Jagdteriér.

Prezentace na téma: "Jagdteriér."— Transkript prezentace:

1 Jagdteriér

2 Původ a historie plemene Jagdteriér Po první světové válce se tři němečtí myslivci oddělili od kynologického klubu pro foxteriéry a rozhodli se vyšlechtit a chovat loveckého psa k práci pod zemí. Darem dostali čtyři červenočerné teriéry z čistokrevného chovu foxteriérů, s nimi byl založen chov Německého loveckého teriéra - Jagdteriéra, křížením původního staroanglického drsnosrstého plemene a Velšteriéra se po velmi dlouhé době chovatelům podařilo upevnit vzhled tohoto plemene. V roce 1926 byl v Německu založen první klub pro Jagdteriéry. Stejně jako dříve i dnes je největší důraz kladen na loveckou upotřebitelnost.

3 Povaha Jagdteriéra Německý lovecký teriér je odvážný a pracovitý pes, je velmi vitální, vytrvalý, aktivní a temperamentní. Velice spolehlivý, přátelský a zvladatelný, není ani plachý ani agresivní. Vyžaduje volnost a velké množství pohybu a aktivit pro vybití energie. K cizím lidem je nedůvěřivý. Je velmi dobrým loveckým psem, pozorný, rozhodný, nebojácný, výborný slídič. Nevadí mu práce ve vodě. Má silné lovecké pudy, jeho úkolem byl lov lišek a stopování černé zvěře. Je vhodným psem pro myslivce, je dobře ovladatelný a učenlivý. Práce je pro něj zároveň velkým koníčkem.  

4 Popis a vzhled Jagdteriéra Psi i feny měří 33 až 40 cm, váha se však liší, u psů 9 až 10 kg váha fen 7,5 až 8,5 kg. Jagdteriér má protáhlou klínovitou hlavu, ale ne špičatou, stop je plynulý, slabě vyvinutý, tlama o málo kratší než mozkovina. Nos nesmí být příliš úzký, malý a nikdy rozštěpený, v barvě černé, případně hnědé. Chovný Jagdteriér musí mít čelist se 42 zuby podle zubního vzorce. Uši ve tvaru písmene V jsou vysoko nasazené, lehce přiléhající a překlopené. Tlapy má Jagdteriér oválné, přední jsou širší než zadní, prsty těsně sevřené, polštářky pevné, silné a odolné. Ocas nesmí být příliš vztyčený ani skloněný nad hřbetem, měl by být nesen vodorovně, nebo šavlovitě zahnutý. Srst je může být hladká a drsná, vždy hustá a odolná. Jagdteriér má běžně barvu černou, tmavě hnědou nebo černou s šedými melíry. Červenožluté odznaky jsou povolené na obočí, tlamě, hrudi, hrudních i pánevních končetinách a kolem konečníku. Je povolena světlá i tmavá maska a tolerují se malé bílé odznaky na hrudi a prstech.