Výuka dějin 20. století.

Prezentace na téma: "Výuka dějin 20. století."— Transkript prezentace:

1 Výuka dějin 20. století

2 Jaký výsledek výuky dějin 20
Jaký výsledek výuky dějin 20. století bychom rádi viděli u žáků 10 – 15 let po ukončení školní docházky? Pokračující zájem o historii. Široký interpretační přehled o dějinách 20. století,který je částečně chronologický, částečně tematický. Smysl pro opakující se modely a dynamiku změn, které utvářely 20. století. Chápání hlavních tendencí a procesů společných většině Evropy a procesů, odrážejících národní a regionální rozdíly. Způsob pohledu na svět, který bere v úvahu jeho dočasnou dimenzi a je schopen si uvědomit, že současné události mají kořeny v minulosti. Převoditelné analytické a interpretační dovednosti, které lze použít pro pochopení současného světa i změn , které probíhají

3 Jak toho dosáhnout? Dle R. Stradlinga:
Pomoci žáků pochopit klíčové pojmy a naučit je tyto pojmy aplikovat. ↓ organizování dějepisných znalostí zobecňování uvědomování si podobností a rozdílů nalézání modelů chápání souvislostí

4 Podstatné pojmy (pojmy prvního řádu) Evropské dějiny 20. století
Válka, totální válka, kapitalismus, socialismus, nacionalismus, fašismus, komunismus, liberální demokracie, diktatura, totalitarismus, studená válka, kolonialismus, dekolonizace, spolupráce, nezávislost a závislost, terorismus.

5 Další klíčové pojmy (technické pojmy)
Kontinuita, změna, chronologie, kauzalita, srovnání, důkaz. 2. Rozvinutí smyslu žáků pro chronologii. Žáci si sami nevytváří spojení mezi tím , co se učili před rokem, půl rokem – spojení musí být znovu vytvářeno. Musí dějepis začínat s výukou od začátku?

6 3. Rozvoj analytických a interpretačních dovedností žáků viz. tabulka

7

8 Další doporučené metody a postupy pro výuku dějin 20. století:
„čtení“ ikonického materiálu: analýza a interpretace historických fotografií analýza a interpretace historických karikatur analýza a interpretace plakátu 2. uplatnění různých úhlů pohledu 3. simulace a hraní rolí 4. využití internetu

9 Informační materiály pro výuku dějin 20. století
orální historie současné písemné prameny auditivní a audovizuální média ( televize)

10 Kontroverzní a citlivé otázky
Co je to kontroverzní a citlivá otázka? ↓ Většina témat vyučovaných v D je v určitém smyslu kontroverzní, někdy jde o akademické spory, jindy spor zásadně rozděluje společnost, sousední země…

11 Spor se vede o tom: co se stalo proč se to stalo kdo to začal
kdo měl pravdu kdo měl nejlepší argumenty kdo měl nejselektivnější přístup k důkazům

12 Citlivé otázky: kontroverzní otázky, které společnost rozvracejí, rozdělují národy a státy mají negativní emocionální dopad vzbuzují předsudky Proč vyučovat kontroverzní a citlivé otázky? pomáhají Ž pochopit základní povahu historie jako interpretačně otevřené záležitosti bez nich není možné naplnit hlavní cíl výuky D – pomoci Ž chápat současnost při jejich prezentaci je možné Ž učit kritické analýze svědectví, kladení analytických otázek, analýze jazyka

13 Vyučovací strategie pro KCO:
strategie zachování si odstupu kompenzační strategie strategie vcítění průzkumná strategie

14 Literatura a další zdroje
Beneš, Z. – Gracová, B. – Průcha, J., Sondy a analýzy. Učebnice dějepisu – teorie a multikulturní aspekty edukačního média, Praha Hudecová, D. – Labischová, D., Nebojme se výuky moderních dějin. Nejnovější a soudobé dějiny v dějepisném vyučování, Praha Stradling, R., Jak učit evropské dějiny 20. století, Praha

15 Orální historie a výuka dějepisu
Literatura: MÜCKE, Pavel, Krok za krokem. Orální historie, věda a společnost, In:Naše společnost 4, 2006, č.1, s STRADLING, Robert, Jak učit evropské dějiny 20. století, MŠMT, Praha 2003 VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel – PELIKÁNOVÁ, Hana, Naslouchat dějinám:teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007 VANĚK, Miroslav, Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha 2004 VANĚK, Miroslav a kolektiv, Orální historie: Metodické a „technické“ postupy (skriptum), FF UP, Olomouc 2003 BONĚK, Jan, Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (1.,2., 3. část)