Obecná ustanovení © Vladimír Plecitý, 2012. Osobnost člověka = jedinečné spojení biologických, psychologických a společenských aspektů, přesněji hodnot.

Prezentace na téma: "Obecná ustanovení © Vladimír Plecitý, 2012. Osobnost člověka = jedinečné spojení biologických, psychologických a společenských aspektů, přesněji hodnot."— Transkript prezentace:

1 Obecná ustanovení © Vladimír Plecitý, 2012

2 Osobnost člověka = jedinečné spojení biologických, psychologických a společenských aspektů, přesněji hodnot lidské bytosti. Osobnost se navenek jeví jako celek nerozlučitelných a zároveň pro každého člověka charakteristických vlastností a hodnot. Každý člověk individualita Pojem všeobecného osobnostního práva = právo vlastní pouze lidské bytosti, představující ucelenou ochranu této osobnosti, zajišťující její uznání jako člověka a přiznávající jí práva na další rozvoj a uplatnění sebe sama.

3 Soukromá subjektivní práva osoby:  soukromá práva osobní  soukromá práva majetková Soukromá osobní práva:  statusová práva = práva týkající se právního postavení osoby  osobnostní práva = práva neoddělitelně spojená s osobností člověka Osobnostní právapatří do skupiny práv přirozených Přirozená práva = práva, která jsou člověku vrozená a poznatelná samotným rozumem (přirozenoprávní teorie).

4 Právní úprava je soustředěna do Hlavy II, Dílu 2 a Oddílu 6 s názvem Osobnost člověka (§ 81 – 117). Tento oddíl se člení na 6 pododdílů: Pododdíl 1 - Všeobecná ustanovení Pododdíl 2 – Podoba a soukromí Pododdíl 3 – Právo na duševní a tělesnou integritu Pododdíl 4 – Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu Pododdíl 5 – Nakládání s částmi lidského těla Pododdíl 6 – Ochrana lidského těla po smrti člověka Této úpravě předchází v Oddílu 5 úprava jména a bydliště člověka (§ 77 -80). Z hlediska systematiky občanského zákoníku je Osobnost člověka zařazena do Obecné části občanského zákoníku, do Hlavy II, Dílu 2, nesoucí název Fyzické osoby. Proti minulé úpravě ochrany osobnosti se jedná o 41 ustanovení.

5  Ochrana osobnosti založena na principu ochrany přirozených práv člověka – přirozenoprávní teorie a je ipso facto širší než dosud.  Povinnost respektovat svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (§ 81 odst. 1) - aplikace čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR;  Výčet osobnostních práv je demonstrativní (srov. § 81 odst. 2);

6 Vychází se z monistického pojetí osobnostního práva a jeho jednotnosti. Generální klauzule v § 81; Chráněna je osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména:  život,  důstojnost člověka,  jeho zdraví,  právo žít v příznivém životním prostředí,  vážnost člověka,  čest člověka,  soukromí člověka a  jeho projevy osobní povahy.

7 Právo na ochranu osobnosti může realizovat ten, jehož osobnost byla dotčena (§ 82 odst. 1). Může se domáhat aby:  bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo  byl odstraněn jeho následek (§82odst. 1)  bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění (satisfakce), a to za určitých okolností i v penězích (§2951odst. 2). Postmortální ochrana - § 82 odst. 2 Po smrti člověka je ochrana širší proti současné úpravě – může se jí domáhat kterákoli z osob zemřelému blízkých (srov. § 22).

8 Právo na ochranu osobnosti má také právnická osoba, týká-li se neoprávněný zásah do osobnosti člověka jeho činnosti v právnické osobě. Za života člověka však pouze s jeho souhlasem a jeho jménem (nikdy proti jeho vůli). Souhlasu netřeba, není-li dotčený přítomen nebo není-li schopen úsudku. Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat sama svým jménem:  aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a  aby byly odstraněny jeho následky. Souhlas osoby blízké nepotřebuje.