Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců § 237 - § 247.

Prezentace na téma: "Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců § 237 - § 247."— Transkript prezentace:

1 Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců § 237 - § 247

2 Číslo a název projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0619 OP: Vzdělávání pro konkurenceschopnost Zvyšování vzdělanosti pomocí e-prostoru Název a adresa školySoukromá střední škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Č. Budějovice, s.r.o., Jeronýmova 28/22, České Budějovice Kód materiáluKlíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název materiálu12.Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců AutorIng.Miriam Fišarová Tematická oblastPrávo AnotaceDUM je určen pro výklad učiva pro předmět Právo, konkrétně se týká pracovního práva RočníkČtvrtý – obchodní akademie, druhý - Nástavbové studium Datum tvorbyŘíjen 2013 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

3 Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců Díl 1 – Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením Povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a k vytváření potřebných pracovních podmínek stanoví zvláštní právní předpis. Zaměstnavatel, který zaměstnává více než 25 zaměstnanců, je povinen plnit povinný podíl ve výši 4 %. Plnit tento povinný podíl může třemi alternativními způsoby: Skutečným zaměstnáváním OZP, tedy na 25 „zdravých“ zaměstnanců je povinen zaměstnávat jednu OZP, přičemž však zaměstnanec s těžším zdravotním postižením se započítává třikrát. To znamená, že zaměstnavatel se 75 běžnými zaměstnanci splní svůj povinný podíl zaměstnáním jedné osoby s těžším zdravotním postižením. Odběrem výrobků či služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců OZP nebo odběrem výrobků či služeb od zdravotně postižených osob samostatně výdělečně činných. Třetím způsobem plnění „povinného podílu“ je odvod do státního rozpočtu. Způsob výpočtu odvodu je poměrně složitý, velmi zjednodušeně lze říci, že měl-li by zaměstnavatel zaměstnávat jednoho zdravotně postiženého zaměstnance, a nečiní tak, činí odvod cca 166 000 Kč ročně. Způsoby pod písmeny a) až c) mohou zaměstnavatelé kombinovat.

4 Pracovní podmínky zaměstnankyň Díl 2 – Pracovní podmínky zaměstnankyň Zaměstnankyně je zakázáno zaměstnávat pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním - matkám do konce devátého měsíce po porodu. Je zakázáno zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí, a zaměstnankyni – matku do konce devátého měsíce po porodu pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé.

5 Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců Díl 3 – Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň – matek, zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž dosahuje stejného výdělku jako dosud. Pokud by dosahovala nižšího výdělku, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle § 42 až §44 zákona č.187/2006 Sb. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. Stejná pravidla platí i pro zaměstnankyni – matku do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnankyni, která kojí. Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do osmi let, směji být vysíláni na pracovní cestu jen se svým souhlasem, přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost. Toto ustanovení platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let, též také pro zaměstnance, který prokáže, že sám pečuje o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III a IV. Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn k potřebám zaměstnanců pečujících o děti. Požádá-li zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let nebo o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnancům a zaměstnankyním, kteří pečují o dítě mladší jeden rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.

6 Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců Díl 4 – Přestávky ke kojení Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní podmínky ke kojení. Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce 1 roku věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň 20 hodin týdně, přísluší jí 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a přísluší za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

7 Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek. Mladší než 16 let mohou pracovat jen 30 hodin týdně. Zaměstnavatelé smějí tyto zaměstnance zaměstnávat jen pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytovat jim při práci zvýšenou péči. Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci. Výjimečně mohou starší 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let. Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na denní práci. Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol. Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance také pracemi, při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných fyzických osob. Zákazy některých prací mohou být rozšířeny vyhláškou i na zaměstnance do věku 21 let. Zaměstnavatel je povinen vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u něj zaměstnáni, seznam obsahuje – jméno, příjmení,datum narození, druh práce, který tento zaměstnanec vykonává. Zaměstnavatel je povinen zabezpečit na své náklady, aby mladiství zaměstnanci byli vyšetřeni poskytovatel pracovnělékařských služeb. A to před vznikem pracovního poměru, před převedením na jinou práci, dále pravidelně podle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Mladiství zaměstnanci jsou povinni podrobit se stanoveným lékařským vyšetřením. Při ukládání pracovních úkolů je zaměstnavatel povinen řídit se lékařským posudkem.

8 Použitá literatura Občanský zákoník – Zákon č.89/2012 Sb.,účinnost od 1.1.2014 Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)., účinnost od 1.1.2014 Ryska Radovan a Puškinová Monika – Právo pro střední školy – Eduko 2013 nakladatelství, s.r.o.,Tušimická 509/10,184 00 Praha 8, počet stran 88, vydání osmé, v nakladatelství EDUKO druhé, aktualizované a doplněné. Obchodní číslo 40113 Zákon o zaměstnanosti (z. č. 435/2004 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 367/2011 Sb.) Zákon práce č.262/2006 Sb.,zákoník práce