Jazykověda.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Základní škola Karviná – Nové Město tř. Družby 1383 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_028_6TR_CJ Autor: Mgr. Renata Stalová.
Advertisements

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu
Rozdělení jazyků.
Obecné úvahy o jazyce Václav Ort.
Autor: Mgr. Dana Vicherková Datum: Název: VY_32_INOVACE_1.1.1
JAZYKOVĚDA, JAZYKOVÁ KULTURA, ŘEČ A JAZYK
Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace
Řeč, jazyk, mluva.
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO:
Čeština jako ideální flexivní extrém?
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_BERGMANNOVA_18.
Jazykověda a její disciplíny
VY_52_INOVACE_Z.9.36-hospodářské organizace ve světě-prezentace
Socioekonomická sféra 1. Obyvatelstvo na Zemi
Obyvatelstvo EVROPY EU – OP VK – III/2 ICT DUM 2
Označení materiálu: VY_32_INOVACE_HLAVE_CESKYJAZYK1_19
vytvořený v projektu OP VK
Autor: Mgr. Dana Vicherková Datum: Název: VY_32_INOVACE_1.1.10
Indoevropská jazyková skupina
ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, OLOMOUC tel.: , ; fax:
Studijní obor: Sociální činnost
STÁTY EVROPSKÉ UNIE Zpracovaly: Jana Kroupová Kristýna Kocarová Kristýna Kocarová.
Národnosti Jazyky.
Ondřej Beran 8.J, jeden z nejzákladnějších výchozích pramenů demografické analýzy v demografii.
Název školy: Střední průmyslová škola, Ostrava - Vítkovice, příspěvková organizace Autor: Mgr. Dana Vicherková Datum: Název: VY_32_INOVACE_1.1.4.
Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Benedikt Chybík Název šablonyIII/2.
INDOEVROPSKÁ RODINA indické íránské arménština germánské románské
III/2 9.C III Český jazyk a literatura Jazyky v Evropě – germánské, románské, slovanské IX. ročník Mgr. Miluše Malechová Obecné výklady.
SVĚTOVÉ A SLOVANSKÉ JAZYKY
Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/ s názvem „Výuka na gymnáziu podporovaná.
Soustava jazyků Historický vývoj českého jazyka
Název školy: Střední průmyslová škola, Ostrava - Vítkovice, příspěvková organizace Autor: Mgr. Dana Vicherková Datum: Název: VY_32_INOVACE_1.1.7.
Společenské a hospodářské prostředí
JAZYKOVĚDA JAZYKOVÉ PŘÍRUČKY
Lidské rasy, národy, jazyky
Střední průmyslová škola, Mladá Boleslav, Havlíčkova 456
Postavení pedagogiky mezi vědami
Vizuálně motorické komunikační systémy SP
= prostředek lidské komunikace
„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol
Obecné výklady o českém jazyce
EVROPA – ÚVOD A RAGIONÁLNÍ GEOGRAFIE I.
Mateřský jazyk.
Geografie Věda, která zkoumá krajinnou sféru (od 6 – 70 km pod zemským povrchem – až po 30 km nad zemským povrchem) Jaký je svět kolem nás? Proč je plný.
Název SŠ: SOU Uherský Brod Autor:Mgr. Dana Zajíčková Název prezentace (DUMu)Příbuznost jazyků: Jazykové rodiny Tematická oblast:Česky jazyk a literatura.
ČÍSLO PROJEKTU: 1.4 OPVK AUTOR: Mgr. Jana Neugebauerová NÁZEV: VY_32_INOVACE_12_SVĚTOVÉ JAZYKY A NÁBOŽENSTVÍ ROČNÍK: 8. ročník ZŠ VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Člověk.
Indoevropské jazyky. ● Znáte biblickou pověst o zmatení jazyků? ● Co se pokouší vysvětlit?
KVINTA. = VĚDA ZABÝVAJÍCÍ SE ZKOUMÁNÍM JAZYKA. Dělení podle: 1) jazyků, jimiž se zabývá (např. bohemistika, anglistika, romanistika, hungaristika, sinologie,
Obecné výklady o jazyce 1 Hradec Králové CZECH SALES ACADEMY Hradec Králové – VOŠ a SOŠ s.r.o. Hradecká 1151, Hradec Králové.
Obyvatelstvo Evropy V Evropě žije 742 milionů obyvatel Třetí nejlidnatější světadíl (po Asii a Africe) Nejvyšší průměrná hustota zalidnění – population.
Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiáluVY_32_INOVACE_13_05 Název materiálu Čeština.
NÁZEV ŠKOLY: SOŠ Net Office Orlová, spol. s r. o. AUTOR: Mgr. Naděžda Tománková NÁZEV PROJEKTU: Podpora výuky v technických oborech NÁZEV ŠABLONY: III/2.
Postavení českého jazyka mezi evropskými
SKUPINY JAZYKŮ Jazyky se dají rozdělit podle příbuznosti do tak zvaných rodin. Ty se dále dělí na větvě. Větve tvoří podobné jazyky, které byly původně.
Lidské rasy.
VY_32_INOVACE_Z8-003 ZEMĚPIS 8.ROČNÍK NÁRODY A JAZYKY Název školy
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola T. G. Masaryka, Bojkovice, okres Uherské Hradiště AUTOR: Mgr. Diana Jančářová NÁZEV: Státy světa podle původu a počtu obyvatel.
Číslo projektu OP VK Název projektu Moderní škola Název školy
Jazykověda a její disciplíny
OBECNÉ VÝKLADY O JAZYCE
JAZYKOVĚDA A JEJÍ DISCIPLÍNY
Struktura jazyka.
Číslo DUM: VY_32_INOVACE_CJ9_01
Základní škola Zaječí, okres Břeclav
Srovnávací a historická gramatika, historicko-srovnávací metoda Franz Bopp, Jacob Grimm, Karl Brugmann.
Jazykové skupiny (rodiny)
Jazykověda a její disciplíny
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/ Název sady materiálů
Obecné poučení o jazyce
Rasy, národy a náboženství
Transkript prezentace:

Jazykověda

Jazykověda lingvistika = z řec. lingua, dřívější termín jazykozpyt věda o lidském jazyce společenská (humanitní) věda součást filologie (jazykověda + literární věda) jako moderní věda se rozvíjí od zač. 19. st.

Předmět lingvistiky Jazyk funkce stavba historie (vývoj a tendence) vztah k ostatním jazykům vztah k jeho uživatelům

Kritéria pro dělení lingvistiky lingvistika se dělí do řady dílčích disciplín 2 kritéria:

Kritéria pro dělení lingvistiky 1) kterými jazyky se dílčí disciplína zabývá - např. bohemistika, anglistika, hispanistika, sinologie, japanistika = obory, které studují jednotlivé jazyky nebo více jazyků (slavistika, germanistika, romanistika)

Kritéria pro dělení lingvistiky 2) kterou složku jazyka studuje - hlavní složky jazyka zvuková podoba gramatika slovní zásoba

Hlavní lingvistické disciplíny - zkoumají tyto složky Fonetika a fonologie - zvuková stránka jazyka Morfologie a syntax - gramatika Lexikologie a sémantika - slovní zásoba

Další disciplíny - zkoumají specifické stránky jazyka Etymologie - původ slov Dialektologie - jednotlivá nářečí, zpracování lingvistických atlasů Stylistika - funkční styly, styl jednotlivých autorů atd.

Moderní pomezní disciplíny vzájemná koordinace jazykovědy a vzdálenějších vědních oborů od 30. let. 20. st. → nové pomezní obory, kombinují se v nich lingvistické metody s metodami jiných oborů

Moderní pomezní disciplíny Psycholingvistika - procesy řečové produkce a percepce, mechanismy osvojování řeči Sociolingvistika - jazyk jako sociální jev, vztah mezi jazykem a společností Neurolingvistika - neurologicky podmíněné poruchy řeči Biolingvistika - podmíněnost jazyka s biologickou podstatou člověka Etnolingvistika - vztah jazyka a etnických skupin

Moderní pomezní disciplíny Matematická lingvistika - statistická zkoumání Sémiotika - znaková komunikace Kybernetika - řízení a sdělování informací Filozofie jazyka, estetika, psychologie, ekonomie, pedagogika, teorie komunikace aj.

Vznik a vývoj jazyka

Vznik jazyka původ člověka - mlhavé představy, geneticky v Africe původ jazyka - není znám, úzce spjat s otázkou vzniku člověka, řada teorií

Vize o vzniku jazyka kdy vznikl jazyk - není doloženo odhad: před 50 tis - 100 tis. lety, nebo také před 1 mil. let nejstarší písemné záznamy - max. 6 tis. let staré

Vize o vzniku jazyka 4 základní teorie o tom, jak jazyk vznikl: 1. utopická - Bible a Babylonská věž (podle Bible došlo při budování Babylónské věže a při jejím následném rozmetání i ke zmatení jazyka, tj. k násilnému rozdělení původně společného jazyka (Bohem) a k rozchodu jejích stavitelů na více míst - jazyk jako dar bohů (i jiné kultury: mezopotámská, čínská, arabská)

Vize o vzniku jazyka 2. genetická - náhlá genetická mutace lidí (jako mizející ochlupení, vyšší vzrůst, větší hlava…) 3. přirozená - onomatopoická (napodobování přirozených přírodních či zvířecích zvuků) 4. interjekční - spontánní vývoj z (původně zvířecích) výkřiků radosti, bolesti, údivu, popř. jednoduchých popěvků…

Vize o vzniku jazyka otázka původu jazyka - mnoho dávných i novodobých myslitelů - Demokritos, Lucretius, Ch. Darwin, B. Engels B. Engels Podíl práce na polidštění opice - člověk vznikl působením práce -vertikální poloha těla - obraz, jež ho obklopuje - osvobození ruky pro práci - ruka - pracovní nástroj - vznik jazyka a myšlení - užívání plic a hlasivek aj.

Vize o vzniku jazyka Kde jazyk vznikl - není doloženo, v zásadě 2 možnosti: Teorie monogeneze - jazyk vznikl na jednom místě (např. „Babylónská teorie“) a odtud se postupně rozšířil do celého světa Teorie polygeneze - jazyk vznikl nezávisle na více místech světa

Jazykový vývoj zákon jazykového vývoje - „každý živý přirozený jazyk se vyvíjí a neustálým změnám jsou vystaveny všechny jeho složky (tj. zvuková stránka, slovní zásoba i gramatika)“ nejpronikavější změny - slovní zásoba nejkonzervativnější - gramatika

Principy jazykového vývoje Diferenciace (divergentní vývoj) Integrace (konvergentní vývoj)

Divergentní vývoj vývoj směřující k různosti jazyků (diferenciaci) důsledek různě motivovaných přesunů obyvatelstva, nejednotnosti vývoje, k němuž dochází při větším teritoriálním rozšíření jazyka příčiny: nedostatek komunikace mezi jednotlivými oblastmi, politická roztříštěnost, přerušení styku mezi uživateli téhož jazyka v důsledku migrace diferenciace vede ke vzniku dialektů

Konvergentní vývoj sbližování jazyků (integrace) v důsledku jejich vzájemného kontaktu může vést až k úplnému splynutí 2 jazyků nebo naopak pouze k přejetí několika slov nejintenzivnější kontakt - soužití 2 jazyků v rámci jednoho politického celku - příčiny: násilný akt (zotročení kmene, zabrání cizího území)

Ontogeneze a fylogeneze jazyka FYLOGENEZE = celkový vývoj jazyka jako takového, souvisí s vývojem člověka jako lidského druhu, dlouhý a složitý proces Kde? Monogeneze, polygeneze Kdy? Poč. třetihor (pravděpodobný vývoj člověka) Jak? Dlouhodobý vývoj, několik teorií

ONTOGENEZE = zabývá se vývojem jazyka u jednotlivce, např ONTOGENEZE = zabývá se vývojem jazyka u jednotlivce, např. vznik a vývoj jazyka u dítěte, 4 období: 1) do 5. měsíce - období křiku 2) 5. - 12. měsíc - období žvatlání 3) 12. - 18. měsíc - období prvních slov 4) 18. měsíc - 2 roky - období tvoření elementárních výpovědí, holé věty

Klasifikace jazyků světa

Jazyky světa počet jazyků na světě dnes: 3700 až 8000 (nevíme přesně z důvodu nedostatku lingvistických kritérií, jež by umožnila rozlišit samostatné jazyky a dialekty)

Jazyky podle počtu uživatelů 1. čínština (mandarinština, wu, kantonština) - asi 1 miliarda uživatelů 2. angličtina - asi 514 miliónů uživatelů 3. hindština - asi 496 miliónů uživatelů 4. španělština - asi 425 miliónů uživatelů 5. ruština - asi 300 miliónů uživatelů …

Jazyky podle počtu uživatelů 59. čeština - přes 10 miliónů uživatelů (ČR a SR, Rakousko, SRN, Kanada, Austrálie, USA) 79. slovenština - necelých 6 miliónů uživatelů nejmenší jazyky: severské indiánské jazyky - jen několik desítek uživatelů

Klasifikace jazyků 1 z úkolů obecné jazykovědy běžně se jazyky klasifikují: geograficky sociologicky geneticky typologicky

Geografická (areální) klasifikace jazyků dělení podle území, kde se jimi mluví studuje vztahy jazyků v geografickém a také kulturním kontaktu jazyky se seskupují do tzv. jazykových areálů např. evropské jazyky (severo-, jiho-, středoevropské…); asijské, austronézské, indické, americké…

Sociolingvistická klasifikace jazyků dělení z hlediska společenského uplatnění jazyků 1. světové a ostatní 2. živé a mrtvé 3. přirozené a umělé

Světové jazyky mluví jimi více než 100 miliónů lidí, stojí za nimi významná ekonomika a kultura čínština, angličtina, španělština, hindština, indonéština, ruština, bengálština, japonština, arabština, portugalština, němčina, francouzština společenská (politická) prestiž jazyků velkých národů se odráží také v tom, že jsou jednacími jazyky OSN (angličtina, čínština, ruština, francouzština, španělština)

Živé x mrtvé jazyky Živé jazyky - používaný prostředek komunikace Mrtvé jazyky - ztráta společenského nositele → zastavení jejich vývoje - původní uživatelé vyhynuli nebo přešli na užívání jiného jazyka - dochované v písemné formě z doby jejich živého užívání

Přirozené x umělé jazyky Přirozené jazyky - vyvíjejí se pro účely všestranné komunikace po dlouhou dobu Umělé - někým zkonstruovány (esperanto, ido, interlingua, programovací jazyky)

Genetická (genealogická) klasifikace jazyků dělení podle příbuznosti, vychází z polygeneze a z faktu, že některé jazyky mají více společných rysů, jiné méně (srov. např. čeština a slovinština a čeština a finština) jazyky se člení do jazykových rodin/čeledí, v rámci rodin se pak vymezují jazykové větve, dále skupiny a podskupiny jazyků do jedné rodiny patří jazyky, mezi nimiž byla prokázána příbuznost = pocházejí z jednoho prajazyka

Jazykové rodiny Indoevropské jazyky - nejrozšířenější a co do počtu mluvčích největší jazyková rodina Baskičtina Kavkazské: gruzínština, čečenština Uralské, resp. Ugrofinské: maďarština, finština, estonština Altajské: turečtina, uzbečtina, mongolština Semitské: hebrejština, arabština, † féničtina Hamitské: egyptština Tibetočínské: tibetština, čínština - mandarinština, kantonština…

Jazykové rodiny Thajské: thajština, laoština, vietnamština Austroasijské: jazyky severovýchodní Indie - khmérština (kambodžština) Drávidské: v jižní Indii Korejština Japonština Austronéské (Havaj, Samoa, Fidži) a australské Africké jazyky: např. bantuské – svahilština, zuluština, konžština; súdánské… Americké jazyky: eskymáčtina, mayština, indiánské jazyky

Indoevropská jazyková rodina dosud nejlépe prozkoumána řada jazyků - 12 větví jazyky se vyvinuly ze společného základu, z tzv. prajazyka indoevropského

Indoevropské jazyky

Indoevropské jazyky 1. Indoíránské jazyky - † sanskrt, † prákrty, † avesta, bengálština, hindština, sinti, romština, nová perština, kurdština, paštúnština (v Afghanistanu) atd. 2. Arménština - † stará a nová 3. Balkánské - albánština atd. 4. Baltské - litevština, lotyšština, † stará pruština 5. Řečtina - † stará a nová

Indoevropské jazyky 6. Slovanské jazyky - Jihoslovanské - † staroslověnština, bulharština, makedonština, slovinština, srbština a chorvatština (što-, kaj- a čakavské dialekty) - Východoslovanské - ruština, běloruština, ukrajinština - Západoslovanské - polština, čeština, slovenština, lužická srbština 7. Románské - Západorománské - franzouzština, španělština (kastilština, katalánština...), portugalština, rétorománština - Východorománské - italština, rumunština

Indoevropské jazyky 8. Germánské jazyky - Východní skupina - † gótština atd. - Severní skupina - „skandinávské“ jazyky (islandština a norština, dánština, švédština) - Západní skupina - angličtina, němčina, holandština, fríština (sever Holandska, část. i v Něm.) jidiš 9. Keltské jazyky - irština † stará a nová, velština, bretonština atd. 10. Italické - † latina, † oskičtina, † umberština atd. 11. † Anatolské - † chetitština, † luvijština atd. 12. † Tocharština

Typologická klasifikace jazyků dělení jazyků podle toho, jakým způsobem tvoří většinu gramatických kategorií (podle převažujících rysů morfologie) každý jazyk využívá více typů

Typologická klasifikace jazyků 1. izolační (amorfní) jazyky - neexistují afixy, slova mají neměnnou podobu kořenů, nová pojmenování se tvoří pouze skládáním, gramatické vztahy se vyjadřují pomocí slovosledu (čínština, částečně i angličtina a francouzština)

Typologická klasifikace jazyků 2. afigující - k vyjadřování gramatických kategorií používají afixů (slovotvorné prefixy, sufixy, ale také gramatické koncovky aj.), rozvitá morfologie (většina evropských jazyků) 2.1. aglutinační - jeden morfém vyjadřuje jen jednu morfologickou kategorii (maďarština, turečtina)

Typologická klasifikace jazyků 2.2. flexivní/ flektivní - jeden morfém může vyjadřovat více kategorií (množství homonymie) Např. německý sufix -er: plurál: Büch-er, odvozenina: Lehr-er, 2. stupeň: schön-er český sufix -í: gen. pl.: pol-í, kolektivum: list-í 4 typy

Typologická klasifikace jazyků 2.2.1. syntetické: gram. kategorie se tvoří především pomocí afixů (latina, většina slovanských jazyků - skloňování, časování) Např. češ.: pole – polí – polím – pole – pole! – o polích – poli; slov.: hrochy – hrochov – hrochom – hrochy – hrochoch – hrochmi

Typologická klasifikace jazyků 2.2.2. analytické: gram. kategorie se vyjadřují především pomocnými slovy (pomoc. slovesa, předložky…) angličtina, francouzština, španělština Např. We have been sitting here since 2 o´clock. Seděl jsem, seděl jsi, seděl (jest), budu se dívat, budeš se dívat, budou se dívat… Er wird es schon gewusst haben.

Typologická klasifikace jazyků 2.2.3. analyticko-syntetické: poměrné zastoupení analytických i syntetických prvků (němčina) 2.2.4. polysyntetické: „nabalování“ do jednoho slova až do délky věty (extrém), např. k slovesu se mohou vázat afixy označující i zájmena i substantiva, vznikne tak často velmi dlouhé slovo, které zahrnuje podmět, přísudek, přímý předmět atd. a dopovídá tak celé rozvité větě (některé americké jazyky)

Jazyk a lidská společnost

Povaha a podstata jazyka názor o sociální, společenské povaze jazyka: jazyk = společenský jev, vyvíjí se ve společnosti = prostředek dorozumívání lidí = není člověku vrozen, učí se mu v prvních letech života

Povaha a podstata jazyka společnost bez jazyka nemůže fungovat jazyk = znak daného etnika, národa, rasy, popř. skupiny nástroj kultury v daném typu společnosti hlavní nástroj socializace člověka

Jazyk jako společenská instituce společenské instituce - např. rodina, obchod, vláda vznik - z podmínek a potřeb společenského života pro jejich fungování jsou příznačné normy

Norma v lidské společnosti společenská norma - podoba pravidel zachování normy - závazné její dodržování je vyžadováno, např.předpisy, zvykem, územ

Jazyková norma jazyk - pro své uživatele závazný → vůči uživatelům uplatňován jako norma, podobně jako se uplatňují normy jiného druhu, chování, etické, právní… jednotlivé jazykové normy mají historickou povahu, mění se s vývojem jazyka i společenské situace

Jazykové normy jazyková norma = souhrn objektivně existujících, historicky podmíněných zákonitostí jazyka, jež se v dané době závazně uplatňují v kolektivním úzu daného jazykového společenství úzus = ustálený způsob užívání jazykových prostředků v dané době v určitém prostředí vlastnosti jaz.normy: závaznost, jednotnost, ustálenost

Jazykové normy odchylka od obecně závazné jazykové normy → jazyková chyba = něco nenáležitého, vyvolává odpor, popř. represivní opatření porušení jazykové normy - profesní mluva, studentská, slang, nářečí

Kodifikace jazykové normy jazykové normy jsou zjišťovány, zachycovány a kodifikovány jazykovědci kodifikace = formulování a „uzákonění“ j. normy v jisté soustavě pravidel (gramatiky, pravidla pravopisu, slovníky) některé mluvnice a slovníky kodifikují i starší normy, v živém úzu již neplatí nebo mají jinou podobu

Jazykové společenství jazykové společenství = společenství lidí charakterizované používáním jednoho jazyka jazyk je spjat s jazykovým společenstvím a jeho kulturou, tzn. s národem, kmenem, popř. jiným větším či menším kulturně společenským útvarem

Děkuji za pozornost!