OCHRANA OBYVATELSTVA – I

OCHRANA OBYVATELSTVA – I
2. Ochrana obyvatelstva ve smyslu mezinárodního humanitárního práva.

Mezinárodní humanitární právo
je součástí mezinárodního práva zabývající se právní regulací ozbrojených konfliktů s cílem je maximálně humanizovat, má bez jakékoli diskriminace zajistit v každé době respektování důstojnosti lidské bytosti a učinit vše pro předcházení či alespoň zmírnění utrpení těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.

Důvody vzniku MHP – vývoj do poloviny 19. století
platilo Cicerovo "ve válce právo mlčí" a válka byla pokládána za s právem neslučitelnou, byly-li uzavírány určité dohody, upravovaly vždy konkrétní válečný konflikt mezi konkrétními stranami a byly tak místně i časově omezené, navíc ochranu válečných obětí ponechávaly prakticky bez povšimnutí, běžnou součástí válek bylo dobíjení raněných, plenění lidských sídlišť a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu.

Jean Henri Dunant, MVČK švýcarský spisovatel viděl r bitvu u Solferina, o které v r píše knihu, r se v Ženevě konala konference, které se účastnili zástupci 16 evropských zemí - zde byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, r byla na diplomatické konferenci svolané MVČK pod záštitou švýcarské vlády přijata tzv. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Ženevské úmluvy ochrana obětí válek povýšena na státní záležitost, státy přijaly závazky platné vždy a na každém místě, MVČK státy svěřily významné úkoly při ochraně obětí válek a dohledu nad respektováním MHP, předkládáním návrhů dalších mezinárodních úmluv a s tím spojeným složitým vyjednáváním podařilo zakotvit ochranu stále většího počtu osob – v té době platné 3 úmluvy.

MHP do roku 1949 normy MHP se původně rozvíjely ve dvou liniích:
normy upravující ochranu obětí konfliktů (tzv. ženevské právo, např. ŽÚ z roku 1864), normy upravující způsoby vedení boje (tzv. haagské právo, např. soubor Haagských úmluv upravujících pozemní a námořní válku z přelomu 19. a 20. století), rozdíl mezi oběma skupinami smluv se však časem stíral a zcela setřen ŽÚ z r

Ženevské úmluvy a současnost
r přijaty 4 Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů , r přijaty 2 Dodatkové protokoly k těmto úmluvám, tvoří základní kodex norem soudobého mezinárodního humanitárního práva a jsou hlavním nástrojem MHP.

Systém hlavních smluv MHP
Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z r.1949: Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci, Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

Úmluva o zákazu vývoje, výroby a skladování bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich likvidaci z r.1972, Dodatkové protokoly ke čtyřem Ženevským úmluvám z r.1977: Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, Dodatkový protokol o ochraně obětí konfliktů nemajících mezinárodní charakter.

Úmluva o zákazu nebo omezení používání určitých druhů konvenčních zbraní, které mohou způsobit nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky z r.1980 a její protokoly: Protokol (I) o zákazu používání výbušných zbraní s nedetekovatelnými střepinami, Protokol (II) o zákazu nebo omezení používání min a podobných prostředků, Protokol (III) o zákazu nebo omezení používání zápalných zbraní,

Protokol (IV) o zákazu oslepujících laserových zbraní (z r.1995), Úmluva o zákazu vývoje, výroby, skladování a užívání chemických zbraní a o jejich likvidaci z r.1993, Úmluva o zákazu používání, skladování, výroby a přesunu protipěchotních min a jejich likvidaci z r.1997, Římský statut mezinárodního trestního tribunálu OSN z r.1998,

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů z r.2000.

Ženevské úmluvy - ŽÚ jsou hlavním nástrojem MHP (k smluvních stran), budeme analyzovat z pohledu: obecných zásad pro jejich uplatňování, typů ozbrojených konfliktů, režim ochrany v mezinárodních a „vnitrostátních“ konfliktech, porušení ŽÚ a jeho stíhání.

ŽÚ - obecné zásady pro jejich uplatňování
ŽÚ musí být dodrženy za všech okolností - např. i tehdy, jsou-li protivníkem porušeny, při aplikaci ŽÚ nelze činit žádných nepříznivých rozdílů (rasových, náboženských apod.), ŽÚ se aplikují nezávisle na tom, zda se strany konfliktu navzájem právně uznávají, ŽÚ se aplikují nezávisle na tom, zda strany konfliktu uznávají válečný stav, ŽÚ zakládají osobní odpovědnost každého příslušníka smluvní strany,

žádná strana nemůže sebe ani jinou stranu zprostit práv a povinností dle ŽÚ, žádná osoba se nemůže ani zčásti zříci práv plynoucích z ŽÚ, v situaci neřešené v ŽÚ ani jiné smlouvě či právním obyčeji zůstávají chráněné osoby pod ochranou vyplývající z požadavku lidskosti a veřejného svědomí,

ŽÚ se provádějí za pomoci a pod dohledem tzv. ochranných mocností (stát nezúčastněný v konfliktu pověřený jednou ze stran - podléhá schválení druhé strany) a jejich delegátů. Stejné postavení mají delegáti MVČK, který navíc může nahradit "ochrannou mocnost", není-li jmenována, či neplní-li svou ochrannou funkci, strany poskytnou MVČK a NSČK a NSČP prostředky pro činnost vyplývající z ŽÚ.

ŽÚ – typy ozbrojených konfliktů
režim ochrany se liší podle toho, zda jde o konflikt mezinárodní či konflikt nemezinárodního charakteru, zpočátku MHP pokrývalo pouze války mezi státy - ostatní konflikty státy považovaly za svou vnitřní záležitost a odmítaly ingerenci mezinárodního práva, postupně se však prostor působnosti MHP rozšiřoval, i dnes je však ochrana obětí konfliktů nemezinárodních na nižší úrovni.

konflikty mezinárodního charakteru - jsou ozbrojené konflikty mezi státy (včetně okupace, byť by se nesetkala s odporem), boj proti okupaci, ale i boj národů proti koloniálním a rasistickým režimům za právo na sebeurčení režim ochrany je upraven ve všech čtyřech Ženevských úmluvách a I. Dodatkovém protokolu

konflikty nemající mezinárodní charakter (nepřesně "vnitrostátní") - jsou konflikty mezi vládními silami a povstalci, či konflikty mezi znepřátelenými skupinami v národě (občanské války, dezintegrace států), režim ochrany je upraven ve všech čtyřech Ženevských úmluvách a II. Dodatkovém protokolu

ŽÚ – režim ochrany obětí ozbrojených konfliktů
Úroveň režimu ochrany obětí ozbrojených kofliktů se odvíjí od skutečnosti, zda se jedná o konflikt: mezinárodního charakteru, nemezinárodního charakteru.

ŽÚ – režim ochrany obětí ozbrojených konfliktů mezinárodního chartakteru
ochranná opatření mají dvě úrovně: osoby náležící ke skupině speciálně chráněné (ranění, nemocní, trosečníci, zdravotnický personál, váleční zajatci a civilní obyvatelstvo), ostatní osoby - náleží jim jen určité základní prvky ochrany.

Základní záruky: jsou pravidla představující minimální ochranu, která je zaručena všem osobám a která u speciálně chráněných skupin je dále rozvinuta, základní zásadou je, že tělesné i duševní zdraví a stav osob nesmí být ohroženy, a to ani v důsledku opomenutí (zákaz vraždy, mučení, tělesných trestů, zmrzačení, pokořujícího či nemravného jednání, braní rukojmí, kolektivních trestů, hrozby těmito činy a na druhé straně neposkytnout lékařskou péči nebo při ní nepostupovat v souladu s lékařskou etikou - experimenty).

Základní záruky: minimální procesní záruky při trestním stíhání za činy související s konfliktem (soudit náleží jen řádnému a nezávislému soudu, a to dle mezinárodních norem či těch vnitrostátních zákonů, jimž obviněný podléhal v době spáchání činu, platí presumpce neviny, obviněný má právo znát obvinění, dále na obhajobu, být přítomen procesu, předvést svědky svědčící v jeho prospěch, nebude nucen vypovídat proti sobě a podobně)

Základní záruky: zvláštní ochrana náleží ženám a dětem, děti do 15 let se nesmí účastnit bojových akcí, maximální měrou se usnadní slučování rodin, děti lze evakuovat jen z bezpečnostních důvodů, jejich přesuny monitoruje MVČK, dětem musí být zaručena možnost vzdělání, nárok na ochranu mají rovněž novináři - pokud se nedopustí činnosti škodící nepříteli jsou pokládány za civilní osoby, zvláštní postavení mají pak váleční dopisovatelé.

Speciální ochrana – ranění a nemocní: raněnými a nemocnými rozumíme v současnosti všechny osoby (vojenské i civilní) jejichž stav vyžaduje lékařskou péči (bez ohledu na to zda tento stav vznikl v souvislosti s konfliktem či nikoli) - včetně osob zesláblých, rodiček apod. - avšak za předpokladu, že se zdržují aktivního nepřátelství,

Speciální ochrana – ranění a nemocní: tyto osoby nesmí být za žádných okolností předmětem útoku ani žádných násilností (např. ze strany obyvatelstva), musí být respektovány a musí jim být bez ohledu na jejich příslušnost včas poskytnuta pomoc a odpovídající lékařská péče (mohou ji odmítnout), zranění v důsledku konfliktu musí být bezodkladně vyhledáni a sebráni (příměří), jejich soupis se předává Informační kanceláři a Ústřední informační kanceláři.

Speciální ochrana – zdravotnické jednotky: zdravotnickými jednotkami se rozumí všechna civilní i vojenská zdrav. zařízení a jiné jednotky určené k léčení, prevenci a přepravě nemocných za předpokladu, že náleží vojenské zdravotnické službě, MVČK nebo jsou státem určeny k poskytování pomoci v případě konfliktu, tyto jednotky nesmí být za žádných okolností předmětem útoku, nesmí však vyvíjet jinou činnost, která by škodila nepříteli (přeprava zbraní apod.),

Speciální ochrana – zdravotnické jednotky: zdravotnický personál jsou osoby, které zajišťují činnost zdravotnických jednotek (především sanitáři, zdravotníci, řidiči, ale i osoby určené k jejich správě) včetně přidělených duchovních, tyto osoby nesmí být za žádných okolností předmětem útoku, nesmí být v jejich činnosti bráněno, nesmí být nuceni k úkonům neslučitelným s jejich posláním, nesmí být nuceni k podávání informací o ošetřených osobách a v neposlední řadě nesmí být nijak postiženi ať pomohou komukoli,

Speciální ochrana – zdravotnické jednotky: vojenské zdravotnické jednotce, která se ocitne v moci nepřítele i civilním jednotkám na okupovaných územích a jejich personálu musí nepřítel umožnit pokračovat v práci a poskytnout materiální a jinou pomoc,

Speciální ochrana – zdravotnické jednotky: zvláštní ustanovení platí pro sanitní letadla a lodě - letadla mohou např. v oblastech mimo kontrolu nepřítele létat kdekoli, lodě mohou např. odplout z obsazeného přístavu apod., k tomu, aby zdravotnické jednotky a jejich personál mohli být chráněni, musí opatřeny rozeznávacím znakem - tímto znakem je červený kříž na bílém poli a červený půlměsíc na bílém poli (ten je užíván v muslimských zemích) - přitom oba znaky mají naprosto stejné určení a platnost.

váleční zajatci: ozbrojenými silami rozumíme pravidelnou armádu, ale také všechny další ozbrojené jednotky - např. partyzánské za předpokladu, že jsou organizovány, jejich velení je odpovědné orgánu bojující strany (vláda či orgán odboje) a mají vnitřní disciplinární systém, který mj. zachovává normy MHP, příslušníky ozbrojených sil sloužící se zbraní s výjimkou žoldnéřů (!) označujeme za kombatanty (bojovníky) – musí dodržovat MHP,

váleční zajatci: kombatant má povinnost odlišovat se od civilního obyvatelstva (kvůli ochraně civilistů) minimálně tím, že nosí otevřeně zbraň při útoku a jeho přípravě. U pravidelné armády se předpokládá nošením uniformy, kombatant má právo vést nepřátelskou činnost - bojovat. Tzn., že za nepřátelské aktivity nemůže být nijak stíhán ani pokud usmrtí nepřítele, zničí nepřátelský majetek apod., upadne-li kombatant do moci nepřítele, stává se válečným zajatcem,

váleční zajatci: na status válečného zajatce mají také právo váleční dopisovatelé, civilní členové leteckých a lodních posádek a příslušníci armády okupované země, dojde-li k jejich internaci, nastane-li pochybnost, zda některá osoba má nárok na statut válečného zajatce, náleží rozhodnutí řádnému soudu, u něhož se předpokládá účast delegáta ochranné mocnosti (MVČK). Do té doby se s dotyčným zachází jako s válečným zajatcem,

váleční zajatci: od okamžiku, kdy se příslušník ozbrojených sil vzdal, nebo byl zajat, nesmí již být předmětem útoku. Na počátku zajetí je zajatec povinen udat pouze své jméno, datum narození, rodné číslo a hodnost. Zajatci zůstává jeho osobní vlastnictví, účelem zajetí je pouze internování příslušníků ozbrojených sil - zamezení jim v další účasti v konfliktu (nejedná se tedy o trest), a to až do skončení nepřátelství mezi stranami - poté jsou zajatci bezodkladně navráceni zpět (repatriováni),

váleční zajatci: režim zajetí musí proto respektovat jejich důstojnost a čest, zajatci musí být chráněni před urážkami obyvatelstva, zachovávají si plnou občanskou způsobilost. Mohou nosit vyznamenání a vojenské hodnosti, v zajateckých táborech působí samospráva zajatců, mj. hájí zájmy zajatců před táborovou správou, obrací se na orgány ochranných mocností a MVČK,

váleční zajatci: zajatec má právo na stravu, další zaopatření (oděvy, hygienické potřeby apod.) a plnou lékařskou péči – zdarma, tábory válečných zajatců musí být hygienicky vyhovující a podmínky v nich mají minimálně odpovídat standardu pro ubytování vojáků země, která zajatce drží, pokud jde o práci, může být zajatcům (ne však důstojníkům) přikázána pouze práce, která nemá vojenské určení a při respektování zásad BOZP,

váleční zajatci: mají právo přijímat humanitární zásilky s potravinami, léky, šatstvem, ale i knihami a sportovními potřebami, mimořádně důležitým je jejich nezadatelné právo odesílat a přijímat zprávy rodinného charakteru. Pokud dopravu zásilek a zpráv nemůže zajistit strana, která zajatce zadržela, může je zajistit ochranná mocnost a MVČK,

váleční zajatci: každá strana zřizuje tzv. Informační kancelář pro válečného zajatce, v níž se shromažďují všechny informace o těchto osobách a předávají se Informační kanceláři druhé strany - děje se tak prostřednictvím Ústřední informační kanceláře (ta je provozována MVČK - je napojena na Ústřední pátrací službu MVČK), každý ze zajatců má kdykoli právo obrátit se stížnostmi na ochrannou mocnost a MVČK, jejichž delegáti mají právo zajatce kdekoli navštívit a jednat s nimi beze svědků.

Civilní obyvatelstvo: bojující strany jsou povinny vždy rozlišovat mezi civilním obyvatelstvem (civilními objekty) a příslušníky ozbrojených sil (vojenskými objekty) s tím, že bojová činnost je přípustná pouze proti vojenským osobám (objektům), civilní osobou je každá osoba, která není příslušníkem ozbrojených sil ani osobou, která se chopila zbraní proti pronikajícím okupantům, civilním objektem je pak každý objekt, který není vojenským, přičemž při pochybách se objekt pokládá za civilní

Civilní obyvatelstvo: platí proto zákaz útoku, který není zaměřen na konkrétní vojenský objekt nebo je prováděn prostředky, které nelze omezit na konkrétní vojenský objekt (tzv. nerozlišující útok), předmětem útoku nesmí být také prostředky nutné pro přežití civilního obyvatelstva (závlahové systémy, úroda na polích), je zakázáno "vyhladovění" obyvatelstva jako způsob vedení války a dále je zakázán útok, který by způsobil (mohl způsobit) vážné škody na životním prostředí.

Civilní obyvatelstvo: zvláštní ochrany požívají historické a kulturní památky a chrámy - ty nejen že nesmí být předmětem útoku, ale žádných nepřátelských akcí vůbec, útok nesmí být veden ani proti zařízením obsahující nebezpečné síly (např. atomové elektrárny, přehradní hráze), pokud by jejich uvolnění mohlo ohrozit obyvatelstvo,

Civilní obyvatelstvo: v souvislosti s konfliktem může nastat situace, kdy obyvatelstvo (zjm. v obklíčených či okupovaných zónách) strádá nedostatkem léčiv, potravin, šatstva apod. Tehdy budou provedeny akce humanitární pomoci, humanitární pomoc mohou organizovat státy, MVČK (ve spolupráci s NSČK) či jiné nestranné humanitární organizace, přičemž každá strana je povinna umožnit konvojům volný průjezd a poskytnout jim a jejich personálu ochranu,

Civilní obyvatelstvo: významným, právem civilních osob je právo přijímat a odesílat zprávy rodinného charakteru. K jejich předávání se užívá i služeb Ústřední informační kanceláře a Národních společností ČK, povinností stran konfliktu je dále umožňovat slučování rodin a podporovat činnost organizací, které se pátráním zabývají - což jsou především pátrací služba Červeného kříže.

Zakázané způsoby a prostředky vedení boje: mezinárodní humanitární právo formuluje mimořádně důležitou zásadu, že právo bojujících stran zvolit způsoby a prostředky vedení boje není neomezené, jedná se o zákaz těch prostředků (zbraní, nábojů, materiálu) a způsobů vedení boje, které by svou povahou způsobily nadměrná poranění či zbytečné útrapy. Tím se myslí takové prostředky a způsoby, které způsobí např. závažný zdravotní následek (např. zbraň tvořící úlomky nezjistitelné rentgenem, či oslepující laserová zbraň),

Zakázané způsoby a prostředky vedení boje: při přijetí nové zbraně platí povinnost předem ověřit, zda její použití není zakázáno touto zásadou nebo některou z norem MHP, zakázaným způsobem boje je proradnost, což je čin uvádějící nepřítele v omyl dojmem, že má právo na ochranu nebo ji má poskytnout - např. předstíraná kapitulace, předstírání zranění, předstírání statutu civilní osoby apod., je přísně zakázáno zneužít uznaných rozlišovacích znaků (ČK, CO, zařízení obsahující nebezpečnou sílu), uniforem a státních znaků,

Zakázané způsoby a prostředky vedení boje: není přípustno útočit na osobu vyřazenou z boje (zraněný, vzdávající se apod.), není přípustno vést útok na základě rozkazu, že nikdo nebude ušetřen nebo hrozby tímto rozkazem.

ŽÚ – režim ochrany obětí ozbrojených konfliktů nemezinárodního chartakteru
obecně: systém ochrany v těchto konfliktech je odlišný - její stupeň je nižší, v těchto konfliktech neznají ŽÚ pojem ochranné mocnosti ani jejích delegátů, v souvislosti s vnějšími zásahy platí zákaz jakéhokoli vměšování do vnitřních záležitostí státu, na jehož území se konflikt odehrává, zakotveno právo iniciativy MVČK (nabídnout stranám konfliktu své služby a pomoc, aniž by to bylo považováno za vměšování do konfliktu).

konflikty většího rozsahu: jsou konflikty probíhající mezi ozbrojenými silami vlády a jinými organizovanými ozbrojenými skupinami majícími velení, kontrolujícími tak rozsáhlou část území, že na ní lze provádět koordinované a trvalé bojové operace, řídí se II.Dodatkovým protokolem k Ženevským úmluvám, strany konfliktu mají povinnost poskytnout všem osobám, které se přímo neúčastní bojových akcí,, ochranu odpovídající zárukám uvedených v části A. pod titulem „Základní záruky“,

konflikty většího rozsahu: speciálním kategoriím osob se zajišťuje ochrana na vyšší úrovni - jedná se opět o raněné, nemocné a trosečníky, zdravotnický a duchovní personál - zásady ochrany jsou analogické s ustanovením platným pro konflikt mezinárodní povahy (poskytnutí lékařské péče potřebným, imunita zdravotnického a duchovního personálu a zdravotnických jednotek apod.).

konflikty většího rozsahu – civilní obyvatelstvo: další skupinou je civilní obyvatelstvo neúčastnící se nepřátelských akcí, v případě tohoto konfliktu nesmí být předmětem útoku, zvláštní ochrany i zde požívají předměty nutné k přežití civilistů, je zakázáno užívat "vyhladovění", útočit proti zařízením obsahujícím nebezpečné síly, obyvatelstvo nesmí být nuceně přemísťováno ani zastrašováno,

konflikty většího rozsahu – civilní obyvatelstvo: v případě, kdy trpí nouzí o potraviny či léky, budou podniknuty akce humanitární pomoci - jen se souhlasem dané země, národní společnosti ČK mohou z vlastní iniciativy pečovat o raněné a nemocné a poskytovat další humanitární služby.

konflikty menšího rozsahu: ostatní ozbrojené konflikty probíhající na území smluvní strany ŽÚ – jde buď o konflikt mezi vládními a protivládními jednotkami, který nedosahuje rozsahu dle předešlého bodu, nebo o konflikt jakéhokoli rozsahu mezi stranami, z nichž žádná není vládní, v těchto situacích poskytuje MHP jen tzv. minimální standard humanity upravený článkem 3 společným všem čtyřem Ženevským úmluvám,

konflikty menšího rozsahu: osoby, které se bojů přímo neúčastní (včetně raněných, zadržených nebo těch, kteří složili zbraně), mají právo na lidské zacházení - za všech okolností jsou vůči nim zakázány útoky na život a zdraví, je zakázáno ponižující a nemravné jednání a braní rukojmí, trest (za činnost v souvislosti s konfliktem) lze uložit jen na základě rozsudku řádného a nestranného soudu.

zásadní rozdíly oproti konliktům mezinárodního charakteru: neexistuje pojem kombatant (a tím ani "válečný zajatec") – bojující se nemohou dovolávat "práva vést boj" a po svém zadržení mohou být za účast v konfliktu souzeni, zadržení bojující, stejně jako všichni zadržení v souvislosti s konfliktem, mají právo na zacházení v duchu zmíněných „Základních záruk“ mezi něž náleží i právo na spravedlivý soudní proces,

zásadní rozdíly oproti konliktům mezinárodního charakteru: smluvní strany se zavázaly po skončení bojových akcí poskytnout co možná nejširší amnestii takto stíhaným osobám.

Stíhání porušení ŽÚ povinnosti všech smluvních stran je:
dodržovat ustanovení ŽÚ, zamezit jejich porušování a předcházet možnému porušování, šířit jejich znalost (mezi vojenskými i civilními osobami), povinnost stíhat všechna porušení ŽÚ - zakotvit příslušná ustanovení do národní legislativy.

Stíhání porušení ŽÚ vážná porušení ŽÚ – válečné zločiny:
každé jednání (i v důsledku opomenutí), které vážně ohrozí tělesné či duševní zdraví nebo život chráněné osoby (včetně porušení příslušných zásad „Základních záruk"), vedení útoku na zakázaný cíl nebo zakázaným prostředkem či způsobem s následkem smrti nebo vážné újmy na zdraví, činy porušující ŽÚ jakými jsou braní rukojmí, přemístění osob na okupovaných územích či jejich deportace, osídlování těchto území vlastním obyvatelstvem, zdržování repatriace válečných zajatců, neposkytnutí spravedlivého soudního procesu, ničení a přisvojování si majetku, nucení ke službě v nepřátelském vojsku, uplatňování politiky apartheidu.

Stíhání porušení ŽÚ vážná porušení ŽÚ – válečné zločiny:
činy porušující ŽÚ jakými jsou braní rukojmí, přemístění osob na okupovaných územích či jejich deportace, osídlování těchto území vlastním obyvatelstvem, zdržování repatriace válečných zajatců, neposkytnutí spravedlivého soudního procesu, ničení a přisvojování si majetku, nucení ke službě v nepřátelském vojsku apod.

Stíhání porušení ŽÚ každá smluvní strana je povinna vypátrat a trestně stíhat osoby, které vážně porušily ŽÚ, nebo k němu daly příkaz, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, každé porušení ŽÚ musí být vyšetřeno - na způsobu se mohou zainteresované strany dohodnout, existuje institut tzv. Mezinárodní zjišťovací komise, nezávisle na vyšetřovacích mechanizmech zakotvených přímo v ŽÚ se strany zavazují k postupu ve spolupráci s OSN a jejím soudnictvím,

Stíhání porušení ŽÚ v r.1998 přijala OSN rozhodnutí o ustavení Mezinárodního trestního tribunálu OSN (Haag), který bude soudem stálým a do jeho působnosti budou náležet mimo zločinů proti lidskosti a genocidy také válečné zločiny.

Dodatkový protokol k ŽÚ o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů – Protokol I
Definice základních pojmů - Civilní obrana: je plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití.

Dotatkový protokol k ŽÚ o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů – Protokol I
Definice základních pojmů - Civilní obrana: Těmito úkoly jsou: Hlásné služby. Evakuace. Organizování a poskytování úkrytů. Zatemňování. Záchranné práce. Zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc.

Dotatkový protokol k ŽÚ o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů – Protokol I
Definice základních pojmů - Civilní obrana: Těmito úkoly jsou: Boj s požáry. Zjišťování a označování nebezpečných oblastí. Dekontaminace a podobná ochranná opatření. Poskytování nouzového ubytování a zásobování. Okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech. Okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení.

Definice základních pojmů - Civilní obrana: Těmito úkoly jsou: Bezodkladné pohřební služby. Pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití. Doplňující činnost nezbytná ke splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.

Definice základních pojmů – organizace civilní obrany: jsou instituce a jednotky, které jsou organizovány nebo zmocněny příslušnými orgány strany v konfliktu k plnění uvedených úkolů a které jsou využívány výhradně k plnění těchto úkolů.

Definice základních pojmů – personál organizací civilní obrany: jsou osoby, určené stranou v konfliktu výhradně k plnění uvedených úkolů, včetně personálu určeného příslušnými orgány této strany výhradně k řízení těchto organizací.

Definice základních pojmů – materiál organizací civilní obrany: jsou zařízení, zásoby a přepravní prostředky, používané těmito organizacemi k plnění výše uvedených úkolů.

OCHRANA OBYVATELSTVA – I

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "OCHRANA OBYVATELSTVA – I"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

OCHRANA OBYVATELSTVA – I

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "OCHRANA OBYVATELSTVA – I"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář