chvílí z nich vyprostil Šárku. Marně zuřil, Šárka se jen smála. V divé radosti vedly na Děvín statného zajatce, jenž musel kráčet přivázán k Šárčinu koni. Na mýtině ležely mrtvoly jeho druhů havran svolával své příbuzné k hodům. Tak skončil Ctirad a jeho přátelé. Údolí, kde se tak stalo, podnes se nazývá po té, která byla jejich zhoubou.

24 Samostatná práce Zadání:
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Samostatná práce Zadání: Zkuste se vcítit do postav této pověsti a napište telegramy, které by mohly napsat Šárka, Ctirad, Vlasta.

25 SEDM POHANSKÝCH KNÍŽAT Zdroj: Ivan Olbracht: Ze starých letopisů
VY_32_INOVACE_12_Pověst I SEDM POHANSKÝCH KNÍŽAT Zdroj: Ivan Olbracht: Ze starých letopisů   Přemysl, který pro svou statečnost vpravdě zasluhuje slout mužem, kmen náš, do té doby bez řádu žijící, spoutal kázní, nezkrocený lid mocí uvedl v poslušnost a sám s Libuší vydal zákony, jimiž se naše země dosud řídí a spravuje. Ale poněvadž nám všem nezbývá, leč nakonec odejít tam, kam odešli, kdož žili před námi, také Přemysl, naplniv své dny, byl vzat k těm, které uznával za bohy. Po něm nastoupil vládu Nezamysl. Když smrt uchvátila jeho, dostal knížecí odznaky Mnata. Když sešel ze světa, ujal se kormidla vlády Vojen. Po jeho dožití řídil knížectví Vnislav. Když přestřihly sudice nit jeho života, byl posazen na výši stolce

26 SEDM POHANSKÝCH KNÍŽAT Zdroj: Ivan Olbracht: Ze starých letopisů
VY_32_INOVACE_12_Pověst I SEDM POHANSKÝCH KNÍŽAT Zdroj: Ivan Olbracht: Ze starých letopisů Křesomysl. Když ten byl vytržen ze světa, zmocnil se trůnu Neklan. Když se rozplynul život jemu, nastoupil Hostivít. O životě a o smrti těchto knížat se mlčí. Snad proto, že jsouce oddáni žaludku a spaní, neučení a nevzdělaní, jimž proti přirozenosti tělo bylo k rozkoši, duše však na obtíž, prošli životem nepozorováni. Ale snad také proto, že v tehdejších dobách nebylo nikoho, kdo by perem zachoval lidské paměti jejich skutky. Pomlčme tedy i my o těch, o nichž se mlčí. Hostivít pak zplodil Bořivoje, prvního z knížat českých, který byl pokřtěn, a to od ctihodného Metoděje, biskupa na Moravě, za časů Arnulfa a moravského krále Svatopluka.

27 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Práce s textem Otázky: Jak autor vysvětluje, že o některých knížatech z rodu Přemyslovců téměř nic nevíme? Který kníže byl jako první doložen v písemných pramenech? Odkud pocházel Metoděj? Kdy, s kým a proč přišel na Velkou Moravu? Které říši vládl Svatopluk? V jaké pověsti se objevuje jméno knížete Křesomysla? Podle jakých vzorů budeme skloňovat vlastní jména v textu? Najdi v textu obrazná pojmenování a vysvětli jejich význam. Doplň jména bájných přemyslovských knížat od Přemysla Oráče až k prvnímu historicky doloženému knížeti Bořivojovi, pomůže ti strom rodu v následujícím okně.

28 B………. H…… N……… K………… V………. M……… N………… P……. VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Vložit clipart stromu a podle tohoto obrázku vytvořit totéž. M……… N………… P…….

29 Bořivoj Hostivít Neklan Křesomysl Vnislav Mnata Nezamysl Přemysl
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Bořivoj Hostivít Neklan Křesomysl Vnislav Vložit clipart stromu a podle tohoto obrázku vytvořit totéž. Mnata Nezamysl Přemysl

30 VY_32_INOVACE_12_Pověst I
Pověst zápis Epická skladba, která má pravdivé jádro, váže se k určitému místu, době a osobám, zbylá část doplněna kvůli dramatičnosti Předávána ústně z generace na generaci Druhy pověstí: 1. místní (o hradu, kapličce, studánce…) 2. historické (minulost národa) 3. o výjimečných lidech 4. heraldické (o erbech, znacích) 5. démonické (o vodníku, polednici…) 6. současné (městské, moderní) 7. legendární, je tu pravdivá postava, která je známa

31 K významným sběratelům pověstí z historie českého národa patřili:
VY_32_INOVACE_12_Pověst I Pověst zápis K významným sběratelům pověstí z historie českého národa patřili: Alois Jirásek: Staré pověsti české Ivan Olbracht: Ze starých letopisů Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého

32 Meč http://www.clker.com/clipart-15128.html
Použité zdroje: Obrázky. [cit ]. Dostupné z: Brk s kalamářem Divočák Oráč Lesní roh Jezdec Džbán Meč Foto soch z Vyšehradu – soukromá fotografie autorky prezentace Strom Jablko List VY_32_INOVACE_12_Pověst I