Křesťanská sociální etika

Prezentace na téma: "Křesťanská sociální etika"— Transkript prezentace:

1 Křesťanská sociální etika
Jabok 2011

2 2. Vývoj katolického sociálního myšlení

3 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Biblické motivy Biblické poselství nenabízí žádné modely, žádná konkrétní, přímo přesaditelná hodnotící kritéria a pokyny k utváření vzhledem k sociální oblasti. Přináší však směrodatné jistoty o podstatě a určení člověka a o lidské společnosti a konfrontuje nás s požadavkem, že tyto jistoty musí být základem kritérii, podle kterých mají být eticky posuzovány sociální instituce. Tyto jistoty lze ilustrovat na biblických motivech: Motiv stvoření (Gn 1-2): svět je stvořen Bohem a je velmi dobrý; člověk je obrazem Božím, z čehož plyne jeho jedinečná důstojnost; člověk byl stvořen jako muž a žena – má společenskou povahu, není dobré, aby byl sám; člověk je Božím partnerem a je Bohu odpovědný; může svobodně volit mezi dobrem a zlem. Motiv exodu a smlouvy (Ex): Bůh vysvobozuje svůj lid ze zajetí a uzavírá s ním smlouvu; její důležitou součástí jsou povinnosti k druhým lidem a uspořádání sociální oblasti (sociální legislativa, projekt milostivého léta); Božím partnerem je lid. Sociální étos proroků: vyzývají lidi, aby jednali ve smyslu přicházejícího Božího království, jež bude královstvím míru, nenásilí, spravedlnosti a milosrdenství. Eschatologická etika Ježíšova: radikalizace základního proudu proroků – dvojí přikázání lásky (k Bohu a k bližnímu). Pavlova teologie: svoboda a důstojnost člověka – relativizace sociálních přehrad („Židé a Řekové, otroci a svobodní, muži a ženy“), jež trvají institucionálně mezi lidmi. Prvokřesťanské obce: pokus o realizaci utopické sociální rovnosti (dělení se o majetek, ustanovení jáhnů) – zůstává však uvnitř obcí, není zde patrná snaha o změnu nespravedlivých struktur (např. otroctví). 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Matouš kap. 22 „I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

5 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
„Pradějiny“ SUC Zdrojem křesťanského sociálního myšlení je v první řadě Písmo, jak např. sociální étos u některých proroků, tak novozákonní texty. - Prvokřesťanský komunismus (Sk) - Kláštery - Vztahy církve a politiky (boj o investituru, sekularismus) - Charitativní činnost církve 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

6 Hříchy „do nebe volající“
1. úmyslná vražda Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.“ (Genesis 4, 10) 2. hřích sodomský (homosexuální pohlavní styk) Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký...“ (Genesis 18, 20) 3. Útisk sirotka a vdovy Hospodin… …nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce. Což nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obžalobou toho, kdo je vyvolal? …Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným. (Sirachovec 35, 12–19) 4. zadržování mzdy Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. (List sv. Jakuba 4, 4) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

7 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Augustin: O Boží obci Civitas Dei (obec Boží) a Civitas terraena (obec pozemská) V průběhu pozemských dějin nejsou obě říše úplně odděleny, jsou i místa, kde se překrývají; boží stát není identický s církví a pozemský stát nelze identifikovat s žádným konkrétním státem. Konečné oddělení dvou říší nastane teprve na konci časů při posledním soudu. Dějinný vývoj pak spočívá v neustálém sváru mezi těmito dvěma póly Augustin si nepřál kněžskou nebo církevní nadvládu nad světským státem, jak se potom praktikovala ve středověku. Hlavním cílem světského státu bylo zajišťovat mír a měl sloužit vlastnímu životnímu cíli člověka, připravit se k bytí na onom světě. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

8 Tomáš Akvinský – De Regimine principum
„Zkrátka tedy králům plyne hojnost dočasného dobra a Bůh jim připravil vynikající stupeň blaženosti, avšak tyrani často pozbudou pro sebe vyžádaná dočasná dobra, a navíc podléhají mnohým dočasným nebezpečím, a co víc, budou zbaveni dobra věčného a vydání nejhorším mukám; proto ti, kdo se ujali vlád, musí usilovně dbát o to, aby se ukázali poddaným jako králové, nikoli jako tyrani“. Rady vladařům, tzv. „knížecí zrcadla“, „zrcadla prince“, formulující principy dobré vlády, se v Evropě četly od středověku. Typickou formou byly práce typu De regimine principum (O vládě prince), z nichž první psal (a nedopsal) Tomáš Akvinský a druhou napsal Egidius Colonna v roce 1285 jako učebnici dobré vlády pro svého žáka, budoucího francouzského krále Filipa Sličného. Boticelli: Tomáš Akvinský 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

9 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Karel IV. – Vita Caroli Vita Caroli, vlastní životopis Karla IV., je psán jako jakési „zrcadlo“ pro poučení jeho nástupcům. Je pozoruhodný tím, že vedle obecných rad (v prvních dvou kapitolách) líčí (v dalších 18 kapitolách) Karel svůj život jako příklad. Zrcadla byla vesměs normativního rázu: nabádala čtenáře ke klasickým ctnostem a zdůrazňovala zbožnost, rozvahu, spravedlnost a velkomyslnost. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

10 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Sociální otázka – 19. stol. Růst počtu obyvatelstva: během 19. stol. asi na dvojnásobek Hospodářský liberalismus: Zavedení tržní ekonomiky ve V. Británii a USA – kolem 1800 Osvobození rolníků: vzrůst produkce, zánik ochrany ze strany panstva – vznik venkovského proletariátu Svoboda živností: osvobození od nátlaku cechů vedlo ke svobodné produkci, ale zároveň ke ztrátě sociální ochrany – zbídačení řemeslníků Proces industrializace – dělníci ve velkých továrnách: nelidské pracovní podmínky (prac. doba až 78 hodin), nízké mzdy (sotva pokrývaly životní minimum), neexistence sociálního pojištění (postupně zaváděno – Německo 1883), nedůstojné bydlení z fyzicky pracujících soc. vrstev, které nevlastnily výrobní prostředky, se stává „třída“ – proletariát Důsledky: pauperismus (masová chudoba), morální úpadek (opilství, promiskuita, rezignace). Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdružení, která hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též funkce reprezentativní, náboženské a sociální. Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během století, v menších městech ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé polovině 18. století a především v 19. století, neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji. Cechy nejen že potlačovaly konkurenci, ale zároveň konzervovaly technologické postupy, takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové postupy. Inovace byla možná, až když modernější způsob výroby schválil celý cech. V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy prosazovaly s velkým zpožděním za Evropou.[2] Protože tento složitý a zcela nekonkurenční systém začal být postupně pro mnohé členy velmi svazujícím, docházelo často, zvláště v raném novověku k porušování cechovních pravidel. Velmi běžné bylo například překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů. Tato nepružnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem, proč byly nakonec cechy rušeny. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

11 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Marxismus První systematická reakce na dělnickou otázku: Komunistický manifest – 1848 Kapitál – 1867 Základní myšlenky: Lidské dějiny jsou dějinami třídních bojů V kapitalismu jsou antagonistickými třídami vlastníci výrobních prostředků (vykořisťovatelé – buržoazie) a dělníci (vykořisťovaní – proletariát) Náboženství je opium lidu, církve jsou vždy na straně vykořisťovatelů Třídní antagonismus bude zrušen, až se dělníci stanou vlastníky výrobních prostředků, čehož dosáhnou ozbrojenou revolucí Tak vznikne beztřídní společnost – komunismus 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

12 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
John Stuart Mill ( ) Principy politické ekonomie – 1848 Liberální ekonom s důrazem na dosažení sociální spravedlnosti: politická ekonomie měla podle něj smysl jen tehdy, pokud dokáže aktivně řešit aktuální problémy své doby. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

13 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Církev v 19. století V době kulminace sociální otázky řešila katolická církev zcela jiný problém: ztrátu vlastní moci. Až do 18. stol. platil v Evropě princip státního náboženství (konfesní státy) s úzkou provázaností náboženství a společnosti, církve (evangelické nebo katolické) a státu. Změnu přinesla francouzská revoluce. „Deklarace práv člověka a občana“, přijatá Ústavodárným shromážděním 26. srpna 1789: „ Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské.“ Náboženství se stává předmětem svobodné volby jednotlivce, stát tuto volbu nesmí ovlivňovat – zárodek budoucích vztahů mezi náboženstvím a společností v Evropě. Důsledky: příslušnost k náboženství přestává být podmínkou plného občanství, vyznavači jakéhokoliv náboženství mají před státem stejná práva – občanství se odděluje od vyznání církev ztrácí mocenská a ekonomická privilegia, stát vyvlastňuje její majetek, církevní správa je narušená (např. zrušení diecézí ve Francii), klérus ztrácí privilegované postavení, církevní akty jsou zbaveny svých právních účinků (matriky, svatby), legalizuje se narušení některých církevních morálních principů (rozvod manželství) katolická církev považuje tento vývoj za útok na samu podstatu křesťanství a tvrdě jej odsuzuje. Polarizace mezi tendencí liberální a ultramontánní (konzervativní, centralistická, zaměřená na Řím) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

14 Deklarace práv člověka a občana
I. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. IV. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. VI. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané jsou si před zákonem rovni. X. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

15 Boj proti „modernismu“
Definitivní prosazení antiliberálního (ultramontánního) kurzu, který znemožnil církvi dialog s moderním světem a recepci jeho myšlenek: Řehoř XVI. (Mirari vos 1832), Pius IX. (Quanta cura 1864 – Sylabus errorum), 1. vatikánský koncil ( – dogma o jurisdikčním primátu a papežské neomylnosti), Lev XIII. (Aeterni Patris 1879 – závaznost scholastické filozofie), Pius X. (Sacrorum antistitum 1910, antimodernistická přísaha – povinnost zrušena 1967) Obrat až na 2. vatikánském koncilu ( ), důsledky dodnes. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

16 Encyklika Mirari vos (Řehoř XVI., 1832)
"Nyní obracíme zřetel k jiné nejčastější příčině všeho toho zla, jímž je Církev v této době k Našemu zármutku navštívena, totiž k indiferentismu (tj. náboženské lhostejnosti) čili onomu zvrácenému názoru, že prý je možné získat věčnou spásu duše vyznáváním kterékoli libovolné náboženské víry, jen když přitom člověk uspořádá svůj způsob života podle norem spravedlnosti a mravopočestnosti. Nechť se tedy hrozí apoštolského výroku: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,5) ti, kdo se domýšlejí, že by z každého náboženství vedla cesta do přístavu věčné blaženosti, a nechť uváží sami u sebe Spasitelova slova, že jsou proti němu, kdo nejsou s ním (L 11,23), a že tedy nešťastně rozptylují, když neshromažďují s ním, a proto nebudou moci být spaseni, nezachovají-li věrně a pevně i cele a neporušeně katolickou víru (srov. Symbolum Athanasianum). Z tohoto nečistého zřídla náboženské lhostejnosti plyne ono převrácené a bludné učení, ať neřekneme pominutí smyslů, že se totiž má dovolit jednomu každému svoboda svědomí. Tomuto přezáhubnému bludu klestí cestu ona úplná a neomezená svoboda smýšlení, která ke zkáze Církve i státu široce se rozmáhá, ba někteří se i osmělují hlásat s náramnou nestydatostí, že prý odtud vyplývá i nějaký prospěch pro náboženství. Ale co je horší smrti duše než svoboda pro blud? ( dříve list sv. Augustina proti donatistům 2,10)." 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

17 Východiska pro postoj církve k dělnické otázce
Antimodernismus – kritická distance vůči liberalismu i socialismu (odmítání tržního kapitalismu i politické demokracie); tato pozice vycházela ze syndromu hříšného pádu: ve srovnání s dobrým katolickým středověkým řádem jsou novověký proces a omyly moderny důsledky hříšného pádu, jímž začala reformace. Tento postoj bránil církvi v konstruktivní diskusi s modernou a s raným socialismem. Novoscholastika – odvolání na klasické přirozené právo, apel na charitu a solidaritu bohatých s chudými: princip lidské důstojnosti (člověk jako tělesně – duševně – duchovní jednota) a společného dobra (produkt nikoli hospodářské soutěže nebo revolučního boje, ale solidární spolupráce). Sociální romantismus – stavovská výstavba státu a společnosti: král a vláda, parlament složený ze zástupců lidu podle stavů (rolníci, řemesla, velkoprůmysl, obchod), překonání třídních protikladů a sociální zabezpečení na základě sociálního partnerství skupin. Problém: omezení konkurence – svobody trhu. Charitativní praxe – rozvoj řeholních i laických společenství zaměřených na péči o nemocné, chudé a staré, na školy a výchovu, nově také na chudé dělníky. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

18 Charitní iniciativy zaměřené na dělníky
Německo: Adolf Kolping Katolický kněz (1813 – 1865), od roku 1850 inicioval zakládání spolků na podporu chudých tovaryšů, putujících z města do města za prací. Spolkové domy poskytovaly ubytování, práci, vzdělání a duchovní, kulturní i sportovní programy pro volný čas. Itálie: Jan Bosco (1815 – 1888) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

19 Počátky katolického sociálního myšlení
Robert Lamennais (1782 – 1854, Francie, katolický kněz) – prosazoval zdravý liberalismus, obhajoval kulturní a politická práva, souhlasil s demokracií; podněcoval sociální praxi církve a blížil se raně socialistickým představám. Jeho názory odsoudil Řehoř XVI., přesto podnítily rozvoj sociálního katolicismu. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

20 Počátky katolického sociálního myšlení
Wilhelm von Ketteler ( , Německo, kněz, později biskup v Mainzu) – adventní kázání o sociální otázce Vytyčil základní směr myšlení pro budoucí papeže. Odmítá kolektivní socialismus, protože je bojovně ateistický, i liberální individualismus, protože jeho nemorálnost by vedla k socialismu; zastává linii sociálně-realistickou: nutnost zásahu státu ve prospěch dělníků – státní sociální politika. Karl von Vogelsang (1818 – 1891, Rakousko, žurnalista, 1872 – 1875 šéfredaktor časopisu Katholik v Prešpurku - Bratislava) – představitel sociálního romantismu, spolupráce s Kettelerem, publicisticky připravoval encykliku RN 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

21 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Borské teze Dokument vypracovaný 1883 na zámku v Boru u Tachova 14 sociálních myslitelů z Čech, Německa, Rakouska, Švýcarska a Vatikánu Požaduje zákonnou úpravu pracovní smlouvy, spravedlivou mzdu, zřízení dělnických komor pro hájení zájmů dělníků. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

22 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Borské teze V roce 1882 byl tehdejší majitel zámku kníže Karel z Löwensteinu jmenován generálním sekretářem německého (i rakouského) Katolického sněmu. Tento katolický, sociální a společenský svaz ho tehdy pověřil zpracováním návrhu zásad pro řešení otázek práce. Po vypracování zmíněného návrhu svolal roku 1883 kníže Karel z Löwensteinu na borský zámek 14 význačných osob, včetně zástupce Vatikánu. Po čtyřech dnech společného jednání byly vydány „Borské teze“, týkající se dělnické otázky a s ní související otázky řemeslnictva.  Otázky související s pracovní smlouvou: práce již není chápána jak zboží, které se prodává nebo kupuje, ale má hodnotu mravní, protože bezprostředně souvisí s člověkem. Pracovní smlouva má být uzavřena na právním základě jako smlouva o mzdě nebo platu, ne jako smlouva nájemní. Přitom mzda má být chápána jako rovnocenná náhrada toho, co pracovník při své činnosti vykonává. Při vyměřování mzdy musí být přihlédnuto ke spravedlivému ohodnocení činnosti.  Komitét chtěl zabránit hrozícímu rozpadu řemeslné výroby povinným zakládáním cechů, spolků, soudů a komor. Jejich úloha měla spočívat ve stavovském uvědomění, poctivé výrobě, péči o osoby trpící nouzí a o další vzdělávání v oboru. Stát na druhé straně se měl postarat o základní odborné školství, o dodržování nedělního klidu, obstarávání odbytu výrobků a o zákonnou úpravu vypisování nabídek práce a poskytování objednávek. Stát měl rovněž podporovat zřizování učňovských, tovaryšských a mistrovských spolků.  Obě teze ukázaly směr nové – sociálně zaměřené cesty. Do té doby byla starost o sociální otázky z katolické strany považována spíše za péči o duši. Teprve Borské teze vedly k poznatku, že základy existujících problémů musí být odstraněny stále probíhajícími změnami. Významný vliv při přípravě papežské sociální encykliky Rerum novarum.   2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

23 Lev XIII. - Rerum novarum (1891)
První sociální encyklika, ovlivněna Kettelerem a Vogelsangem; kombinace sociálního romantismu s opatrným přijetím tržního hospodářství Reakce na tzv. „dělnickou otázku“ a rozvoj marxismu – příliš pozdě Polemika se socialismem: obhajoba soukromého vlastnictví. Není zde zmínka o liberalismu ani o demokracii. Nezastupitelná úloha náboženství a církve: vzbuzuje citlivost pro spravedlnost a lásku, vytváří potřebné sociální klima. Cesta k řešení: apel na odpovědnost bohatých, státu, církve a dělníků ve svépomocných organizacích (odbory). Cíl: pokojné soužití ve vzájemné lásce a vstřícnosti 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

24 Sociální dokumenty katolické církve
1. fáze – příprava a úvodní formulace: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) 2. fáze – formulace základních principů (solidarita, subsidiarita) a konfrontace s totalitními systémy: Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XII., rozhlasová poselství 3. fáze – koncilová (dialog se světem, přijetí lidských práv): Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) II. Vatikánský koncil, konstituce Gaudium et spes (1965) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) 4. fáze – učení Jana Pavla II.: Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

25 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Návrh „třetí cesty“ Heinrich Pesch ( , kněz - jezuita): návrh „třetí cesty“, „solidaristický ekonomický systém“ – instituce liberální společnosti transformované větším smyslem pro společenství, duchovní hodnoty a společný cíl. Encyklika Quadragesimo anno - Pius XI. ( ) 1931, 40. výročí RN, připravil Oswald von Nell-Breuning S.I. Ideály RN se neuskutečnily, naopak se prohloubily sociální konflikty a došlo k posílení socialistického hnutí vznikem SSSR. Zásadní odsouzení socialismu, liberalismu a individualismu. Návrh nového společenského řádu, vycházejícího ze stavovského systému – solidarismus (tzv. třetí cesta) – návaznost na sociální romantismus 19. stol. Argumentace rozumem a přirozeným zákonem, nikoli zjevením: principy by měly být přijaty nejen věřícími křesťany. Zdůrazňuje sociální odpovědnost církve a křesťanů, především v těchto oblastech: Dvojí povaha vlastnictví: soukromá a sloužící Správné přerozdělování kapitálu (úloha státu) Odproletarizování proletariátu: dělníci mají šetrností rozmnožovat rodinné jmění Spravedlivá mzda Zavádí pojem „sociální spravedlnost“ (Nell-Breuning), první vyslovení a definice principu subsidiarity (79), zákaz stávek (94) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

26 Protiválečné dokumenty Pia XI.
1931: Non abbiamo bisogno – proti násilnostem fašistického režimu v Itálii 1937: Mit brennender Sorge – reakce na represivní opatření v Německu, zejména nucení k členství v Hitlerjugend 1937: Divini Redemptoris – systematická kritika komunismu 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

27 Vliv prvních sociálních encyklik
Inspirace pro vytváření legislativy evropských států. Výslovně se k jejich principům přihlásili tvůrci poválečné obnovy Německa (tzv. „sociální tržní hospodářství“) – kancléř, zakladatel CDU Konrad Adenauer (1876 – 1967) a ministr hospodářství (později kancléř) Ludwig Erhard (1907 – 1977). Tím, že jejich principy z velké části přijaly za své demokratické kapitalistické státy (západní Evropa, severní Amerika), zmenšil se prostor pro vytváření tzv. „třetí cesty“. Prohloubení izolace Sovětského svazu a dalších socialistických států vzhledem k demokratickému západu a kultuře vycházející z křesťanských hodnot. V rozvojovém světě (zvl. s katolickou většinou) byly přijaty, ne však naplněny – absence institucí potřebných k jejich realizaci. „Doktrína je správná, ačkoliv neúplná, avšak učení o institucích je nejisté.“ (Novak 164) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

28 Jan XXIII.: otevření církve světu
1961: Mater et Magistra, 70. výročí RN Obrací se ke všem lidem, ne jen k odborníkům. Argumentace empiricko-sociologická, ne jen teologická Jako první z papežů výslovně podporuje koncepci liberálních institucí: lidských práv a hospodářského rozvoje. Zabývá se novými tématy: zemědělství, sociální rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými státy (inkulturace, populační exploze), politika na globální úrovni. Metodika tří kroků: vidět, posoudit, jednat (236). 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

29 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Pacem in terris (1963) První monotematická sociální encyklika - o otázce světového míru v době jeho vážného ohrožení: stavba berlínské zdi, kubánská krize. Základní lidská práva (VDLP) musí být uplatňována na úrovni zákonodárství uvnitř států i v jejich vzájemných vztazích 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

30 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
2. vatikánský koncil Konstituce Gaudium et spes (Radost a naděje, 1965) 1. část: znamení doby, vztah pozemského pokroku k růstu Božího království 2. část – některé konkrétní problémy: Manželství a rodina Kultura Etika hospodářství Politické společenství Mír a budování mezinárodního společenství Shrnuje vše, co bylo na tato témata dosud řečeno. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

31 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Pavel VI. (1963 – 1978) Prodal tiáru Dokončil druhý vatikánský koncil Vydal encykliku Humanae vitae (1968) Zrušil exkomunikaci konstantinopolského patriarchy 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

32 Sociální dokumenty Pavla VI.
1967: encyklika Populorum progressio Téma: sociální konflikty na globální úrovni, hledání řešení problému nerovnosti mezi vyspělými a rozvojovými státy. Úhel pohledu: svět je nemocný; chudé národy světa s hněvem povstanou proti bohatým; je třeba hledat nové formy světové vlády. Důrazy: vzdělání – alfabetizace, demografický růst (zdůraznění svrchovaného práva rodičů rozhodovat odpovědně o počtu dětí; není zde zmínka o antikoncepci – před vydáním HV), založení komise Iustitia et Pax (5) a Caritas Internationalis (46); dialog mezi kulturami a inkulturace; omluva za nedostatečnou inkulturaci historických křesťanských misií (12) 1971: Octogesima adveniens, list papeže předsedovi Iustitia et pax k 80. výročí RN. Aktuální otázky: Urbanizace, diskriminace, demografický růst, média, ekologie Marxismus: rozlišení různých proudů, zásadní odsouzení (souvislost s teologií osvobození) Aktivní zapojení křesťanů do politické činnosti, legitimní pluralita 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

33 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Jan Pavel II. (1978 – 2005) Polák, první neitalský papež po 450 letech. Přispěl k destrukci komunistického režimu. Vydal tři důležité sociální encykliky. Blahořečil Matku Terezu. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

34 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Laborem exercens 1981, první z trojice velkých sociálních encyklik Jana Pavla II., k 90. výročí RN, Nová forma: podrobný biblicko-teologický výklad; těžko přístupné neodborníkovi Téma: práce, důraz na její subjekt – člověka Myšlenka, kterou zformuloval už v roce 1861 americký prezident Abraham Lincoln: „Práce předchází kapitál a je na něm nezávislá. Kapitál je pouze plodem práce a nikdy by neexistoval, kdyby neexistovala nejprve práce.“ Nová perspektiva: spiritualita práce (stvoření, ježíš jako dělník, kříž jako obraz práce…) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

35 Solicitudo rei socialis
Encyklika Jana Pavla II., 1987 – 20 let po PP Reakce na stálé prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi rozvinutým a rozvojovým světem Povinnost církve a křesťanů angažovat se pro chudé Témata: vzdělání, diskriminace, vykořisťování, lidská práva, ekologie, lidský rozvoj (rozbor problémů ve světle teologie) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

36 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Centesimus annus Encyklika Jana Pavla II. Ke 100. výročí RN, 1991 Reflexe událostí roku 1989: zánik komunismu prokázal pravdivost základních principů SNC, ale nově nastupující globální kapitalismus je nutné stavět na mravních principech Poprvé se církevní autorita staví výslovně na stranu tržní ekonomiky, odmítá tzv. třetí cestu. Základ: soukromé vlastnictví a univerzální určení statků 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

37 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Benedikt XVI. Joseph Ratzinger 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

38 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Deus caritas est První encyklika papeže Benedikta XVI., 2006 Biblický a teologický rozbor pojmu „láska“ Jako nutný doplněk sociální nauky církve zdůrazňuje povinnost charitativní práce I v nejlepším politickém a sociálním systému bude vždy existovat bolest, samota, vyloučení ze společnosti – na ně církev a křesťané reagují pomáhající láskou 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

39 Dva rozměry diakonie (DCE 29)
Poměr mezi úsilím zaměřeným k vytváření spravedlivějšího uspořádání státu a společnosti na jedné straně a charitativní aktivitou na straně druhé: Sociální nauka církve: Bezprostřední úlohou církve není utváření spravedlivých struktur, protože to přísluší sféře politiky, V dané věci má úloha církve zprostředkující roli, protože jí náleží přispívat k očišťování rozumu a k probouzení mravních sil, bez nichž spravedlivé struktury nelze budovat a bez nichž tyto struktury nemohou dlouhodobě působit. Bezprostřední působení při utváření spravedlivého uspořádání společnosti je přednostně věcí laiků. Jako občané státu jsou povoláni k tomu, aby se osobně podíleli na veřejném životě. Charitativní činnost: Charitativní organizace církve představují naproti tomu opus proprium, tedy úlohu, která je církvi přiměřená a na jejímž naplňování se církev pouze nepodílí, nýbrž jedná jako přímo odpovědný subjekt a koná při tom to, co odpovídá její vlastní povaze. Církev nemůže být nikdy zproštěna úkolu uplatňovat lásku (caritas) ve formě organizované aktivity věřících. Zároveň platí, že nikdy nenastane situace, v níž by nebylo třeba lásky (caritas) každého jednotlivého křesťana, protože člověk kromě spravedlnosti bude vždycky potřebovat lásku. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

40 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Caritas in veritate První sociální encyklika Benedikta XVI., Láska v pravdě: encyklika o integrálním lidském rozvoji v lásce a v pravdě; možnosti a meze rozvoje jednotlivého člověka i celých národů; aktualizace sociálně-etických principů pro současnou situaci světa. Témata: Ekonomie: etika podnikání, odpovědnost finančního sektoru, nová úloha odborů Kultura: přístup ke vzdělání, absolutní nárok techniky, převažující technicistní mentalita, moc médií Etika: obrana lidské důstojnosti od početí pro přirozenou smrt, otevřenost vůči životu, právní systémy a koncept práv a povinností Globalizace: migrace, mezinárodní rozvojová pomoc, ochrana životního prostředí, energetická otázka Politika: princip společného dobra, spolupráce věřících a nevěřících, význam občanské společnosti, úloha neziskového sektoru, reforma OSN 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

41 Sociální pastýřské listy
Aplikace SNC na konkrétní situaci v jednotlivých státech Rakousko 1990 Maďarsko 1996 Německo 1997 Česko: Pokoj a dobro, 2000 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

42 Autoři a adresáti sociálních dokumentů církve
Kdo píše církevní sociální dokumenty? Vycházejí ze zkušeností křesťanského sociálního hnutí Podklady připravují odborníci (např. QA Oswald von Nell-Breuning) Definitivní znění autorizuje papež jako nejvyšší závazná autorita v katolické církvi Komu jsou určeny církevní sociální dokumenty? Politikům jako morální kritéria pro vytváření sociální legislativy Podnikatelům jako směrnice pro jednání se zaměstnanci Odborníkům v oblasti etiky, politologie, sociologie Všem občanům jako orientace pro volební rozhodování a pro komunikaci s politickými a ekonomickými institucemi 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

43 Kritika katolické sociální nauky
„Hlavním jejím nedostatkem je, že dosud není dostatečně pozitivní. Je jasnější v tom, co zavrhuje, než v tom, co vychvaluje. Největší nedostatky má ve své vizi institucí. Je to velké selhání v teorii sociální spravedlnosti, protože sociální spravedlnost musí znamenat budování institucí, pokud chce udělat víc, než jen velebit určité osobní ctnosti.“ (Michael NOVAK, Katolické sociální myšlení a liberální instituce, s. 56) 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011

44 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Iustitia et Pax Rada Iustitia et Pax, Česká republika je orgánem České biskupské konference dle článku Stanov ČBK. Rada navazuje na poslání a cíle Papežské rady pro spravedlnost a mír a uplatňuje myšlenky tohoto poslání v České republice. Rada se zabývá dodržováním lidských práv v České republice i ve světě a vystupuje proti jejich porušování. sleduje sociální, ekologické a společenské problémy české společnosti, předkládá jejich analýzy a usiluje o hledání takových přístupů k jejich řešení, která nezesilují napětí mezi společenskými skupinami. seznamuje veřejnost se sociálním učením církve. Předsedou Rady je biskup Václav Malý. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

45 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
V soupeření mezi "eurooptimisty" a "euroskeptiky" zaniká debata o dalším směřování společného soužití v Evropě Debatu o společných evropských vizích, zdá se zcela zastínilo řešení dílčích praktických otázek. Bez široké shody na základních východiscích a dlouhodobých vizích, budou ale sebelépe míněné dílčí kroky často vnímány jako diskutabilní a nedostatečně legitimní. Jizvy mezi vráskami V našem kulturním prostředí je takřka neuvěřitelné, že podle některých výzkumů se více než čtvrtina starých lidí setkává s různými formami domácího násilí a 13% tázaných dokonce přiznalo fyzický útok ze strany rodinných příslušníků. Jak to – a proč se o tom nemluví? Nikdy neubližuj vdově ani sirotku [Exodus 22;21] Důchodová reforma zaujala významné místo ve společenské rozpravě těchto dnů. Není se co divit, je to téma mimořádně významné a čím déle je odkládané, tím nesnadněji se hledají východiska a dohoda je stále obtížnější. Je však mimořádně smutné, že ony odklady a probíhající spory navíc prodlužují takřka neúnosně jedno zanedbání, kterého se dopouštíme na určité části těch, kdo jinak od pradávna požívali ve společnosti zcela zvláštní ochrany. Nejsme a nebudeme tu sami Naše země přestala být stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat. Chudoba škodí i naší duši K Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

46 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Pokoj a dobro List k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi, Název: oblíbený pozdrav Sv. Františka z Assisi. Stanovisko křesťanských církví v ČR, vypracované z pověření České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Autorský tým: Prof. Lubomír Mlčoch, děkan Fakulty sociálních věd UK (vedení) Prof. Zdeněk Kučera, HTF Prof. Jakub Trojan, ETF Odborníci z katolické církve 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

47 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Obsah listu Východisko: po deseti letech transformace jsou v našem politickém, hospodářském a sociálním životě závažné chyby jako důsledek nedostatečného důrazu na jejich etickou dimenzi. Na to chtějí křesťané upozornit a zároveň navrhnout možnosti, jak tuto situaci změnit. Dědictví minulosti Kritické zhodnocení dosavadní hospodářské transformace Aplikace křesťanských principů na některé důležité oblasti: sociální rozměr ekonomiky, obnova právního řádu a růst k odpovědnému občanství, problém práce a nezaměstnanosti, humánní ekologie, rodina, vzdělání, média. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

48 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Veřejná diskuse Cíl listu Pokoj a dobro: Motivovat věřící křesťany, aby se kvalifikovaně angažovali v sociální oblasti Informovat veřejnost o existenci vyspělé sociálně-etické reflexe v křesťanských církvích a pozvat ji ke spolupráci Vyvolat veřejnou diskusi na sociálně etická témata Veřejná diskuse byla realizována v následujících dvou letech formou tiskových konferencí, přednášek, rozhlasových informací, školení, odborných konferencí, besed ve školách, farnostech a sborech, internetových diskusí, článků v časopisech, dopisů apod. Výsledky veřejné diskuse shrnuje dokument Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro (2002), který je zároveň reakcí autorského týmu na podněty, kritiku a otázky. Adresné kapitoly: Naléhavě do vlastních řad Otevřeně k občanské společnosti a její politické reprezentaci Vedoucím osobnostem – a vůbec všem – v podnikání a finančnictví, s apelem na rozum 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

49 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Dědictví minulosti „Reflexe minulosti je zkoumáním znamení času a hledáním cest ke spravedlivému uspořádání společnosti. Proto nelze udělat za minulostí tlustou čáru.“ Církev přijímá svůj díl odpovědnosti za odcizení části obyvatelstva od křesťanské víry (zvláště v době austrokatolicismu) za to, že nenašla odpověď na myšlenky osvícenství, a tak ztratila kontakt s aktuálním společenským děním za opožděné a nedůsledné řešení dělnické otázky – skandál 19. století (Pius XI.) Dosud nedořešeným tématem je touha po kolektivní odvetě po 2. světové válce, která vedla k divokému odsunu Němců – ani církev neměla odvahu postavit se proti tomu. Doba komunismu byla spojena s pronásledováním křesťanů, které vedlo k prohloubení víry a k ekumenickému sblížení církví. „Po roce 1989 jsou bratrské vztahy mezi našimi církvemi tak dobré, jako nikdy v minulosti nebyly.“ Zároveň ale mnoho křesťanů (včetně církevních představitelů) nerozpoznalo nebezpečí komunistické ideologie a spolupracovali s režimem – s tím se církve dodnes otevřeně nevyrovnaly. „Naším dědictvím je zmatek v hodnotách, malá odolnost vůči ideové manipulaci a oslabená mravní integrita.“ 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

50 Listopadové události roku 1989 a období transformace
Rozpad komunistického bloku patří ke klíčovým událostem 20. století. Snadnost, rychlost a nenásilnost změn všechny zaskočila, odborníci nebyli schopni je předpovědět. Věřící lid je interpretoval jako Boží zásah do lidských dějin (svatořečení Anežky české). V ekonomické transformaci po pádu komunismu byl podceněn morální rozměr – fundamentalistický liberalismus zaměřený na zisk bez sociální odpovědnosti se stal náhradním náboženstvím a vedl k provázání politických špiček s organizovaným zločinem. Transformace není jen ekonomickou záležitostí, jde o celostní úkol o více dimenzích: kultivace právního a morálního řádu, budování občanské společnosti, modernizace hospodářství i státní a veřejné správy, obnova kulturní a duchovní dimenze člověka. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

51 Problém právní kontinuity
Přílišná právní i politická kontinuita s minulým režimem byla a je zátěží. Nesouhlas se zásadou, že aktéři zločinů mohou být souzeni pouze na základě zákonů své doby, které byly často v rozporu s nadřazenými mezinárodními právními normami (zejména Helsinské protokoly 1975, ratifikovány československým parlamentem 1976). Nepodařilo se vytvořit pevný právní řád, právo je odděleno od morálky. Členové Československého helsinského výboru (zal. 1988) se soustředili zejména na rozpory řady zákonů, např. zákona shromažďovacího a sdružovacího, trestního zákona a dalších právních norem s principy lidských práv, jak byly formulovány v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (OSN, 1966), které byly rozpracováním známé Všeobecné deklarace lidských práv (OSN, 1948), a které z podnětu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky, 1975) kupodivu formálně přijal i československý komunistický stát. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

52 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Obnova právního řádu V komunistickém režimu převládlo formální pojetí práva: litera zákona a jeho účelový výklad se stal vším. Zákonodárci i soudci přestávali být schopni samostatně aplikovat obecně etické i právně etické principy na sporné kauzy své doby: „Je tedy nutno usilovat o návrat přirozeného práva do právní teorie a praxe, aby se odstranila mezera mezi literou zákona a duchem, jež činí naše „pozitivní právo“ defektním.“ (PD 26) Co je legální, nemusí být legitimní: k legitimitě je totiž třeba i souladu s přirozeným právním cítěním, vlastní tradicí i mezinárodně uznávanými zvyklostmi, s obecnou a právní etikou (PD 27). Přebujelé právní předpisy – v rozporu s principem subsidiaritiy (příklady ze školství: data absolutorií, termín platby školného…); nutnost dalších úřadů a úředníků – podstatou jejich funkce je však služba občanům. S rychlostí právních změn klesala vynutitelnost a vymahatelnost práva, soudní řízení se protahovalo. To však vede k dalšímu bezpráví (klesá objasněnost trestné činnosti – kolem 20%). Je třeba jasně oddělit moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a zabránit kariérismu, úplatkářství a propojování státní moci se strukturami zločinu. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

53 Trh jako všelék a trh jako spása?
Ekonomické hodnoty nesmějí být postaveny na vrchol pyramidy cílů. Teoretická ekonomie traktuje trh jako hodnotově neutrální prostředek, který jen realizuje to, co si suverénní spotřebitelé na trhu přejí. V tomto pohledu „žádné ekonomické hodnoty nebo cíle vposledku ani neexistují“ – tudíž uvedené tvrzení listu se kritikům jeví jako „technická chyba autorů“. Hospodářství však není oblastí izolovanou od života společnosti, naopak, má na něj dalekosáhlý vliv. „Neviditelná ruka trhu“ vede i v té nejčistší teorii k harmonii všeobecného blahobytu jen za velice speciálních předpokladů dokonalé a čisté konkurence. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, optimum nejlepšího z možných světů se ztrácí. O to, aby se „zázrak trhu“ dostavil a měl šanci dlouhodobé prosperity, je nezbytná role státu, a to i v dnešním světě. Historie je plna dokladů selhání jak trhu, tak státu, a přesvědčivě ukazuje, že ekonomie s pouhým sobectvím nevystačí. Nelze očekávat prosperitu v hospodářství, které není postaveno na pevném právním a morálním řádu (Žeň 4). Trh může dobře fungovat jen v etickém prostředí – a to si jen trh sám nevytvoří. Účastníci by měli respektovat hodnoty čestnosti, poctivosti, lidské důstojnosti, řídit se „zlatým pravidlem“, etickou maximou: „Co chceš, aby jiní činili tobě, to čiň i ty jim.“ Soubor občanských ctností tvoří tzv. „sociální kapitál“. Řada sektorů je svou povahou neredukovatelná na pouhou hru nabídky a poptávky (věda, kultura, školství, sociální služby, zdravotnictví, ale také železniční a silniční doprava). 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

54 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Sociální stát Nejblíže ke křesťanskému sociálnímu učení má koncepce sociálního tržního hospodářství v poválečném Německu. Toto pojetí dnes vede k nebezpečí „zaopatřovacího státu“, je třeba ho reformovat. Klíčem je zdůraznění principů odpovědnosti a subsidiarity – „subsidiární sociální stát“: „Subsidiární sociální stát“ vychází ze zkušenosti, že legitimita sociálního státu – postavená na požadavku společného dobra – musí být vázána jeho subsidiaritou. Dávky poskytované subsidiárním sociálním státem musí pro podporovaného znamenat pomoc ke svépomoci, povzbudit a podporovat jeho ochotu k individuálnímu úsilí a výchovu k odpovědnosti za sebe a za své blízké. Stát nemá jednotlivci odnímat iniciativy, které jsou nutné ke zdaru jeho života. V tomto smyslu jsou aktivity sociálního státu podrobeny trojímu omezení: principům právního státu, principu subsidiarity a článkům základních lidských práv a svobod. (Žeň 9) 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

55 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Občanská společnost Zděděný zaopatřovací (paternalistický) stát není sociálním státem v pravém smyslu, protože nenechává občanovi svobodu k vlastnímu rozhodování a rozvoji. Církev podporuje vznik, rozvoj a kultivaci nestátních a veřejnoprávních útvarů (obce, města, korporace, nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti apod.). Občanská společnost je abstraktní pojem, zahrnující veškeré organizace, sdružující občany na dobrovolné bázi. Vymezit ji lze také jako organizované aktivity občanů, které nejsou spojeny se státními strukturami nebo komerčními organizacemi. Tento termín je používán především v teoretických pracích, zatímco autoři empirických studií častěji užívají přesně vymezených pojmů nevládní neziskové organizace (NGOs) nebo třetí sektor, které ale zahrnují jen část organizací, tvořících občanskou společnost. (Wikipedia) Pojmem občanská společnost můžeme nazývat: nevládní neziskové organizace zájmové skupiny obchodní sdružení náboženské organizace některá profesní sdružení Podmínkou tvoření občanské společnosti není jen otázka finanční, ale hlavně vnitřní přesvědčení lidí, že lidské důstojnosti více odpovídá přebírání starostí o sebe a o druhé než pasivní očekávání pomoci odjinud. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

56 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Člověk ve světě práce Podnikatel je organizátor, koordinátor, člověk, který tvoří věci nové: pozitivní privatizační a restituční příběhy (podnikatelé, kteří s využitím restituovaného majetku nebo zahraničního kapitálu zakládali a odpovědně rozvíjeli nové podniky). Privatizace pro pouhé osobní obohacení nebyla řešením. Korupční jednání spojené s „tunelováním“ je hluboce nemorální a zavrženíhodné. Vysoká nezaměstnanost je společenským zlem, neboť je narušována lidská důstojnost nezaměstnaných (sociální izolace, pocit bezvýznamnosti) – tvorba nových pracovních míst je proto záslužná. Křesťanské církve jsou na straně těch, kdo jsou vytlačováni na okraj společnosti – solidarita, charitativní činnost církví. Charita samotná však nestačí, je nutná také reforma institucí. Odbory jsou legitimní složkou společnosti. „Takzvaná tripartita, v níž jsou zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády, může napomáhat smírnému řešení konfliktů (PD 41).“ Demokratická kultura práce je alternativou a ekonomickou výzvou: spoluúčast zaměstnanců na rozhodovacích procesech, spoluvlastnický vztah zaměstnanců k podniku, celoživotní vzdělávání. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

57 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Humánní ekologie Populace roste v zemích, kde neroste spotřeba, spotřeba roste v zemích, kde neroste populace – nerovnovážný a trvale neudržitelný vývoj (PD 44). Je třeba více dbát na KVALITU života než na KVANTITU spotřeby. „Je třeba i u nás vážně uvažovat o tzv. ekologické dani. Jde o to, aby např. účastníci silniční dopravy, ale i další znečišťovatelé přírody, nesli náklady spojené s negativními účinky svých aktivit.“ (PD 47) „Křesťané mohou a mají přijmout roli průkopníků skromného životního stylu.“ „Je nutné, aby v křesťanských církvích rostla ekogramotnost.“ (Žeň…) Ekonomie dobrovolné skromnosti, kultura služby a dávání. Příkladné osobnosti: František z Assisi Jan Ámos Komenský Teilhard de Chardin Josef Vavroušek 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

58 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Dobrovolná skromnost Omezit nadměrné užívání osobních aut (- snížení produkce oxidu uhličitého) Neplýtvat potravou (- omezení nadváhy) Neničit faunu a flóru (- zachování biodiverzity) 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

59 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Rodina, vzdělání, média Rodina je v situaci vážného ohrožení, společnost by měla vytvářet podmínky pro její stabilitu (zaměstnání by nemělo být upřednostňováno před rodinným životem, finanční podpora početných rodin apod.). Představa, že pracovní požadavky se týkají hlavně mužů a požadavky rodinné hlavně žen, není oprávněná. Je na mužích, aby si nově uvědomili své role v manželství (PD 50). Vzdělání by se mělo stát společenskou prioritou, důraz na celoživotní vzdělávání. Finanční politika a státní byrokracie často vedou k opouštění humanistických ideálů ve vzdělávání (PD 53). Význam církevního školství! Rizika zneužití masové komunikace: násilí, vulgárnost, reklama, vyvolávání zbytečných potřeb; nutnost posílit a profesionalizovat křesťanská média. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

60 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010
Závěr Úkolem křesťanů a církví je ukazovat lidem duchovní a transcendentní hodnoty. Vůči strukturálnímu zlu nesmějí křesťané mlčet – znamenalo by to jejich spoluvinu. Svoboda neznamená svévoli, ale mravní úkol. Křesťanská sociální etika jako alternativa současných trendů: nebojme se jít proti větru. „Páteří křesťanského sociální učení jsou myšlenky o důstojnosti každého člověka, o solidaritě a subsidiaritě, o společném dobru, o spoluúčasti člověka na ekonomických procesech, v nichž může rozvíjet i svou osobnost, o svobodě a nezcizitelných lidských právech. Všechny tyto myšlenky jsou v harmonii se Všeobecnou deklarací lidských práv i s odpovídajícími lidskými povinnostmi. Patří k nim dále sociálně odpovědné vlastnictví, svoboda podnikání a sociálně orientované tržní hospodářství, jemuž nechybí respekt k právu a etickým principům. Odtud čerpáme inspiraci i pro tvorbu pracovních alternativ, projektů a vizí v oblasti sociálního, ekonomického i politického života. Odtud čerpáme inspiraci i sílu k tomu, abychom vyslovili jasné „ano“ a jasné „ne“ k nejrůznějším společenským jevům.“ (PD 65) 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

61 Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro
2 roky po vydání listu: 2002. Reakce na kritiku, rozvinutí některých myšlenek: Je naše situace skutečně tak negativní? Hledání post-materialistického životního stylu Struktury zla skutečně existují, jsou spojeny s odpovědností konkrétních osob Evropská unie jako velká příležitost Demokratický kapitalismus potřebuje etické a duchovní základy 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2010

62 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011
Klíčová slova Křesťanská sociální etika Sociální nauka církve Individuální/sociální etika Dobré/spravedlivé Sociální otázka Marxismus Borské teze Osobnosti: Robert Lamennais, Wilhelm von Ketteler, Karl von Vogelsang, Karl Marx, John Stuart Mill, Adolf Kolping, Jan Bosco Papežové: Lev XIII., Pius XI., Pius XII., Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel II., Benedikt XVI. 2 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2011