Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.

Prezentace na téma: "Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.
Dědění ze závěti Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.

2 Historický vývoj testamentu
Jednostranný právní úkon mortis causa před Zákonem XII desek rozličujeme familia a pecunia Familia založen na přirozeném dědickém právu synů – již za života se podílejí na rodinném majetku;

3 Historický vývoj testamentu
jejich vlastnictví je spící - Paulus je označuje jako „quodam modo domini“ jakoby vlastníci; po smrti patera familias nabývají úplné dispozice s rodinným majetkem;

4 Historický vývoj testamentu
Nastupují na místo patera familias dědí pohledávky i závazky; dědí povinnost vykonávat rodinný kult; povinnosti z proxenie; krevní mstu apod.

5 Historický vývoj testamentu
Pouze není – li heres suus, může ustavit jiného římského občana; před lidovým shromážděním; postup podobný jako při adopci; tento testament se ruší narozením vlastního dědice; Mimořádná forma – v šiku před bitvou, snad jenom o zbroji;

6 Testament Pecunia osobní majetek otcův, nespadá do familia;
volná dispozice mortis causa; převedením majetku na přítele spolu s prohlášením, aby jeho jednotlivé části po smrti zůstavitele převedl na dědice; kupec rodinného jmění se stane vlastníkem a po smrti zůstavitele realizuje jeho přání;

7 Historický vývoj testamentu
Po vydání Zákona XII desek splynula familia a pecunia; PF je výlučným vlastníkem a může libovolně disponovat svým vlastnictvím mortis causa; Testamentum per aes et libram převedení majetku na kupce pomocí mancipace;

8 Historický vývoj testamentu
kupec majetku se již nestává vlastníkem; k mancipaci připojeno prohlášení o tom, kdo bude dědicem; dědic nabude to, co bylo mancipováno po smrti zůstavitele; možnost připojit i další pokyny; možnost rozdělit majetek podle přání zůstavitele;

9 Historický vývoj testamentu
O mancipaci se prováděl písemný záznam zůstavitel sepsal listinu, kde označil svého dědice; listinu ukázal sedmi svědkům, označil ji za projev své vůle; převázal ji tak, aby ji nebylo možno otevřít; svědkové k ní připojili své pečeti;

10 Historický vývoj testamentu
praetor začal uvádět do držby dědictví toho, kdo se prokázal neporušenou listinou otevřenou po smrti zůstavitele; žadatel v ní byl označen jako dědic; jestliže by příbuzný chtěl zpochybnit testament, musel by žalovat na vydání dědictví a prokázat neplatnost takové ustanovení; vznik písemné formy testamentu

11 Historický vývoj testamentu
Justinián sloučil předklasický a klasický testament písemná nebo ústní forma; současná přítomnost zůstavitele a sedmi svědků; ústní – prohlášení před svědky, kteří dosvědčí po smrti obsah testamentu;

12 Historický vývoj testamentu
písemná – svědkové dosvědčí, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele; nemusí znát její obsah; hollografní – zůstavitel sepíšu listinu sám; allografní – zůstavitel se musí podepsat; Testament veřejný projev vůle učiněný do protokolu před soudem

13 Historický vývoj testamentu
listina, která obsahuje poslední vůli byla zaslána císaři

14 Privilegované testamenty
Vojenský testament podoba se ustálila za časů Traiana; není třeba žádné formy; platí do 1 roku po propuštění ze služby; Venkovský testament namísto podpisu přísaha – svědci neumí psát;

15 Privilegované testamenty
Testament psaný v době moru svědkové nemusí být přítomni současně; Testament ve prospěch dětí není třeba svědků; Testament slepcův je třeba navíc osmý svědek;

16 Zůstavitel Pro platnost testamentu pouze římští občané a Latinové;
vyloučeni jsou nedospělci, šílenci (kromě světlých okamžiků), marnotratníci, ženy (pouze se souhlasem poručníka), kleštěnci, němí a hluší (do Justiniana) Způsobilost musí mít od okamžiku zřízení závěti do smrti kromě šílenství, hluchoty, němoty a prohlášení za marnotratníka

17 Dědic Dědicem mohl být kdokoliv způsobilý
v okamžiku sepsání testamentu v okamžiku smrti zůstavitele v okamžiku, kdy se mu dědictví nabízí nauka o tria tempora Dědic musí v době smrti existovat alespoň jako nasciturus může být i vlastní otrok

18 Dědic Dědit nemohou personae incertae neurčité osoby;
zůstavitel si nemůže vybavit jejich tvář kdo přijde jako první na můj pohřeb; kdo z mých pokrevních příbuzných přijde na můj pohřeb; postumus – narodí se po zřízení závěti nebo po smrti zůstavitele

19 Dědic Osoby právnické Narození postuma ruší testament
pokud se narodí po smrti zůstavitele, je možno přizvat je závětí k dědění; Osoby právnické nemohou dědit ze závěti; výjimky římský stát a městské obce nadace;

20 Dědic Překážky dědictví Incapacitas
i cizí otrok – majetek pak připadá jeho pánu; Překážky dědictví Incapacitas nemohou dědit osoby, které vyloučily Augustovy zákony svobodní – pokud se do 100 dní neožení; bezdětní – pouze polovinu pozůstalosti; dědí jejich dědicové;

21 Dědic Indignitas kdo zavraždil zůstavitele, nepečoval o něj v nemoci, nevykoupil jej z otroctví, nepronásledoval jeho vraha; kdo porušil nebo padělal závěť Těmto osobám bude jejich dědictví odňato a připadá státu;

22 Dědic – neopomenutelní dědicové
Synové měli pouze právo na zmínku v závěti - formální práva Pokud nebyli dědicové, museli být jmenovitě vyděděni nebylo třeba uvádět důvod; Otázka, co je to jmenovitě? Ostatní osoby mohly být vyděděny „mezi ostatními

23 Obsah testamentu Ustanovení dědice Základní obsahová náležitost
Rozkazovací způsob Nepochybná shoda s vůlí zůstavitele Chci ustanovit Petra a ustanovím Pavla Dědicem nebude ani jeden Je možno připojit odkládací podmínku dědicem se stane až se podmínka splní;

24 Ustanovení dědice Dědice musí jmenovat sám zůstavitel
nesmí být přeneseno na třetí osobu; to, co je psáno před ustanovením dědice, je neplatné;

25 Spoludědicové Nejsou-li určeny podíly, dědí rovným dílem
nevyčerpají-li podíly celou pozůstalost, dochází k akrescenci – přirůstání dědických podílů jinak v dnešním právu- je možno dědit jak ze zákona, tak ze závěti;

26 Spoludědicové Heres ad re certa
nebylo možno ustanovit v závěti dědice pouze k jedné věci; odporuje zásadě univerzální sukcese; republikánská věda jej činila spoludědicem; klasické římské právo vykládalo takové ustanovení jako fideikomis;

27 Obsah testamentu Dědická substituce
Ustanovení náhradního dědice pro případ, že první jmenovaný dědic nebude moci nebo chtít dědit; Obecná – pokud dědic zemře před nabytím dědictví nebo pozbude dědické způsobilosti je-li první dědic neplatně ustanoven, pak nedědí jeho substitut, ale závěť je neplatná;

28 Obsah testamentu pupilární – substitut je stanoven nedospělci pro případ, že nedospělec přežije otce, ale zemře dříve než dosáhne dospělosti pak bude dědit otcem stanovený substitut; causa Curiana; testament otce musí nabýt platnosti nedospělec může být dokonce v testamentu vyděděn, ale pak musí dědic přijmout dědictví;

29 Obsah testamentu quasi-pupilární - podle práva justiniánského
otec ustanoví substituta pro případ, že by jeho šílený potomek zemřel, aniž by nabyl duševní zdraví; potomku musí být zanechán povinný díl; potomek musí být descendentem šíleného nebo descendentem zůstavitele (otce);

30 Obsah testamentu Odkazy, fideikomissy ; Manumisse otroků;
Ustanovení poručníka dětem nebo manželce;

31 Změna testamentu Závěť je možno kdykoli odvolat
do posledního okamžiku života; není možná společná závěť; není možné sjednat pokutu dědicem pro případ změny závěti; následná ztráta schopnosti platně učinit závěť působí neplatnost závěti;

32 Zrušení testamentu ne pouhým zničením „hmotného nosiče“- listiny nebo destiček; Sestavením nové závěti se všemi obsahovými náležitostmi Pokud by zůstavitel zničil závěť starou a nesepsal novou, formálně by nepřestal dědic být dědicem Praetor by ale do držby dědictví uvedl intestátního dědice;

33 Nabytí dědictví Bonorum possessio
faktický výkon obsahu závěti prováděl praetor; uvedení do držby; secundum tabulas uvedena osoba, která je dědicem ze závěti sine tabulas uvede osobu, která je dědicem ze zákona;

34 Nabytí dědictvé Contra tabulas
praetor uvede do držby dědictví někoho, kdo nemůže být dědicem podle ius civile a chrání jej proti civilnímu dědici; praetor prolamuje zásadu agnátského příbuzenství ve prospěch kognátského emancipovaný syn;