KVINTA
JEN TRADOVANÁ ÚSTNÍ UŽ ZAPSANÁ SLOVESNOST LITERATURA PÍSEMNICTVÍ
předchází literatuře už jsou v ní základní žánry tam, kde široké vrstvy neznají písmo (u nás pravěk a středověk); v novověku výjimečně – období politických perzekucí viz počátky slovesného umění
/lat. littera = písmeno/ texty (jaz. projevy zachycené, tj. uchované, fixované písmem ( písemnictví) Dělí se na: odbornou krásnou = beletrie/fr. belles lettres/ ◦ Ve starších dobách se prolínaly (např. cestopisy, kroniky, nově literatura faktu)
= skupina textů vytvářená určitým etnickým celkem v určitém jazyce na určitém území převažuje jazykové hledisko výjimky: pražská německá literatura, středověká literatura na českém území
= soubor nejlepších děl národních literatur kvalitou a významem přesahují národní literatury jsou společným kulturním dědictvím lidstva proměnlivost v souvislosti s vývojem lidstva
= dvě nebo více literatur, jejichž vzájemný vztah je velmi těsný, např. kvůli historickým politickým a společenským souvislostem např. česká a slovenská literatura, literatury národů bývalého Sovětského svazu
ESTETICKÁ EMOCIONÁLNÍ - CITOVÁ VZDĚLÁVACÍ VÝCHOVNÁ
= odborná disciplína zabývající se (uměleckou) literaturou. LITERÁRNÍ TEORIE = TEORIE LITERATURY podstata, literární druhy, umělecké poslání LITERÁRNÍ HISTORIE vývoj národních literatur a literatury světové, epochy, směry, autoři LITERÁRNÍ KRITIKA hodnocení literárních děl, rozbory, výklady,
Děkuji za pozornost. PhDr. Eliška Vacková
Použitá literatura: Prokop, V. Teorie literatury. Sokolov. O.K. – Soft 2008 Hrabák, J. Poetika. Praha. Československý spisovatel 1977 Vlašín, Š. a kol. Slovník literární teorie. Praha. Československý spisovatel 1984 Martinková, V. Teorie literatury 1 – 4. Praha. Fraus 2012 Vlastní archiv