Autismus VY_52_INOVACE_220201 15. prosince 2013 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál byl vytvořen v rámci OP VK 1.5 – EU peníze středním školám.

AUTISMUS (poruchy autistického spektra =PAS) Autismus je celoživotní neurovývojová porucha, která ovlivňuje sociální a komunikační schopnosti jedince. Důsledkem poruchy je, že člověk špatně vyhodnocuje informace, které k němu přicházejí (nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá)- z toho plyne narušení v oblasti komunikace, sociálního chování a představivosti.

Autismus PAS vyvozujeme ze specifického chování. patří mezi pervazivní vývojové poruchy (pervazivní = vše či hluboko pronikající) jde o vrozené postižení určitých mozkových funkcí vyskytuje se přibližně u 6 dětí z 1000 poměr 3-4 chlapci na 1 dívku

Projevy PAS vývoj dítěte s PAS je většinou odlišný od útlého věku, nápadnosti se obvykle projeví před 3. rokem dítě s PAS nedokáže vyhodnocovat informace stejným způsobem jako jeho vrstevníci vývoj dítěte je hluboce narušen ve třech zásadních oblastech v komunikačních dovednostech v sociální oblasti v představivosti s přítomností repetitivních (opakujících) se projevů v chování

Některé další projevy trvalá neschopnost navazovat sociální vztahy neschopnost empatie, citových kontaktů s osobami často jednají jako s věcmi, ruku druhé osoby, mohou využívat jako nástroj k dosažení určitého předmětu vyhýbají se očnímu kontaktu a často i kontaktům tělesným jako je mazlení nebo naopak objímají i cizí lidi a nedodržují jejich osobní prostor

Některé další projevy trvají ne neměnných rituálech, přesném denním režimu, apod., i drobné změny mohou vyvolat záchvaty paniky, agresi nebo pláč často provádějí stereotypní činnosti a mají záliby v neobvyklých aktivitách objevuje se sebezraňování, opakování činností – př. kývavé pohyby těla, stálé třepetání prsty nebo poklepávání rukama objevují se problémy se spánkem a v jídle

Spektrum autistických poruch autismus není jednotným postižením, objevuje se celá škála symptomů od mírných až k nejtěžším k dalším poruchám autistického spektra řadíme kromě autismu ještě Aspergerův syndrom, Hellerův syndrom a atypický autismus

Atypický autismus jde o osoby, které se odlišují od běžného vývoje, projevují se jako autistické, ale nenaplňují zcela kritéria pro dětský autismus. Je u nich patrná řada specifických sociálních, emocionálních symptomů a způsobů chování. od dětského autismu se liší buď dobou vzniku (první projevy jsou zaznamenány po 3. roce věku), nebo nenaplněním diagnostické triády (přítomno narušení pouze jedné či dvou oblastí)

Hellerův syndrom dítě se do 2-3 let věku vyvíjí naprosto normálně, poté dojde k rozvoji autistického syndromu a postiženy jsou i již získané dovednosti v oblasti motoriky, řeči …

Aspergerův syndrom osoby s Aspergerovým syndrom mají normální, někdy až nadprůměrnou inteligenci – na rozdíl od většiny dětí s autismem při diagnostice jsou podstatné problémy v sociálním chování a komunikaci, které jsou v rozporu s dobrou rozumovou úrovní a řečovými schopnostmi problémy s přizpůsobení se sociálnímu kontextu – ulpívá na naučených větných frázích či konkrétním chování omezená, případně neexistující schopnost udržet a navazovat přátelství

Aspergerův syndrom pedantsky přesná řeč, deficity v oblasti neverbální komunikace (omezená mimika obličeje, zvláštní ulpívavý pohled) - hluboký zájem o specifický jev či předměty, neobvyklé koníčky - motorická neobratnost (např. problémy v jemné motorice – stavění kostek, úchop tužky, v hrubé motorice – „neobratnost“ v chůzi) - časté úzkosti a deprese a sklony k emoční labilitě

Diagnostika diagnostika autismu je náročná a komplexní provádí dětský psychiatr nebo psycholog ve speciálně pedagogických centrech nebo např. v APLA (asociace pomáhající lidem s autismem) důležitá je anamnéza dosavadního vývoje dítěte, ale i období těhotenství a porodu hlavními diagnostickými nástroji jsou: škála dětského autistického chování – CARS, testy inteligence, pozorování a rozhovor problematické bývá navázání kontaktu s dítětem a míra spolupráce, neporozumění sociálním situacím a obtíže v komunikaci vyšetření také ztěžují

Hodnocení autismu míra symptomů (těžký, středně těžký, lehký autismus) míra problematického chování (těžké, středně těžké, lehké poruchy) míra funkčnosti (nízkofunkční, středněfunkční, vysocefunkční, Asperger) typ sociálního chování (osamělý, pasivní, aktivní-zvláštní, formální) obvyklé jsou i různé přidružené poruchy (smyslové poruchy, epilepsie, mentální retardace, ADHD, poruchy učení…)

Vzdělávání dětí s autismem existují dva rozdílné přístupy ke vzdělávání dětí s autismem, buď integrace do běžné třídy nebo návštěva specializovaných tříd pro autisty při volbě způsobu vzdělávání záleží na míře postižení, na úrovni rozumových předpokladů, na možnostech v místě bydliště, případně i na připravenosti učitelů a prostředí většina dětí v běžných školách se vzdělává za pomoci asistenta pedagoga, který pomáhá vytvářet podmínky vhodné pro dítě s autismem a komunikuje s rodiči i s učitelem

Vzdělávání dětí s autismem obvykle se k výchově a vzdělávání využívá tzv. TEACCH program (Treatment and Education of Autiscic and related Communication handicapped Children), který využívá: individuální přístup – každé dítě s autismem je jiné a vyžaduje jiný způsob vzdělávání vizualizaci – komunikace je často založena na konkrétnosti, slova nemají velký význam, používají se obrázky nebo skutečné předměty strukturalizaci – je třeba využívat řádu, pořádku a logiky. Nutná je předvídatelnost následující činnosti, tj., co, jak dlouho, jakým způsobem a kde se bude dělat

PRAMENY SCHOPLER, E., REICHLER, R. J., LANSING, M. Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-898-2. THOROVÁ, K. Pervazivní vývojové poruchy, mentální retardace a syndromy pojící se s mentální retardací. In ČADILOVÁ, V., JŮN, H., THOROVÁ, K. Agrese u lidí s mentální retardací a s autismem. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.