Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku

Prezentace na téma: "Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku"— Transkript prezentace:

1 Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku
Projekt CZ.1.07/1.1.38/ Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku uměleckých řemesel a oborů gastro TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

2 Modul M3 Techniky inkrustace a intarzie dřeva. Povrchová úprava dřeva
šelakovou politurou Určeno pro studenty oboru Uměleckořemeslné zpracování dřeva / 2. a 3. ročník autor Ing. Lubomír Kacálek

3 Vykládání nábytku II. Inkrustace Historie vzniku Materiály
Způsob výroby Užití materiálů na výrobcích Motivy inkrustace Názorné ukázky realizací

4 Historie inkrustace Je to nejstarší způsob vykládání nábytku.
Tuto techniku používali již ve starém Egyptě. V pozdějších dobách byl inkrustovaný nábytek výsadou vyšších vrstev a bohatší společnosti. Původně pracná technika vysekávání ornamentu do masivního podkladu, vkládání a přilepování jiných dřev s odlišným směrem vláken do takto připraveného podkladu změnila modernější technologie zpracování masivního dřeva ve formě dýh. Na masivní dřevěný podklad se používalo i ostatních materiálů např. perleti, rohoviny, mramoru, různých dřev a zvířecích kostí. V našich zemích byla tato technika uplatňována hlavně v období selského baroka(18. a 19. století)

5 Materiály – dřevo jako základ
Dřevo jako základ této zdobné techniky se používalo dle vlastní skladby a kombinace inkrustace s přihlédnutím ke konečnému efektu celého díla. Do základních a podkladových vrstev inkrustace se nejvíce hodily dřeviny dub, ořešák, olše.

6 Materiály – dřevo jako základ
Na vykládání se používaly dřeviny tvrdší a barevně výraznější jako je např. javor, lípa, švestka, hruška, jilm, akát. Později se na inkrustaci aplikovaly i exotické dřeviny se svou výraznou kresbou (mahagon, macassar, zebrano, vavona-kořenice).

7 Materiály - slonovina Slonovina je to zubovina sloních klů. Má velkou tvrdost, hutnost a pružnost v barvě bílé, později nažloutlé. Nepravá slonovina je vyrobena z polyesteru a má téměř identické vlastnosti jako pravá slonovina. Dobře se opracovává, soustruží, ořezává i leští.

8 Materiály - rohovina Rohovina, jinak také keratin je stavební bílkovina, je nerozpustná ve vodě, má vláknitou strukturu a je tvárná. Dobře se řeže, brousí a leští. Stejně jako slonovina i rohovina se dá přibarvovat na potřebný odstín. Získává se z rohů domácích i divokých zvířat.

9 Materiály – želvovina Želvovina je přírodní materiál, který se získává z krunýře mořské želvy. Nejčastěji má jasně žlutou až medovou barvu, bohatě posetou tmavě červenými až hnědými skvrnami. Jedná se o rohovinové desky, které mají strukturu rostlou do všech stran, a tím poskytuje tento materiál dobré vlastnosti pro zpracování. Dá se dobře leštit a teplem tvarovat. Želvovina se používala k vykládání nábytku, zdobení luxusního stříbrnického zboží jako pudřenky a tabatěrky.

10 Materiály – kost Kost je tvrdá hmota s mineralizovanou strukturou, velmi pevná, dlouhodobě stabilní. Barva kosti je bílá, někdy lehce nažloutlá s výraznější tmavší stopou stavební struktury. Dá se poměrně dobře opracovávat a vykazuje homogennost. Pro vykládání nábytku se používaly zvířecí kosti, jež se mnohdy také přibarvovaly.

11 Materiály - perleť Perleť je vyhledávána již od nepaměti díky své fascinující kresbě a patří mezi nejzajímavější přírodní materiály používané při výrobě nábytku, hudebních nástrojů, hraček apod. Materiál se snadno leští a je dostupný v různých barevných odstínech. Přibližná tloušťka perletí je 1 až 2 mm.

12 Způsob výroby inkrustace
Jde o vykládání povrchu nábytku různě silnými kousky dřev vlepených do masivního okolí – lůžka. Do plochy jsou zasekány výřezy nebo vydlabány lůžka a do nich je vložen stejný materiál s jiným směrem kresby dřeva nebo i odlišný materiál a fixován klihem.

13 Způsob výroby inkrustace
Klih – vyroben z kostí nebo kůží jatečních zvířat. Není odolný vodě, plísním ani biologickým škůdcům, přilne dobře ke všem materiálům a po zahřátí je možné každý díl inkrustace opakovaně sejmout či odstranit. Do podkladu se kousky dřev přilepovaly klihem. Při změnách teploty a vlhkosti však klih povolil, nabobtnal nebo se rozpouštěl. Ornament se od plochy nazvednul a často utrpěl na své celistvosti a trvanlivosti. Velký problém pro trvanlivost inkrustace představovala i nesourodost používaných materiálů. Jejich různá roztažnost a jiná reakce na vzniklou změnu prostředí způsobovala odpadávání některých výzdob z plochy.

14 Chebská technika Jednou z mála domácích technik nesoucí název podle místa vzniku a největšího rozšíření. Řadí se k technikám kombinovaným, ale svým pojetím je naprosto výlučná, proto ji považujeme za samostatnou nábytkářskou zdobnou techniku. Chebská technika je v podstatě inkrustace kombinovaná s řezbou, ale její provedení je velmi složité a ojedinělé. Do masívního dřeva jsou vkládány kousky dřev jiného druhu i přibarveného materiálu tak, aby již barevnost sama vytvářela konkrétní obraz a vykládání přitom dostatečně převyšovalo plochu ostatního masívu. Řezba je provedena většinou technikou basreliéfu právě na inkrustovaných částech. Materiál na dílky inkrustace se tvaruje a vybírá podle toho, co má znázorňovat. Dá se říci, že základem chebské techniky je inkrustace v inkrustaci, zvýrazněná dřevořezbou inkrustace.

15 Chebská technika Motivem obrázků jsou většinou krajinky s architekturou a žánrové výjevy. Malé obrázky jsou orámovány holandským štábkem. Technika vznikla v baroku a používala se do konce minulého století. Jsou jí zdobeny hlavně menší sekretáře, šperkovnice, zásuvky psacích stolů, zbraně, tabatěrky a jiné drobné předměty denní potřeby. V lidovém nábytkářství se nevyskytuje, protože je výrobně i výtvarně velmi náročná a předpokládá skutečně mistrné provedení.

16 Motivy inkrustace Motivem byl hlavně geometrický obrazec
(linka, čtverec, obdélník, trojúhelník, hvězda). Vyskytují se i figurální a rostlinné motivy. Na lidovém nábytku převládá motiv ptáků. Na některých honosných kouscích pak byly znázorněny celé biblické a žánrové výjevy nebo prvky architektury. Najdeme ji i na pažbách kuší, pušek a bambitek, zde jsou provedeny drobněji a velmi precizně. Motivy působí jako miniatury, bývají z dražších materiálů a přitom jsou poutavé a krásné.

17 Ukázky inkrustace

18 Ukázka kombinované techniky /vykládání různými materiály/

19 Kontrolní otázky 1. Jaké dřeviny na podklad se nejčastěji používalo při inkrustaci? 2. Čím se vlepovaly kousky dřev do předem připraveného podkladu? 3. Co je to lůžko v technice inkrustace? 4. V čem je Chebská technika originální a jedinečná? 5. Jakých jiných materiálů se používá pro inkrustaci dřeva?

20 Odpovědi z kontrolních otázek
1. Dub letní a zimní - je to dřevina s velmi výraznou a charakteristickou kresbou, kruhovitě pórovitá, velmi trvanlivá a odolná působením vnějších vlivů. Má pevná dřevní vlákna, dobře se opracovává nástroji a je velmi homogenní. Celkově působí jako podkladové dřevo „pevným dojmem“ a je stabilní po dlouhou dobu. Někdy reaguje s agresivnějšími látkami jako je kov, pot a jiné organické látky ( mění barvu). 2. Kostní klih – patří mezi přírodní živočišná lepidla, jež se získají z kůží a kostí jatečních zvířat. Je to po staletí používané lepidlo s dobrou zpracovatelností, avšak není odolné vlhkosti a po čase povoluje svou pevností.

21 Odpovědi z kontrolních otázek
4. Je to vlastně kombinovaná technika a to inkrustace v inkrustaci. Je doplněna poloplastickou řezbou a spolu s přibarvováním dřev, jež přibližují vytvořený obraz realitě a tak vlastně vznikne realistický obraz (obdoba fotografie). 3. Vydlabané místo - v předem připraveném a masivním základě dřeva, jež se vytvoří ručními dláty nebo někdy i frézováním. Je vytvořena kolmá nebo konická drážka do podkladu do hloubky maximálně 10mm. Do ní jsou následně kladeny a vlepovány kousky jiných dřev nebo materiálů. 5. Slonovina, rohovina, želvovina, kost, perleť ale i nejrůznější kovy( mosaz, cín, zlato, stříbro).

22 Literatura MILLER, J. Nábytek (světové slohy od Antiky až po současnost). 1. vydání Praha : Slovart, 2006 COOK, W. Restaurování a opravy nábytku. Rebo, 2005