12. přednáška Legislativa, voda, direktiva o vodě

Prezentace na téma: "12. přednáška Legislativa, voda, direktiva o vodě"— Transkript prezentace:

1 12. přednáška Legislativa, voda, direktiva o vodě
EKOLOGIE Legislativa, voda, direktiva o vodě 12. přednáška Martina Sobotková, B 775 Konzultační hodiny: dle dohody Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství ČVUT v Praze, Fakulta stavební Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

2 Kjótský protokol EKOLOGIE Ratifikace Kjótského protokolu
d Kjótský protokol protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % dojednáno v Kjótu (Japonsko) – přepočet skleníkových plynů na ekvivalent oxidu uhličitého (CO2) Ratifikace Kjótského protokolu v platnost vstoupil po sedmi letech – 1. perioda: 2 podmínky: ratifikace alespoň 55 státy ratifikace tolika státy Dodatku I (tedy průmyslově vyspělými zeměmi), aby jejich podíl na emisích všech států Dodatku I v roce 1990 činil alespoň 55 %. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

3 Následný vývoj Kjótského protokolu
ratifikace odmítnuta USA 2004 ratifikace Ruska k 16. prosinci 2004 ratifikovalo Kjótský protokol 132 zemí Diferencované snížení emisí úhrnné redukce emisí o 5,2 % do r. 2012 (EU15, Švýcarsko, Česká republika a další středoevropské země sníží o 8 %, USA sníží o 7 % a Kanada, Maďarsko, Japonsko a Polsko o 6 %. Rusko, Nový Zéland a Ukrajina budou stabilizovat své emise na hladině roku 1990. Norsko může zvýšit emise o 1 %, Austrálie o 8 % a konečně Island o 10 %.) Proč omezovat? investice do energeticky úsporných technologií podpora úspor energie v obytném sektoru vývoj a podpora energeticky méně náročných forem dopravy podpora udržitelného hospodaření v lesích EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

4 d EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Charta o vodě Rámcová směrnice zelená - protokol ratifikovaly (tmavě zelené státy podepsaly Annex I a II) hnědá - podepsaly, ale odmítly ratifikovat, červená - Kanada, která od protokolu odstoupila v prosinci 2011, šedá - nepodepsaly, není známá pozice Pojmosloví Odkazy

5 d EKOLOGIE  Protokol připouští obchodování s emisemi (od ) mezi státy, na které se snížení emisí dle Protokolu vztahuje → (NE USA, Austrálie – nepodepsali, NE Čína – „rozvojový“ stát) Kjótský protokol PRINCIP - v prvotní fázi jediná obchodovatelná komodita CO2 (další skleníkové plyny později) Každý zdroj podléhající kontrole povolení (permit) – každý zdroj! - povinnost monitoringu a vykazování údajů. Držitel se zavazuje nevypustit více emisí než povoleno (jinak sankce) permit není přenosný. povolenka (allowance) obchodovatelná (přenosná) komodita – právo držitele vypustit tunu CO2 ekvivalentu, zdroj množství povolenek  množství vypouštěných emisí/rok Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Charta o vodě Rámcová směrnice Pomoc pro rozvojové země, země hosp. rozvinuté i země (podniky) ekologicky jednající… Pojmosloví Odkazy

6 Pokračování Kjótského protokolu
d Pokračování Kjótského protokolu prodloužení platnosti Kjótského protokolu: dodatek smluvních stran UNFCCC ( – v Kataru) k novým závazkům pro snižování emisí se zavázaly členské země EU, Austrálie, Bělorusko, Chorvatsko, Island, Kazachstán, Norsko, Švýcarsko a Ukrajina perioda: – během následujících 8 let snížení emise o 18 % oproti úrovni v roce 1990 zároveň se podařilo ustanovit proces prací na nové celosvětové právně závazné dohodě do roku Dohoda by měla zahrnout všechny signatáře UNFCCC a vstoupit v platnost nejpozději do roku 2020. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

7 Montrealský protokol o ochraně ozónové vrstvy (OSN – 1987)
d Montrealský protokol o ochraně ozónové vrstvy (OSN – 1987) Pravidelné zprávy o stavu ozónové vrstvy. CIL: vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu. eal_Protocol/ Od r snížení spotřeby monitorovaných CFC látek (tvrdých freonů) celosvětově o 84 %. průmyslově vyspělé země o 97 % (zpoždění Rusko) prakticky vyřadily z používání v r. 1996 od regulační opatření i pro rozvojové země (zmrazit výrobu a spotřebu látek CFC na úroveň k 2005 o 50 %, v r zcela odstranit problémem zůstává metylbromid (60x účinnější než freony) – k úplnému zákazu se nepřistoupilo největším výrobcem a spotřebitel CFC a halonů je Čína EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

8 Ochrana ekologické rozmanitosti (biodiverzity)
Konference Rio de Janeiro 1992 – konference OSN pro rozvoj a ŽP (UNCED - The United Nations Conference on Environment and Development) Agenda akční program  - doporučení v oblasti environmentální politiky a politiky rozvoje  zabránit zhoršování stavu ŽP + postupně zlepšovat ochranu dosáhnout trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů  celosvětové ekonomické, sociální a environmentální problémy řešit společně = aktivní účast nejširší veřejnosti (ratifikovalo 181 států světa) EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

9 Místní Agenda 21- problematika na místní úrovni
1. Socio-ekonomický okruh (obecná chudoba, spotřeba, péče o zdraví) 2. Zachování a šetrné využívání zdrojů (ochrana druhů, ochrana vod, ovzduší a půdy, nakládání s odpady, šetrné nakládání se zdroji - je součástí státní politiky ŽP Kapitola 28 tohoto dokumentu se nazývá: Iniciativy místních úřadů na podporu Agendy 21: „Protože jsou (úřady) úrovní správy nejbližší lidem, sehrávají důležitou roli ve výchově, mobilizaci při reakci na podněty veřejnosti a napomáhají tak dosažení udržitelného rozvoje.“ Education for Sustainable Development (ESD) EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Pokud veřejná správa nevykazuje dále uvedené základní rysy kvalitního řízení, není možné dosáhnout udržitelného rozvoje: Řádná správa věcí veřejných má být založena na otevřenosti, zodpovědnosti a efektivnosti institucí, na účasti veřejnosti na rozhodovacích a dalších procesech; zahrnuje transparentnost, bezúhonnost, vhodný management, efektivní a dostupné služby, partnerství mezi sektory a neustálý rozvoj institucí veřejné správy. Přijímané strategie na mezinárodní či národní úrovni by měly mít jasnou spojitost s konkrétními aktivitami úřadů územní veřejné správy. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

10 „…o právu na informace o ŽP“
d „…o právu na informace o ŽP“ Zákon 106/1999 Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím Zákon 123/1998 Sb. Zákon o právu na informace o životním prostředí Máme právo na informace: o stavu ŽP, o příčinách a důsledcích stavu připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí Můžeme požadovat informace od: orgánů státní správy orgánů místní samosprávy a jimi zřizovaných osob (ministerstva, správy NP, CHKO, správy lesů, povodí…) žádost se nemusí odůvodňovat 1x ročně zpráva vlády ČR o stavu ŽP (zveřejněná) EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

11 Evropská charta o vodě EKOLOGIE 6. květen1968, Strasbourg
Bez vody není života. Je drahocenná a pro člověka nenahraditelná. 2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat. 3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organizmům, závislým na vodě. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. 6. Pro zachování vodních zdrojů má základní význam rostlinstvo, zejména les. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

12 EKOLOGIE 7. Vodní zdroje musí být zachovány.
Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

13 Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Evropská unie, resp. tehdy patnáctičlenné Evropské společenství (EU15) ratifikovalo Úmluvu jako samostatný subjekt. To umožní 15 „starým“ členským zemím EU splnit závazek redukce emisí kolektivně, i když emise některých zemí EU15 vzrostou za deset let od roku 1990 o 10–20 % (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko). Oproti tomu se emise Německa podstatně snížily (útlum ekonomiky a následující modernizace bývalé NDR), což zajišťuje celkový nulový růst emisí EU mezi 1990 a 2000. Poté, co ratifikaci Kjótského protokolu odmítly USA, je ovšem zjevné, že závazek zemí Dodatku I snížit emise o 5,2 % nebude splněn, a to ani v případě, že všechny ostatní země své závazky beze zbytku splní. Vývoz emisí: EU se daří Kjótský protokol plnit, aniž by v EU došlo ke snížení spotřeby obyvatelstva. Některé evropské firmy se vyhýbají regulaci skleníkových plynů tím, že stěhují svou výrobu do zemí, kde regulace skleníkových plynů neexistuje. Hotové výrobky pak dováží zpět do EU. Celkové globální emise se tedy nijak nesníží.[2] Mezi lety se globální emise CO2 zvýšily dle odhadů o 29%.

14 d Ochrana vod Ochrana vod je komplexní činností spočívající v ochraně množství a jakosti povrchových i podzemních vod, a to v souladu s požadavky českého práva i práva EU. (Zdroj: směrnice 2000/60/ES z 23. října ( /OOV-2007_60_ES pdf) zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) nařízení vlády, vyhlášky Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství každoročně předkládá vládě Zprávu o stavu vodního hospodářství v České republice, která popisuje a hodnotí stav jakosti a množství povrchových a podzemních vod i související legislativní, ekonomické, výzkumné a integrační aktivity. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Obecným cílem státní politiky v oblasti vod je vytvořit podmínky pro udržitelné hospodaření s omezeným vodním bohatstvím České republiky. To znamená soulad požadavků všech forem užívání vodních zdrojů s požadavky ochrany vod a vodních ekosystémů, při současném zohlednění opatření ke snížení škodlivých účinků vod. Hlavní zásady státní politiky v oblasti vod pak vycházejí z tzv. Rámcové směrnice EU o vodní politice, dalších směrnic z oblasti voda a z obnovené strategie EU pro udržitelný rozvoj. Odbor ochrany vod Ministerstva životního prostředí je ústředním vodoprávním úřadem zejména v následujících oblastech: - ochrana množství a jakosti povrchových a podzemních vod, - ochrana před povodněmi, - plánování v oblasti vod na národní a mezinárodní úrovni včetně programů opatření, - mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vod, - ekonomické, finanční a administrativní nástroje v ochraně vod, - tvorba legislativy a norem v oblasti ochrany vod. Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

15 Rámcová směrnice o vodě
Evropský parlament a Rada 2000/60/ES, 23. říjen 2000 Evropská unie zavádí rámec Společenství pro ochranu vod a hospodaření s nimi. V první fázi jsou členské státy povinny určit a analyzovat evropské vody a rozdělit je podle povodí a podle oblastí povodí. Pro každý vodní útvar poté přijmou vhodné plány povodí a programy opatření. Evropská unie (EU) stanoví rámec pro ochranu: vnitrozemských povrchových vod podzemních vod brakických vod pobřežních vod EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

16 Rámcová směrnice o vodě
Tato směrnice usiluje o udržení a zlepšení vodního prostředí ve Společenství. Tento účel se v první řadě týká jakosti příslušných vod. Řízení množství je podpůrným prvkem při dosahování dobré jakosti vod, a proto mají rovněž být přijata opatření týkající se množství, podporující cíl zajištění dobré jakosti. 22. Tato směrnice má přispět k cílenému snižování vypouštění nebezpečných látek do vod. Dobrá jakost vody přispěje k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou. . EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

17 Cíl směrnice: je dosáhnout do roku 2015 dobrého ekologického a chemického stavu všech vod v rámci Společenství. Správní opatření Členské státy vymezí veškerá povodí na svém území a přiřadí je jednotlivým oblastem povodí. Povodí rozkládající se na území více než jednoho členského státu bude přiřazeno k mezinárodní oblasti povodí. Členské státy určí příslušný orgán pro uplatnění pravidel této rámcové směrnice v rámci každé oblasti povodí. Vymezení a analýza vod Nejpozději do roku 2004 musel každý členský stát zpracovat: analýzu charakteristik každé oblasti povodí přezkoumání dopadů lidské činnosti na stav vod ekonomickou analýzu využívání vod registr oblastí vyžadujících zvláštní ochranu vymezení všech vodních útvarů využívaných k odběru vody určené k lidské spotřebě, pokud poskytují průměrně více než 10 m3 vody za den nebo slouží více než 50 osobám. Tato analýza má být revidována v roce 2015 a dále každých šest let. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

18 Plány povodí a programy opatření EKOLOGIE
V roce 2009, tedy devět let po vstupu rámcové směrnice v platnost, mají být pro každou oblast povodí vypracovány plány povodí, v nichž se zohlední výsledky provedených analýz a studií. Uvedené plány se týkají období let K jejich revizi má dojít v roce 2015 a dále každých šest let. Plány povodí mají být provedeny v roce Jejich cílem je: zamezit zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod, dosáhnout zlepšení stavu a obnovu všech těchto útvarů a nejpozději do konce roku 2015 zajistit jejich dobrý chemický a ekologický stav, a také snížit znečišťování způsobené vypouštěním a emisemi nebezpečných látek; zajistit ochranu, zlepšení stavu a obnovu podzemních vod, zamezit jejich znečišťování a zajistit vyvážený stav mezi odběrem podzemních vod a jejich doplňováním; zajistit ochranu chráněných oblastí. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

19 Plány povodí a programy opatření EKOLOGIE
Plány povodí mohou být doplněny vypracováním podrobnějších programů a plánů pro dílčí povodí, odvětví nebo konkrétní typ vod. Dočasné zhoršení stavu vodních útvarů není porušením požadavků této rámcové směrnice, pokud je důsledkem okolností způsobených haváriemi nebo výsledkem okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné nebo nemohly být rozumně předpokládány. Na evropské úrovni byl sestaven seznam prioritních znečišťujících látek vybraných z látek, které představují významné riziko pro vodní prostředí. Tento seznam představuje přílohu X uvedené rámcové směrnice. EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

20 Pojmosloví vnitrozemské vody: veškeré stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu a všechny podzemní vody na straně pevniny od základní čáry, od které se měří šířka teritoriálních vod povrchové vody: vnitrozemské vody s výjimkou vod podzemních, brakické a pobřežní vody; ve vztahu k problematice chemického stavu se též zahrnou teritoriální vody podzemní vody: veškeré vody pod zemským povrchem v pásmu nasycení a v přímém kontaktu s horninovým prostředím nebo půdním podložím povodí: území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí potoků, řek a případně i jezer do moře v jediném vyústění, ústí nebo deltě toku oblast povodí: území pevniny a moře tvořené jedním nebo více sousedícími povodími, společně s podzemními a pobřežními vodami, které k nim přísluší, určené jako hlavní jednotka pro správu povodí EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

21 Odkazy EKOLOGIE http://www.env.cz/env.nsf/legislativa
- sbírka zákonů ČR - Natura 2000 - globální změny klimatu - politika ŽP ČR EKOLOGIE Kjótský protokol Montreálský protokol Ochrana biodiverzity Místní agenda 21 Informace Charta o vodě Rámcová směrnice Pojmosloví Odkazy

22 Pojmosloví

23 Pojmosloví

24 Děkuji za pozornost a přeji krásný den….
Přednášky vznikly v autorském kolektivu: Martiny Sobotkové, Adama Vokurky EKOLOGIE Dotazy, připomínky….??? „Přírodu jsme nezdědili od našich předků, ale máme ji vypůjčenou od našich dětí.“