Diagnostika třídních kolektivů

Prezentace na téma: "Diagnostika třídních kolektivů"— Transkript prezentace:

1 Diagnostika třídních kolektivů
Mgr. Věra Konečná Praxe ve školní psychologii PSY 460

2 Školní třída = sociální skupina
přirozená referenční skupina (socializace) má svou strukturu cíle, hodnoty, normy, činnost, role, pozice, podskupiny, hierarchie má svou dynamiku spolupráce, soutěž, vzájemné vztahy, dění, způsoby řešení konfliktů, zátěže má své vedení má svou historii má svůj potenciál

3 Dělení tříd podle vzniku
třídy náhodně vzniklé pro zařazení není žádný klíč, členové jsou v podstatě přirozený výběr populace, přirozená dynamika třídy diferencované (specifická dynamika) existuje nějaký klíč výběru a zařazení – např. studijní výsledky, sportovní talent, výtvarný talent či matematické zaměření, apod. třídy výběrové (specifická dynamika) děti prošly nějakým výběrovým sítem (někdo nebyl zařazen), spojuje je především výrazný studijní předpoklad či talent

4 Struktura skupiny – hodnoty, normy, podskupiny
hodnoty = zvnitřněné cíle skupiny přijaté jejími členy, hierarchie hodnot normy = pravidla chování, která specifikují činnost členů skupiny (vím, jak se chovat a co můžu očekávat od druhého) psaná a nepsaná pravidla, překračování (sankce, skupinový tlak, vyloučení) podskupiny kde počet žáků přesahuje počet jedinců pro malou sociální skupinu (3-7 až 20), intenzivní interpersonální vztahy (jejich vznik je přirozený) kde skupina není dostatečně soudržná (koheze) nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat rozklad základní skupiny

5 Struktura skupiny – pozice/status
= označení pro rozdíly mezi členy skupiny z hlediska jejich významu ve skupině (hierarchie) vnější faktory doba, kdy je dítě členem třídy (nový žák) nastavení učitele (učitelů) k němu zdravotní stav rodinné zázemí (sociální statut a ambice rodičů) předchozí zkušenosti a očekávání vnější fyzický vzhled vnitřní faktory emoční inteligence dítěte sebedůvěra, zdravé sebevědomí aktivita a angažovanost pro třídu studijní úspěšnost, inteligence, kreativita, vlastní ambice adaptabilita, komunikativnost, extravertovanost sociální zralost a dovednosti, schopnost navazovat kontakty

6 Struktura skupiny - role
soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami a souvisejícího se specifickými úkoly jedince; požadavky a očekávání skupiny od jednotlivce (souvisí s pozicí jedince ve skupině) příklady: hvězda (jedinec, k němuž se upírá nejvíce členů skupiny) outsider (snaží se do skupiny zapojit, ale je skupinou odmítán, hodně vlastních voleb, ale není volen) izolovaný jedinec (na periférii skupiny, nestará se o její život, skupina ho ignoruje, není volen a sám nevolí) šedá eminence (nenápadný, ale velký vliv na skupinu prostřednictvím hvězdy, pozitivní výběr hvězdy a izoláta) antihvězda (velkou částí skupiny odmítán, maximum negativních voleb)

7 Fáze vývoje třídního kolektivu
rané, prekohezní stádium zhruba 1. až 3. ročník ZŠ fáze prvotní koheze zhruba 4. až 6. ročník ZŠ fáze kohezní zhruba 7. až 9. ročník ZŠ

8 1. – 3. třída: Prekohezní stádium
odlišná sociální zkušenost dětí v 1. třídě (MŠ, rodina, OŠD) pravidla a normy dané shora – od učitele názory učitele jsou normou, prvotní diferenciace třídy (na konci 1. ročníku) odpovídá přístupu učitele uzavírání dyadických vztahů převážně do stejné skupiny podle pohlaví, třenice mezi chlapci a děvčaty (žalování) členství v partách je většinou přechodné a krátkodobé, členství závisí na tom, jak je pro děti výhodné a zajímavé

9 4. – 6. třída: Stádium prvotní koheze
mění se postoj k učiteli (názor učitele má hodnotu informace, která je/není akceptována, testování síly autority) hodnocení a názor jsou stabilnější a méně ovlivnitelné okamžitým výsledkem či situací, samostatnost v názorech (rozvoj konkrétně logického uvažování) hodnocení vrstevníků málo diferencované, globální hodnocení je/není akceptován žák získává své místo v sociální hierarchii bez ohledu na názor učitele vznikají první pocity soudržnosti, spolupráce a koheze, odstup mezi pohlavími

10 7. – 9. třída: Kohezní stádium
stoupá význam vztahů s vrstevníky, vrstevníci se stávají neformálními autoritami (napodobují ve skupině jeden druhého - vůdce či hvězdu party) hierarchie dle „veřejného mínění“, bez vlivu učitele, jako důsledek předchozího vývoje a role žáka v kontextu třídy potřeba vytvořit vlastní normy, způsoby komunikace, pramenící z tendence osamostatnit se z vazby na skupinu dospělých zvyšuje se potřeba přátelství (možnost sdílet pocity, názory a zkušenosti, možnost se svěřit) třída získává svou pověst - image třídy (transparentní chování, působení učitelů, rodiče ap.)

11 Třídní život pozorovatelné chování nepozorovatelné chování
co vidí a slyší učitelé co vidí a slyší žáci co vidí a slyší rodiče

12 Diagnostika třídy – proč?
zjištění žákovy pozice ve třídě (problémy s chováním, záškoláctví, neprospěch atd.) narušení vztahů, ztráta koheze, restrukturace výchovná interakce učitele se třídou seznámení se třídou (kdo je kdo) plánování preventivních aktivit optimální dělení žáků do tříd při vytváření nových tříd (nadání, rodinné zázemí, problémoví žáci, aktuální role ve třídě) ověření přítomnosti sociálně patologických jevů

13 Zásady pro diagnostiku vztahů ve třídě
diagnostika je vždy jen prvním krokem, měly by následovat další kroky (sdělení výsledků, intervence) diagnostika se nemůže dělat anonymně, je třeba, aby se děti podepisovaly zjišťování vztahů mezi dětmi vyžaduje výraznou etiku, pozor na sdělování výstupů u jednotlivých metod je důležitý zácvik diagnostika tříd je týmová práce mnoho metod, které ve třídě užíváme má diagnostický náboj je třeba dobře dokumentovat své kroky a archivovat veškerý materiál ideální doba je 1. čtvrtletí, účast min. 80 % žáků

14 Nástroje diagnostiky tříd
klinické metody pozorování rozhovor (dítě, rodiče, učitelé) rozbor pedagogické dokumentace třídní kniha, katalogový list, portfolio žáka ap. diagnostické nástroje ankety skrínink škály dotazníky formou her s psychologickým obsahem

15 Faktografické údaje velikost školy a demografické údaje o lokalitě
sestava vyučujících a jejich změny častost střídání vyučujících, suplování gender a věková struktura učitelského sboru počet žáků ve třídě přespolní - místní gender struktura třídy informace o mimoškolních aktivitách rodinné prostředí žáků zdělání a zaměstnání rodičů sociálně-ekonomické podmínky rodinná anamnéza prospěch národnostní a etnické složení

16 Sociometrie Moreno (1934, Who shall survive?) – nejstarší metoda zjišťování vztahů mezi dětmi v našich školách od 50. let otázky na kladnou a zápornou volbu např.: S kým bys chtěl sedět v lavici? S kým bys nechtěl trávit prázdniny? vyvození vazeb (jednostranných / oboustranných) vyhotovení ve formě sociogramu (grafické zobrazení pozice členů ve skupině a jejich vzájemných vztahů)

17 Ukázka sociogramu

18 Sociometricko-ratingový dotazník (SORAD) V. Hrabala
poslední vydání: Slavíková, I., Homolová, K., Doležel, P. (2005), Praha: IPPP (počítačové zadávání/vyhodnocování) každý žák ve třídě hodnotí vliv všech ostatních žáků na škále 1-5 každý žák ve třídě hodnotí oblibu/sympatie všech ostatních žáků na škále 1-5 každý žák doplňuje číselné hodnocení slovním odůvodněním svých sympatií/antipatií k ostatním žákům

19 Sociometricko-ratingový dotazník (SORAD) V. Hrabala
sociálně psychologické charakteristiky jednotlivých členů skupiny jejich vlivu na ostatní jejich oblíbenost/oblíbenost u ostatních spokojenost se vztahy ve skupině celková soudržnost a emoční atmosféra ve skupině existence podskupin, interakce a vztahy mezi nimi doplňková metoda k dalším nástrojům

20 Příklad výstupu z metody SORAD

21 Dotazníky B-3 a B-4 (R. Braun, 1997, 1998)
od 4.třídy po maturanty, také pro nejvyšší třídy ZvŠ administrace minut, vyhodnocení cca 45 minut/třída existuje i počítačový program (P. Doležel), kombinace sociometrie se sebeposuzovacími škálami a hodnotícími kritérii B-4 pro třídy ZŠ, také od 4. třídy ZvŠ využívá stejné mechanismy jako B-3, ale je výrazně zjednodušený vyžaduje předtestovou přípravu (vlastnosti) administrace cca 20 minut, vyhodnocení asi 30 minut/třída

22 Dotazník D-1 (P. Doležel, 2001)
sociometrický dotazník s psychologickými prvky 6. – 9. třída, 10 položek, asi 30 minut volby dvojic kamarádů (zmírnění tenze) alegorie lodi, obsazování rolí posádky vyhodnocení pouze počítačovým programem 7 kruhových sociogramů, 32 seznamů podle kritéria (např. index agresora, ohrožení, nešťastného žáka, ideální posádka atd.)

23 Dotazník sociální akceptace (Juhás, 1990)
sociální akceptace = míra souhlasu jednotlivce s hodnotami, normami a celkovým fungováním skupiny vhodná pro zjišťování toho, jak se dítě cítí ve třídě akceptováno druhými 32 otázek, 4 subškály: analýza vztahů ke spolužákům analýza pohledu žáka na kolektiv třídy emocionální prožívání žáka ve školní třídě hodnotí vztahy rodinného prostředí a školy 12 – 16 let

24 Dotazník sociálního klimatu školní třídy (CES, J. Mareš, 1998, IPPP)
vychází ze zkrácené verze australského autora B. J. Frasera (1986) 12 – 18 let umožňuje porovnávat aktuální a preferovaný stav 24 otázek, 6 proměnných zaujetí žáka školní prací vztahy mezi žáky navzájem učitelova pomoc žákům orientace žáků na úkoly pořádek a organizovanost ve třídě jasnost pravidel

25 Dotazník „Naše třída“ (Dittrich, 1992)
vychází z MCI (My class inventory, Fraser, Fisher, 1986) 3. – 7. třída sleduje pět charakteristik: spokojenost ve třídě třenice ve třídě soutěživost ve třídě obtížnost učení soudržnost třídy

26 Diagnostika formou her s psychologickým obsahem
pohybové Místa si vymění ti, kteří... Dotkni se toho, kdo... Klubíčko Sociometrie pohybem, řazení na čáře Molekuly Místo vedle mě je prázdné, ... tužka – papír Obláčky Pyramida Kruhy Alegorie posádky na lodi Nedokončené věty

27 Literatura Braun, R. (1997, 1998). Dotazník B-3, B-4. Praha: Audendo.
Dittrich, P. (1993). Pedagogicko-psychologická diagnostika. Jinočany: HaH. Hadj-Moussová (2002). Diagnostika školní třídy. In Hadj Moussová, Z., Duplinský J. Diagnostika. Pedagog.-psych.poradenství II. Hermochová, S. (2005). Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno: Aisis. Hrabal, V. (2003). Sociální psychologie pro učitele. Praha: UK. Hrabal, V. st., Hrabal, V. ml. (2002). Diagnostika. Praha: UK. Mareš, J. (1998). Dotazník sociálního klimatu školní třídy. Praha: IPPP.